Prezident Francie Emmanuel Macron prohlásil, že by se ze Schengenského prostoru měly vyhodit ty státy, které dělají problém ohledně migrace. Měl na mysli zejména Českou republiku, Maďarsko a Slovensko. Jde o to, že dle jeho vyjádření naše republika dělá problémy, když nechce přijmout žádného uprchlíka. Prý jsme proti solidaritě a proto začal vyhrožovat, že bychom měli být vyhozeni ze Schengenu. Inu, proč ne. Vypozoroval „obyčejný“ člověk nějaké značné výhody z toho, že jsme právě ve volném prostoru? Zcela určitě se zrychlilo odbavování na hranicích, kde zmizely kontroly. To je jediná věc, kterou může obyčejný člověk pocítit. Jinak jsou jen samé problémy. Absence kontrol na státních hranicích vede k tomu, že se do další země může dostat kdokoliv a proto narůstají různé teroristické útoky. To je prostě realita, kterou si někteří nechtějí připustit. Když Francie začíná vyhrožovat, tak je evidentní, že se snaží zbavit zodpovědnosti za migrační krizi, která se rozpoutala v roce 2015.
Položme si otázku: stane se něco zásadního, když budeme „vyhozeni“ ze Schengenu? Nemyslím si, že by to byla velká tragédie. Podívejme se na to z druhé stránky. Obnovily by se kontroly na hranicích. Tím by vzniklo více pracovních míst. Snížilo by se riziko nějakého teroristického aktu a to ať na našem území nebo i jinde, protože by podezřelá osoba byla zadržena. Vnější ostraha hranic Schengenského prostoru totiž nefunguje. Někdo může argumentovat tím, že by narostly ceny zboží, protože i zboží se může volně pohybovat, stejně jako lidé. To může být částečně pravda. Druhá stránka věci ale praví, že pokud by se ztížil pohyb zboží, tak by to motivovalo tuzemské výrobce a nastal by odbyt našich výrobků. Opravdu si ale někdo myslí, že by nás někdo ze Schengenu vyhodil? Možná si to myslí prezident Francie, který zvolil vyděračskou taktiku. Nejsem zastánce Viktora Orbána v Maďarsku, ale podívejme se, jak jim tam většina věcí funguje. Nebál se „vystrnadit“ zakladatele neziskových organizací George Sorose a rázně se postavil proti migraci. V Schengenském prostoru se pohybují lidé, zboží a kapitál. Poslední položka, kapitál, žádný volný prostor nepotřebuje, protože pro ni žádné hranice dávno neexistují. Kapitál hranice natolik rozpustil, že pro virtuální čísla není hranicí ani vesmír.
Významnou roli při vyděračské politice Francie hraje pobřežní stráž Frontex, které má přitéci ještě více peněz. Přitom je to jedna a ta samá společnost, která v určitých fázích selhala, když vpustila na území Evropy miliony uprchlíků. Pak se nemůžeme divit reakcím některých zemí, které primárně chrání své vlastní obyvatele. Tyto státy mají být trestány za to, že chrání vlastní občany a svoji zemi, kulturu, zvyky? Rozhodně nemají. Je to přeci jejich svébytné právo, zda někoho přijmou nebo ne. Nikdo jim to nemůže nařídit. A pokud snad chce někdo volit vyděračskou politiku, tak bych se ani nebál toho, že jako ukázku bych zavřel hranice a v uvozovkách klidně uvalil clo na převážející zboží přes naše území (všimněte si, co dělá Donald Trump v USA, i když jej osobně moc nemusím). Přeci jen jsme srdcem Evropy, tak toho někdy můžeme hezky využít. A na závěr bych z naší země „vyhodil“ francouzské společnosti, které tyjí z našich peněz. Například Veolia, která zde zajišťuje dopravu nebo je známá svými pohádkovými zisky v oblasti vody. Nebo bych pohrozil, že je tvrdě zdaním. Někdy je nutné oplácet stejnou mincí.

