V našem městě se děje plno zajímavých věcí. Již máme slavnostně otevřenu novou sportovní halu „Na Klimešce“, která (zatím) celkem stála 150 milionů. V říjnu, po turistické sezóně, začne jezdit nová autobusová linka do centra města, která bude dražší, než stávající MHD. Tím ale dění v Kutné Hoře zdaleka nekončí. Po procházce (tímto) městem zjistíte, že na mnoha místech chybí chodníky, přechody pro chodce, základní infrastruktura. Úsekové měření rychlosti vozidel se nachází na místech, kde je vlastně k ničemu. Úřady si nad dotazy občanů hlavu nelámou, odpovídají, co chtějí. Většinou se vše nese v duchu: kdo chce, hledá způsoby, kdo nechce, hledá důvody. Tím vším se dostáváme do začarovaného kruhu, kdy se ve městě dějí „divné“ věci. Poslední příklad pochází přesně z místa, kde bydlím. Jedná se o část Kutné Hory – Karlov.

V této lokalitě horečně probíhá nová bytová výstavba (podobně jako v dalších okrajových částech města) a potýkáme se (zde) s problémem, který se jmenuje: absence chodníku. Do nedávna se do centra města dalo dostat alespoň „chodníkem“, který vedl podél jedné nejmenované společnosti, která se zaměřuje na koupelny. Místo však nyní prochází rekonstrukcí a daný chodník firma uzavřela. Nikdo z Karlova z okolí ulic Čáslavská a V Zákoutí se nemá jak bezpečně dostat přes velice frekventovanou ulici Čáslavská.

Nedalo mi to a položil jsem několik otázek vedení města. Nestačil jsem se divit jejich odpovědím. Nejúsměvnější byla ta na moji následující otázku: můžete mně prosím vysvětlit, jak se mají maminky s kočárkem bezpečně dostat do města? Následující odpověď by vás určitě nenapadla a je evidentní, že v této lokalitě města osobně nikdo nebyl. Zde je vyjádření města: „zcela jistě se jedná o nepříjemnou skutečnost, kdy sice v krátkých úsecích a jen po několik dní, ale přesto došlo k úplnému uzavření manipulační cesty nejmenované společnosti v Čáslavské ulici. Nejvhodnějším způsobem, jak se tomuto nebezpečnému místu po dobu uzavírky vyhnout, je využít jízdy vozidlem namísto pěší chůze. V případech, kdy maminka s dítětem nemá jinou možnost, musí uskutečnit pěší chůzi po vozovce, stejně jako je tomu ve všech ulicích města a městských čtvrtí, kde není doposud vystavěn chodník“. Výše uvedená odpověď svědčí o několika nemorálnostech.

Za 1) co když člověk nevlastní osobní automobil? Jak se poté má bezpečně dostat do centra města? Musí se tedy nebezpečně pohybovat mezi jedoucími vozidly a to je při frekvenci dopravy ve špičce i 800 vozidel za hodinu. To je radikální rozdíl oproti jiným ulicím města, kde mají alespoň přechod pro chodce, který v této lokalitě chybí.

2) pokud nemám vozidlo, tak jsem automaticky vyloučen z možnosti se bezpečně dostat do centra města. Pokud navíc podniknu pěší cestu do centra města, tak reálně riskuji, že dojde k nějaké kolizi chodec/automobil. Navíc manipulační cesta je uzavřena již několik týdnů!

3) s údivem město zjistilo, že zde vlastně žádný chodník neexistuje, ale jedná se prý o manipulační cestu ve vlastnictví soukromé společnosti. Nicméně, pokud nahlédneme do katastru nemovitostí, tak buď nic nezjistíme nebo po delším bádání dojdeme k závěru, že je to součást přilehlé komunikace. Přitom na zastupitelstvu města bylo mnohokrát jasně řečeno, že se jedná o chodník. Na fotografii, kterou mám k dispozici po uzavření manipulační cesty, je napsáno „chodník uzavřen“. Ze zjištěných informací nám zcela jistě musí jít hlava kolem.

4) z jakého důvodu zde není chodník, který by spojoval tuto část Karlova s centrem? Prý k tomu není (důvod) ani veřejný zájem. A já se tak těšil, že si budu chodit zasportovat do nové haly! Bohužel se k ní nemám jak bezpečně dostat.

