Na obranu zestátnění

Na obranu zestátnění

Prosinec 11, 2024

Současná krize kapitalismu jasně ukazuje, že volný trh plný konkurence selhal. Státy se v přechodu od socialismu a sociálních států samy vzdaly sektorů, které přirozeně spadaly pod jejich kontrolu. Jedná se zejména o oblast kritické infrastruktury. Tedy takových věcí, které člověk potřebuje téměř denně. Konkrétně jde o vodu, elektřinu, dopravu, dodávky tepla atd. Tyto věci z logiky věci musí být pod státní kontrolou, aby nikdo nemohl vytvářet spekulace a vydělávat na tom nemalé peníze. Soukromý sektor v nich nemá co pohledávat.

Na příkladu energetiky dnes můžeme vidět, že když jeden vlastní elektrárny, druhý přenosovou soustavu a na konci existuje mnoho dodavatelů energie, tak logicky nastane problém. Náš stát sice vlastní několik elektráren, ale mnohých se zbavil. Zejména uhelných. Ty vlastní miliardáři (například Tykač), kteří takto vydělávají na kritické infrastruktuře, která byla kdysi doménou státu. Privatizace na možné aspekty selhání trhu nehleděla a dnes se jasně ukazuje selhání. Zde je zásadní rozdíl mezi západními státy a Českou republikou. Například Německo nebo Francie má ve svém vlastnictví mnohé oblasti kritické infrastruktury. Například železnice, energetiku atd.

Evropská unie jako obr na hliněných nohou nutila státy k ještě větší privatizaci všeho státního, aby se posléze zjistilo, že je to chyba. Některé státy (naposledy Slovensko) začínají volat po zestátnění třeba energetiky, aby se mohla zavádět regulace. Nemůžeme totiž vše svádět jen na válečný střet Rusko versus Ukrajina, protože problém se primárně nachází ve formě vlastnictví kritické infrastruktury. Soukromý vlastník se totiž snaží vydělat úplně na všem a v konečném důsledku to odnese zákazník. V prosinci 2024 oznámila Velká Británie, že do tří let zestátní veškerou železniční infrastrukturu. Je evidentní, že si mnohé státy začínají uvědomovat, že musí mít ve svém vlastnictví strategické věci, které mají sloužit pro blaho veškerého obyvatelstva.

Stát musí vytvářet přirozené monopoly a to právě v oblasti kritické infrastruktury. Nabízí se tedy řešení současného neutěšeného stavu v oblasti kritické infrastruktury: provést zestátnění jednotlivých důležitých sektorů ekonomiky. Tedy návrat do doby po roce 1945, kdy až do nástupu neoliberalismu v 80. letech 20. století státy měly své monopoly (státní firmy a podniky). Samozřejmě, že monopol není dobrý. Ať už jde o soukromý nebo státní. Nicméně přirozený státní monopol má jednu velkou výhodu. Lze jej regulovat státem ve veřejném zájmu. Soukromý nikoliv nebo jen se značnými obtížemi, kdy vám ještě hrozí například arbitráže. Proto je nutné státní monopoly vytvářet při řešení krize. A jasně se nám to ukazuje jak ve válečných krizích, živelných pohromách nebo pandemiích.

Otázkou, která bude v brzké době skloňována je, jakým způsobem dosáhnout zestátnění, když zde máme soukromé vlastníky. Jednou z cest je odkup akcií státem i za cenu výrazného zadlužení, druhou možností je vyvlastnění ve veřejném zájmu. Vždy to může být za náhradu, případně bez náhrady pokud by někdo záměrně jednání blokoval nebo se na celé věci snažil neúměrně zbohatnout. Pokud se totiž nepodaří zajistit přirozené státní monopoly v kritické infrastruktuře, tak se ještě více naruší sociální smír a prohloubí krize ve všech oblastech lidského žití.