Možná se na úvod ptáte, co má společného město v Německu se Švédskem? Je to jednoduché. V obou dvou případech je spojitost s migrací. Zatímco v Chemnitz protestovali lidé proti vraždě německého občana, tak ve Švédsku v parlamentních volbách výrazně posílila strana Švédští demokraté. Ta se profiluje jako nacionalistická strana. Jak je ale možné, že se vzbouzí vlna nevole proti migraci a k jakému selhání vlastně dochází?
Pokud se vrátíme k událostem v bývalém Karl – Marx - Stadtu, tak zjistíme, že v ulicích zjevně nedemonstrovala jen krajní pravice, jak je nám předkládáno. Možná se zamýšlíte nad tím, co mě k tomuto vyjádření vede. Zavražděný německý občan byl totiž míšenec s kubánskými kořeny. Z toho plyne, že pokud by události v německém městě měly být čistě s neonacistickým podtextem, tak je to trefa vedle. Myslíte si snad, že by neonacisté demonstrovali, za někoho, kdo není úplně původem z Německa (byť rodák, ale s jinými kořeny. Na tom přeci neonacismus není postaven)? Mohl bych to nazvat jinak, ale raději volím tento obsah sdělení, abych nebyl označen za nějakém podporovatele nacionalismu. Dostáváme se k jádru věci. Pokud tedy události v Chemnitz nejsou čistě neonacistickou podívanou, tak v tom je něco jiného. Dle mého názoru je to naštvanost místních lidí (Sasů), že vláda nic nedělá, a když dělá, tak blbosti. Ostatně se v protestním průvodu vyskytoval obraz se zakrvácenýma rukama „Frau Merkel“. Z toho plyne, že dochází k selhání demokracie v celé Evropě. Dnešní Evropa totiž nedokáže chránit své hodnoty na kterých byla postavena.
No a nyní ke Švédsku. To je částečně v šoku, protože volby po 100 letech málem vyhrál někdo jiný, než tamní sociální demokracie. Navíc výrazně posílila nacionalistická strana Švédští demokraté. To opět ukazuje na fakt, že problém migrace je všudy přítomný a prolínající se celou Evropu. Pokud se nezačne řešit, tak pomalu, ale jistě dojde k zániku Evropy jako takové. Jde o pomalou erozi, jak vnější, tak i vnitřní, která přinese zánik evropské kultury, respektive její splynutí s kulturou jinou. My se ale konce evropské kultury nedožijeme. Dovolím si říct: naštěstí.
Lidé v brzké době budou stále více slyšet na nové populistické i nacionalistické strany, protože tradiční strany mají většinově kladný vztah k migraci (migrace lidí se používá jako recept na řešení nízké porodnosti, příliv mozků, lékaři atd.). Ta ale přináší více problémů, než kladů. Jak již jsem několikrát napsal, migrace se musí řešit v místě vzniku a ne až její následky. Přeci jen je nutné zvýšit životní úroveň v lokalitách odkud migrace proudí. Poté nebudou mít tito lidé takové nutkání k přesunu směrem do Evropy. Pomáhat lidem v nouzi se určitě musí. To ano, ale na místě (např. Africe). Do Evropy totiž proudí jen ti nejdravější, ale nikdy ne nejnuznější. Nemám problém s tím, abych jako občan přispíval na pomoc v místě, a to i klidně násobnými částkami, nežli by tomu bylo, kdybychom měli migranty u nás v republice. Ale v žádném případě nesouhlasím s tím, aby peníze šly přes neziskové organizace. Ty si z toho totiž dělají byznys.

Začal nám nový školní rok. Jak to v životě bývá, tak se někdo do školy těšil a jiný zase ne. Začátku školního roku využilo mnoho politiků, aby přivítali zejména prvňáčky v jejich lavicích. Ne jinak tomu bylo v případě prezidenta republiky Miloše Zemana. Ten zavítal na základní školu T. G. Masaryka v Praze 6. Prezident přišel pozdravit prvňáčky, jak to dělá každý rok. Jenže co se nestalo. Mnoho rodičů mělo na svých klopách symbol červených trenek, jako symbol protestu proti přítomnosti hlavy státu. Dokonce to došlo tak daleko, že jedna z přítomných „maminek“ prezidenta okřikla se slovy: „fuj, táhni“.
