Mgr. Jan Klán

S novým rokem 2022 se v našem městě začínají objevovat developerské projekty, které ukazují na to, že se naše město rozroste o mnoho bytů a domů (Za Lidkou, Sv. Anna…). Problém však spočívá v tom, že ne každý bude mít dostatek finančních prostředků, aby si nemovitost koupil. Ceny nemovitostí totiž letí strmě vzhůru, a pokud nebude snaha ze strany státu s tím něco dělat (o čemž silně pochybuji) stane se z našeho města noclehárna. Když si totiž bude někdo chtít nemovitost koupit, tak se běžně pracující člověk bohužel zadluží až do své smrti. Byty se tedy začnou pronajímat, a spekulace bude kvést. Nicméně i s tím lze něco dělat ze strany obce (města). Nabízí se v zásadě dvě možnosti:
a) buď obec začne s výstavbou svého bytového fondu a to ve velkém měřítku, aby byla konkurence donucena snížit ceny. Z tohoto principu vychází Vídeň, kde se pořád staví a staví. Tuto věc v tak velkém rozsahu v našem městě ale realizovat nejde, protože na rozpočet je navázán celý chod města – od nesmyslných věcí, až po věci potřebné, kterými je osvětlení nebo údržba komunikací. V případě nové městské výstavby by se město muselo zadlužit. Dalším problémem jsou pozemky v majetku města – zbývají jen ty směrem na Hořany a zde je stavba v plánu.
b) nabízí se však zajímavější věc, kterou mohou zastupitelé (vedení města) využít i s developery. Z logiky věci totiž obce drží územní plán a zastupitelstvo rozhoduje o tom, co se kde postaví. To znamená, že má v ruce silný nástroj regulace, kterým může ovlivnit stavební rozvoj. Tento nástroj se ale v našem městě moc nepoužívá a ve velkém se jde na ruku investorům, kteří posléze staví jako zběsilí za maximální možné ceny (dle logiky kapitalismu maximalizují svůj zisk). V uzemním plánu je stanoven účel území a obec cestou stavebního úřadu musí vydat stavební povolení. Pokud jsou splněny všechny podmínky, povolení vydá, ale domluva nad rámec zákonných povinností není povinná. Někdo by to mohl považovat za zásah do vlastnických práv. Obce se mohou s developery domluvit na čemkoliv, ale musí chtít obě strany. K tomu však nedochází. Vlastně to nikdo ani nezkouší. To je asi hlavní problém. Nula nebo jednička, žádné partnerství, žádná společenská odpovědnost investorů. Obce ani nemusí mít žádný pozemek, ale mohou se vždy s developerem domluvit na regulovaném nájemném po určitou dobu. Do smlouvy pak může město dát, že na úkor této věci zajistí i občanskou vybavenost – blízkost obchodů, autobusových zastávek nebo existenci chodníků atd.
Dodnes nechápu, proč tyto věci současná radniční koalice neřeší. Na posledním projednávání rozpočtu na rok 2022 se pořád jen řešily dotace pro sportovce, respektive jejich spolky či kluby. Navíc dodnes není vyřešen problém toho, že jeden člověk může být členem i všech sportovních spolků, ale fyzicky bude chodit na dva, ale dotace se přidělují tzv. na „hlavu“. Město by si mělo rychle rozmyslet, co vlastně chce s tím dělat. Zda to ponechat v zajetých kolejích nebo to posunout někam dál a to hlavně v době koronavirové. Nyní je nutné začít investovat do městského majetku, který buď leží ladem, nebo je v takovém stavu, že o tom je smutné mluvit.
V posledních jednáních se „snaží“ zastupitelstvo něco získat tlakem na společnost Lekerland, která má zájem vystavět další obytné jednotky na místě svého minulého působení. Město chce záruku, že počet parkovacích míst ve vznikající zástavbě bude dostačující alespoň pro jejich obyvatele třeba i snížením zelených ploch – tlak ale nestačí, vše musí být smluvně. Zde však vyvstává problém v tom, že na jednu bytovou jednotku je počítáno (ale v zákonech to nikde nenajdeme a jedná se o tzv. nepsané pravidlo) jedním parkovacím stáním. Mnohé rodiny mají však i více aut.
Problém s parkováním tedy bude v našem městě stále více aktuální nejen v souvislosti s novou bytovou výstavbou.
Na podzim si rozhodneme o novém složení zastupitelstva našeho města a občané by se o místní politiku měli zajímat, protože je to místo, kde žijí a mnohdy i pracují. Místní politika má v rukou mnoho možností, jak život ve městě zkvalitnit a zpříjemnit, než se jen na radnici hádat a hledat důvodu, proč něco nejde. Když se chce, tak se hledají způsoby. Když se nechce, tak se hledají důvody. V našem městě se hledají jen samé důvody, ale na podzim to vše můžeme změnit.