 

Danuša

Danuša

Prosinec 08, 2024

Zpívá Redlův soubor kódovaných pisní a tanců

Oficiálně Akademický soubor písní a tanců STANu Rakušana a Redla

[Rascvitali jabloni i gruši,
Paplyli tumany nad rekoj;
Vychadila na bereg Danuša,
Na vysokij bereg, na krutoj.

Vychadila, gluposť zajavila
Pra zlinskogo sizava Redla,
Pra tavo, katorava ljubila,
Pra tavo, č'i soobsčenija beregla.

Oj, ty pjesňa, pjesenka Redla,
Ty liti za jasnym solncem vsled,
I meru v pražskoj kompanii
At Današi peredaj privetu

Pust' on vspomnit devušku prastuju,
Pust' uslyšit, kak ana paët,
Pust' on korupciu berežjot radnuju,
A ljubov' Danuša sbjerežjot.

Rascvetali jabloni i gruši,
Paplyli tumany nad rekoj;
Vychadila na bereg Danuša,
Na vysokij bereg, na krutoj.]

Rozkvétaly jabloně i hrušně,
rozplynuly se mlhy nad řekou.
Vyšla na břeh Danuša,
na vysoký břeh, na strmý.

Vyšla, blbost prohlásila
pro zlínského, sivého Redla,
pro toho, koho milovala,
pro toho,jehož textovky ochraňovala.

Oj, ty písni, dívčino písni,
leť, hned za jasným sluncem,
a starostovi v Dopravním podníku,
od Danuši předej pozdrav

Ať vzpomene na svou milou dívku,
ať uslyší, jak zpívá,
ať chrání korupci STAN vlastní,
a lásku Danuše si uchová.

Rozkvétaly jabloně i hrušně,
rozplynuly se mlhy nad řekou.
Vyšla na břeh Danuše,
na vysoký břeh, na strmý.

Originální text:

 

https://cs.wikipedia.org/wiki/Alexandrov%C5%AFv_soubor_p%C3%ADsn%C3%AD_a_tanc%C5%AF

 

Daně a Danuši: Příběh o brilantní kariéře a hřejivém přijetí mezi (ne)přátele

Daně a Danuši: Příběh o brilantní kariéře a hřejivém přijetí mezi (ne)přátele

Prosinec 06, 2024

Danuše Nerudová, jméno, které donedávna rezonovalo akademickými kruhy, vstoupila na politickou scénu s grácií sobotní talk show. Bývalá rektorka Mendelovy univerzity, známá nejen svými akademickými úspěchy, ale i pozoruhodnou schopností rozdávat tituly takřka na počkání, se stala hvězdou české politické opery. Ano, "diplomky v akci" a rychlokvašené doktoráty prý umí zvládnout jen skutečný odborník na systémové řízení. Tedy neúspěšná kandidátka na prezidentku a europoslankyně za dozimetrické hnutí STAN.

A co je na tom, že česká veřejnost s povzdechem sledovala kauzy kolem univerzity? Vždyť "chyby se dějí", jak říkala sama paní profesorka, dnes členka s korupcí spojeného hnutí STAN. Když se provalilo, že tituly putovaly kamsi do Thajska rychleji než balíček na Zásilkovnu, Danuše z toho vyšla s neotřesitelnou noblesou. "Nešlo o systémovou chybu," hájila se. A kdo jsme my, abychom ji soudili? Ona je přeci STANuše!

Její vstup do politického hnutí STAN byl stejně působivý jako její akademická dráha. Hnutí proslavené aférou Dozimetr, kde kufříky s penězi kolovaly rychleji než pozvánky na svatbu, ji přijalo s otevřenou náručí. Není divu. Danuše je přece zosobněním nového začátku – svěží vítr do zatuchlých zákoutí české politiky. Žena mladá, krásná, a chytrá, jak sama tvrdí. Jaký symbol čistoty by mohl lépe reprezentovat reformu než bývalá rektorka spojená s univerzitou, kde se diplomky občas psaly na půl plynu?