5) aby toho nebylo málo, tak stejný problém panuje v dalších lokalitách, kde se rozjíždí výstavba, např. „Na Třešňovce“. I zde je absence přechodu pro chodce a lidé se nebezpečně pochybují podél krajnice vozovky. Chybí zde rovněž chodník, který by je bezpečně dostal směrem k centru.

Co nám z toho všeho vyplývá? Že je v podzimních volbách nutné vyměnit celé vedení města, které vidí veřejný zájem pouze ve sportovních halách (někteří zastupitelé dokonce prohlašují a sní o další v Lorci). Vůbec si neuvědomují, že se město začíná rozrůstat na své periferii (zatímco se centrum vylidňuje). Co tomu všemu říká vedení města? Nic a jen mlčí, případně říká, že to není tak jednoduché změnit. Jenže, co je dnes jednoduché? Nic.

V souvislosti s vedením města, a není to jen toto vedení města, mne často napadá znění Čapkova nedělního fejetonu z Lidových novin 9. 5. 1937:

„Je jeden druh lidí (ke kterému náležíme skoro všichni), jenž oplývá zvláštní a nevyčerpatelnou iniciativou. Většina nás lidí totiž neobyčejně ráda říká, co by se mělo. Stát by měl udělat to a to…. Obec by měla…Mělo by se postavit to a to. Měly by být na to peníze a tak dále.

Druhý druh lidí (ke kterému náležíme skoro všichni) je právě opačný. Většina nás lidí totiž neobyčejně ráda namítá. Prostě to a to není tak jednoduché. Nemáte ponětí, s jakými technickými překážkami by se to setkalo. Není to možné z těch a oněch příčin. Mělo by to své stinné stránky. Za dnešního stavu věcí vyloučeno. Bylo by to krásné, ale prakticky neproveditelné. …. Administrativní a jiné potíže. ..

Tedy ty dva druhy lidí se dokonale a harmonicky doplňují. Na každé mělo by se je takříkajíc v lůně možností předem připravena námitka není to tak jednoduché. Souhra a rovnováha těch dvou faktorů nám zaručuje stálost všeho dění; mělo by se sice dít ledacos nového, ale jelikož to není tak jednoduché, bude se vuřtlovat dál. Je příjemnč navrhovat, co by se mělo stát v zájmu obecném; ale je neméně příjemné odvrátit to od sebe a svého dosahu.

Má-li se však přesto tu a tam udělat něco nového nebo napravit něco zanedbaného –

Zkrátka mělo by se najít víc iniciativních lidí, kteří by říkali: já bych měl nebo my bychom měli; a víc mužů, kteří by měli zálibu říkat: safra, není to docela jednoduché, ale může se to zkusit; u nás, v naší oblasti se toho nebudeme bát.

Tedy to by se mělo především; ale já vím, není to tak jednoduché.

Na jednom z posledních jednání zastupitelstva našeho města se občané, kteří se chodí na rokování podívat, nestačili divit. Je vidět, že se nám blíží komunální volby a atmosféra tomu odpovídala naprosto ukázkově. Ne jinak tomu bylo v případě autobusové dopravy do centra města. Zastupitelstvo mělo rozhodnout, zda budou jezdit dvě linky nebo jen jedna. Co ale bylo horší, tak se ukázalo, že v tomto sporu je celé město rozpolceno. Jedni jsou pro zavedení a druzí proti zavedení dopravy do centra města. Je to rozděleno přesně půl na půl. Ale všechno popořadě.

S nápadem zavést autobusovou dopravu z hlavního nádraží nejen do centra města přišla Změna pro Kutnou Horu a duchovní otec projektu zastupitel Radim Fedorovič. Postupem času se přistoupilo k realizaci, kdy zastupitelstvo schválilo peníze na zkušební provoz dvou linek. Nicméně se ukázalo, že to není až tak jednoduché. Již tehdy se ozývali kritici projektu, že je to nesmysl a když už, tak stačí jedna linka.

