Začal nám rok 2020 a všichni očekáváme, že nadcházející dekáda bude lepší a úspěšnější, než ta odcházející. Začíná však vyvstávat nejeden problém, který způsobuje probíhající globalizace, kapitalizace života a nové vnímání času a prostoru. Jestliže dříve byl čas vnímán mechanicky, tak dnes je vnímán digitálně. Prožíváte vteřiny, které ubíhají na displeji. To ale není zdaleka všechno. Jak konkurence v celé společnosti nabírá na obrátkách, tak jsou postiženi všichni: muži, ženy i děti. Všichni jsou pohlceni konkurencí. Jedná se o výrazný odklon od doby socialismu, kdy jsme v rámci kolektivního žití, každý věděl, kde máme své místo ve společnosti. To v individualizované společnosti současného typu chybí a nastává proces odlidštění a odcizení. V nedávné době bylo zjištěno, že za socialismu prožívaly ženy lepší sex, než je tomu dnes. S touto teorií přišla etnografka Kristen Ghodseeová, která procestovala bývalé socialistické státy a vyptávala se žen, jak se jim žilo za socialismu, který je dnes tolik haněn. Mnoho žen jí odpovědělo, že jim bylo lépe, protože jim stát umožňoval starat se o rodinu, měly zaměstnání, které nebylo postaveno na výkonu a konkurenci. Socialistický systém jim umožnil se emancipovat, což dosahovalo vysoké úrovně. Dnes je situace opačná. Žena je nucena být součástí kapitalistického způsobu života, musí chodit na směny a podávat nejlepší výkony, aby ve společnosti obstála. To se poté negativně projevuje v partnerském vztahu, kdy jednak žena odkládá rození prvního dítěte a následně nemá na sex ani pomyšlení, když přijde domů úplně vyřízená. Stejně je na tom muž, takže se těžko mohou plodit děti, když systém zamezuje zdravému sexuálnímu životu. Nastává tak hybridní smutek, kdy jsou základní živočišné pudy potlačeny, protože je člověk nucen se nejprve kapitálově zajistit (což ale často není možné) a až poté mít děti. Jinak tomu ale bylo v dobách sociálního státu a socialismu.
Můžeme tvrdit, že západní společenská stabilita byla po druhé světové válce do jisté míry dílem komunismu. Západní země totiž před strachem z radikalizace obyvatel přijímaly různá opatření, aby této radikalizaci a vzestupu socialistických a komunistických myšlenek zamezily. Díky tomu vznikl sociální stát, tak jak jej známe. Ten ale v dnešní době čím dál vice koroduje. Je tedy jasné, že kdyby neexistovaly socialistické státy, kde se budovala nová společnost, tak by ani neexistoval sociální stát. To se ale mění s rokem 1989, kdy socialistická „hrozba“ skončila a začala se všude po světě šířit mantra deregulace do všech oblastí lidského života. Trend se obrátil. Místo toho, aby byly rozvíjeny programy na ochranu sociálně slabých, žen, vyloučených lokalit atd., tak došlo k pravému opaku. Dnes jsou ženy, matky samoživitelky, děti z chudších rodin čím dál více ohroženy sociálním vyloučením a sexuální vztahy se opět pojí s materiálním zajištěním. Dnes je často žena nucena provozovat prostituci nebo dělat sexuální otrokyni a to jen proto, aby například uživila svoji rodinu. Jedná se o negativum současného kapitalismu, kdy se žena a její tělo stává objektem touhy a vlastnictvím kapitálu samotného, což je v ostrém kontrastu s dobou socialismu, stejně i sociálních států, kdy ženské tělo přestalo být vlastnictvím někoho jiného. Je tedy jasné, že mnohé socialistické státy (Československo nevyjímaje) udělaly pro ženskou otázku více, než současný systém, který vše postavil na privatizaci, deregulaci, individualizaci a paradoxním štěstí, kdy si můžeme užívat až do středního věku, ale za cenu toho, že se nerodí děti, protože si je mnozí nemohou dovolit, případně na ně nemají ani pomyšlení.

