S novým rokem 2022 se v našem městě začínají objevovat developerské projekty, které ukazují na to, že se naše město rozroste o mnoho bytů a domů (Za Lidkou, Sv. Anna…). Problém však spočívá v tom, že ne každý bude mít dostatek finančních prostředků, aby si nemovitost koupil. Ceny nemovitostí totiž letí strmě vzhůru, a pokud nebude snaha ze strany státu s tím něco dělat (o čemž silně pochybuji) stane se z našeho města noclehárna. Když si totiž bude někdo chtít nemovitost koupit, tak se běžně pracující člověk bohužel zadluží až do své smrti. Byty se tedy začnou pronajímat, a spekulace bude kvést. Nicméně i s tím lze něco dělat ze strany obce (města). Nabízí se v zásadě dvě možnosti:
a) buď obec začne s výstavbou svého bytového fondu a to ve velkém měřítku, aby byla konkurence donucena snížit ceny. Z tohoto principu vychází Vídeň, kde se pořád staví a staví. Tuto věc v tak velkém rozsahu v našem městě ale realizovat nejde, protože na rozpočet je navázán celý chod města – od nesmyslných věcí, až po věci potřebné, kterými je osvětlení nebo údržba komunikací. V případě nové městské výstavby by se město muselo zadlužit. Dalším problémem jsou pozemky v majetku města – zbývají jen ty směrem na Hořany a zde je stavba v plánu.
b) nabízí se však zajímavější věc, kterou mohou zastupitelé (vedení města) využít i s developery. Z logiky věci totiž obce drží územní plán a zastupitelstvo rozhoduje o tom, co se kde postaví. To znamená, že má v ruce silný nástroj regulace, kterým může ovlivnit stavební rozvoj. Tento nástroj se ale v našem městě moc nepoužívá a ve velkém se jde na ruku investorům, kteří posléze staví jako zběsilí za maximální možné ceny (dle logiky kapitalismu maximalizují svůj zisk). V uzemním plánu je stanoven účel území a obec cestou stavebního úřadu musí vydat stavební povolení. Pokud jsou splněny všechny podmínky, povolení vydá, ale domluva nad rámec zákonných povinností není povinná. Někdo by to mohl považovat za zásah do vlastnických práv. Obce se mohou s developery domluvit na čemkoliv, ale musí chtít obě strany. K tomu však nedochází. Vlastně to nikdo ani nezkouší. To je asi hlavní problém. Nula nebo jednička, žádné partnerství, žádná společenská odpovědnost investorů. Obce ani nemusí mít žádný pozemek, ale mohou se vždy s developerem domluvit na regulovaném nájemném po určitou dobu. Do smlouvy pak může město dát, že na úkor této věci zajistí i občanskou vybavenost – blízkost obchodů, autobusových zastávek nebo existenci chodníků atd.
Dodnes nechápu, proč tyto věci současná radniční koalice neřeší. Na posledním projednávání rozpočtu na rok 2022 se pořád jen řešily dotace pro sportovce, respektive jejich spolky či kluby. Navíc dodnes není vyřešen problém toho, že jeden člověk může být členem i všech sportovních spolků, ale fyzicky bude chodit na dva, ale dotace se přidělují tzv. na „hlavu“. Město by si mělo rychle rozmyslet, co vlastně chce s tím dělat. Zda to ponechat v zajetých kolejích nebo to posunout někam dál a to hlavně v době koronavirové. Nyní je nutné začít investovat do městského majetku, který buď leží ladem, nebo je v takovém stavu, že o tom je smutné mluvit.
V posledních jednáních se „snaží“ zastupitelstvo něco získat tlakem na společnost Lekerland, která má zájem vystavět další obytné jednotky na místě svého minulého působení. Město chce záruku, že počet parkovacích míst ve vznikající zástavbě bude dostačující alespoň pro jejich obyvatele třeba i snížením zelených ploch – tlak ale nestačí, vše musí být smluvně. Zde však vyvstává problém v tom, že na jednu bytovou jednotku je počítáno (ale v zákonech to nikde nenajdeme a jedná se o tzv. nepsané pravidlo) jedním parkovacím stáním. Mnohé rodiny mají však i více aut.
Problém s parkováním tedy bude v našem městě stále více aktuální nejen v souvislosti s novou bytovou výstavbou.