Na jednání zastupitelstva města dne 24.4.2018 se ale zjistilo, že pro památkáře není situace kolem vjezdu autobusů do města tak jasná a uzavřená, jak se původně zdálo. Od začátku bylo plno nejasností, kolik a čeho bude jezdit do města, kudy a kam a kdo vůbec bude onu dopravu zajišťovat. V kuloárech se říkalo, že pan zastupitel a radní Fedorovič měl naprosto jasno hned od začátku. Postupně ale sám zjistil, že to nepůjde tak jednoduše. Leccos mu také neprošlo u rady města, jak postupně začal u rady upadat v nemilost. Tím z jeho ucelené koncepce zbyly trosky, které nemají návaznost a vznikly tyhle zmatky. Argument odpůrců tohoto experimentu zní: jedná se o město UNESCO a tam nemají autobusy co dělat. Na tento fakt jsem poukazoval již dávno, ale pozdě bycha honiti.

Nastává zde další paradox ze kterého bylo zastupitelstvo nemile překvapeno. Zjistilo se totiž, že původně neměly být při vybudování oněch zastávek realizovány žádné stavební úpravy. Jednalo se přece o zkušební provoz. Stavební úpravy ale proběhly, protože se ukázalo, že i zkušební provoz musí být veden již v  hotových zastávkách, nikoliv provizorních. Památkářů se tak nikdo neptal a tím pádem dostalo město 100 tisíc korun pokutu za nevhodnou podobu jednotlivých zastávek. Jak je možné, že to realizátor nevěděl? Zajímavé. Sice se jednalo o posunutí chodníků, ale i tak si realizace vyžádala více jak 800 tisíc korun a to k tomu nikdo nedal povolení. Nikdo to neodsouhlasil, neexistuje asi žádný písemný dokument, který by k tomuto aktu zavazoval. Zřejmě se jednalo o tzv. „per huba“. Někdo někomu něco řekl a „někdo“ to uskutečnil. Panečku, jak nám to v Kutné Hoře funguje. Ani už nepotřebujete písemné závazky a vyhazujete peníze neznámo kam. Navíc nikdo nenese zodpovědnost.

Položme si důležitou otázku. Co když se ukáže, že provoz autobusové dopravy do centra je k ničemu? Budou se opět upravovat chodníky „per huba“? Navíc hrozí, že památkáři budou město dále sankcionovat, protože do centra zatím nebudou zajíždět „vysněné“ elektrobusy, ale klasický naftový autobus. Už vidím řadu občanů, jak budou nadšeně tleskat tomu, že jim ráno pod okny „blafe“ autobus. Velké nadšení z realizace tohoto projektu není, protože se opět vyhazují peníze. Navíc centrum města je bez zajímavých obchodů a bez lidí, takže proč tam vozit občany? Chápu, že mohou autobus využít na cestu k lékaři nebo na úřad. Jenže kolik ona cesta bude stát? Zcela jistě bude mnohem dražší než klasickým linkovým autobusem, protože se musí zaplatit další řidič, nafta atd. Opět jeden z typických projektů o ničem a na nic. Věřím, že se situace po volbách zlepší a naše město začne být konečně „perlou“ středních Čech a ne městem duchů nebo experimentátorů, kteří se dají přirovnat k šarlatánům.

Na březnovém jednání zastupitelstva našeho města zazněla v připomínkách zastupitelů informace od Ing. Šorčíka. Navrhl vypsat referendum ke zrušení hazardu ve městě. Referendum by bylo spojeno s komunálními volbami a bylo by pro vedení města závazné. Od pana místostarosty Koubského staršího jsme se dozvěděli, že město vyhlášku regulující hazard ve městě nemá a tak se sem stahují různí hráči z okolí. To je teoreticky možné, ale na druhou stranu je nutné poznamenat, že současná zákonná úprava je poměrně přísná. Díky tomu klesl počet heren v našem městě z 33 na 21. Vyhláška, která by tuto věc regulovala ještě více, byla sice v minulosti připravena, ale následně byla stažena právě proto, že zákon je prý dostatečně tvrdý. Myslím si, že pokud by byl zákon dostatečně tvrdý, tak v jakémkoliv městě (obci) nejsou žádné herny. Nicméně se na celou věc musíme podívat komplexněji.

Pokud určitá obec má na svém území herny (hrací automaty), tak z toho má jistý finanční obnos do svého rozpočtu. V případě našeho města to činí 18 milionů za rok. Jedná se o regulovaný hazard, který zde byl povolen a provozován ve velkém, hlavně v divokých 90. letech minulého století a v první dekádě nového milénia.