Nerudová se ale nenechala zviklat. Na otázky o korupci ve STAN odpovídala vyhýbavě. "Já jsem tu pro občany," prohlásila s vážností, kterou by jí mohl závidět i nejlepší herec Národního divadla. O tom, jak její nový tým řeší drobné nepříjemnosti typu nezákonného obohacování v jejím mateřském hnutí STAN, raději takticky mlčela. Proč by taky zbytečně kalila vodu? To by Vítek, kvítek asi nebyl úplně nadšený.

A tak jde Danuše dál, zářící jako hvězda na obzoru, připravena vést národ do lepších zítřků v Evropské unii. Vždyť kdo jiný by nás měl vést než žena, která dokázala obohatit českou akademickou půdu o takové "inovace" a vzbudit důvěru v politiku tím, že se spojila s těmi nejlepšími? Když se k tomu přidá její nepřekonatelný šarm a schopnost přehlížet drobné nedostatky ve svém okolí, nemůžeme se dočkat, co dalšího si pro nás připraví. Ostatně její vyjadřování s vulgaritami a chování, které předčí i sprostého dlaždiče je toho jasným důkazem.

 

Partyzánská skupina Zarevo: Hrdinové Železných hor a Kutnohorska

Partyzánská skupina Zarevo: Hrdinové Železných hor a Kutnohorska

Prosinec 06, 2024

Partyzánská skupina Zarevo se během druhé světové války stala legendou odboje na českém území. Jejich bojové operace v oblasti Železných hor a na Kutnohorsku byly symbolem odvahy a odhodlání čelit nacistické okupaci. Díky své strategii, vynalézavosti a neohroženosti se zapsali do historie jako jedni z klíčových aktérů domácího odboje. Jejich pohyb nebyl jen ve výše uvedených oblastech, ale zasahoval i dále na Vysočinu. V prosinci 2024 si připomínáme 80 let od tragických událostí v obci Krasnice na Pardubicku, kde bylo v nerovném boji, zastřelo několik partyzánů této skupiny. Tedy v oblasti Železných hor.

Těžko přístupný terén Železných hor se ukázal jako ideální základna pro partyzánské aktivity. Zarevo zde našlo nejen úkryt, ale i ideální podmínky pro plánování a provádění operací. Husté lesy poskytovaly krytí a místní obyvatelé se stali cennými spojenci, kteří partyzány podporovali jídlem, informacemi a zázemím. Podobně se v železnohorských lesích ukrývali i další partyzáni ze skupiny Mistr Jan Hus.

Na Kutnohorsku Zarevo proslulo řadou odvážných sabotážních akcí, které výrazně narušily nacistickou logistiku a komunikaci. Mezi nejvýznamnější operace patřilo:

Útok na železniční trať: Zarevo úspěšně vyřadilo z provozu klíčovou železniční spojku, čímž zpomalilo přesuny německých jednotek a zásob na východní frontu.

Přepadení vojenského konvoje: Skupina provedla odvážný přepad německého konvoje převážejícího zbraně a munici. Zásoby byly převezeny do jejich základny v Železných horách a využity pro další akce.

Ničení telegrafních linek: Sabotáž telegrafní infrastruktury paralyzovala komunikaci mezi okupačními silami a poskytla spojeneckým jednotkám strategickou výhodu.

Jedním z nejdůležitějších faktorů úspěchu Zareva byla podpora místního obyvatelstva. Lidé v obcích pod Železnými horami i na Kutnohorsku poskytovali partyzánům nejen logistickou podporu, ale i morální oporu. Díky jejich odvaze a mlčenlivosti se partyzánům dařilo vyhýbat nacistickým represím a získávat cenné informace o pohybu nepřátelských jednotek. Smutný osud ale postihl podporovatele partyzánů ze skupiny Mistr Jan Hus v obci Lipovec, kdy jich desítky byly odvlečeny, a zemřeli v koncentračních táborech.

