Budova s názvem Transgas, dříve spíše známá pod názvem Ústřední dispečink tranzitního plynovodu, jde částečně k zemi. Původně se sice jednalo o chráněnou architektonickou památku z doby 70. let minulého století, ale ministerstvo kultury v roce 2016 pod vedením lidoveckého ministra, bývalého ředitele Ústavu pro studium totalitních režimů, Daniela Hermana, změnilo názor. Už v roce 2015 o budovu a pozemky projevila zájem společnost HB Reavis slovenského miliardáře Ivana Chrenka. Zde je nutné zdůraznit, že se jedná o spekulanty s pozemky. Podobný osud zřejmě stihne i budovu Transgasu. Namísto toho, aby tento skvost zůstal v majetku státu nebo Prahy, tak jsme jej vydali všanc spekulacím. Nyní začíná demolice. Co se stane poté? S pozemky se zcela jistě bude spekulovat. Jsou totiž na lukrativním místě – Vinohradské třídě. Tedy kousek od Václavského náměstí, které už dnes je pouze pro bohaté a turisty. Jaký je tedy skutečný záměr developerské firmy? Nikdo neví. Mlhy je tolik, že by se dala krájet.
Nevyjasněnou otázkou ale je, proč se budova prodala, když i uvnitř tohoto komplexu nalezneme různé malby od Pabla Picassa, který je věnoval tehdejšími Československu. Nevím, proč už se z budov dávno nestala turistická atrakce, když dokážeme z různých bývalých podniků udělat turistickou dominantu, tak jako ve Vítkovicích. Představte si, že by někdo ve Francii nechal zbourat budovu, kde je nějaká malba od velikána Picassa. To by určitě neprošlo. Veřejnost by byla hrda na to, že takovou budovu má. My namísto toho, abychom byli hrdi, tak vše, co je spojeno s minulostí, prodáváme, ničíme. A to jen proto, abychom se minulosti zbavili nadobro. Stále doznívají ozvěny doby těsně před 30 lety, kdy se vše, co bylo komunistické, označilo za děsivé a špatné. Ostatně pravděpodobně tato logika zastínila i mysl Danielu Hermanovi, který o osudu budovy Transgasu rozhodl. Minulost buď pozdravena!
Na závěr si ještě připomeňme, že zde byly úvahy o tom, že by se měl zbourat a znovu postavit obchodní dům Máj, dnes Tesco. Umíte si představit, že by se bourala Kotva nebo Bílá labuť a to jen proto, že vše bylo postaveno v době před rokem 1989? Možná se za několik desítek let dočkáme toho, že se budou bourat budovy, které byly postaveny po roce 1989. Zdá se vám to jako nepravděpodobné? Mě tolik ne, pokud budeme neustále používat rovnítko mezi minulostí a současností. Budovy jsou přeci jen němými svědky té doby, ve které byly postaveny. Ostatně, co dnes dělá kapitalismus? Ukazuje nám svůj úspěch, moc, bohatství právě v architektuře. Až půjdete kolem nějaké banky, pojišťovny nebo nadnárodní korporace, tak se podívejte, jaké to jsou ikony.

Někteří věří, že revoluce přijde brzy. Já tomu osobně moc nevěřím, protože podmínky pro ni vůbec nejsou. Podívejme se všude kolem sebe. Je dostatek potravin, zboží, informací. Neposuzujme nyní kvalitu a obsah sdělení, ale je tomu skutečně tak. Informační společnost, kdy všichni máme dostatek informací o všem, co se kde děje, vede k jevu, že revoluce nepřichází. Lidé dnes často nečtou blogy, příspěvky nebo články v novinách, které se týkají nějakého předvoje revoluce. Dokonce ideologie je na ústupu. Všechno je pro všechny a zároveň pro nikoho. Lidé se raději dívají na hezká videa s domácími mazlíčky, krásné ženy, muže, kriminálky, reality show. Vše v rámci konzumu. Neříkám, že všichni tohle dělají, ale v globálním měřítku tomu tak skutečně je.
