KSČM v Kutné Hoře respektuje výsledky voleb do městského zastupitelstva, ve kterých vyhrálo místní uskupení Město pro lidi. Je tedy výhradním právem tohoto hnutí koho si vezme do případné koalice. KSČM ve volbách obdržela dva mandáty a již nyní je jasné, že skončí v opozici. Pro KSČM je nemožná spolupráce s ODS jak na celostátní, krajské i lokální úrovni. I sama ODS ústy pana Tomáše Havlíčka, jakožto jejího vedoucího kandidáta, veřejně deklarovala, že do žádné koalice s KSČM nepůjde ani se o její hlasy nebude opírat. Z toho vyplývá, nemožnost naší podpory pro paní Kateřinu Daczickou na post místostarostky města. Dalším důležitým faktorem pro její nepodpoření z naší strany je i její nezkušenost v oblasti komunální politiky Kutné Hory a jejích potřeb celkově.
Zároveň je pro nás nemožná podpora koalice, která se bude veřejně opírat o uskupení STAN a Šance pro Kutnou Horu, jejíž kandidáti mají na svědomí rozpoutání „letákové aféry“ několik dní před volbami. S takovými praktikami nechceme mít nic společného a dle našeho názoru mohla tato akce mít negativní dopady na rozhodování voličů našeho města. Navíc mnozí představitelé uskupení prohlašují, že KSČM je nedemokratickou stranou, ale z řad těchto „demokratických“ kandidátů byli i ti, kteří stojí za letákovou aférou. Odmítáme spolupracovat s uskupením, jehož představitelé se snižují k takovýmto výpadům a jednání.
V pozici starosty nám nevadí ani pan Starý, ani pan Viktora. Je věcí koalice, koho si do této pozice zvolí. Jak je uvedeno výše, tak nebudeme podporovat žádného kandidáta ODS, ani koalici, které se bude o její hlasy opírat. Zároveň nebudeme podporovat koalici, která se bude opírat o strany, které se vymezují negativně vůči KSČM. Tedy subjekty a strany KDU – ČSL, Piráti a Změna pro Kutnou Horu.
Vzhledem k tomu, že KSČM skončí v opozici, tak budeme opozicí kritickou, ale rovněž věcnou a konstruktivní. Cílem a klíčem ke vzájemné spolupráci je pro nás podporovat takové věci, které budou přínosné pro rozvoj našeho města a jeho stabilitu. Musí se přestat politikařit a „vyhazovat“ peníze za nesmyslné projekty. Je nutné postavit Kutnou Horu opět na nohy. V opoziční roli budeme podporovat takové věci, které tyto změny nastartují. Zároveň budeme důsledně hlídat zadlužování města, jakož i kroky koalice, které budou mít zásadní vliv na chod města.
V Kutné Hoře dne 15.10.2018 Petr Hons, předseda Městské rady KSČM Kutná Hora