Na podzim si rozhodneme o novém složení zastupitelstva našeho města a občané by se o místní politiku měli zajímat, protože je to místo, kde žijí a mnohdy i pracují. Místní politika má v rukou mnoho možností, jak život ve městě zkvalitnit a zpříjemnit, než se jen na radnici hádat a hledat důvodu, proč něco nejde. Když se chce, tak se hledají způsoby. Když se nechce, tak se hledají důvody. V našem městě se hledají jen samé důvody, ale na podzim to vše můžeme změnit.
 

Se znepokojením jsem zjistil, že kousek od mého bývalého bydliště – Záboří nad Labem – se má ve velké míře začít těžit štěrkopísek. Jedná se o oblast nádherné přírody Polabí a také krásných lesů, kam mnozí chodí relaxovat, aby si odpočinuli od ruchu civilizace. Konkrétně se jedná o blízké okolí města Týnec nad Labem směrem ke Kolínu. Naivně jsem se domníval, že této krásné přírodě nic nehrozí, ale bohužel jsem se spletl. Před pár dny se ke mně donesla zpráva, která tvrdila, že společnost České štěrkopísky podala záměr, aby mohla v této malebné přírodě zahájit těžbu. Tato skutečnost nadzvedla ze židle nejednoho rodáka, ale téměř každého, kdo v zasažené oblasti žije a vychovává své děti. Podařilo se mi zjistit, že pokud by k těžbě skutečně došlo, tak by navždy zmizelo více jak 116ha lesa a poté by přišlo ještě něco horšího – přes okolní obce, kam patří i mé rodiště, by se denně mohlo prohánět i více jak 100 těžkých nákladních aut. Tohle je snad nejhorší noční můra, která se někomu může vůbec zdát.
Tím to ale zdaleka nekončí. Zajímavým způsobem se celá věc nenápadně utajovala, aby posléze začala prosakovat z jednání zastupitelstev dotčených obcí, kterým to de facto bylo předáno jako hotová věc, kde se jen čeká na povolení Ministerstva životního prostředí a posléze Báňského úřadu, který vydává povolení k těžbě. Nejzajímavější na celé věci je, že lidé mohou posílat své připomínky pouze do konce měsíce září roku 2021. Hodně šibeniční termín, který jasně ukazuje na to, že firma (rozuměj korporace) chce mít co nejméně problémů a tak si často hraje se zákony tím způsobem, aby byly dodrženy co nejkratší možné (byť zákonné) termíny. Z logiky věci totiž plyne, že pokud dotčená ministerstva obdrží co nejméně připomínek, tak se bude moci lukrativní byznys rozjet co nejdříve.
Vraťme se ale zpět k záměru těžit štěrkopísek v lokalitě, kde jsou nádherné lesy a příroda. Opravdu je to nutné? Kdo to potřebuje? Potřebuje to naše republika nebo firma, která štěrkopísek těží? Pokud se na danou věc podívám očima člověka, který v dané lokalitě žije, tak on rozhodně těžbu nepotřebuje. Dnešní člověk potřebuje mít hlavně kolem sebe přírodu, která tak závratně mizí před očima. Na příkladu záměru těžby štěrkopísku můžeme vidět, že se korporace nechtějí zastavit před ničím. Nejde jim o člověka, natož přírodu. Jde jim jen o zisk. To, že se těžba bude provádět po celý rok denně od 6 hodin do 22 hodin, firmy nezajímá, hlavně když se točí kola kapitálu a ještě přidají navrch bombónek, že když to bude potřeba, tak těžit budou nonstop.
Lidé v lokalitách, kde hrozí takovýto druh byznysu, mají jedinou možnost: podávat námitky na Ministerstvo životního prostředí, apelovat na své obce, aby v této věci konaly a hlavně ve volbách 8. a 9. října 2021 volili ty, kdo se korporací a firem nebojí. Za sebe můžu slíbit, že pokud budu zvolen do Poslanecké sněmovny, tak ihned budu interpelovat příslušná ministerstva v této věci a budu požadovat zastavení tohoto projektu!