Někteří utopisté věří, že revoluce přijde ze sociálních sítí, kde se lidé dokážou pomocí internetu svolávat. Podobně jako arabské revoluce, které vznikly díky sociálním sítím. Jenže nic není takové, jak se zdá. Objektivně se lidé sice na náměstích mohou sejít, ale tím to vše končí. Neexistuje žádný spouštěcí faktor, který by zadal změně systému. Západní pojetí kultury a života, ve vztahu k nadbytku, nám dává jasný signál, že žijeme v pohodě. Ale ono tomu tak není. Nežijeme v pohodě, byť jsme uchlácholeni záběry domácích mazlíčků nebo nádherných lidských těl. Zábavní průmysl nás doslova pohltil.
Konzumujeme natolik dobře, že se často zásobujeme jako onen sysel, který hrabe pod sebe, aby měl zásoby. Nadnárodní řetězce z nás mají velikou radost. Existuje zde vztah: my vás budeme zásobovat zbožím (klidně i nevalné kvality), vy bude řádně konzumovat, platit (i na dluh) a nebudete dělat žádné rozbroje. Ideologie nadbytku a dostatku nás všechny natolik ukolébává, že revoluce se doslova zkonzumovala. Nikomu se nechce nic měnit. Mnoho lidí si říká: stejně nic nezměníme, je nám dobře. Dříve nebylo lépe, než dnes, protože máme všechno. Jenže všechno zdaleka nemáme. V pohodě tedy nejsme.
To, že máme obchody naplněné k prasknutí je důkaz toho, že jsme se stali společností, která je postavena jen na nakupování a montování. I když sice ekonomika funguje a obrazně řečeno „šlape jako po másle“, tak výsledky se dostávají do rukou jen několika lidí. Funguje zde kapitalismus pro kamarády, kdy bohatí bohatnou a chudí buď chudnou, nebo zůstávají stále na své startovní čáře. Bydlení je stále dražší a stává se nedostupné pro mladé lidi, ceny začínají růst v zákrytu zkonzumované revoluce. Až nastane krize, tak se teprve objeví náznaky možné změny. Dříve tomu tak nebude, protože jsme obluzeni sítěmi, akcemi a virtuální realitou natolik, že jsme do jisté míry rezignovali na to, že změna je možná. Máme totiž naprostou svobodu, výměnou za naprosté mlčení. Není ale možné mlčet do nekonečna. Střed světa se dávno přesouvá na Východ a Západ zapadá za obzor. Dávno je pryč bipolární svět a nastoupil svět nový: multipolární. I s tím musíme počítat při posuzování dnešního stavu věcí, které jsou kolem nás. Změna je přeci možná, ale to se nesmíme nechat ukolébávat tím, že je zde společnost nadbytku. Ta totiž může rychle skončit.

Před 30 lety začali všichni šílet. Lidé, státy, elity. Těšili jsme se na demokracii, která měla brzy přijít. Prý nás všechny spasí a zachrání před tím, co zde bylo. Nic lepšího na světě neexistuje. Za oněch 30 let jsme ale začali zjišťovat, že elity, které nám posléze vládly, se nám docela odcizily. Stali jsme se všichni zajatci ve své vlastní zemi. Na pozvání k nám přišel kapitál, který nás začala kolonizovat a přetvářet jak naši ekonomiku, stejně i školství. Dotáhli jsme to stejně daleko, jako systém, který končil před 30 lety. Akorát na druhou stranu. Navíc za kratší dobu, než systém, který zde byl přes 40 let. Ne nadarmo se vypráví vtip, ve kterém se říká, že komunisté tuto zemi vedli do propasti, ale systém po roce 1989 našel zkratku.
Chyba systému, který končil, právě před třemi desítkami let byla, že školský systém byl primárně postaven jen na těžkém průmyslu. Ten, kdo byl moc intelektuální, tak byl označen buď za maloburžoazii, nebo toho, kdo nechce pracovat rukama. Ve společnosti byly vítány technické profese, zedníci, zemědělci, pokrývači, kuchaři atd. Před 30 lety ale nastal zlom. Vše, co by se mohlo identifikovat s minulým systémem, mělo být odstraněno a nastartován nový směr. Tentokrát na druhou stranu. Směrem ke vzdělanostní, služební, společnosti. Tento přesun dal vzniknout posléze oborům, které v dnešní době nemají uplatnění na trhu práce. Jedná se absolventy bakalářských a magisterských oborů filosofie, aplikované etiky a estetiky, generových studií nebo studií Václava Havla. Ano, všechny tyto obory se na našich vysokých školách vyučují. Často za státní peníze. Ti, kdo školu nakonec absolvují a honosí se „devalvovanými“ tituly, nakonec končí jako prodavači, kteří vám maximálně poradí, co si máte vzít na sebe. Za předpokladu, že ve škole nespali.