Za několik dní nám začnou komunální volby. Lidé si vyberou své zástupce, kteří jim budou „vládnout“ v místě, kde žijí, bydlí. Stejně tomu bude i u nás v Kutné Hoře. Na člověka zvenčí působí toto historické město velice malebně. Pro toho, kdo zde žije, už tomu tak není. To se prolíná do předvolební kampaně, kdy se již neargumentuje věcně, ale postupně se začíná nabalovat ideologický balast. Tento jev se začal objevovat u několika hnutí a stran, které kandidují do městského zastupitelstva. Největší milovníci ideologických šarvátek jsou ODS a Změna pro Kutnou Horu (na její kandidátce najdeme i členy SNK-ED). Občas nějaký výstřelek zazní i od někoho jiného. Místo toho, aby se začaly předkládat návrhy na řešení současného stavu našeho města, tak začal boj. Na jedné straně se jedná o různá trestní oznámení proti tomu či onomu člověku. Ať jednotlivcům nebo skupině lidí. Tahá se „špína“ z let minulých, ke které se snižují ti lidé, kterým jde jen o moc (a to) za každou cenu. Samozřejmě, že je nutné si připomínat, co se přihodilo za minulých městských vlád, ale voliče tolik nezajímá, zda byl ten či onen člověk před rokem 1989 v KSČ nebo někde jinde. Přeci jen tady už téměř 30 let vládne kapitalismus v podání liberálních a neoliberálních politických stran. Takže snaha vše svádět na dobu dávno minulou je jaksi mimo realitu. Nicméně na tom někteří staví svoji argumentaci.
Když se ale podíváme na dobu po inkriminovaném roce změn a převratu, kdy se na náměstí objeví umělci jako Pavel Zedníček nebo Věra Martinová, zjistíme, že se město postupně dostalo do sestupné tendence. Největší sešup nastane v první dekádě nového tisíciletí, kdy je privatizován městský majetek. Městská nemocnice je nucena z finančních důvodů přejít pod Oblastní nemocnici Kolín a pivovar Kutná Hora: Dačický je rovněž zlikvidován. Je zajímavé, že u obou dvou případů vládla na radnici ODS, která se tak moc vyžívá v ideologickém boji. Na moji otázku, zda se za to nestydí, tak jejich zástupci halasně říkají, že se to odehrálo za starosty Šalátka, který již není členem ODS. Místo toho nám „nová“ ODS nabízí slogany jako: jsme tu pro Vás, Naše Kutná Hora nebo budoucnost je v nás. Nejprve se nabízí otázka, kde se ODS vyskytovala celé 4 roky? No a slogan Naše Kutná Hora svědčí za vše. Město je nás všech a ne jejich.
Na sociální síti se toho člověk dozví opravdu hodně. Dokonce i to, co nechce. Nedávno jsem na svých stránkách narazil na komentář, který říkal, že je to jedno, zda jít k volbám. Akorát voliče využijí pro hlas a poté jej neznají. Odborně se tomu říká selhání demokracie, kdy si člověk myslí, že volby nejsou potřeba. Jenže jak jinak chcete vyměnit politiky, kteří vám vadí? Jedině volbami, abyste jim vystavili pověstnou stopku. K volbám by měl chodit každý, protože se jedná o významný prvek občanské společnosti. Rozumím tomu, že jsou mnozí lidé znechuceni politikou a politikařením. Většinou je unavuje, že se neřeší jejich problémy nebo problémy města. V poslední době se naráží na jev, že není vůle se na zastupitelstvu na něčem domluvit. Nastala jistá polarizace, kdy každý hájí své tvrdé stranické zájmy a to je špatně. V nadcházejících volbách mají lidé jedinečnou šanci tento jev změnit a vybrat si z kandidátek a kandidátů ty, kteří je budou reprezentovat. Je nutné se dokázat domluvit a podle toho řídit město. Ne pořád poukazovat na to, co bylo v době dávno minulé, i když ani na to se nesmí zapomínat.

S blížícími se komunálními volbami v našem městě je jasné, že všem kandidujícím subjektům jde o obecné blaho. Jenže mnohé subjekty zapomněli na jednu podstatnou věc: radikálně řešit současné problémy našeho města. Možná se ptáte, co myslím pod slovem radikálně? Myslím tím jít ke kořenům problému současného marasmu v našem městě a hledat obecná i specifická řešení. Jako KSČM jsme přistoupili k několika zásadním návrhům, které mají zlepšit funkčnost našeho města. V tomto článku představím dva body našeho volebního programu, které považujeme za stěžejní.