Jedna stránka je tedy ekonomická. Druhá stránka je morální. Která je tedy důležitější? V tomto případě morální, protože město ve své podstatě má příjem z regulovaného hazardu, který dokáže ničit životy a rozvracet rodiny. Nehledě na to, že hraní hazardních her může vyústit v určitý typ závislosti, pokud se někdo stane chronickým hráčem. Když bude na první místo dosazen morální pohled na hazard, tak bychom jej museli zakázat všude, protože je nemorální (společensky nebezpečný). Toho ale docílit úplně nelze, protože každá tvrdá regulace plodí negativní jev v podobě ilegálních heren (porušování pravidel). Nicméně pokud by se nějaká ilegální herna objevila, tak by v tomto případě musela konat policie a tvrdě trestat. Otázka tedy zní, zda na území našeho města mít herny, případně kolik a kde?

Pokud se na věc podíváme z hlediska ekonomiky, tak zjistíme, že po uzavření všech heren by město přišlo o oněch 18 milionů ročně. Tento výpadek by se musel nahradit příjmem z jiných věcí (kupříkladu vyšší cestovní ruch, poplatky atd.). Například paní zastupitelka PhDr. Pospíšilová má obavu, aby podnikatelé, kteří podnikají v hazardu, nežalovali město o ušlé investice, kdyby se herny zrušily vyhláškou úplně. To by zcela jistě mohlo nastat, ale na druhou stranu je město natolik suverénním orgánem, který může regulovat, že by případný soud mělo ustát. Nicméně „hazardní lobby“ je silná a mocná, protože za ní stojí kapitál. Ten samý kapitál, který vydělává na lidské závislosti a neštěstí.

Jak výše uvádím, regulace hazardu není jednoduchá věc právě proto, že se zde střetávají tyto, již zmíněné roviny: ekonomická a morální. Je tedy otázkou, která rovina je při rozhodování postavena výš. Hazard je velký společenský problém a vždy má být regulován na co nejnižší možnou míru. Nicméně se obávám, že pokud by došlo k tvrdé regulaci, tak závislí hráči budou stejně dojíždět do míst, kde je hraní povoleno. Případně se přesunou na internet. Navíc v našem městě nejsou hlášeny přestupky nebo stížnosti v této oblasti.

Na závěr jen dovětek k možnosti konání referenda: tuto možnost osobně vítám a jsem příznivce obecních referend. Nicméně regulace hazardu je věcí politickou a spíš mi přijde, že v tomto případě se zastupitelé bojí nějak rozhodnout, protože ať by rozhodli pro větší nebo menší regulaci, tak si znepřátelí jednu nebo druhou stranu. Právě proto chtějí referendum, aby se poté mohlo říci, že to je vůle občanů města. To ale nemění nic na tom, že hazard je špatná věc.

Od chvíle, kdy byla z funkce místostarostky města Kutná Hora odvolána Zuzana Moravčíková (ČSSD) se odehrálo mnoho zvratů. Nejsmutnější ale na všech těch zvratech je to, že místo toho, aby se situace uklidnila a vedení města se zabývalo aktuálními problémy, tak si dál vyřizuje své osobní účty. Všichni se jen hádají a vyměňují si invektivy. To všechny unavuje. Obyvatelé očekávají řešení místních problémů (vylidňování centra, uzavírání obchodů, přechody na správných místech, opravy chodníků a komunikací atd.).

Již dnes je nadmíru jasné, že se současná koalice nachází v troskách. Snad právě proto starosta shání každý hlas, který by pomohl částečně zachovat její podobu, spolupráce ANO a rozvrácené Změny pro Kutnou Horu. Do toho všeho si můžeme připočítat ČSSD, která koalici opustila a je do značné míry rovněž rozpolcená. Když si to celé shrneme, tak první, kdo nebyl po chuti ve vedení města, byla paní Moravčíková. Mezi další lidi, kterým se nevyhnulo zemětřesení, byl Radim Fedorovič (předseda dozorčí rady) a Tomáš Pilc (jednatel), kteří byli odvoláni z vedení společnosti KH TEBIS s.r.o. Kutná Hora. Do toho všeho byla odvolána celá redakční rada Kutnohorských listů, kdy jedním z důvodů byl „prý“ i pan Fedorovič. Když se podíváme na věci, které se odehrály za poslední měsíc, musíme se ptát, zda počátečním impulsem nemůže být odvolání pana Roberta Lukáška z pozice jednatele Průvodcovské služby s.r.o.? To je možná alfa a omega celého problému a spouštěč událostí minulých dnů.