Díky přeměnám, které se nastartovaly před třiceti lety, nám chybí právě ty profese, které byly populární ve světě, který byl podle některých špatný. Firmy dnes tento problém řeší dovozem levné a nekvalifikované pracovní síly ze zahraničí. Poté můžete na stavbách vidět zahraniční dělníky, kteří jsou bez kvalifikace a mnohdy problému nerozumí. Utlumení vzdělávání technických (učebních) oborů vedlo k tomu, že se začala snižovat vážnost maturity i vysokoškolského diplomu. Nic z toho už totiž nezaručuje společenský vzestup, protože se tím honosí téměř každý. Všichni jsou tedy IN, ale v zásadě ničemu moc nerozumí. Natož, aby něco dělali.
Společenské procesy se nám postupně opakují, akorát se nám představují jako fraška. Chtěli jsme se kompletně odlišit od světa, který prý před 30 lety skončil. Výsledky se dostavují v celé své kráse i nahotě. Všichni stále křičí, volají: máme demokracii! To je to nejkrásnější a nejcennější, co můžeme mít. Ale zapomínají dodat, že na to musíme mít (hlavně peníze). Před třiceti lety si téměř všichni nasadili „svěrací kazajku“, která se dává těm, kdo začínají šílet. A v té době šílelo hodně lidí, protože říkali (někteří to říkají stále), že co je komunistické (socialistické) je špatné. Jenže to nebyla pravda, ale svěrací kazajka zůstala dodnes.

Ministr obrany Lubomír Metnar zaperlil. V rozhovoru pro deník Právo (9.2.2019) prohlásil, že pokud se z Afghánistánu stáhnou USA, tak se rovněž stáhnou i naši vojáci. Nutno poznamenat, že se jednalo o výrok dne. Z logiky pana ministra (a nejen jeho) plyne že, co udělá americký přítel, tak uděláme také. Pokud USA řeknou, abychom je následovali do propasti, učiníme. Vše ve jménu boje proti terorismu, který je skrytý úplně všude. Proč ale nemůžeme mít svůj vlastní rozum a na základě svých rozhodnutí udělat rázné kroky. Vždyť ani do Afghánistánu naši vojáci nemusí jezdit umírat. Navíc americký přítel si doslova libuje v rozpoutávání ilegálních válek nebo válek bez mandátu Rady bezpečnosti OSN. V řadě případů se kombinují obě dvě věci. Byl to americký přítel, kterého posloucháme a jsme hodným „psíkem“, který rozpoutal ilegální válku v Iráku, kde se hledaly a nenašly zbraně hromadného ničení. Ten samý přítel, který si hraje na světového četníka a ochránce demokracie pomocí zbraní.
Destabilizace určitých regionů a zemí je snad zakódována v genetické výbavě USA. Libye, Egypt, Irák, Venezuela a další. Mnoho zemí, které zakusilo jak vládu určitého typu diktátorů, které k moci pomohl ustavit americký přítel, tak chaos po ilegálním útoku z řad USA nebo spojenců z NATO. Vše se odehrávalo v rámci vývozu demokracie a ochrany tamního obyvatelstva před zvůlí některých skupin, které často ani neexistovaly. Za vývozem demokracie amerického přítele vždy hledejme finanční a zbrojařskou lobby. Nic jiného v tom není. Už ani nejde o to, že by se někde měly hájit demokratické hodnoty jako takové, ale stačí, když pomocí zbraní si demokratické principy vynutím. Česká republika bohužel v tomto případě plní roli poslušného lokaje. Jak USA zapískají, tak naše republika začne tančit. Jako poslední příklad si můžeme uvést Venezuelu. Jižní Ameriku USA nazývají svým „zadním dvorkem“, svoji sférou vlivu. Ostatně mnoho převratů, které se zde odehrály, zosnovala CIA a to zejména ze strachu, že by se na jejich zadním dvorku mohl objevit nějaký ten sovětský nebo ruský špion.