Partyzánská skupina Zarevo přispěla významnou měrou k oslabení nacistické kontroly nad českým územím. Jejich hrdinství v Železných horách a na Kutnohorsku zůstává inspirací pro všechny, kdo věří v boj za svobodu a spravedlnost. Po válce byla jejich činnost oceněna, a mnozí členové skupiny se stali respektovanými osobnostmi v obnově země.

Dnes jsou Železné hory a Kutnohorsko nejen krásnými krajinami, ale i místy, která připomínají statečnost těch, kdo se nebáli postavit zlu. Skupina Zarevo zůstává zářivým příkladem odvahy a odhodlání, které nás i dnes inspirují k tomu, abychom nikdy nezapomněli na hodnoty svobody a solidarity. Čest památce všem osvoboditelům, ať už byli odkudkoliv!

 

Přijede si Putin pro Lipavského až do Prahy?

Přijede si Putin pro Lipavského až do Prahy?

Prosinec 05, 2024

Mezinárodní trestní soud v Haagu (ICC) je konstituován 125 ze 193 členských zemí OSN. Od svého vzniku v roce 2002 vydal zatykač celkem na 67 osob v rámci 32 trestních věcí. V roce 2014 se Česko připojilo k podnětu Ukrajiny žalující Rusko z válečných zločinů v souvislosti s anexí Krymu a následné agrese vůči Ukrajině. ICC vydal zatykač na šest osob: Putin, Lvova-Belova, Kobylash, Sokolov, Shoigu, Gerasimov.

Ve srovnání s ostatními případy ICC má případ Ukrajiny největší mezinárodní podporu ze všech. Fialova vláda svým návrhem na vystoupení z ICC nejenomže hatí sen V. Rakušana (STAN) dostat Putinovu hlavu, ještě navíc bodá svého přítele Zelenského do zad. Opuštěním ICC vlastně s Putinem souhlasí. Chystá snad Fialova vláda Putinovu návštěvu v Česku?

Byl to právě prchající ministr zahraničních věcí post-Pirát Lipavský, kdo tvrdí, že se Putin nezastaví a přijde si pro něj až do Prahy. Bez členství v ICC to pro něj bude jednodušší, protože Turecko, které není členem ICC, už hlava Ruska navštívila. Konečně, turecké hospodářství nám už Fialodemoliční vláda vybudovala. Proč by nás tedy nedotáhla na úroveň proruského autoritářského Turecka?

 

Cesta k autoritářství a kriminalizaci: Kritika novely trestního zákoníku Fialovy vlády

Cesta k autoritářství a kriminalizaci: Kritika novely trestního zákoníku Fialovy vlády

Prosinec 05, 2024

Vláda premiéra Petra Fialy se rozhodla podniknout krok, který by mohl výrazně negativně ovlivnit nejen právní, ale také politickou a společenskou situaci v České republice. Návrh novely trestního zákoníku, který již vláda schválila, zavádí nový trestný čin nazvaný „činnost pro cizí moc“. Ten by mohl vést k protiústavnímu potlačení svobody projevu, kriminalizaci běžné komunikace s cizinci a vytvoření atmosféry strachu. Pod záminkou ochrany národní bezpečnosti se otevírá prostor pro možný přechod k autoritářskému režimu, kde stát získává neúměrnou moc nad občany.

Novela má podle jejích tvůrců reagovat na „nedostatky“ současného právního rámce, který trestá pouze shromažďování a předávání utajovaných informací. Nový paragraf však rozšiřuje trestní odpovědnost i na práci s veřejně dostupnými informacemi, pokud budou státními orgány tyto informace interpretovat jako potenciálně škodlivé pro stát, což však může vláda, BIS nebo jiná instituce kdykoli svévolně prohlásit.

Hrozí zde tresty od jednoho do pěti let vězení, v případě značného obohacení až osm let, a pokud by čin způsobil značnou škodu, mohlo by dojít až k dvanáctiletému odnětí svobody. Kromě toho novela cílí na osoby, které by na území ČR sledovaly někoho zpravodajskými prostředky, což je vyjádření natolik široké, že by mohlo zahrnovat i zcela nevinné osoby a činnosti.

