Zmizelá pole
V poslední době se čím dál více ukazuje, že nám doslova před očima mizí naše bohatství – orná půda, která je nezbytná pro pěstování plodin. Za poslední deset let ubylo více jak 70 000 hektarů orné půdy. Jedná se o velice závratné číslo. Jestliže jsme na konci reálného socialismu měli na vysoké úrovni zemědělství, tak dnes nastal pravý opak. Když se člověk rozhlédne po celé naší krásné zemi, tak všude vidí samé stavby, které zabírají čím dál více orné půdy, protože různé „hangáry“ vznikají většinou na zelené louce. Chápu, že všichni chceme někde bydlet a tak proti stavění domů nic nenamítám, ale jsem zásadně proti tomu, aby se účelově zabírala zemědělská půda a to jen proto, že tam někdo chce postavit nějaké překladiště nebo je v zajetí developerských projektů.
Na tomto příkladu můžeme vidět, jak nám mizí zemědělský půdní fond a to jen proto, abychom všude stavěli překladiště, haly, doručovací depa, chrámy konzumu atd. Čím více úrodné půdy nám "zástavbový kapitalismus" zničí, tak tím více budeme závislými na dodávkách ze zahraničí. Z kdysi bramborářské (ale i jiné) velmoci jsme se stali popelnicí a odkladištěm těch nejlevnějších výrobků z celého světa. Vše jen proto, abychom nasytili svoji touhu konzumovat výdobytky kapitalistické společnosti. Dostáváme se od krize socialismu konce 80. let minulého století, která byla určována častým konzumním nedostatkem do krize liberálního kapitalismu, který není schopný sám sebe krotit, regulovat, kočírovat, trpí nadvýrobou a pro svůj další rozmach zabírá ornou půdu, kterou proměňuje v betonová pole.
Na mizejících polích se nám ukazuje jasný příklad, co všechno dnešní kapitalismus dokáže v honbě za neustálou akumulací svých zisků. Tento stav nevěstí nic dobrého, protože značí naši čím dál větší závislost na dovozu úplně všeho. Můžeme si se znalostí věcí říci, že řešení samozřejmě existují, jak z tohoto bludného kruhu ven. Mnohým se to nebude líbit (zejména zastáncům neviditelné ruky trhu ve spojení s liberálním kapitalismem). Řešením je zastavit prodej orné půdy do soukromých rukou. To by znamenalo novou revoluci, kdy by alespoň zbylá půda patřila státu. Někdo může namítnout, že to už tady jednou bylo v době kolektivizace. Ano, to je pravda. Jenže na ničení orné půdy zástavbovým kapitalismem můžeme vidět, že zásadním problémem je přílišná privatizace, kdy si každý dělá, co chce a má před sebou jen vidinu zisku za každou cenu. S tímto instrumentem musí být ještě zaveden tvrdý sankční systém za porušení, kdyby si někdo svévolně někde něco postavil.
Vzpomínám si, jak jsme na začátku 90. let měli fungující JZD. Dokonce k nám jezdili Francouzi a byli celí unešení z toho, jak nám naše zemědělská, ale i živočišná výroba funguje. Říkali, abychom to nikdy nerušili, protože oni se o to snaží desítky let a bez úspěchu. Jenže jsme udělali osudovou chybu, když jsme JZD vystavili všanc zuřivému kapitalismu. Zde můžeme vidět další jasný důkaz toho, že jsme v řadě oblastech byli před pověstným „západem“ a byl by to naopak on, kdo by nás v této věci musel dohnat a předehnat. Privatizace a transformace, ale všechno pohltila a my jsme se stali obětním beránkem globální ekonomiky, kterou určují finanční ústavy z jiného konce světa. Nic ještě není ztraceno, ale musí přijít jasné tvrdé kroky k tomu, aby se zamezilo mizející tváři naší republiky, která je našim zlatem, ještě více zjizvit.
