Proč se nebát radikální levice?
S blížícími se volba do Senátu a obecních zastupitelstev se začíná rozjíždět ideologický boj. Zejména pravicoví politici útočí na komunistickou levici. Říkají, že se jedná o nebezpečí. Existuje totiž vláda, která je tolerovaná komunisty. Co je však ještě horší, tak například sociálně demokratická levice již plně splynula s neoliberální politikou. Nejviditelnější je tento stav v Praze. Když jsem se procházel po Praze, tak jsem se nestačil divit tomu, co dokázali zástupci ČSSD vymyslet za slogany. Jeden za všechny: ještě přitvrdíme v zákazu kouření, nočním klidu, nalévání alkoholu. Co z tohoto výroku plyne? Zejména to, že sociální demokracie jde cestou zákazů a omezování všeho možného. Když si vzpomenu na projednávání zákazu kouření v poslanecké sněmovně, tak to byl právě tento zákaz (ale i další), které byly hřebíčkem do rakve levice jako celku. Levice totiž má hájit zájmy obyčejných lidí a stát na jejich straně. Často tomu tak ale není. Stále více se ukazuje, že sociálně demokratická levice více přilnula ke kapitálu. Jako příklad nám může posloužit případ Poche a jeho kamarádů, kteří prahnou po moci a zisku.
Nyní několik slov k radikální levici KSČM. Proč se proti ní neustále konají protesty a jsou zde snahy ji neustále očerňovat za minulost? Je to z důvodu strachu jednotlivců nebo úzkých skupin, že by pro ně skončili „rozkrádací“ akce ve jménu demokracie a svobody volby. Toho se mnozí bojí, proto neustále připomínají problémy z vývoje komunistického hnutí. Jenže každý systém má svá negativa i pozitiva. Radikální levici jsou neustále připomínány politické procesy, ale již se nijak nezmiňují procesy ve jménu kapitalismu (chcete-li liberalismu a jeho odnoží). Ať už se jedná o politické procesy 50. let minulého století v USA nebo třeba za tabuizované věci z doby kolonialismu. Je nutné jasně říci, že systém, který zde u nás existoval po roce 1948, měl svoji dynamiku, svůj vývoj. To dnes pravicoví politici nechtějí slyšet, ani o tom diskutovat. Vždy je argumentováno, že za první republiky bylo Československo v popředí statistik a rok 1948 vše zničil. Jenže je nutné poznamenat, že v té době neexistovalo takové množství států, jako například v roce 1960. Z toho plyne, že i když se Československo po roce 1948 propadlo, tak ve své podstatě zůstalo na stejné úrovni jako za první republiky ve vztahu k počtu států na světě.
Pravicoví politici budou neustále předkládat negativa někoho jiného na svoji obhajobu, proto je nutné být na tyto střety připraven. Argumentovat věcně. Přeci jen zde už téměř 30 let vládne kapitalismus se všemi svými klady i zápory. Negativ je ale čím dál více, než pozitiv. Právě proto lidé chtějí a hledají změnu systému.
