Morální bažina
Začal nám nový školní rok. Jak to v životě bývá, tak se někdo do školy těšil a jiný zase ne. Začátku školního roku využilo mnoho politiků, aby přivítali zejména prvňáčky v jejich lavicích. Ne jinak tomu bylo v případě prezidenta republiky Miloše Zemana. Ten zavítal na základní školu T. G. Masaryka v Praze 6. Prezident přišel pozdravit prvňáčky, jak to dělá každý rok. Jenže co se nestalo. Mnoho rodičů mělo na svých klopách symbol červených trenek, jako symbol protestu proti přítomnosti hlavy státu. Dokonce to došlo tak daleko, že jedna z přítomných „maminek“ prezidenta okřikla se slovy: „fuj, táhni“.
O čem to svědčí? Zejména o tom, že v naší společnosti nastala morální bažina, úpadek, který se táhne od 90. let minulého století. Společnost je rozdělena na „my“ versus „oni“. My vítězové z roku 1989, kdo chtěl demokracii a poražení, kteří dnes chtějí pořádek. Mohu mít proti prezidentovi mnoho výhrad. Měl jsem je jak proti Václavu Havlovi, stejně proti Václavu Klausovi. Mám je i stejně proti Miloši Zemanovi. Jenže je to přeci hlava státu a byť s ni nemusím souhlasit (s chováním, vystupováním atd.), tak se přeci nezačnu předvádět a ještě navíc před prvňáčky. Možná to je účel, jak rozvrátit celou naši společnost, kdy se stává člověk člověku vlkem a morálka se nenosí. Co si mají prvňáčci asi myslet o tom, když nějaká maminka křičí na hlavu státu? Položme si tuto otázku. Co si takový malý člověk začne asi myslet? Když někdo řekne fuj, tak tím myslím, že je něco nedobré, špatné, zkažené. Takže si začne myslet, že prezident je někdo/něco špatný/špatného. Zde začíná problém, který značí celkový úpadek. Rodiče by měli mít v sobě tolik soudnosti i morálky, že se tyto věci přeci nedělají. Už opět slyším, že máme demokracii. To je natolik zaklínané slovo, že mnohdy ani nikdo neví, co ono slovo znamená. V tomto výkladu máme spíše „nemorální demokracii“.
Výchovnou funkci v naší společnosti plní rodina a posléze vzdělávací instituce. Pokud je jejich funkce devalvována, tak nastává problém neúcty jedno vůči druhému. Pokud to otočíme, zjistíme, že podobný jev nastává ve vztahu žák – učitel. Jak je možné, že ani učitel není autoritou? Pamatuji si dobu, že když se řeklo něco špatného učiteli, tak dostal facku. Pokud jsem si stěžoval doma, tak jsem dostal druhou od rodičů. Jak je tomu dnes? Žáci se posmívají učitelům, nasazují jim i odpadkové koše, mlátí je. Naprosto bez trestu. To je důsledek právě onoho „fuj, táhni“. Slova, která byla vyřčena proti hlavě státu. Všichni by si měli uvědomit, že pokud stále bude rozeštvávána neúcta jednoho k druhému (politiky nevyjímaje), tak to bude jenom horší.
Jak z tohoto marasmu ven? Obávám se, že to jen tak nepůjde, protože by se musela vymáhat jasná pravidla (kupříkladu hanobení prezidenta). V tu chvíli ale někdo začne říkat, že se vrací komunismus (který nikdy nikde nebyl). Ale proč do toho nejít. Nastavit jasná pravidla úcty (úctu musí vštěpovat škola i rodina) k ústavním činitelům, ale i politikům obecně, stejně i ke všem lidem (kupříkladu staří versus mladí). Ti samozřejmě musí mít i svoji morálku, musí se nějak chovat směrem k veřejnosti (ostatní lidé k ostatním lidem).
Na závěr dovětek k Miloši Zemanovi. Tento člověk je pořád stejný. Už od doby převratu roku 1989. Pořád říkal svoje bonmoty a všichni se tomu smáli a tleskali mu. Dnes mu ti samí spílají, co si to dovoluje.