Právní nejistota a útok na základní svobody

Jedním z nejzávažnějších problémů návrhu je nejasná definice toho, co se rozumí důležitými informacemi či škodou na bezpečnosti státu. Tyto vágní formulace skutečně otevírají prostor pro zneužití zákona, kdy by státní orgány mohly libovolně rozhodovat, co je škodlivé a co nikoliv. Tato situace by vedla k právní nejistotě občanů, kteří by nevěděli, jaká komunikace je ještě legální a co už může být považováno za trestný čin.

Tím, že návrh kriminalizuje i předávání veřejně dostupných informací, ohrožuje samotnou podstatu ústavně garantované svobody projevu. Občan, který by sdílel informace například jen se zahraničním přítelem, kolegou nebo novinářem, by mohl být vystaven riziku extrémního trestního stíhání. Přijetí novely by mělo dalekosáhlé negativní dopady na politickou, akademickou, novinářskou a občanskou sféru, kde je mezinárodní výměna informací a názorů klíčová.

Riziko zneužití státem

Návrh dává bezpečnostním a zpravodajským složkám, jako je BIS, mimořádné pravomoci. Subjektivní interpretace shromažďovaných informací jako „škodlivých“ může být snadno zneužita k potlačení kritiky vlády nebo eliminaci politických oponentů a vědeckých analýz. V kombinaci s narůstající polarizací české společnosti a nedostatkem důvěry v politické instituce by tento extrémně represivní zákon mohl sloužit jako nástroj k posilování moci státu na úkor občanů a k faktickému zavedení autoritářského režimu.

Zpravodajské služby by měly být pouze jedním ze subsystémů celkového systému státu a nikoli se snažit o ovládnutí a dominování celé státní moci pomocí zastrašování občanů, vyvolávání poplašných zpráv v médiích a provádění nátlaku na vládu a další státní orgány. Při dominantní roli zpravodajských služeb fakticky dochází k nastolení autoritářského režimu. Občané takový stav obvykle komentují slovy: Přituhuje, vláda utahuje šrouby. Takto obvykle začíná diktatura, což je alarmující.

Atmosféra strachu a autocenzura

Česká republika se doposud prezentovala jako liberálně demokratická země, která hájí svobodu projevu a práva jednotlivce. Schválení této novely by však mohlo znamenat odklon od těchto principů a příklon k autoritářským praktikám. Oproti liberalismu samozřejmě existují sociálně spravedlivější systémy, ale pravicový autoritářský režim by byl daleko horší než liberalismus. Mnozí čeští občané to již zažili za fašistického a nacistického režimu. Socialisté a komunisté se z minulosti už poučili, ale je evidentní, že současná vláda zatím nikoli.

Jedním z nejnebezpečnějších důsledků zákona by byl odstrašující efekt na běžné občany. Strach z postihu by mohl vést k autocenzuře, kdy by si lidé raději rozmysleli, zda se zapojí do diskuse na politická či společenská témata. Taková situace by byla destruktivní pro demokratickou kulturu, která vyžaduje otevřenou výměnu názorů a kritické myšlení.

Bezpečnost versus svoboda a práva občanů

Bezpečnost státu je nepochybně důležitá, ale neměla by být dosahována na úkor základních svobod. Efektivní ochrana před hrozbami musí být vyvážena respektem k lidským právům a zárukou právního státu. Novela trestního zákoníku však tuto rovnováhu narušuje a hrozí, že z bezpečnostní otázky učiní zástěrku pro zavádění autoritářských opatření. Už jsme viděli, že Fialova vláda selhala například, když tlačila na zavírání informačních webů, což nakonec soud odmítl jako nepřijatelné jednání. A byli jsme svědky i dalších cenzurních tlaků. Není důvod této vládě věřit, když jsme již zjistili, že je to nejhorší vláda za posledních 35 let.

