Máme po volbách a vypadá to, že jsme se ocitli jako v Jíříkově vidění. Vláda pár dní před volbami vyhlásila cenové stropy na energie. Klasický předvolební tahák na uklidnění veřejnosti. Vláda přeci dělá, co může a nikoho nenechá padnout. Má k tomu přeci deštník proti drahotě nebo nahotě? Ať tak či onak, dopady cenové stropu začínají být zřejmě. Jsou dokonce natolik divoké, že je z toho divoký i sám ministr průmyslu a obchodu Jozef Síkela z ještě divočejšího hnutí STAN.

Jestliže vláda před volbami řekla, že cenový strop bude na celou spotřebu pro domácnosti, tak ministr Síkela, původním povoláním bankéř, hned druhý den po volbách otočil. Prohlásil totiž, že cenový strop nebude na celou spotřebu. Můžeme tomu rozumět i tak, že když si budete vařit čaj, tak zaplatíte více, než když si uděláte čaj ledový. Jak prosté, ale i sprosté. Ministr se chová jako v pohádce Pyšná princezna. Den poté totiž prohlásil, že cenový strop bude na všechno. Odvolávám, co jsem odvolal?

Na blížících se protivládních demonstracích by pan ministr mohl být jedním z řečníků, protože je to člověk, který zřejmě chce potopit vládu. Navíc se blíží opravdická zima, kdy se možná budou z jeho ministerstva fasovat dva svetry. K tomu po domech a bytech budou chodit tepelní komisaři a zjišťovat, zda topíte na 18 stupňů. Jak pán káže, tak se koza váže! Vznikne Tepelná policie? Útvar pro tepelný dohled?

Od 1. 10. to všechno vypukne, začne oficiálně topná sezóna. Již nyní začínají chodit oznámení od dodavatelů plynu ohledně navýšení ceny. Rovnou si dali částku těsně pod cenovým stropem aneb proč toho nevyužít. Když si to poté člověk všechno pěkně propočítá, zamlží se mu dočista brýle a ztuhne úsměv zimou. Takové částky nikdo nečekal! Ano, i tohle umí naše vláda, která nikoho nenechá padnout, ale nechá zmrznout.
 

Asociální vláda Petra Fialy, který je přezdíván Fíčko, nakonec sáhla v oblasti cen energií k regulaci. Zavedla cenový strop za elektřinu a plyn. To je od nich sice hezké, ale opatření přichází pozdě a to ve chvíli, kdy již mnoho lidí nemá na zaplacení záloh. Navíc je nutné říci, že cenový strop, tak jak jej uvedla vláda je špatně nastaven, protože všechny okolní státy jej mají nižší a dokonce evropské řešení je nižší, než to naše asociální.

Vládní Pětipes s cenovou regulací přišel záměrně před volbami, protože mu začalo téct do bot. Lidé si do voleb (a možná ani do onoho nového roku) nestihnou moc spočítat, že vlastně ono řešení je pro mnoho z nich likvidační. Budou do slova a do písmene zavaleni cenovým stropem, až na ně spadne. Vláda tedy regulací vyhověla hlavně akcionářům energetických firem a nikoliv koncovému spotřebiteli. Všude vládne neviditelná ruka trhu, a pokud má být omezen, tak pro uspokojení akcionářů.

Ještě tristnější je fakt, že Česká republika má tolik elektřiny, že ji vyváží do okolních zemí, ale občané našeho státu platí vysoké zálohy i samotnou cenu za její distribuci. Otázkou zůstává, kdy naše pravicová vláda zřídí jednoho státního dodavatele, aby se cena mohla lépe regulovat. Bude to výhledově? Ostatně cenový strop, který mají například na Slovensku zaveden již od začátku roku, u nás nezačne platit dříve, než v listopadu a další opatření od nového roku. Proč asi? Je to neschopnost nebo snad záměr vlády nechat lid vykrvácet?

Mimořádný projev Petra Fialy k vysokým cenám energií nám nic nepřinesl. Fíčko nám sdělil, že se začínají stavět nové jaderné bloky elektrárny Dukovany (nevím o tom). V tomto případě bylo ale důležité sdělení, že bez Ruska a Číny. Budeme tedy západní technologii dávat do elektrárny plně „sovětského“ typu. To prostě nevymyslíte, vlastně ona to ideologicky vymyslela naše vláda a k tomu za všechno vybavení zaplatíme nekřesťanské peníze. Pokud se tedy vůbec začne stavět. Nic nejde podle plánu.
 