Blíže tedy k Průvodcovské službě. Tu do nedávné doby vedl právě pan Lukášek a to jako krizový manažer. Měl za úkol zastavit pokles návštěvnosti Vlašského dvora a dovést společnost do černých čísel. Dle posledních informací, které mám k dispozici, se hospodaření Průvodcovské služby pohybovalo v číslech červených neustále (tomu měl pan Lukášek zabránit). Osobně jsem s tímto „odborníkem“ v minulosti elektronicky korespondoval v době mého výkonu mandátu poslance a snažil jsem se zjistit nějaké údaje k výše uvedené situaci. Byl jsem však odmítán s tvrzením, že mi do „toho nic není“.

Šachy ale pokračují. Nově „dosazená“ jednatelka Průvodcovské služby paní Helena Plíhalová je pro změnu koněm několika zastupitelů za hnutí ANO, Šance a také KDU – ČSL. Sice to nepřipouštějí navenek, ale…  V poslední době se tak neustále skloňuje nutnost jít s Průvodcovskou službou do insolvence (což může být vyvoláno i záměrně a účelově). Dovolím si tvrdit, že v této oblasti budou tlaky, aby se město průvodcovské služby jakožto prodělečné společnosti(s.r.o)zbavilo. Veškeré indicie vedou k sedlecké diecézi, která by zcela jistě pod sebe Průvodcovskou službu ráda převzala. Co mě k tomuto vyjádření vede? Už jen to, že se mi v poštovní schránce objevil adventní kalendář akcí Kutné Hory a ten má na své titulní straně sedleckou katedrálu a ne symbol Kutné Hory chrám Sv. Barbory. Je to náhoda nebo záměr?

U zrodu celého zemětřesení tak zřejmě opravdu může být odvolání pana Lukáška, protože jej odvolali radní za ANO a pan Fedorovič a Pilc. Jedná se o ty samé pány, co byli odvoláni ze společnosti TEBIS. Nejúsměvnější na celé věci je, že jak pan Fedorovič, tak pan Pilc jsou zastupitelé za Změnu. Tedy za stejné uskupení jako pan starosta. Revoluce tedy začíná požírat své děti.

Dovolím si tvrdit, že současné vedení města je tím nejhorším od roku 1990. Už jen proto, že se neustále zabývá samo sebou a občas vymýšlí nesmyslné projekty, které nemohou být realizovatelné. K tomu si připočtěme osobní výpady, které snižují vážnost jak celého zastupitelstva, tak i jednotlivých lidí. Navíc současné vedení (včetně některých opozičních zastupitelů) dokázalo neuvěřitelně zadlužit město megaúvěrem ve výši 150 milionů a celkovým dluhem, který přesahuje částku 200 milionů. Dle mého názoru ale lze město řídit jinak, než jen zadlužováním. A to buď pravicově, kdy se začne s rozprodávání městského majetku. V tomto případě hrozí, že město nebude schopno dluh reálně splácet a z prodeje bude mít město jen jednorázovou částku a to je vše. Nebo jej lze řídit levicově, tedy, že se o svůj majetek bude starat, nechá si jej pod sebou (stejně i příspěvkové organizace) a bude z toho všeho mít neustálý přísun peněz do svého rozpočtu. Osobně jsem pro levicovou variantu řízení města a také nalákání podnikatelů do objektů, které vlastní město a jsou nevyužity.

Současné trosky bývalé koalice však město neřídí ani jedním způsobem. Řídí jej natolik chaoticky, že už se v tom nikdo nedokáže vyznat. Navíc si myslím, že ani vstupem opozice do rady se toho moc nevyřeší. Ti si chtějí jen pohlídat peníze, které má město dostat, aby je měli pro své působení v dalším volebním období, kdy doufají, že budou zase na radnici. Dalo by se říci, že jej řídí systémem, který vystihuje následující citát: „jede se dál kočárem černým kolem bílých skal.“ Je na čase toto všechno změnit a to od základů. Příští zastupitelé to nebudou mít vůbec jednoduché. Budou se totiž muset popasovat s narůstajícím dluhem a konstruktivně řešit problémy celé Kutné Hory. Osobně se na této změně budu rád podílet, pokud dostanu možnost.