O čem to svědčí? Zejména o tom, že v naší společnosti nastala morální bažina, úpadek, který se táhne od 90. let minulého století. Společnost je rozdělena na „my“ versus „oni“. My vítězové z roku 1989, kdo chtěl demokracii a poražení, kteří dnes chtějí pořádek. Mohu mít proti prezidentovi mnoho výhrad. Měl jsem je jak proti Václavu Havlovi, stejně proti Václavu Klausovi. Mám je i stejně proti Miloši Zemanovi. Jenže je to přeci hlava státu a byť s ni nemusím souhlasit (s chováním, vystupováním atd.), tak se přeci nezačnu předvádět a ještě navíc před prvňáčky. Možná to je účel, jak rozvrátit celou naši společnost, kdy se stává člověk člověku vlkem a morálka se nenosí. Co si mají prvňáčci asi myslet o tom, když nějaká maminka křičí na hlavu státu? Položme si tuto otázku. Co si takový malý člověk začne asi myslet? Když někdo řekne fuj, tak tím myslím, že je něco nedobré, špatné, zkažené. Takže si začne myslet, že prezident je někdo/něco špatný/špatného. Zde začíná problém, který značí celkový úpadek. Rodiče by měli mít v sobě tolik soudnosti i morálky, že se tyto věci přeci nedělají. Už opět slyším, že máme demokracii. To je natolik zaklínané slovo, že mnohdy ani nikdo neví, co ono slovo znamená. V tomto výkladu máme spíše „nemorální demokracii“.
Výchovnou funkci v naší společnosti plní rodina a posléze vzdělávací instituce. Pokud je jejich funkce devalvována, tak nastává problém neúcty jedno vůči druhému. Pokud to otočíme, zjistíme, že podobný jev nastává ve vztahu žák – učitel. Jak je možné, že ani učitel není autoritou? Pamatuji si dobu, že když se řeklo něco špatného učiteli, tak dostal facku. Pokud jsem si stěžoval doma, tak jsem dostal druhou od rodičů. Jak je tomu dnes? Žáci se posmívají učitelům, nasazují jim i odpadkové koše, mlátí je. Naprosto bez trestu. To je důsledek právě onoho „fuj, táhni“. Slova, která byla vyřčena proti hlavě státu. Všichni by si měli uvědomit, že pokud stále bude rozeštvávána neúcta jednoho k druhému (politiky nevyjímaje), tak to bude jenom horší.
Jak z tohoto marasmu ven? Obávám se, že to jen tak nepůjde, protože by se musela vymáhat jasná pravidla (kupříkladu hanobení prezidenta). V tu chvíli ale někdo začne říkat, že se vrací komunismus (který nikdy nikde nebyl). Ale proč do toho nejít. Nastavit jasná pravidla úcty (úctu musí vštěpovat škola i rodina) k ústavním činitelům, ale i politikům obecně, stejně i ke všem lidem (kupříkladu staří versus mladí). Ti samozřejmě musí mít i svoji morálku, musí se nějak chovat směrem k veřejnosti (ostatní lidé k ostatním lidem).
Na závěr dovětek k Miloši Zemanovi. Tento člověk je pořád stejný. Už od doby převratu roku 1989. Pořád říkal svoje bonmoty a všichni se tomu smáli a tleskali mu. Dnes mu ti samí spílají, co si to dovoluje.