Zcela jistě mnozí z vás slyšeli pojem „pečovat o svěřený majetek s péčí řádného hospodáře“. Toto vymezení najdeme i v zákoně o obcích, kdy se obec má o svůj majetek (a nejen ten) starat právě s péčí řádného hospodáře. Ve městě Kutná Hora ale tomu tak není. Z historie víme, že řada městského majetku byla zprivatizována s argumentem, že daný podnik je ve ztrátě nebo, že není výdělečný. Používala se logika, že obec je špatný hospodář a soukromý hospodář lepší. Tímto způsobem byl zničen místní pivovar Dačický s dlouholetou tradicí již od roku 1573. Mikuláš Dačický z Heslova by se určitě podivil, co že se to stalo s měšťanským pivovarem. Pivo se zde sice zde po delší době vaří, ale nemůže to být pověstný Dačický a pivo se jmenuje Kutná Hora. Technologii a značku totiž vlastní Heineken a ten ji nechtěl dát městu zpět. Jak je možné, že město v tomto selhalo? Na to dnes už nikdo nedokáže řádně odpovědět. Kdyby se alespoň město z těchto chyb poučilo. Jenže nastal pravý opak.
Kdysi to byla městská nemocnice, která byla vyhlášená. Na krátkém úseku se vyskytovaly tři nemocnice – Čáslav, Kutná Hora a Kolín. Zatímco první zmíněná zůstala stále v majetku města, tak ta kutnohorská byla naprosto některými místními zastupiteli „zničena“, protože se používal argument hodný zápisu do Guinesovy knihy rekordů – aby totiž nemocnice mohla efektivně fungovat, tak v zastupitelstvu muselo být co nejvíce lidí nakloněno „přesunu“ peněz do oblasti zdraví. Čím více peněz, tím lépe. Ovšem jak pro koho. Nemocnici potkal krutý osud, když musela být převedena pod oblastní nemocnici Kolín, která patří Středočeskému kraji. Byla totiž enormně zadlužená a město již nedokázalo sanovat navyšující se zadlužení. A jak k navyšování zadlužení do neudržitelné výše vlastně došlo? Tehdejší zastupitelstvo v čele se starostou Šalátkem /tehdy z ODS/ totiž hospodařilo systémem, že město nenechá nemocnici padnout a přisouvalo další a další peníze. Dnes už je celkem jedno, zda tyto peníze byly nebo nebyly smysluplně využity. Jednalo se o systém „z cizího krev neteče“. Bohužel tekla a to z rozpočtu města. Závěr je jasný – město přišlo o svoji nemocnici, kterou mnozí rodáci považovali za svou.
Dalším příkladem neřádného hospodaření je kupříkladu výstavba megalomanské sportovní haly Na Klimešce, která již nyní stála v I. a II. Etapě 140 milionů a to ještě není zdaleka hotova etapa III. V této fázi město sáhlo ke vzetí úvěru, aby se stavba mohla realizovat. Nemám nic proti sportu, ale když se podívám do rozpočtu města, kde zjistíme, že neúměrně mnoho peněz se rozděluje sportovním svazům a klubům a spolkům, tak se nestačíte divit. Prapodivně nastavený systém, kdy v různých spolcích můžou figurovat ti samí žáci (sportovci) a dle jejich počtu daný spolek získá dotaci od města, tak to můžeme nazvat „legálním podvodem“. Prý sami sportovci navrhli změnu systému, ale ta pořád není schválena. Proč asi? Z logiky věci totiž plyne, že když budou mít všichni několik stovek stejných „duší“, tak dostanou závratné sumy. Že by se vracel systém „z cizího krev neteče“? Možná se nastavuje systém nový – „jak vydojit co nejvíce“. Třeba ale nastane změna.
No a v neposlední řadě zde máme problém s ustavením nových osadních výborů. Zákon o obcích říká, že obce mohou zřizovat osadní (místní) výbory. Minimální počet členů osadního výboru jsou tři. Maximální počet není stanoven. Poslední jednání zastupitelstva, které proběhlo v lednu 2020, se ustavení nových osadních výborů setkalo s opovržením současné koalice. Zřejmě se bojí, že by jí do její místní politiky někdo mohl „házet vidle“, protože osadní výbory mají jasně definované pravomoci v zákoně o obcích. Navíc zde bude asi rezonovat participativní rozpočet, který byl sice schválen, ale nikdo ani pořádně neví, o co se vlastně jedná. To znamená, že současná vládnoucí koalice si chce „uzurpovat“ co nejvíce pro sobě nakloněné osadní výbory a to zřejmě nové osadní výbory nesplňovaly. Jako argument se používaly zástupné problémy – moc lidí, chceme jejich jména, kdo tam bude chodit nebo, že ten či onen osadní výbor není potřeba.