Schválení této novely by pravděpodobně mělo devastující dopad na českou demokracii a svobody. Je nutné novelu důrazně odmítnout a požadovat, aby o návrhu proběhla široká veřejná i odborná diskuse, která by zohlednila všechna rizika spojená s novelou. Občanská společnost, novináři i akademická obec by měli dostat příležitost se vyjádřit a vláda by neměla rychle autoritářsky prosazovat novelu ke schválení.

Schválení nebo odmítnutí návrhu novely trestního zákoníku Fialovy vlády není pouze otázkou právní technikálie, ale zásadním testem, zda je Česká republika schopna odolat pokušení pravicového autoritářství.

 

Odškodnění lidí šikanovaných kapitalistickým režimem

Odškodnění lidí šikanovaných kapitalistickým režimem

Prosinec 03, 2024

Vlády se po listopadu 1989 soustředily zejména na vyrovnávání s dědictvím minulosti, hlavně s aktivitami spojenými s komunistickým systémem. Také Fialova vláda právě schválila tzv. odškodnění lidí šikanovaných komunistickým režimem. Je zřejmé, že současná vláda je ve velké krizi, když se ještě 35 let po převratu snaží získávat přízeň voličů takovýmto retardovaným způsobem. Co kdybychom ale stejnou optikou nahlédli na nespravedlnosti, které se objevily v novém, kapitalistickém uspořádání po roce 1990, respektive 1993?

Zkusme si ale nyní představit spravedlivější a profesionálnější vládu, která by přišla za rok po volbách do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky (podzim 2025) a která by se zabývala odškodněním lidí šikanovaných kapitalistickým režimem. Představa vlády, která by zahájila proces odškodnění obětí kapitalistické šikany, se může zdát odvážná, ale v kontextu současné doby je takováto úvaha více než relevantní.

Níže následuje reformulace vládního záměru se záměnou slov „komunistický“ a „kapitalistický“. Text se hned stává velmi důležitým a aktuálním. Zejména v současné době, tedy pod vládou Fialova režimu.

Jedním z klíčových návrhů by bylo odškodnění těch, kteří byli nuceni opustit zemi kvůli společenskému a ekonomickému tlaku, systematické diskriminaci nebo politickým praktikám, jež znevýhodňovaly odpůrce režimu. Tito lidé by mohli žádat o jednorázové odškodnění ve výši 100 000 korun. I když tato částka nemůže plně nahradit ztráty, symbolizuje uznání utrpení a způsobené křivdy.

Další skupinou, která by mohla být odškodněna, jsou ti, na které nespravedlivě cílily bezpečnostní a zpravodajské složky (např. BIS). Zatímco někteří vnímají bezpečnostní a zpravodajské složky jako garanta bezpečnosti, není tajemstvím, že jejich aktivity někdy zasahovaly do životů občanů neadekvátním způsobem. Šikana, sledování a vytváření nátlaku na osoby kritické k systému si zaslouží pozornost i formu odškodnění, bez ohledu na to, zda dotčení jednotlivci nátlaku podlehli či nikoliv.

Realizace takového programu by vyžadovala nejen legislativní úpravy, ale i citlivý přístup. Správní řízení pro posuzování žádostí by navíc muselo být transparentní a rychlé, aby nevznikaly další frustrace u těch, kteří již utrpěli. Zároveň by přiznané částky měly být chráněny před exekucemi nebo daňovými odvody, aby skutečně sloužily k odčinění křivd.

Ekonomické náklady, odhadované v rozmezí desítek až stovek milionů korun, by znamenaly jen malou zátěž pro státní rozpočet ve srovnání s ohromným státním zadlužením, které každý rok provádí Fialova vláda pod vedením elektrikářského ministra financí Zbyňka Stanjury. Navíc je třeba vidět, že spravedlnost nemůže být hodnocena pouze z hlediska finančních výdajů, když Fialova vláda nesmyslně finanční prostředky vyhazuje například na zbrojení a podporu války.