V Saské Kamenici (Chemnitzu, chcete-li Karl-Marx-Stadtu) se konaly protesty proti imigraci. Jedná se o první náznak toho, že evropskému pojetí demokracie zvoní umíráček. Mě samotnému se to nelíbí, ale indicie ukazují na to, že díky neřízené migraci se začíná navyšovat vlna krajně pravicových (populistických) hnutí. Ta jsou postavena na proti imigrační rétorice ve vztahu, že každý imigrant je špatný. Jedná se o poměrně závažnou věc, kdy je ve společnosti vytvářeno napětí, které posléze eskaluje kupříkladu v násilných protestech, kdy se místní lidé brání proti nově příchozím. Chápu mnohé lidi, kteří demonstrují proti imigraci, protože ta stále přináší více problémů, než dobrých zpráv. Z médií jsou chrleny počty o zavražděných lidech a také o těch, kdo tento čin spáchali. Média vždy upozorňují na to, že násilný trestný čin uskutečnil Íránec, Syřan, ale již tolik emocí není vzedmuto, když násilný čin spáchá někdo z Evropy (případně někdo místní). V tomto případě média přilévají oleje do ohně, když sice chtějí objektivně informovat o stavu věcí, ale z důvodu navýšení sledovanosti se zaměřují na strach. Je to právě základní lidská vlastnost strach, která rozdmychává vlnu nevraživosti. Navíc máme strach z teroristického útoku, který může proběhnout tady a teď. Proto je dnešní společnost prodchnuta strachem. Může se snadno a rychle stát, že selhávající imigrační politika Evropské unie dovede řadu států na okraj propasti (chaosu). Na demonstraci v Chemnitzu zazněl jeden názor: nejsme nacionalisté, ale ani idioti. To znamená, že veřejnost vidí, co se kolem ní děje a pohár trpělivosti přetéká. Není divu.
Německo si svoji imigrační politikou zavařilo na pořádný průšvih, který je viditelný právě kousek od našich hranic. Politici, kteří se tvářili, že se vlastně nic neděje a že jakákoliv regulace volného pohybu osob by znamenala popření demokratických hodnot, nyní zakouší to, čemu se říká hněv ulice. Někdo může namítnout, že zde obhajuji nacionalisty, ale není tomu tak. Protestovala totiž jak levice, tak pravice (pravice proti imigraci, levice proti radikální pravici). Ukazuji na problém ve společnosti, která se bojí migrace. Tomuto strachu nahrávají teroristické útoky, různé násilnosti i ataky nově příchozích. Tvrzení, že noví lidé nás obohatí o svoji kulturu je absolutně mimo. Tento koncept se ukázal jako nefunkční. Evropa je totiž složena z různých etnických států a mnoho z nich je na svůj vztah k teritoriu hrdých. Nás Čechy nevyjímaje. Právě proto si chráníme svůj stát. Vím, že levice má hlásat humanitu a jsem jejím zastáncem. Jenže jak máte hájit mezinárodní humanitu, když zde máte často legální i nelegální migraci v takovém měřítku? Vždy je k tomu argument, že se nejprve musíme postarat o své vlastní lidi u nás doma a poté až jinde (nebo nově příchozí).
Dnešní dobu lze nazvat totalitou individualismu, kam právě spadá i volná migrace lidí. Každý člověk se může téměř kamkoliv přemístit. Individuální hodnoty jsou postaveny výše, než hodnoty kolektivní. Právě z tohoto důvodu dnešní politika proti migraci selhává. Vše je postaveno na humanitě (solidaritě) k jednotlivci a do pozadí ustupuje bezpečnost vlastních občanů jako celku. Tohle je jablkem sváru celého problému.
Dokud se nezačne migrační politika řešit tím, že pokud někdo vstoupí do Evropy nelegálně, bude vrácen do země svého původu, tak se nikam nehneme. Migrační kvóty nikdy nic nevyřeší. Maximálně zvednou další vlnu odporu, protestů i strachu. Nápady, že by měla být Evropa ještě humánnější mi přijdou také zcestné, protože ještě větší míra otevřenosti směrem k migrantům jen zvedne další vlnu nevole i násilností. Pokud se tento problém nezačne řešit, tak nás čeká nová doba temna...

