Mgr. Jan Klán

Po sociálních sítích, v médiích, novinách, všude kolují zprávy o tom, že do Evropské unie pronikají uprchlíci z Afriky. Vždy je předkládáno, že uprchlíci překročili hranici násilně. Migrace je fenoménem druhé poloviny druhé dekády nového tisíciletí. Jedná se o značný problém, který má silný dopad na podobu demokracie v pojetí, jak ji známe. Vzhledem k tomu, že Evropa jako celek není schopna řešit otázku migrace dostatečně rychle, tak demokracie selhává a začíná volání po silných vůdcích, silných stranách. Není divu. Když se totiž podíváme na to, jak demokracie líbivě říká, že nově příchozí nemusí až tolik dodržovat pravidla, tak nastává problém.
Uveďme si klasický příklad. Uprchlíci z Afrických zemí (ale klidně i z jiných) migrují z několika základních důvodů: válečných, humanitárních, společenských, ekonomických. Do všeho se nám zamotává ekonomika, kdy většina migrujících lidí jde za lepším světem. Lze tedy říci, že za vším hledej ekonomiku. Dokonce i válečný konflikt je téměř vždy vyvolaný ekonomickými zájmy (chci ovládat území a těžit z něj atd.). Například v Libyi byl za Muammara Kaddáfího relativní klid a problém nastal až ve chvíli, kdy západní státy opět zapřáhly oře šíření demokracie. Poté nastal chaos se všemi důsledky, které vidíme dnes a denně na svých televizních přijímačích. Z toho plyne, že i když existuje určitý typ globální demokracie, tak ji nelze aplikovat na celý svět rovnoměrně.
Demokracie znamená vláda lidu. Lid vládne buď přímo, nebo nepřímo prostřednictvím svých volených zástupců. Ať tak či onak, vždy si na určitém území lid vytvoří svá vlastní pravidla, normy, zákony a ty musí/měl by dodržovat každý, kdo se v daném místě nachází. Problém nastává ve chvíli, kdy společenství, které si svá vlastní pravidla vytvořilo, tato pravidla nedodržuje a nikdo je (téměř) nevymáhá. Zde nastává další selhání demokracie, kdy se platné zákony nevymáhají striktně. Demokracie je totiž o právech, ale i povinnostech. Pokud tedy nově příchozí migrant přijde do cizí země, tak logicky musí dodržovat zákony, pravidla, zvyky dané země. Pokud k tomu nedojde a není navíc nijak sankcionován, dojde k problému. Tento problém můžeme definovat nevraživostí místního obyvatelstva vůči cizím lidem.
Se selháním demokracie souvisí i fakt, že většina migrujících lidí mířím právě do Evropy. Ta je totiž předkládána jako slabá, málo razantní a nakonec polevující pod slovem humanita. Evropa prý vždycky byla humánní. Alespoň od konce druhé světové války, ve které se utopila v krvi idea osvícenství. Jenže nelze mít do nekonečna otevřenou náruč směrem k migrujícím lidem, když si nejsme s to vyřešit problémy doma. Navíc neustále polemizujeme s jasnými pravidly pro všechny. Tohle nevěstí nic dobrého bez ohledu na to, že demokracie je politický systém, který přinesl prosperitu, stabilitu a volnost. Jsou to tři atributy dnešní demokracie, které ve finále selhávají v pojetí volnosti. Všichni se můžeme neomezeně pohybovat po celé planetě, stejně tak to činí i migrující lidé. Neexistují žádné pevné hranice. Ty jako kdyby neexistovaly, roztekly se. Něco podobného se stalo s demokracií. Ta se rovněž roztekla, takže místo toho, aby opravdu fungovala a byla stmelujícím politickým systémem, nakonec selhává ve všech svých ohledech, na kterých je postavena. Východisko vidím jen jediné možné: striktně dodržovat zákony a vymáhat je.