Se stoupající cenou elektrické energie se v Česku ozývají hlasy, jak je možné, že máme u nás tak drahou energii? Máme zde mnoho elektráren, která byly postaveny za socialismu a elektrickou energii vyvážíme do zahraničí. Je tu hojnost a přebytek, ale na ceně to není vůbec znát. To by ovšem akciová společnost ČEZ většinově vlastněná českým státem spekulovat s elektřinou na burze. Český spotřebitel je tak plně v rukou kapitalismu volného trhu a z přebytku elektřiny nemá vůbec nic. Vlastně ano, po zaplacení záloh za elektřinu má oči pro pláč a to i po slíbeném cenovém stropu.

Jak občanům zlevnit elektrickou energii a dostat je z deprese? Ministerstvo průmyslu a obchodu vedené STAN bankéřem Síkelou tvrdí, že ČEZu nemůže nic nařídit, přestože zde má stát většinový podíl. Je tu prý mnoho drobných akcionářů, kteří by například na zastropování ceny doplatili. Nakonec po stanovení stropu 6, - Kč za MWh (ve skutečnosti až 10, - Kč) šla vláda na ruku právě akcionářům a lid nechala zavalit cenovým stropem. Musíme se v této souvislosti ptát, zda jsou práva akcionářů postavena výše, než práva obyčejných občanů (spotřebitelů), kteří zdražování odnáší nejvíce? Akcionáři by měli mít v tomto případě rozum a přistoupit na podmínky státu a ne stát na podmínky akcionářů.

Jenže to bychom nebyli v Česku. Žijeme v době rentiérského kapitalismu poháněného vládou, pro kterou jsou zisky akcionářů na hlavním místě, i kdyby na chleba nebylo, krachovali pekaři, řezníci a jiní živnostníci. Skoro to vypadá, že těmi drobnými akcionáři (dle MPO to jsou statisíce lidí) jsou ve skutečnosti rodinní příslušníci politiků a byznysmenů napojených na politiky. Kdo na současné krizi vydělává, nebude nakonec vědět ani BIS, jinak by už její ředitel posílal nějako to „véčko“ na hrad, aby se vědělo. Náklady do rukou lidu, zisky akcionářům! – Heslo privatizace 90. let. Trhy řeší všechno.

Jenže řešení existuje. Už i Miroslav Kalousek uvažoval o tom, že by stát opět majoritně převzal kritickou infrastrukturu. Jenže vše skončilo u ledu. Bylo to od něho plácnutí do vody nebo úmysl? Vlk se nažral a koza zůstala celá a dnešní vláda jen tvrdí, že přece něco nejde; pozdě ale přece. Případně, že za vše může Babiš s Putinem. Mohou ti dva však i za to, že stát nevlastní celý ČEZ?

Je na čase vrátit základní věci, jako vodu, energetiku a další věci z kritické infrastruktury do rukou státu. Možnosti se nabízejí, stačí je pouze využít. Není totiž možné, aby rentiérský kapitalismus dobývající rentu „řádil“ v oblastech, které občané potřebují téměř denně. Ať jde o vodu, energie nebo dopravu. V těchto sektorech musí stát rázně zasahovat, přísně regulovat a většinově vlastnit. Jinak si z nás budou anonymní „drobní“ akcionáři utahovat, usmívat se jako sluníčka a vykořisťovat prostý lid, který nebude mít na zaplacení svých účtů. Trhy všechno neřeší.
 

Podle Hybrid CoE, Evropského centra excelence pro odpověď na hybridní hrozby, umístěného ve Finsku, "znamená termín hybridní hrozba činnost vykonávanou státními nebo nestátními aktéry, jejichž cílem je podkopat nebo způsobit škodu cíli tím, že bude ovlivňovat rozhodování na místní, regionální, státní nebo mezinárodní úrovni vlády. Tyto činnosti jsou koordinované a synchronizované a záměrně zaměřené na slabá místa demokratických států a institucí." Pod tuto definici se vejde i český organizovaný zločin propojující politické strany a zločinecký polosvět. Korupce, přisávání a vysávání veřejných rozpočtů se nelze dopustit opomenutím nebo zapomenutím, vždy jde totiž o plánovanou činnost podrývající moc veřejných institucí. Na tuto skutečnost nesmíme zapomínat.

V případě kauzy Dozimetr nejde o nějakou klukovinu, jak se o tom veřejnost snaží přesvědčit ministr vnitra Vít Rakušan, a to nově koordinovaně s novým ředitelem ÚZSI. Jeho vysvětlení, jak to bylo s Petrem Mlejnkem, má už dvě verze, a pokud po vzoru jednoho zákonodárce z SPD dál bude ve věci zabruslovat, tak jen dál bude podrývat autoritu naší demokratické republiky a jejich demokratických institucí. Co vadilo u generálního ředitele České pošty – setkání se spolupracovníkem Radovana Krejčíře (s požadavkem na bezpečnostní prověrku ředitele "vyhrazené", možná "důvěrné"), vůbec nevadí u vojenského zpravodajského vysloužilce (s požadavkem na prověrku "přísně tajné") protřelého businessem. Že by další stupeň korupce?

