Svěrací kazajka
Před 30 lety začali všichni šílet. Lidé, státy, elity. Těšili jsme se na demokracii, která měla brzy přijít. Prý nás všechny spasí a zachrání před tím, co zde bylo. Nic lepšího na světě neexistuje. Za oněch 30 let jsme ale začali zjišťovat, že elity, které nám posléze vládly, se nám docela odcizily. Stali jsme se všichni zajatci ve své vlastní zemi. Na pozvání k nám přišel kapitál, který nás začala kolonizovat a přetvářet jak naši ekonomiku, stejně i školství. Dotáhli jsme to stejně daleko, jako systém, který končil před 30 lety. Akorát na druhou stranu. Navíc za kratší dobu, než systém, který zde byl přes 40 let. Ne nadarmo se vypráví vtip, ve kterém se říká, že komunisté tuto zemi vedli do propasti, ale systém po roce 1989 našel zkratku.
Chyba systému, který končil, právě před třemi desítkami let byla, že školský systém byl primárně postaven jen na těžkém průmyslu. Ten, kdo byl moc intelektuální, tak byl označen buď za maloburžoazii, nebo toho, kdo nechce pracovat rukama. Ve společnosti byly vítány technické profese, zedníci, zemědělci, pokrývači, kuchaři atd. Před 30 lety ale nastal zlom. Vše, co by se mohlo identifikovat s minulým systémem, mělo být odstraněno a nastartován nový směr. Tentokrát na druhou stranu. Směrem ke vzdělanostní, služební, společnosti. Tento přesun dal vzniknout posléze oborům, které v dnešní době nemají uplatnění na trhu práce. Jedná se absolventy bakalářských a magisterských oborů filosofie, aplikované etiky a estetiky, generových studií nebo studií Václava Havla. Ano, všechny tyto obory se na našich vysokých školách vyučují. Často za státní peníze. Ti, kdo školu nakonec absolvují a honosí se „devalvovanými“ tituly, nakonec končí jako prodavači, kteří vám maximálně poradí, co si máte vzít na sebe. Za předpokladu, že ve škole nespali.
Díky přeměnám, které se nastartovaly před třiceti lety, nám chybí právě ty profese, které byly populární ve světě, který byl podle některých špatný. Firmy dnes tento problém řeší dovozem levné a nekvalifikované pracovní síly ze zahraničí. Poté můžete na stavbách vidět zahraniční dělníky, kteří jsou bez kvalifikace a mnohdy problému nerozumí. Utlumení vzdělávání technických (učebních) oborů vedlo k tomu, že se začala snižovat vážnost maturity i vysokoškolského diplomu. Nic z toho už totiž nezaručuje společenský vzestup, protože se tím honosí téměř každý. Všichni jsou tedy IN, ale v zásadě ničemu moc nerozumí. Natož, aby něco dělali.
Společenské procesy se nám postupně opakují, akorát se nám představují jako fraška. Chtěli jsme se kompletně odlišit od světa, který prý před 30 lety skončil. Výsledky se dostavují v celé své kráse i nahotě. Všichni stále křičí, volají: máme demokracii! To je to nejkrásnější a nejcennější, co můžeme mít. Ale zapomínají dodat, že na to musíme mít (hlavně peníze). Před třiceti lety si téměř všichni nasadili „svěrací kazajku“, která se dává těm, kdo začínají šílet. A v té době šílelo hodně lidí, protože říkali (někteří to říkají stále), že co je komunistické (socialistické) je špatné. Jenže to nebyla pravda, ale svěrací kazajka zůstala dodnes.