Proběhlé volby do Poslanecké sněmovny si nesou stín pochybností. Někteří lidé pochybují o tom, že skutečně tak drtivě vyhrál Andrej Babiš, jiní pochybují o tak velkém propadu levice. Nikdo však nečekal, že se zjistí tak veliké pochybení při samotném sčítání hlasů přímo ve volebních místnostech. Narážím zde na to, že se ve Středočeském kraji pochybilo při sčítání preferenčních hlasů v případě ODS. Jednalo se o pana Martina Kupku, který kandidoval na 31. místě jejich kandidátky a jen tak tak se podle prvních výsledků do sněmovny nedostal. Místo něj se tam dostal Petr Bendl. Jelikož byly výsledky napadeny, tak muselo dojít k přepočítávání hlasů a světe div se (nebo raději nediv) výsledky v rámci preferenčních hlasů byly značně odlišné.

Při přepočítávání vzorku Nejvyšší správní soud zjistil, že panu Martinu Kupkovi nebylo přičteno přes 100 preferenčních hlasů. Co bylo ale ještě horší, tak Petru Bendlovi bylo neprávem přičteno přes 400 preferenčních hlasů! Pokud jde o pana Kupku, tak to by se dalo vysvětlit tím, že jeho jméno bylo na zadní straně volebního lístku a snáze tak šlo přehlédnout. U Petra Bendla je to ale podivné, protože ten kandidoval na 4 místě kandidátky ODS. Tato věc ukazuje na to, že se jedná o systémovou chybu a že lze jednoduše svého „kamaráda“ lehce pošoupnout v pořadí na kandidátce. Ze zjištěných věcí a zkušeností plyne jedno ponaučení: je nutné změnit systém voleb, protože jak je nastavený, tak může být snadno zneužitelný právě při fyzickém sčítání hlasů. Všichni měli velkou obavu, že dojde ke kybernetickým útokům a problém se najednou vyskytl někde úplně jinde. Je tedy nutné začít uvažovat o novelizaci volebního zákona.

Když se podíváme na systém udělování preferenčních hlasů, tak tento systém umožňuje voliči, aby preferoval své kandidáty. Tuto možnost je nutné zanechat, protože se jedná o jistý prvek přímé demokracie, kdy volič může zasáhnout do sestavené kandidátní listiny. Mnohem lepší variantou je konání jednodenních voleb. Chápu, že v našich podmínkách jsou dvoudenní volby jistou tradicí, ale doba je opět jinde. Věřím, že kdyby se konaly jednodenní volby, tak by dorazili všichni, kdo chtějí volit. Rovněž by odpadly problémy s tím, že se nejde dostat do volební místnosti druhý den atd. Nevyřeší se tím ale špatný přepočet preferenčních hlasů. Ten je potřeba řešit řádným proškolením lidí, kteří sedí u okrskových volebních komisí. Každý člověk je omylný a občas se stane chyba, ale nesmí být natolik velká jako v případě chybně udělených 400 preferenčních hlasů! Je tedy nutné dávat důraz na přesnost a nikoliv na rychlost. Ne nadarmo se říká dvakrát měř a jednou řež.

Další možností, o které je nutné začít uvažovat, je zavedení elektronických voleb pomocí dálkového přístupu. Samozřejmě nesmíme zavádět oba dva výše uvedené atributy najednou, ale postupně. Takže nejdříve jednodenní volby a poté klidně začít testovat volby elektronické – v některých státech Evropy to tak funguje.  Tento druh voleb by mohl využívat značný počet lidí. Chápu, že mnoho lidí k nim bude mít odpor právě proto, že mohou být poměrně lehce zmanipulovány kybernetickými útoky (chcete-li informační válkou). Je ale potřeba se o těchto věcech začít reálně bavit, protože žijeme v digitální společnosti, která je protkána sítěmi různého typu. Zcela jistě lze zabezpečit síť, která bude určena pro volby, natolik, aby odolala útokům hackerů. Není to jednoduché, ale i postupné krůčky jsou řešením. Pokud totiž nedojde k nějaké změně, tak zůstane stávající stav, který je nevyhovující a do budoucna se může stát, že soud klidně zneplatní celé volby.