Z výše uvedeného plyne, že se naše město nechová jako řádný hospodář, když nesmyslně mrhá prostředky. A mezitím město chátrá, chátrá infrastruktura, že se bojíte, aby na vás někde nespadla lampa, nebo jste si nevymknuli kotník na hrbolatých (pokud vůbec existují) chodnících. Smutný to obraz města, které má být „perlou středních Čech“ a místem k dobrému žití. Zatím nastává pravý opak….

Letos tomu budou dva roky, kdy v našem krásném městě proběhly komunální volby. Ustavil se koaliční slepenec poražených uskupení, tak aby byl vyšachován vítěz voleb. Za rok a půl fungování současného slepence jsme se ale ve městě nikam nehnuli. Přešlapujeme na místě, kdy se stále odkládají důležité věci k řešení. Musím podotknout, že se jedná o věci, které se přímo dotýkají fungování města, stejně i jeho obyvatel.
Asi nemá moc smyslu se vracet k problému v okrajových částech města, kde je absence bezpečných přístupů do daných lokalit (chodníků) a to na Karlově, Třešňovce atd. Takových míst bychom našli více. K tomu všemu si připočtěme „novou koncepci“ autobusové dopravy, kdy jedna linka jezdí pouze jedním směrem, ale zpět už nejede. Prý nejsou řidiči. Ale důležité je, že máme nový vozový park. Tedy spíše Arriva, která městskou hromadnou dopravu zajišťuje.
Pokračujme však ve výčtu neřešených problémů dále.
Před několika lety město získalo od Českých drah pozemky kolem městského nádraží. Plán byl vskutku velkolepý – vybudovat zde parkoviště P + R. A realita? Vůbec nic se nezměnilo, vše leží ladem. Takže kdy se dočkáme tohoto parkoviště? Myslím, že výhledově někdy v budoucnu. Pravděpodobně ve chvíli, až budou naplněny touhy a přání místních sportovců a dostaví se další část naší megalomanské sportovní haly Na Klimešce. S parkovištěm není ale jen problém u městského nádraží. Naprosto katastrofální je situace u hlavního nádraží, kde několik pozemků vlastní krom českých drah také jednotliví lidé. O tomto problému se raději mlčí a vše se nechává na řidičích, aby si poradili, jak chtějí.
Neřešeným problémem je vztah k církvi, která zde vlastní mnoho lukrativních památek. Snad nejspornější je chrám Svaté Panny Barbory, který postavili měšťané a z logiky věci má tedy patřit městu a ne církvi. Jak je možné, že na tomto chrámu participuje církev, není do dnešní doby až tak úplně jasné. Podobná situace panuje tam, kde vše ovládá Sedlecká farnost nebo ta Kutnohorská. K přístupu do svých památek využívají veřejný prostor (chodníky, silnice), vytvářejí zisk, ale již žádný městu neodvádějí a město tak musí za své peníze zajistit úklid dané lokality, včetně různých oprav. Církev na tyto věci nic nedává a to je špatně. Chtělo by to v Kutné Hoře, která neustále podřimuje, trochu rozvířit usazený prach.
A jak je to s trhy na náměstí? Stále nikde žádné nemůžete najít a musíte jezdit do sousední Čáslavi? To jsme na tom naprosto stejně. Hlavně, že se na závěrečné diskuzi před volbami v roce 2018 v GASKu všichni prsili, jak se zasadí o návrat trhů na centrální náměstí. Popravdě si ale řekněme, kdo zapříčinil vymizení trhů z náměstí? Bylo to za městské vlády ODS v čele se starostou Ivo Šalátkem a důvod? Stačí se podívat, kde měla jeho manželka prodejnu a co prodávala. Je pravdou, že se ODS s panem Šalátkem rozloučila, ale i tak její lídr Tomáš Havlíček v této věci nic nedělá. Možná si po přečtení těchto řádek povzdechne a prohlásí „z opozičních stran se toho moc nedá dělat“, ale jako profesionální politik musí vědět, že jde dělat plno věcí, ale musí se chtít.
