Nový kult osobnosti
Média zaplavila zpráva, že si Česká republika připomíná úmrtí prvního prezidenta po roce 1989. Prý se na domě, kde bydlel, objeví pamětní deska. Další zoufalý počin některých zastánců tohoto prezidenta, jak z něj udělat novodobou ikonu, respektive přímo kult osobnosti. Ono už nestačí, že všude možně vyrůstají lavičky nesoucí jméno Václava Havla, ale máme zde i letiště Václava Havla. Nakonec to může skončit i tím, že přejmenujeme nějaké to město. Například Havlovy Vary. Že to někomu přijde trochu mimo? Z minulosti známe příklad, kdy se ze Zlína stal Gottwaldov, takže nikdy, neříjme nikdy. Historie se často opakuje. Jednou jako tragédie, podruhé jako fraška. A ta fraška se právě v současnosti odehrává.
To si budeme Václava Havla neustále připomínat, až do úplného konce? Připadá mi to, že v našich podmínkách vytváříme nový kult osobnosti, akorát k jeho tvorbě používáme vysoce sofistikované nástroje. Jestliže za minulého systému trvalo vytvořit kult osobnosti několik desítek let, tak dnes jsme schopni kult osobnosti vytvořit do několika málo let. Jestliže dříve byl kultem osobnosti Stalin, který i přes svoji dobu vládnutí pomocí teroru přestál nacistický útok a lze tedy říci, že jeho kult "osvoboditele" byl do jisté míry po určitou dobu oprávněný, tak u Václava Havla podobný příklad nenajdeme. Tady můžeme vidět, že není kult jako kult. Jednou se uctíval člověk, který byl diktátorem a měl na svědomí mnoho lidských životů a byl uctíván z důvodu osvobození naší země, dále byl vnímán jako vítěz druhé světové války a zachránce.
Z jakého důvodu se z osoby Václava Havla má stát kult osobnosti? Jen proto, že se stal prvním prezidentem po roce 1989? Musím se ptát: přinesl něco užitečného naší zemi, kterou plundruje nadnárodní kapitál a stali jsme se jeho montovnou? Možná je osobnost Václava Havla vnímána některými lidmi tak, že vlastně pomohl svrhnout minulý režim, i když víme, že se jednalo o prominentního disidenta. Na postavu Václava Havla se musíme dívat tak, že v roce 1989 sliboval plno věcí, že nebude například nezaměstnanost, aby poté přihlížel rozkrádání republiky a často i některým kamarádům s disentu přitakával. Rovněž jeho zvolení v prosinci 1989 nebylo jednoznačné a do funkce jej vyneslo i tehdejší fake news, kdy OF tvrdilo, že pochází z dělnické rodiny. Hrozilo totiž, že by se prezidentem mohl stát Alexander Dubček. Možná si někteří vzpomenou, jak na náměstích hlásal, že lidé vlastně žijí v králíkárnách postavených za komunismu (dnes prodávané panelové byty minimálně za 4 miliony korun) a že je to potřeba napravit. Náprava přišla v podobě privatizace. Poté hřímal, že naše republika už nikdy nebude v žádném vojenském paktu a ejhle o deset let později jsme se šupem začlenili do NATO a to se nikdo nikoho neptal. Dle mého názoru je Václav Havel rozporuplná osobnost, když se posléze stal loutkou a schvaloval i tzv. humanitární bombardování Jugoslávie. Sice to nebyl můj prezident, ale respektoval jsem, že jím byl. Ale dělat z něj modlu a idol mně přijde přehnané. Byl to prostě a jednoduše jeden z našich prezidentů.
