Dokonale nedokonalé volby

Dokonale nedokonalé volby

Se zájmem sleduji politická vyjednávání o budoucí vládě. Občas mi to připomíná jednu písničku od Jana Buriana, kterou v roce 1989 nazval Píseň strašlivá o tom velikém dialogu, který nastal v Čechách. V písni slyšíme následující: s Frantou ne a s Karlem jo, a s Honzou ne a s Jirkou teprve ne a v dalších akordech se zpívá s Vaškem jo, s Láďou jo a s Lubošem už ne. Tehdy to popisovalo onu atmosféru revoluce, ale dnes to vystihuje současnou politickou situaci. Výsledky voleb totiž můžeme nazvat, že to byly volby dokonale nedokonalé a to pro všechna politická uskupení. 

Vzpomínám si na předvolební výzkumy, které byly v předvolební atmosféře uveřejňovány jako na běžícím páse. Jeden výzkum říkal, že tam budou Piráti, druhý říkal, že SPD, ale ani jeden nepředpovídal propad levicových stran. Nicméně v den otevření volebních místností se mi do rukou dostal výzkum, který již nemohl být uveřejněn, protože to zákon zakazuje tři dny před začátkem voleb. Výzkum ukazoval nejaktuálnější rozložení politických sil (jakož i náladu ve společnosti) a jako sociolog jsem byl zděšen, protože v tu chvíli jsem věděl, že je s levicí zle. Výzkum říkal, že vysoko bude SPD, Piráti a tratit na úkor těchto stran budou všechny ostatní strany. Výzkum se téměř trefil. Otázkou zůstává, proč se sociologické výzkumy, které se konaly měsíce před volbami, netrefily. Na to mám jednoduchou odpověď. Výzkumy už totiž často neodrážejí stav nálady ve společnosti, ale účelově se náladu snaží ovlivnit. Říká se tomu amerikanizace společnosti. W. Churchill kdysi řekl: nevěřím žádné statistice, kterou jsem sám nezfalšoval.

V realitě dnešních dní však vyvstává ještě jeden faktor. Oním faktorem je zjištění, že polovina lidí není spokojena s výsledky voleb a k tomu všemu jim vadí Andrej Babiš. Zde se tedy musím ptát, kdo jej volil, když najednou všichni říkají, že jim výsledek vadí. Na druhou stranu je nutné poznamenat, že téměř 40% oprávněných voličů k volbám nešlo. To jsou podle mého názoru právě ti lidé, kteří často na všechno nadávají, jsou to i voliči levice a zůstávají raději doma, kdy si řeknou, že jejich hlas nerozhodne. V horším případě si řeknou, že se stejně nic nezmění. Ejhle, změnilo. Drtivě vyhrálo hnutí ANO a pak je velká propast mezi druhou ODS. Najednou se ukazuje, že nikdo s nikým nechce vlastně vládnout a že nám hrozí předčasné volby. Prezident Miloš Zeman se nechal slyšet, že pokud vláda nebude ani na třetí pokus, tak budou předčasné volby. Zajímavé tvrzení, když volby prezidenta jsou již v lednu. Opět se jedna o politický tah, který říká: urychleně sestavte vládu a dejte jí důvěru.  Zároveň je to jistý signál voličům Andreje Babiše, aby v prezidentských volbách volili právě Miloše Zemana. Poté by se vytvořil tandem Zeman – Babiš, kdy by prezident mohl ustanovit buď úřednickou vládu (vládu odborníků chce ostatně sestavit i sám Babiš) nebo by ustanovil takovou vládu, kterou by si de facto sám sestavil. Ostatně něco podobného jsme tady již měli v roce 2013 za vlády premiéra Jiřího Rusnoka. Dělal jsem si z té nedokonalosti občas i legraci, kdy jsem říkal, že ve finále nás čeká úřednická vláda, která bude vedena Františkem Ringo Čechem. Docela by nám to do celé skládačky zapadalo.

Za pět minut dvanáct

Za pět minut dvanáct

Tak jsem si vysloužil označení xenofob. Ptáte se, kdo a proč mě takhle označil? Pokud odpovím na první část otázky zcela otevřeně, tak mě tímto slovem označili moji bývalí spolužáci ze základní školy (vesměs voliči pravice). Zajímavější však je, proč mě tak označují. Je to prý za můj následující výrok, který se týká nárůstu terorismu v Evropě. Můj výrok zní následovně: ne každý islamista je terorista, ale je divné, že teroristické útoky většinou spáchal islamista. Mám zde na mysli teroristické útoky v Evropě. Od Nice, přes Berlín, až po Londýn. Všude stále stejný scénář. Najíždějící auto do lidí nebo nastražené výbušniny. Když se poté pátrá po vinících, tak se zjistí, že téměř vždy nějakým způsobem inklinovali k islámskému fundamentalismu nebo se paktují s organizací Islámský stát. Takže můj výrok popisuje jen základní stav současné doby.

Sám osobně (a určitě nejen já) mám strach o budoucnost a částečně i z budoucnosti, protože neustálý přiliv migrantů ze zemí, kde je odlišná kultura, náboženství a zvyky, bude plodit jen další konflikty. Musíme si uvědomit, že tím, kdy do Evropy přijdou miliony naprosto odlišných lidí, tak zaséváme sémě příštího konfliktu. Buď to bude konflikt, kdy se Evropané budou bránit nově příchozím, nebo se nově příchozí budou snažit ještě více ovládnout procesy v Evropě. Jistě mi dáte za pravdu, že pokud někdo někam migruje, tak když přijde do nové země, tak se musí přizpůsobit místním zákonům a pravidlům. Tomu se říká proces asimilace (včleňování). Jenže v současné době je již nově příchozích tolik, že proces včleňování nefunguje a nastává vážný problém v tom, že „noví lidé“ se snaží více prosazovat své zvyky, názory a náboženství. Evropa se tedy dostává do procesu „islamizace“ společnosti namísto toho, aby bránila své hodnoty, na kterých byla postavena. Ani se nedivím, že například v Rakousku posilují strany, které nechtějí na svém území migranty, protože se začíná ukazovat jejich negativní stránka.