Takovýto krok by nebyl jen o nápravě konkrétních křivd. Byl by to i signál, že kapitalistický režim je ochoten přiznat chyby, vyrovnat se s jejich následky a ukázat, že lidská důstojnost a spravedlnost má v moderním státu nezpochybnitelné místo. V době, kdy důvěra občanů ve stát často upadá, může být takový symbolický akt klíčem k obnovení důvěry a prvním krokem ke spravedlivějšímu systému.

Odškodnění za kapitalistickou šikanu je zatím jen hypotézou, ale ukazuje na důležitý směr. Možná právě tato myšlenka by mohla být impulsem k širší diskusi o tom, jaký stát chceme budovat po příštích volbách do Poslanecké sněmovny (podzim 2025) a jakým způsobem chceme realizovat solidaritu.

 

Hrdinové odboje: Partyzánská skupina Zarevo a její boj za svobodu

Hrdinové odboje: Partyzánská skupina Zarevo a její boj za svobodu

Prosinec 03, 2024

Partyzánská skupina (oddíl zvláštního určení) Zarevo se během druhé světové války zapsala do našich dějin jako symbol odvahy, odhodlání a neúnavného boje proti okupantům. Tato odbojová skupina působící ve střední a východní Evropě sehrála klíčovou roli v podkopávání fašistického kolaborantského režimu a přispěla k osvobození mnoha oblastí z nacistického područí.

Zarevo, což v překladu znamená „záře“, vzniklo jako odpověď na brutální okupaci a potlačování svobody. Její členové, většinou mladí lidé, dělníci, intelektuálové i bývalí vojáci z řad sovětské armády, spojili síly v boji za spravedlnost a svobodu své země. Spojoval je hluboký odpor vůči nacistickému režimu a víra v lepší budoucnost.

Zarevo se specializovalo na sabotáže a diverzní operace, které narušovaly nacistickou logistiku, komunikaci i morálku. Skupina úspěšně ničila železniční tratě, mosty a sklady zbraní, čímž významně komplikovala přesuny německých vojsk. Jednou z nejvýznamnějších operací byla „Akce Plamen“, při níž Zarevo zničilo strategický sklad munice, což způsobilo vážné problémy v zásobování nepřátelských jednotek během klíčových bitev.

Jedním z důvodů, proč byla skupina Zarevo tak úspěšná, byla její schopnost získat důvěru a podporu místního obyvatelstva. Vesničané poskytovali partyzánům útočiště, potraviny a cenné informace o pohybech nepřítele. Tato symbióza mezi Zarevem a civilisty byla základním kamenem jejich úspěchu.

S blížícím se koncem války se Zarevo stalo součástí širší partyzánské koalice, která koordinovala své akce s postupujícími spojeneckými sovětskými vojsky. Skupina sehrála klíčovou roli při osvobozování několika měst a vesnic, přičemž zachránila mnoho životů a přispěla k rychlejšímu zhroucení nacistické obrany.

Partyzánská skupina Zarevo zanechala nesmazatelnou stopu v dějinách odboje a druhé světové války. Jejich oběť a odvaha připomínají, že i v těch nejtemnějších časech mohou obyčejní lidé spojit síly a postavit se zlu. Po válce se mnoho členů Zareva podílelo na obnově svých zemí, přičemž jejich příběhy se staly inspirací pro další generace.

Skupina Zarevo si zaslouží být vnímána jako vzor hrdinství a odhodlání. Jejich příběh je připomínkou toho, že svoboda není samozřejmost, ale výsledek neúnavného boje statečných mužů a žen. Svítání, za které bojovali, dnes svítí jako symbol naděje a vítězství lidského ducha.

 

Otázky Pana Vajíčko I

Otázky Pana Vajíčko I

Prosinec 02, 2024

Donald Trump, americký prezident za partnerskou stranu ODS, tj. Republikánskou stranu „je opravdu odpudivá bytost“ podle pana Vajíčko. Když se s ním měl setkat jako předseda Vojenského výboru NATO, pan Vajíčko „ani neměl chuť si s ním podávat ruku“.