S větší dějinnou vzdáleností od konce druhé světové války (v roce 2020 tomu bude 75 let od jejího konce) se ve veřejném i mediálním prostoru objevují různé alternativní výklady oné doby. Od zpochybňování holocaustu, přes změny v tom, kdo byl agresor a kdo napadený. Vše pečlivě zapadá do skládačky dnešní geopolitiky světa, kdy se zejména západní státy snaží obviňovat Rusko a Čínu ze všeho možného i nemožného. Od špionáže, po ovládnutí světa. Jestliže do roku 1990 platila geopolitika vítězů druhé světové války, tak dnes do popředí vystupuje geopolitika vítězů války studené. V této nové geopolitice můžeme najít výklad alternativní historie, stejně i virtuální dějiny. Dozvídáme se, že druhou světovou válku rozpoutal Sovětský svaz a nacistické Německo spolu, dále, že Vlasovci vlastně byli „dobří přátelé“, kteří pomohli osvobodit Prahu. Tohle nenechalo klidným prezidenta Ruské federace Vladimira Putina, který jasně řekl, že druhou světovou válku začala Mnichovská dohoda (zrada) západních států vůči Československu. Tady je nutné podotknout, že ČSR mělo se SSSR uzavřenu smlouvu, ale bohužel Poláci odmítli pustit přes své území na pomoc ČSR sovětská vojska.
Ruský prezident Vladimir Putin má nepochybně pravdu, že dochází k přepisování dějin. Respektive výsledků druhé světové války, kdy nejvíce obětí na oltář svobody přinesl Sovětský svaz a jeho nástupnický stát - Rusko. Na území Sovětského svazu totiž probíhala válka ryze vyhlazovací a bez pravidel. Také víme, že přepisování dějin, ať z pohledu různých rezolucí od Evropského parlamentu (nebo spíše patlamentu) nebo stavění památníku Vlasovcům, je dalším příspěvkem k novému výkladu dějin, který chtějí určovat vítězové studené války. Ale shrňme si to.
Druhou světovou válku rozpoutalo nacistické Německo vpádem do Polska 1. 9. 1939. Francie podnikla jen malý výpad do Sárska, ale pouze na dostřel Maginotovy linie, ale pak se vojska raději stáhla. Ještě před útokem na Polsko však samo Polsko využilo Mnichovské dohody (zrady) a obsadilo část Československa - Těšínsko. Stejně dané situace využilo i Maďarsko, kdy obsadilo jižní části Slovenska a Podkarpatskou Rus. Navíc do léta roku 1939 se jak sovětský ministr zahraničí Maxim Litvinov, tak velvyslanec ve Velké Británii Ivan Majskij snažili o uzavření paktu proti Hitlerovi, ale Francie a posléze i Anglie to odmítly. Věřily Hitlerovi, že za územní ústupky zabrání válce. Co jiného mohl poté Sovětský svaz asi dělat, když s ním nechtěly západní země uzavřít pakt? Stalin přestal západním vůdcům důvěřovat, že by kdy mohli bojovat proti Hitlerovi. Musel pakt uzavřít s úhlavním nepřítelem - nacistickým Německem. Součástí tohoto paktu bylo i rozdělení Polska, stejně i rozdělení sfér vlivu a další dodatky. Dívejme se na tyto události v historickém kontextu a nepřepisujme je dle nové geopolitiky, která má za úkol udělat z Ruska nepřítele a agresora.
Na závěr si můžeme položit otázku, kde se vlastně nachází ona historická pravda? V roce 1945 zde přeci byli vítězové a poražení, skončila nejhrůznější válka v lidských dějinách. Všichni byli hrdí na to, že nepřítel byl poražen. Poraženy byly země tzv. „Osy“ a vítězi byly země „Spojenců“, kam patřil i Sovětský svaz, který byl okolnostmi přinucen uzavřít v roce 1939 pakt o neútočení s Německem. Tohle je nezpochybnitelný fakt a Rusko jako nástupnický stát se brání přepisování dějin a dějiny vykládá tak, jak skutečně probíhaly. Z chyb svého předchůdce (SSSR) se totiž poučilo, ale bohužel tak neučinili ti, kdo se neustále snaží dějiny upravovat a přepisovat. Ti, kdo nechtějí přiznat výsledky druhé světové války, jsou nuceni žít ve svém vlastním vakuu a jsou odsouzeni svoji minulost prožít znova. Snad právě proto, aby ji neprožívali znova, si vytváří pohádky o době minulé, tak aby ospravedlnili své kroky v současnosti a budoucnosti. Země, které toto dělají, jsou země s novou minulostí. Jedná se o nebezpečí, které na nás číhá na začátku třetí dekády nového tisíciletí, protože pravda se v dnešní společnosti hledá velice těžko a pokud už je objevena, tak je často velice nepříjemná a někdy i nebezpečná.