Německo si svoji vítací migrační politikou částečně řeší své problémy s nízkou porodností, ale jejich kancléřka Angela Merkelová se přepočítala s celkovým počtem uprchlíků. To se jí vrací jako bumerang v podobě nárůstu teroristických útoků, protože v takovém proudu lidí nerozeznáte spící buňku nebo osamělého vlka. Poté se ani nedivím návrhům, které přicházejí z Rakouska, kde pravděpodobně nový kancléř (premiér) této země Sebastian Kurz už v roce 2016 navrhl řešení migrační krize. Jeho řešení vychází z modelu, který aplikuje Austrálie a to jasně říká, aby se čluny s uprchlíky zachycovaly již na moři a ty byly ihned vraceny do místa původu. Případně migranty internovat na nějakých ostrovech. Ano, tak to skutečně činí Austrálie. Namísto toho, aby na hranicích Evropy vždy koukali zástupci Amnesty International a jiných organizací, zda připlouvá nějaký ten člun. Austrálie přijala jasné a efektivní řešení. Bohužel politické elity Evropské unie opět spí a čekají, co se bude dít. Místo jasného řešení jen představují migrační kvóty a chtějí nesmyslně něco nařizovat. Namísto toho, aby problém migrace řešili na začátku, tak jej ještě podporují a řeší už pouze následky, ale je nutné přeci řešit příčiny. Australský model je vyzkoušený a fungující, tak proč jej nepoužít? Pravděpodobně se někomu nechce, protože současná podoba migrace tomu či onomu vyhovuje. Je potřeba s tím něco začít dělat, než bude pět minut po dvanácté.

Skryté pojetí neziskovek

Skryté pojetí neziskovek

Ve 21. století se s neziskovými organizacemi doslova roztrhl pytel. Po celém světě se jich nacházejí tisíce. Některé jsou zakládány zcela účelově, řada z nich pro to, aby lidem pomáhaly. Neziskový sektor má totiž ze své podstaty stát doplňovat v oblastech, kde selhává. Typicky se takové selhávání projevuje v péči o seniory nebo zdravotně postižené. V této oblasti se vytváření neziskového sektoru vítá, protože stát většinou tuto oblast nestíhá ze svého centra logisticky pojmout. Nicméně od poslední dekády 20. století se z neziskových organizací stal poměrně lukrativní byznys a s kapitalizací světa tento proces ještě nabírá na obrátkách. Neziskové organizace už tolik nedoplňují stát v oblastech, kde selhává, ale účelově se jej snaží v těchto oblastech nahradit nebo alespoň oslabit. Vše jen proto, aby tu či onu oblast mohly plně ovládnout a stát tak eliminovat na nejnižší míru. Jedná se o logiku, kterou do tohoto prostředí zanesl George Soros, americký multimiliardář, který po celém světě zakládá společnosti typu Člověk v tísni nebo Amnesty International. Tento pán, který se v poslední době v pasoval do role zachránce světa, převedl neziskový sektor na klasické pojetí trhu. V posledních letech je tedy čím dál více patrnější, že neziskový sektor je tvrdě dotační a mnoho přispěvatelů právě přes neziskový sektor prosazuje své soukromé (nebo korporátní) zájmy. 

 Nejsmutnější na celé věci je to, že státy jsou nuceny podporovat (nebo lépe řečeno dotovat) neziskové organizace ze svých rozpočtů. Naší republiku tento jev nevyjímá z průměru. Ba naopak u nás je to ještě horší, než jinde ve světě. Naše vláda neustále posílá peníze různým nevládním neziskovým organizacím. Jedná se například o peníze určené pro pomoc imigrantům nebo třeba šíření demokracie v americkém pojetí jinde ve světě a mnoho dalších věcí. Nemyslete si, že peníze určené na tyto věci, celým svým objemem, doputují přímo na místo určení. Než najdou svého příjemce, tak jsou často rozebrány ve sktruktuře nevládních neziskových organizací, protože pokud neziskový sektor neprodukuje z logiky věci zisk, tak jej někdo musí platit (dotovat). Tento ziskově neziskový, jak já říkám, typ neziskových organizací vznikl v USA a dále se šíří po světě za účelem dalšího zisku. Jak jsem již napsal výše, tak je mnoho neziskových organizacím, které jsou prospěšné a pro společnost potřebné. Takové si stát má udržovat a klidně je i podporovat, ale nikdo mně nevysvětlí, proč bych měl podporovat například Člověka v tísni, který ze získaných peněžních prostředků podporuje různé rozvratné akce v jiných státech (v jejich pojetí se nejedná o rozvratné podporování, ale o šíření demokratických procesů po vzoru USA). Dle mého názoru se neziskový sektor má starat o blaho a pomoc občanů ve svých státech, má pomáhat při živelných pohromách atd. To je jeho účelem a údělem a ne šířit pod vlajkou Spojených států amerických specifické pojetí demokracie v zájmu volného trhu.

Stránky

Přihlásit se k odběru RSS - Aktuální problémy