Prvním bodem, který má zlepšit fungování našeho městského úřadu je, že se nově zavede úřední den v pátek. Co nás k tomu vede? Jednoduchá logika. V dnešní době si lidé většinou berou dovolenou, když si prodlužují víkend. Tedy na páteční den. Z logiky věci plyne, že když si berou na onen den dovolenou, tak si i mohou na úřadech vyřídit potřebné věci. Chceme tím vyjít vstříc občanům, kteří by si museli nesmyslně brát dovolenou v jiné dny, protože náš městský úřad má úřední dny oficiálně v pondělí a ve středu. V úterý a čtvrtek jsou také otevřeny některé odbory úřadu, ale kupříkladu jen dopoledne. Chápu, že vzhledem k tomu, že se nově zavede pátek jako úřední den, tak to bude znamenat vyšší nároky na úřednice a úředníky. Vyjdeme jim také vstříc a to tím, že se upraví dny v úterý a čtvrtek. Přísně vzato, agendu, kterou dělali v pátek, budou dělat v jiných dnech. Mnohá města mají pátek zaveden jako úřední den a není v tom problém. Navíc je tato úprava v kompetenci starosty, tajemníka a případně rady nebo zastupitelstva. Takže pojďme do toho!

Druhým bodem, který již v současné době vyvolává nemalé emoce je, že nově budeme požadovat po církvi, aby přispívala do rozpočtu města. Co nás k této úpravě vede? Není to nic složitého: pokud má církev na území našeho města památky (jakože má) a vydělává na jejich návštěvnosti, tak je logické, že má přispívat do městského rozpočtu. Kupříkladu nejnavštěvovanější památkou byla loni v našem městě kostnice v Sedleci. Navštívilo ji přes 431 000 lidí (dle statistiky Středočeského kraje). Komu asi kostnice patří? Římskokatolické farnosti Sedlec. Když se podíváme na cenu vstupného, zjistíme, že základní vstupné je 90,-Kč. Když si to vynásobíme, tak nám z toho vznikne pěkná částka. Nyní se dostáváme k jádru samotného problému. Kolik peněz odvádí církev z toho, že vydělává nemalé finanční prostředky na návštěvnosti? Přeci jsou tyto památky na území města. Peníze, které půjdou do rozpočtu města z této oblasti, se kupříkladu mohou použít na jeho rozvoj. Například i na opravu chodníků, protože po chodnících chodí právě turisté, kteří navštěvují ony památky. Chodí po nich všichni. Dokonce i církevní hodnostáři. Prostě všichni. Jedná se o veřejný prostor, a pokud jej někdo používá k tomu, aby jeho památku navštívili turisté, tak rovněž musí přispívat na jeho rozvoj a údržbu. Zřejmě se ptáte, jak chceme docílit toho, aby církev přispívala peníze do městského rozpočtu? V zásadě máme dvě možnosti. Za 1. gentlemanská dohoda, kdy se církev férově domluví s městem, kolik bude odvádět do rozpočtu. Někdo může namítnout, že církev přispívá do Fondu cestovního ruchu. Ten ale v letošním roce končí, takže se musí něco udělat dál. Fond cestovního ruchu shromažďuje totiž prostředky, které jsou následně určeny na propagaci a prezentaci destinace Kutná Hora a okolí. Kamenem úrazu tohoto Fondu je, že příjmy do jeho rozpočtu jsou tyto: prostředky z rozpočtu města (!), finanční dary a příjmy z reklamní spolupráce. Přispěvatelem může být pouze subjekt, který působí v oblasti cestovního ruchu většinou na okrese (destinaci) Kutná Hora. Zde vidíte, že církev nemá žádnou povinnost do fondu přispívat. Vše je na bázi dobrovolnosti. To se musí změnit.

2. obecně závaznou vyhláškou, kdy to prostě město církvi řekne jasně - máte zde památky a vyděláváte na jejich návštěvnosti. Jsou na území města a z toho důvodu požadujeme, abyste přispívali do obecního rozpočtu. Vyhláška lze samozřejmě přesně napsat. Tohle je samozřejmě pouze modelový příklad.

Oponenti a kritici tohoto konceptu budou říkat, že to nejde? To už jsem slyšel mnohokrát. Všechno jde, když se chce, ale musí se chtít a nebát se. Věřím tomu, že lidé budou chtít opravdu v Kutné Hoře změny. Věřím, že k přemýšlení o tom, koho volit, přispěl i tento článek.