Média zaplavila zpráva, že si Česká republika připomíná úmrtí prvního prezidenta po roce 1989. Prý se na domě, kde bydlel, objeví pamětní deska. Další zoufalý počin některých zastánců tohoto prezidenta, jak z něj udělat novodobou ikonu, respektive přímo kult osobnosti. Ono už nestačí, že všude možně vyrůstají lavičky nesoucí jméno Václava Havla, ale máme zde i letiště Václava Havla. Nakonec to může skončit i tím, že přejmenujeme nějaké to město. Například Havlovy Vary. Že to někomu přijde trochu mimo? Z minulosti známe příklad, kdy se ze Zlína stal Gottwaldov, takže nikdy, neříjme nikdy. Historie se často opakuje. Jednou jako tragédie, podruhé jako fraška. A ta fraška se právě v současnosti odehrává.
To si budeme Václava Havla neustále připomínat, až do úplného konce? Připadá mi to, že v našich podmínkách vytváříme nový kult osobnosti, akorát k jeho tvorbě používáme vysoce sofistikované nástroje. Jestliže za minulého systému trvalo vytvořit kult osobnosti několik desítek let, tak dnes jsme schopni kult osobnosti vytvořit do několika málo let. Jestliže dříve byl kultem osobnosti Stalin, který i přes svoji dobu vládnutí pomocí teroru přestál nacistický útok a lze tedy říci, že jeho kult "osvoboditele" byl do jisté míry po určitou dobu oprávněný, tak u Václava Havla podobný příklad nenajdeme. Tady můžeme vidět, že není kult jako kult. Jednou se uctíval člověk, který byl diktátorem a měl na svědomí mnoho lidských životů a byl uctíván z důvodu osvobození naší země, dále byl vnímán jako vítěz druhé světové války a zachránce.
Z jakého důvodu se z osoby Václava Havla má stát kult osobnosti? Jen proto, že se stal prvním prezidentem po roce 1989? Musím se ptát: přinesl něco užitečného naší zemi, kterou plundruje nadnárodní kapitál a stali jsme se jeho montovnou? Možná je osobnost Václava Havla vnímána některými lidmi tak, že vlastně pomohl svrhnout minulý režim, i když víme, že se jednalo o prominentního disidenta. Na postavu Václava Havla se musíme dívat tak, že v roce 1989 sliboval plno věcí, že nebude například nezaměstnanost, aby poté přihlížel rozkrádání republiky a často i některým kamarádům s disentu přitakával. Rovněž jeho zvolení v prosinci 1989 nebylo jednoznačné a do funkce jej vyneslo i tehdejší fake news, kdy OF tvrdilo, že pochází z dělnické rodiny. Hrozilo totiž, že by se prezidentem mohl stát Alexander Dubček. Možná si někteří vzpomenou, jak na náměstích hlásal, že lidé vlastně žijí v králíkárnách postavených za komunismu (dnes prodávané panelové byty minimálně za 4 miliony korun) a že je to potřeba napravit. Náprava přišla v podobě privatizace. Poté hřímal, že naše republika už nikdy nebude v žádném vojenském paktu a ejhle o deset let později jsme se šupem začlenili do NATO a to se nikdo nikoho neptal. Dle mého názoru je Václav Havel rozporuplná osobnost, když se posléze stal loutkou a schvaloval i tzv. humanitární bombardování Jugoslávie. Sice to nebyl můj prezident, ale respektoval jsem, že jím byl. Ale dělat z něj modlu a idol mně přijde přehnané. Byl to prostě a jednoduše jeden z našich prezidentů.

