Zkonzumovaná revoluce
Někteří věří, že revoluce přijde brzy. Já tomu osobně moc nevěřím, protože podmínky pro ni vůbec nejsou. Podívejme se všude kolem sebe. Je dostatek potravin, zboží, informací. Neposuzujme nyní kvalitu a obsah sdělení, ale je tomu skutečně tak. Informační společnost, kdy všichni máme dostatek informací o všem, co se kde děje, vede k jevu, že revoluce nepřichází. Lidé dnes často nečtou blogy, příspěvky nebo články v novinách, které se týkají nějakého předvoje revoluce. Dokonce ideologie je na ústupu. Všechno je pro všechny a zároveň pro nikoho. Lidé se raději dívají na hezká videa s domácími mazlíčky, krásné ženy, muže, kriminálky, reality show. Vše v rámci konzumu. Neříkám, že všichni tohle dělají, ale v globálním měřítku tomu tak skutečně je.
Někteří utopisté věří, že revoluce přijde ze sociálních sítí, kde se lidé dokážou pomocí internetu svolávat. Podobně jako arabské revoluce, které vznikly díky sociálním sítím. Jenže nic není takové, jak se zdá. Objektivně se lidé sice na náměstích mohou sejít, ale tím to vše končí. Neexistuje žádný spouštěcí faktor, který by zadal změně systému. Západní pojetí kultury a života, ve vztahu k nadbytku, nám dává jasný signál, že žijeme v pohodě. Ale ono tomu tak není. Nežijeme v pohodě, byť jsme uchlácholeni záběry domácích mazlíčků nebo nádherných lidských těl. Zábavní průmysl nás doslova pohltil.
Konzumujeme natolik dobře, že se často zásobujeme jako onen sysel, který hrabe pod sebe, aby měl zásoby. Nadnárodní řetězce z nás mají velikou radost. Existuje zde vztah: my vás budeme zásobovat zbožím (klidně i nevalné kvality), vy bude řádně konzumovat, platit (i na dluh) a nebudete dělat žádné rozbroje. Ideologie nadbytku a dostatku nás všechny natolik ukolébává, že revoluce se doslova zkonzumovala. Nikomu se nechce nic měnit. Mnoho lidí si říká: stejně nic nezměníme, je nám dobře. Dříve nebylo lépe, než dnes, protože máme všechno. Jenže všechno zdaleka nemáme. V pohodě tedy nejsme.
To, že máme obchody naplněné k prasknutí je důkaz toho, že jsme se stali společností, která je postavena jen na nakupování a montování. I když sice ekonomika funguje a obrazně řečeno „šlape jako po másle“, tak výsledky se dostávají do rukou jen několika lidí. Funguje zde kapitalismus pro kamarády, kdy bohatí bohatnou a chudí buď chudnou, nebo zůstávají stále na své startovní čáře. Bydlení je stále dražší a stává se nedostupné pro mladé lidi, ceny začínají růst v zákrytu zkonzumované revoluce. Až nastane krize, tak se teprve objeví náznaky možné změny. Dříve tomu tak nebude, protože jsme obluzeni sítěmi, akcemi a virtuální realitou natolik, že jsme do jisté míry rezignovali na to, že změna je možná. Máme totiž naprostou svobodu, výměnou za naprosté mlčení. Není ale možné mlčet do nekonečna. Střed světa se dávno přesouvá na Východ a Západ zapadá za obzor. Dávno je pryč bipolární svět a nastoupil svět nový: multipolární. I s tím musíme počítat při posuzování dnešního stavu věcí, které jsou kolem nás. Změna je přeci možná, ale to se nesmíme nechat ukolébávat tím, že je zde společnost nadbytku. Ta totiž může rychle skončit.