Takže ruku si s ním podal. Musel jako podřízený generálního tajemníka NATO. Natolik to byl vychovaný velitel 601. skupiny, že za ten plat si podal ruku s nejmocnějším mužem Aliance. Jinak, podobně jako jiný bývalý velitel 601. skupiny, která až do roku 2014 byla součástí Vojenského zpravodajství, by se na amerického prezidenta vy…, jako to činí další bývalý velitel 601. skupiny a současný náčelník K. Řehka s ministryní obrany. Myslí se Řehka, že Jana Černochová je taky opravdu odpudivá bytost?

 

Pohádka o Petru Fialovi, vlkovi a německých platech

Pohádka o Petru Fialovi, vlkovi a německých platech

Listopad 26, 2024

Bylo, nebylo, v jedné malé zemi nazývané Česko, kde se řeky klikatí a lidé sní o lepší budoucnosti, žil jeden učený a šarmantní muž jménem Petr Fiala. Petr nebyl jen tak obyčejný člověk – byl to politik, který nosil brýle moudrosti a sliboval svému lidu hory doly, ba i platy jako v Německu. A tak se stal premiérem.

Jednoho dne vystoupil Petr před národem a s pohledem tak vážným, že by i socha Karla IV. znejistěla, pravil: „Milí občané, za čtyři roky budeme mít platy jako v Německu. Musíme jen trochu šetřit, pracovat a věřit mi, že to zvládneme.“

Lidé jásali. Představovali si ty skvělé platy, co jim budou cinkat na účtech, a jak si konečně koupí něco jiného než rohlíky v akci. Petr, hrdý na své sliby, spokojeně odkráčel zpět do své kanceláře, kde ho čekala složitá práce – přemýšlet, jak to vlastně udělat. Ale o tom později.


Mezitím v lesích, kde vládne příroda a pohádky mají svůj vlastní řád, si vlk, známý pod jménem Jen Počkej, všiml, že se něco děje.
„Cože? Platy jako v Německu? To zní příliš dobře na to, aby to byla pravda!“ řekl si vlk a vyrazil do Prahy, aby se na Petra podíval zblízka.

Když dorazil, našel Petra na konferenci. Petr, v dobré náladě, tam zrovna ukazoval zaječí uši na fotku s vládními kolegy. „Vidíte? Máme smysl pro humor a přitom řešíme vážné věci!“ smál se Petr. Lidé tleskali, fotili si ho a zapomněli, proč vlastně přišli.

Vlk se však nedal zmást. Číhal, poslouchal a nakonec se rozhodl, že Petra najde, a to přímo. „Tak, milý zajíci, uvidíme, jak se z toho vykroutíš,“ pomyslel si a dal se do hledání.


Petr se mezitím vrátil do své pracovny a povzdechl si. Platy jako v Německu se ne a ne objevit. „Musíme něco udělat! Třeba vytvořit strategii nebo pracovní skupinu. To přece vždycky funguje!“ prohlásil a začal psát nový plán. Ale ouha, plán byl tak složitý, že se v něm ztratil i on sám.

Vlk ho nakonec našel. „Hej, zajíci! Kde jsou ty německé platy? A proč jsi vlastně dělal zaječí uši?“ zeptal se výhružně. Petr se otočil a klidně odpověděl:
„Milý vlku, to je jen metafora. Německé platy nejsou o penězích, ale o hodnotách! A uši? No, to je přece znak toho, že máme smysl pro humor, ne?“
Vlk na něj chvíli koukal, až se mu začala vařit krev. Ale pak si řekl: „Tady už ani pohádka nepomůže.“ A raději odešel.


A jak to dopadlo? Německé platy nepřišly, zaječí uši se staly symbolem nové éry, a lidé se nakonec smířili s tím, že za čtyři roky to zkusí znovu. Protože tak to v pohádkách bývá – šťastný konec si někdy musíte jen představit.

Poučení: Když vám někdo slibuje něco, co zní jako pohádka, možná to tak opravdu je.

 

Stránky

Přihlásit se k odběru RSS - Aktuální problémy