V poslední době se čím dál více ukazuje, že nám doslova před očima mizí naše bohatství – orná půda, která je nezbytná pro pěstování plodin. Za poslední deset let ubylo více jak 70 000 hektarů orné půdy. Jedná se o velice závratné číslo. Jestliže jsme na konci reálného socialismu měli na vysoké úrovni zemědělství, tak dnes nastal pravý opak. Když se člověk rozhlédne po celé naší krásné zemi, tak všude vidí samé stavby, které zabírají čím dál více orné půdy, protože různé „hangáry“ vznikají většinou na zelené louce. Chápu, že všichni chceme někde bydlet a tak proti stavění domů nic nenamítám, ale jsem zásadně proti tomu, aby se účelově zabírala zemědělská půda a to jen proto, že tam někdo chce postavit nějaké překladiště nebo je v zajetí developerských projektů.
Na tomto příkladu můžeme vidět, jak nám mizí zemědělský půdní fond a to jen proto, abychom všude stavěli překladiště, haly, doručovací depa, chrámy konzumu atd. Čím více úrodné půdy nám "zástavbový kapitalismus" zničí, tak tím více budeme závislými na dodávkách ze zahraničí. Z kdysi bramborářské (ale i jiné) velmoci jsme se stali popelnicí a odkladištěm těch nejlevnějších výrobků z celého světa. Vše jen proto, abychom nasytili svoji touhu konzumovat výdobytky kapitalistické společnosti. Dostáváme se od krize socialismu konce 80. let minulého století, která byla určována častým konzumním nedostatkem do krize liberálního kapitalismu, který není schopný sám sebe krotit, regulovat, kočírovat, trpí nadvýrobou a pro svůj další rozmach zabírá ornou půdu, kterou proměňuje v betonová pole.
Na mizejících polích se nám ukazuje jasný příklad, co všechno dnešní kapitalismus dokáže v honbě za neustálou akumulací svých zisků. Tento stav nevěstí nic dobrého, protože značí naši čím dál větší závislost na dovozu úplně všeho. Můžeme si se znalostí věcí říci, že řešení samozřejmě existují, jak z tohoto bludného kruhu ven. Mnohým se to nebude líbit (zejména zastáncům neviditelné ruky trhu ve spojení s liberálním kapitalismem). Řešením je zastavit prodej orné půdy do soukromých rukou. To by znamenalo novou revoluci, kdy by alespoň zbylá půda patřila státu. Někdo může namítnout, že to už tady jednou bylo v době kolektivizace. Ano, to je pravda. Jenže na ničení orné půdy zástavbovým kapitalismem můžeme vidět, že zásadním problémem je přílišná privatizace, kdy si každý dělá, co chce a má před sebou jen vidinu zisku za každou cenu. S tímto instrumentem musí být ještě zaveden tvrdý sankční systém za porušení, kdyby si někdo svévolně někde něco postavil.
Vzpomínám si, jak jsme na začátku 90. let měli fungující JZD. Dokonce k nám jezdili Francouzi a byli celí unešení z toho, jak nám naše zemědělská, ale i živočišná výroba funguje. Říkali, abychom to nikdy nerušili, protože oni se o to snaží desítky let a bez úspěchu. Jenže jsme udělali osudovou chybu, když jsme JZD vystavili všanc zuřivému kapitalismu. Zde můžeme vidět další jasný důkaz toho, že jsme v řadě oblastech byli před pověstným „západem“ a byl by to naopak on, kdo by nás v této věci musel dohnat a předehnat. Privatizace a transformace, ale všechno pohltila a my jsme se stali obětním beránkem globální ekonomiky, kterou určují finanční ústavy z jiného konce světa. Nic ještě není ztraceno, ale musí přijít jasné tvrdé kroky k tomu, aby se zamezilo mizející tváři naší republiky, která je našim zlatem, ještě více zjizvit.