Pomalu nám vyprchává atmosféra připomínání roku 1968. Média byla vysloveně „nacpána“ k prasknutí různými pořady, které událost před 50 lety připomínaly. Vše dokonce přerostlo v demonstraci, která se odehrála před velvyslanectvím Ruské federace. Prý nás neustále Rusové ohrožují. Média vědomě (nebo nevědomě, ale věřím první možnosti) zasela geopolitiku strachu a nevraživosti vůči jinému národu. Jak je tohle možné? Z historie se totiž nakonec stává spíš hysterie, než aby se objektivně vykládala. Někdo může namítnout, že nemám co mluvit do událostí, které jsem nezažil. To je pravda velice povrchní a nakonec si každý může říci svůj názor. Měl jsem totiž to štěstí, že jsem základní školu absolvoval ještě v 90. letech minulého století a na vysoké škole měl výborné kantory, kteří vykládali dějiny, tak jak probíhaly.
Z událostí, které se odehrály 21.8.1968, se stává čím dál větší fenomén, kdy se říká, že se mělo stát to a to. Nebo lépe, že pokud by vojska Varšavské smlouvy nepřišla, tak by Československo bylo někde úplně jinde. Prý na úrovni Západu. Když se na to celé podíváme, tak kritici tehdejšího systému se asi musí dnes stydět (jim to ale divné nepřijde), když to samé nám říkali v roce 1989. Tenkrát se říkalo, že za pár let doženeme Rakousko nebo Německo. A co se stalo? Místo dohánění jsme se po roce 1990 propadli ještě níž a „vysněný“ Západ nám dal vale.
Jak se čím dál více s naší historií hysterčí, tak jsem zvědavý, zda budou podobným způsobem připomenuty události roku 1938. Opravdu bude naše televize vysílat speciální vysílání k této události, kdy nás naši dnešní (i tehdejší) „spojenci“ nechali napospas tehdejšímu nacistickému Německu? Bude připomenuto, že se jednalo o spojeneckou zradu Velké Británie a Francie? Bude se rovněž protestovat před velvyslanectvími těchto zemí za to, že způsobily utrpení našemu národu? Obávám se, že nikoliv. Vše bude prezentováno, že to prostě takhle bylo a nic jiného nešlo dělat. Možná se ptáte, co tím chci říci? Poukazuji zde na jeden významný fakt: naše média z některých výročí naší historie vytváří hysterii vůči někomu/něčemu.
Proč se však naše dějiny vytváří a upravují jednou tak a podruhé onak? Vždy záleží na tom, kdo je v danou chvíli v politice u moci. Respektive, zda je u moci zrovna ten, komu fandí média (demokracie se v tomto případě musí stydět). Nehledě na to, že se v našich podmínkách vyskytuje Ústav pro studium totalitních režimů, který do svého „výzkumu“ zahrnuje období let 1939-1989. V tom případě je divné, že pokud tento „vykladač“ minulosti říká, že celé toto období bylo „totalitní nebo nedemokratické“, tak proč média říkají, že rok 1968 takový nebyl? Pravděpodobně se jim to hodí do výkladu, když tvrdí, že socialismus je nedemokratický, protože snaha o jeho „jiný“ model skončila intervencí vojsk do Československa.
Ať tak či onak, tak zjistíme, že koncem 80. let 20. století se sovětský model socialismu vyčerpal a to i přes to, že na našem území byla sovětská vojska ve svých kasárnách. Nikdo ani moc nevěděl, že tady nějaká vojska jsou. Dokonce jsem to nevěděl ani já. Jako malý kluk, když se musela tato vojska v roce 1991 stahovat do tehdy ještě existujícího Sovětského svazu, jsem se na ně chodil s kamarády dívat na nádraží v naší vesnici kousek od Kolína. Dokonce se šuškalo, že v lese nedaleko naší vesnice mají střelnici, kam jezdí cvičit. Jinak jsme nic nevěděli.
Rok 1968, ale nejen on, je historie, ale neměla by se z toho dělat hysterie. Jenže dělá...