Ministr vnitra se chová jako proruský šváb. Sice veřejně nepíše komentáře a neúčastní se veřejných demonstrací, ale jeho jednání ve funkci ministra vnitra a koordinované se zájmem hnutí STAN jasně podrývá důvěru občanů v moc českých veřejných institucí. Vít Rakušan napomáhá Rusku. - Díky, pane předsedo STAN. Konečně víme, co jste myslel svým příspěvkem na oficiální Facebookové stránce ministra vnitra Víta Rakušana ze dne 9. 7. 2022: „S bojem proti terorismu, extremismu a kybernetické kriminalitě to myslíme vážně. Jsem rád, že policie připravila vznik nové elitní jednotky, která se těmhle velmi aktuálním hrozbám bude naplno věnovat. Což se nebude líbit extremistům, teroristům a různým proruským švábům, na které si právě tahle jednotka bude chtít posvítit. Vznik jednotky je výsledkem dvouleté práce policistů a státních zástupců v rámci skupiny REFORMA.“
 

Připomínáme si tragické události roku 1968. Osudné srpnové dny, které nakonec vyústily v intervenci vojsk Varšavské smlouvy do tehdejší Československé socialistické republiky, jsou více, než známé. Smutné na celé věci je, že jsou tyto události zejména pravicovými politiky a političkami zneužívány pro obhájení jejich pravd a postojů. Ne jinak je tomu v dnešní době zejména ve vztahu ke konfliktu na Ukrajině. Současná vládní pětidemolice používá srpen 1968 jako argument pro dodávky zbraní do Rusko-Ukrajinského konfliktu. Vše je vykládáno tak, že nás jako slovanský národ v roce 1968 okupovali Rusové (slovanský národ), a proto víme, jak se nyní Ukrajinci (slovanský národ) cítí. Jako slovanský národ se tedy máme hlásit na stranu neslovanských národů (které buď nám nikdy nepomohly, nebo jejich okupace byla ještě krutější než ta řízená z Moskvy).

Jenže ono je to úplně jinak. Jestliže v únoru a březnu mnoho lidí Ukrajinu podporovalo, dnes nastává drtivý propad. Konflikt už nikoho nebaví, média jsou přehlcena různými polopravdami a mnohdy i dezinformacemi trpěnými CTHH (Centrum proti terorismu a hybridním hrozbám při Ministerstvu vnitra). Do toho všeho se mísí nervozita z možného zastavení ruského plynu. Rok 1968 je v tomto případě používán jako mediální masáž směrem k obyvatelům, aby byl vyvolán strach, že Rus (v duchu písničky J. Vomáčky) přijede opět do Prahy. Jenže si položme otázku: opravdu o to Rus stojí? Nemyslím si. Nehledě na to, že v roce 1968 na naše území přišlo i mnoho Ukrajinců a Bělorusů. Takže kdo vlastně intervenoval? Nebyli to Rusové, ale vojska Sovětského svazu, Polské lidové republiky, Maďarské lidové republiky, Bulharské lidové republiky, Německé demokratické republiky a Sovětského svazu. A pro intervenci nejvíce horovali východní Němci a Maďaři, kteří si už nějakou dobu „užívali“ břemena přítomnosti sovětských vojsk na vlastním území. Rumuni nacházející se v obdobném ohrožení jako Čechoslováci tyhle mocenské choutky odmítly, jak ukazuje Mihai Retegan v knize 1968 – Ve stínu Pražského jara.

Odkaz minulosti je nutné vykládat tak, jak se dějiny skutečně odehrály. Nemá v nich co pohledávat ideologie nebo jakékoliv upravování pro obhájení dnešních kroků. Minulost se stejně nedá změnit. Stejně jako se nedá změnit osud Františka Kriegla, haličského žida, tedy vlastně Ukrajince, který jako jediný nepodepsal tzv. Moskevské protokoly. Paradoxem dneška je, že se k tomuto člověku nikdo nezná. Jak je to možné, když vláda vyzdvihuje hrdinský boj Ukrajinců vůči Rusům? Že by to snad bylo proto, že Kriegel byl komunista? Ale byl přeci Ukrajinec, takže proč jej nevyzdvihnout do popředí právě teď?

Odkaz tehdejších událostí pro budoucnost je ale jasný bez ohledu na to, jak skončí konflikt na Ukrajině. Jsou to naše dějiny, které jsou pevně ukotveny v našem prostoru a formující náš národ. Jsou to smutné události, které ale nemají nic společného se současnou dobou, která je úplně někde jinde. Ať už rozdělením globálních sil či neexistencí Sovětského svazu. Na závěr lze říci jen jedinou skutečnost. Tou je fakt, že dnešní Rusko není Sovětský svaz a je nutné takto na vztah k roku 1968 nahlížet.