Podle zákona o obcích si každá obec může zřídit komise, které jsou ze své podstaty poradním orgánem. Z toho plyne, že jejich rozhodnutí mohou být změněna zastupitelstvem, radou nebo starostou. Nejinak je tomu v Kutné Hoře. Čím dál více se ale ukazuje, že komise města jsou de facto i de jure k ničemu. Ve svém článku uvedu dva příklady selhání místní politiky, na příkladu práce kulturní komise a také komise pro městská sídliště. Vždy se naráží na jeden a ten samý problém. Komise rozhodne a v našem případě rada rozhodne v té samé věci úplně obráceně. Co z toho plyne? Celkový úpadek chodu města ve směru nízké participace občanů na jeho řízení. Položme si jasnou otázku: kde se stala chyba a je možná náprava?

Pokud se podíváme do historie, tak zjistíme, že až do městské vlády ODS komise určitým způsobem fungovaly. Byly v nich často zástupci, kteří byli buď odborníky v dané oblasti, nebo oblasti rozuměli či se jí zabývali. V případě kulturní komise to mělo jedno jediné negativum. Lidé, kteří byli v komisi, totiž viděli do problému a rovněž žádali o granty samotné město. Jenže to není nic proti ničemu, protože z možnosti žádat o dotace a granty přeci nemohu nikoho explicitně vylučovat. Z toho vyplývalo i hodnocení komisí, aby se z toho nestávala pověstná „malá domů“.

Za starosty ODS Šalátka se z účasti v komisích staly trafiky. Když se ODS s podporou Zelených dostala k veslu, tak ve všech komisích vyměnila lidi a dala tam své. To celkově vedlo k úpadku. Mnozí noví členové si totiž mysleli, že z toho plyne hodně užitku a žádná práce. Když se jejich představy nenaplnily, v průběhu volebního období se jich většina odhlásila nebo přestala na jednání docházet a komise začaly kolabovat.

Za Šance to nebylo o moc lepší. Jejich vláda zase začala poukazovat na to, že se při hodnocení a přidělování grantů nepostupuje nestranně. Opět se objevil problém s tím, že na granty dosahují lidé z komisí a ostatní nemají nic. Jenže tomu tak nebylo. Vadilo to ve své podstatě vlastně hlavně těm, kteří příspěvek nedostali v takovém rozsahu, s jakým počítali. V té době se pracovalo na nových kritériích, ale podklady, které vypracovali sami členové komisí, byly bohužel smeteny ze stolu. Nahradila je myšlenka, aby granty dokonce posuzovali lidé z jiných měst. Jenže jak může objektivně žádosti posuzovat někdo z jiného města, když město a potřeby jeho obyvatel nezná?

Podobný problém panuje v komisi pro městská sídliště. Tam se objevil zase problém, který se jmenuje nevyužité objekty na sídlištích. Komise je složena z lidí, kteří si k danému tématu mají co říci. Rozhodnou tedy určitým způsobem, ale rada města otočí o 180 stupňů. Takže máte rozhodnutí dvě. Jedno je však pouze doporučující (komise), druhé závazné (rada). Jelikož si kompetence závazných rozhodnutí drží rada, tak dochází k selhání, kdy je činnost komise ponižována a zatracována jako nepotřebná. To posléze lidi demotivuje a na komise jakéhokoliv typu přestávají chodit.

Existuje řešení, jak zastavit tento úpadek? Nepochybně existuje. Jednou z možností je, aby nové zastupitelstvo jasně přidělilo kompetence radě a také upravilo činnost komisí. Jejich postavení je definováno v zákoně o obcích, ale tam je to dosti obecně. Je tedy na novém zastupitelstvu, jak upraví metodiku ve vztahu k příslušným rozhodnutím. Například tím způsobem, že by s daným rozhodnutím musela komise souhlasit. To není nic proti zákonu. Když lidé v komisích budou vidět, že se jejich názor neztrácí a nezapadne, budou mít motivaci v dané oblasti pro rozvoj města pracovat.