Letošním rokem nám začala třetí dekáda nového století a naše město vypadá jako za „krále Klacka“. Nic výstižnějšího mě nenapadá. Kupí se jen neřešené problémy, vše se odkládá do budoucnosti, případně někteří doufají, že se vše vyřeší samo. Město vypadá naprosto stejně jako před 10 lety. Nic moc se nezměnilo (maximálně sportovní hala, nějaké to nákupní centrum a vylidněné náměstí). Starosta města Josef Viktora je sice hodný pán, ale neublíží, nepomůže. A když se na radniční vládě podílí Piráti v čele se Štěpánem Drtinou, který si při odebírání čestných občanství bývalým prezidentům Klementu Gottwaldovi a Antonínu Zápotockému, ani neujasní fakta, za jakých podmínek jim bylo občanství uděleno, tak se už nedivím vůbec ničemu. Čemu se čemu, žijeme přeci v Kutné Hoře.

Privatizační zločiny představují jednu z nejhorších kapitol nejtemnějších dějin naší polistopadové historie. Téměř všechny velké „rozkrádací“ akce se děly v průběhu divokých privatizačních 90. let minulého století. Do začátku nového milénia byl téměř celý státní majetek likvidován, v konkurzu nebo v soukromých rukou. Postižena byla celá republika a kapsu si mastili podivní lidé jako Viktor Kožený a další. Každý kraj, obec nebo město mělo své specifické případy privatizačních zločinů. Středočeský kraj nebyl žádnou výjimkou, protože se na jeho území nacházelo mnoho podniků typu Poldi Kladno, ČKD, místní pivovary, výrobci dětského oblečení a mnohé další strategické podniky. Ty byly v hledáčku nenasytných stratégů nové doby.
Uvedu zde dva smutné případy podniků, které byly kdysi prosperující a nakonec likvidovány. Jsou z mého města Kutná Hora. Prvním příkladem je fabrika ČKD, která dnes má zahraničního vlastníka, ale ve své době byla výhradním zaměstnavatelem okresu. Dnes je z této kdysi prosperující výrobny jen torzo, které se často nachází v insolvenci. Podobné podniky typu ČKD byly likvidovány po celé zemi, včetně Prahy. Zahraniční kapitál se potřeboval zbavit konkurence na trhu. Ve spojení se slabými politickými elitami, které prahly po tom se co nejvíce odlišit od doby minulé, docházelo k mnohým podvodům. Zisky z prodeje různých fabrik, které se zaměřovaly na těžký průmysl, nešly do státního rozpočtu, ale do kapes privatizátorům.
Druhou ukázkou, opět z mého města, je smutný osud místního pivovaru Dačický. Tento známý pivovar byl oblíbený nejen na okrese Kutná Hora, ale i jinde. Jednalo se o majetek města Kutná Hora, který přežil privatizační éru, ale setkal se se špatným osudem za doby vlád ODS, jak na centrální úrovni, stejně i na městě. V roce 2001 město prodalo 100% společnosti Union Drinks a ta posléze v roce 2008 pivovar prodala společnosti Heineken a ta v roce 2010 výrobu tradičního piva ukončila. Místní lidé se zlobili, vedení radnice chtělo značku Dačický odkoupit, ale bezvýsledně. Pivovar byl zlikvidován, varny rozřezány. Dnes se zde sice pivo opět vaří, ale již to není klasický „dáča“. Zde vidíme další typický příklad špatné a mnohdy záměrně špatné privatizace. Ve finále na tom tratí zejména občané nebo obce, celá společnost. Kdyby byl pivovar ve vlastnictví města, tak by z prodeje piva mělo město příjem, ale pozdě bycha honiti.
Na celé věci je zarážející, že v podivných privatizačních krocích byli a jsou zapleteni politici z řad pravice – v tomto případě ODS, ale také z ČSSD. Kdybychom šli město od města v našem kraji, tak zjistíme, kde se co záměrně ničilo. Různé osudy na našem okrese potkala výroba obuvi ve Zruči nad Sázavou, kdy likvidace přišla s nástupem tržní společnosti a levných bot ze zahraničí. Například v Dobříši se vyráběly rukavice, dnes je zde jen malá společnost, která žije jen díky luxusnímu zboží.
Privatizační zločiny se ale netýkají jen podniků, ale mnohdy se týkají i bytového fondu, který byl rovněž privatizován. Obce a města se totiž zbavovaly ve velkém svých domů a bytů, ale dnes nastává problém, protože obecní výstavby je žalostně málo a nájmy jsou na vysoké úrovni. Nastává tedy efekt, kdy je privatizováno téměř vše a volný trh nás naprosto pohlcuje.