 

Čeští poslanci z řad ANO, ČSSD, Pirátů a tzv. Demokratického bloku se opět blýskli nečekanou zprávou. Napsali kongresu USA, aby něco udělal s tím, že se na sociálních sítích a jinde pohybují dezinformace. Prý jim záleží na demokratickém vývoji nejen v naší zemi a dezinformace, případně fake news, prý prohlubují krizi demokracie a umožňují nástup populistů a nacionalistů. Pravdou je, že v některých oblastech je na sociálních sítích na vysoké úrovni xenofobie, rasismus, urážky atd. Na tom se shodneme všichni. Nicméně jak chcete přinutit nadnárodní korporace typu Google nebo Facebook k tomu, aby zachraňovaly stále více se potápějící loď zvanou liberální demokracie? Jelikož naši zákonodárci začínají mít obavu o samotné pojetí demokracie v jejich smyslu, tak se obrací na USA. Volají: zachraňte nás!
Mám tomu rozumět tak, že naši zákonodárci chtějí zavádět opět cenzuru? Přesně tu samou, kterou kritizovali před rokem 1989? Vypadá to tak, protože prý chtějí zachránit demokracii, kterou ohrožují sociální sítě, kde si lidé píší vše možné a nemožné. Problém je ale jinde. Sociální sítě jsou totiž dalším mocným aktérem, který vstupuje do procesu utváření politiky. No a samotní politici tohle vlastně jen nepochytili. Tady je kámen úrazu. Rovněž si do toho započtěme neschopnost učit na školách kritické myšlení, protože je prý marxistické a nahlodává také podstatu demokracie. Očividně podle pravice nahlodává jejich pojetí demokracie snad všechno. No, a jelikož chtějí liberální demokracii zachránit, tak sahají ku krokům, které známe z minulosti. Kritik musí být přeci umlčen a to rychle, než dojde k výměně stráží na kapitánském můstku potápějící se lodi zvané demokracie.
Není ovšem dopis jako dopis. Dříve se dopisy posílaly do Moskvy, kam se bývalé elity obracely pro různé rady nebo dokonce prosily o pomoc. Dnes se posílají do Washingtonu, aby se zachránila demokracie a šířila se všude pravda a láska podle USA. V zásadě se nic nezměnilo. Jen se otočila korouhvička. Místo toho, aby se zachraňoval socialismus, tak se zachraňuje demokracie, která čím dál více selhává. Zajímalo by mě, jak chtějí, aby v USA působili na sociální sítě. To je jako zakážou, odpojí, zavirují, převedou pod vládu USA, případně jejich špehující službu NSA? Donald Trump ale již pohrozil, že po zavedení digitální daně přijdou opatření. Z toho lze usuzovat, že vláda USA bude spíše své korporace chránit, než je omezovat. Pokud se nepletu, tak všechny platformy určitým způsobem bojují proti dezinformacím. Mají na to nastavené různé algoritmy a dokonce i správci profilů či stránek mají možnost filtrovat nesnášenlivá nebo vulgární slova. Takový je prostě vývoj demokracie, která nabývá stále hybridnější obrysů, a hybridům se musíme přizpůsobit. Lidem čím dál více vadí, že musí chodit k volbám, že se rozhoduje pomalu, všechno věčně trvá a nic se nevyřeší. Dnešní demokracii totiž chybí pružnost a razance.
Dezinformace byly, jsou, a budou. Tomu nezamezí nikdo. V minulosti se dezinformace šířily podstatně pomaleji, svrhávaly režimy, určovaly osudy lidí ve válečných konfliktech. Dezinformace je dodnes mocná zbraň. Je pořád stejná jako v minulosti, jen k jejímu šíření využíváme sofistikovanější nástroje. Dnes dezinformace rovněž ovlivňují třeba válečná tažení, jako například dezinformace, že Irák vlastní jaderné zbraně. Vše je dnes pečlivě připraveno PR agenturami, a jelikož se naši zákonodárci obrátili na matku šíření dezinformací, tak jsem osobně zvědavý, co se nyní odehraje. Napíší, že je potřeba si dávat pozor na Rusko a Čínu, protože šíří dezinformace? Nabídnou pomocnou ruku v dalším sledování a filtrováním dezinformací? Předpokládám, ale že USA ponechají své mocné platformy a korporace, tam kde jsou, protože jim vyhovují v informační válce.