Před blížícími se komunálními volbami se v našem městě přišlo s nápadem regulovat hazard. Prý je to nutné, protože ničí životy našich spoluobčanů, rodiny, stahují se sem podivné živly atd. Pokud se na problém budeme dívat z hlediska morálky, tak zjistíme, že hazard je skutečně problémový. Skutečně si na něj může člověk vypěstovat závislost. O tom žádná. Jak má ale všechno rub i líc, tak zjistíme, že v případě hazardu na území našeho města se jedná i o lukrativní byznys. Každý rok město obdrží do rozpočtu asi 20 milionů korun. Příspěvek je to milý, protože se z něj mohou podpořit třeba školy nebo nějaké investiční akce. Někdo může namítnout, že se jedná o nemorální peníze, protože jsou získávány na základě hazardní závislosti. Položme si ale otázku, zda někdo někoho nutí hrát automaty? Nenutí. Je to věcí každého člověka. Jedná se o svobodu volby. Ve městě si tedy někteří na zachránce lidí jen hrají. Ten, kdo chce hrát, stejně pojede jinam nebo se přesune na internet. Vraťme se ale zpátky k našemu problému. Zákon o loteriích dává městu možnosti jak regulovat hazard na jeho území. K tomuto kroku se odhodlává i kutnohorská radnice. Osobně se zákazem hazardu na základě obecně závazné vyhlášky nemám žádný problém. Lepší cesta, než k tomuto problému konat referendum.  To by navíc stálo nemalé úsilí a finanční prostředky a nakonec by ani nemuselo být platné, pokud by nepřišlo více jak 35% občanů. Přijetím obecně závazné vyhlášky se ukončí činnost heren ke konci letošního roku. Podotýkám, že se jedná o jedenáct heren. Musíme tedy počítat s tím, že po ukončení činnosti město nebude mít každoroční finanční příspěvek k dispozici. Z tohoto důvodu je nutné říci, zda výpadek něčím nahradí nebo zda jej nenahradí. Pokud k nahrazení nedojde, tak v rozpočtu bude onen obnos chybět a chci vědět, kde se bude škrtat. Která oblast v rozpočtu bude krácena? Kdo přijde o peníze? Školy, sportovci, spolky nebo někdo jiný?

Chápu, že má mnoho lidí s hazardem problém. Jenže pokud lidé budou chtít hrát, tak hrát prostě budou. Otázkou zůstává, zda tedy ve městě nějakou tu hernu zachovat nebo ne? Zkušenosti z jiných měst říkají, že herny mají právě kvůli finančnímu příspěvku a jejich regulací se zabývají až v případě, když by měly vyvstat městu nějaké problémy, např. nevhodného umístění. Naše město se ale rozhodlo vzít si inspiraci v blízkém Kolíně, kde hazard zakázali, ale výpadek ničím nenahradili. Zřejmě půjdeme v jejich stopách. Kolín je však úplně jiné město. Tohle si také mnozí neuvědomují. Nicméně chápu obavu některých iniciátorů zákazu hazardu a jejich starost o závislé lidi, ale zákazem se v našem městě pro ně nic žádným způsobem nezmění. Navíc jsem nezaregistroval, že by významným způsobem narostla kriminalita nebo došlo k nějakým vážnějším incidentům. Je neoddiskutovatelným faktem, že hazard je problém společnosti. Jsem ale zvědavý, kdo z oněch moralistů navrhne zrušení továrny Philip Morris, která vyrábí tabákové výrobky. Přece kouření je rovněž závislost a navíc přináší velké zdravotní potíže. Proč tohle nechce nikdo řešit? V tomto odvětví se totiž také točí miliardy a stát také vydělává. V obou dvou oblastech se střetává morálka a byznys. Je sice nemorální získávat peníze na závislosti jiných, ale co je dnes morální?