Rusko je prý pro nás hrozbou. Může na nás zaútočit, ale náš americký přítel by to nedovolil. Ochrání nás. Sice budeme v první linii, ale za naše angažmá bok po boku v boji proti terorismu bude stát při nás. Stejně jako západní mocnosti stály v roce 1938, když se všichni klaněli před Hitlerem. Naše republika se svým angažmá v ilegálních válkách poklesla na úroveň ochrany demokracie pomocí válečných tažení ve spojení se zbrojařskou lobby. Stejně plníme jen roli „pucfleka“ a celé je to parodie na armádu. V Evropě stejně ani jeden stát nemá armádu, která by jej mohla uchránit. Podle posledního výzkumu CVVM (únor 2019) bychom se v případě rozpoutání konfliktu stejně nebyli schopni ubránit. Myslí si to 59% respondentů. Je to logické, protože při absenci armády jako takové, se žádný stát nedokáže ubránit. Profesionalizace armády navíc vedla k tomu, že vysíláme kontingenty na mise a do válek, které nemají žádný mandát. Jen mě zajímá, co se hledá na Venezuele a zda tam rovněž pošleme aspoň „hlídku“, když tam USA vpadnou. Že by ve Venezuele ještě Saddám Husajn schovával zbraně hromadného ničení za vydatné podpory Muammara Kadáfího? Možná nám to všechno brzy objasní náš americký přítel.

Mnohokrát v životě jste se určitě zamýšleli nad tím, proč je kolem vás takový hluk. V práci, na ulici, dopravním prostředku, na nebi atd. Oproti době minulé hluk narostl mnohonásobně. Naše moderní civilizace je postavena na hlučnosti. Téměř všichni jezdí automobilem, vlakem, létají letadlem. To vše vydává značný hluk, který nás všechny nepříjemně ruší. Někteří si na něj zvykli, jiní nikoliv. Ať tak nebo onak, tak se většina lidí snaží před hlukem uniknout a najít si nějaké to tiché místo. Téměř všichni hledáme klid v přírodě, lesích, rozkvetlých loukách. Nicméně tato místa postupně mizí a člověk často nemá kde načerpat síly a uniknout „rachotu“ uspěchané civilizace. Všude kolem vás stojí plno domů, na kdysi úrodné půdě vyrůstají překladové haly, autosalony, supermarkety, obchodní centra. Vše je prodchnuto pachutí kapitálu, bohatství, úspěchu. Prosklené budovy, velká letadla jsou ikonami současného kapitalismu, který vše staví na své dynamice s velkou nerovností. Už ani nepamatujme, že ne všichni si mohou dovolit nový vůz, který vydává hluk, každý si nemůže dovolit denně létat letadlem. Všechno jsou to pozlátka současné doby, kterých se samozřejmě nechceme vzdát, ale musíme si uvědomit, že rychlostí s jakou tyto prostředky používáme, vyčerpáváme všechno kolem sebe. Příroda postupně mizí v nenávratnu a klidná místa, která jsme kdysi měli téměř všude, zmizela.
Komoditou dnešních dní je ticho. Doma chcete mít chvíli klid, protože jste roztěkaní z hluku kolem vás, který vás denně obklopuje. Stále častěji můžeme nelézt specializované firmy, které se věnují odhlučnění domů a bytů. Z vašeho domova se poté může stát hluku neprostupná hráz, kde se budete moci schovat před zvuky moderní civilizace. Kapitalismus na jedné straně vytvořil ikony, které produkují silný hluk. A na straně druhé vám nabízí, jak se tomuto hluku bránit. Samozřejmě za patřičný obnos. Zajímavé propojení dnešních dní. Nicméně už to není ono klasické tiché místo v přírodě, která je decimována korporacemi, honbou za ziskem. Smutné na tom všem je, že na tyto věci nakonec musí upozorňovat dospívající děti, kterým krademe jejich budoucnost. Tak jako to učinila mladá ekoložka Greta Thunbergová (16 let), která před mocnými tohoto světa, stejně i byznysmeny, vystoupila s varováním na světovém ekonomickém fóru v Davosu. Mají propadnout panice, prohlásila studentka, která často protestuje před parlamentem ve Švédsku za ochranu klimatu. Jsme zpět na začátku. Kapitalismus jako takový je primárně odpovědný za globální oteplování, které je způsobeno značnou emisí skleníkových plynů (lodě, auta, letadla, továrny, ale například i chov skotu atd.). Moderní civilizace, která ke svému nekonečnému růstu využívá tyto vymoženosti, si zároveň zničila veškerá tichá místa, která posléze musíme hledat ve svých uzavřených domovech.