Zastavený čas?

Již několik let žiji v Kutné Hoře. Mnozí lidé řeknou, že je to krásné místo k žití a založení rodiny. Když jsem v roce 2018 kandidoval do místního zastupitelstva, tak jsem byl označen za účelového kandidáta, protože jsem se narodil a žil někde jinde. Šířily se různé polopravdy a alternativní zprávy, které poukazovaly na to, že vlastně nejsem žádný Kutnohorák. Na tuto věc jsem reagoval tak, že jsem odvětil, že rodáci se v městě narodili, ale já jsem si toto město vybral k žití a proto mi není lhostejná řada věcí. Necítím vůbec žádnou zášť nebo smutek z toho, že jsem nebyl zvolen. To prostě patří k politice. Na nic jsem nezanevřel a neustále působím ve veřejném životě. Jelikož za nějaký ten měsíc uplynou dva roky od oněch voleb do místního zastupitelstva a současný koaliční slepenec, který vládne na radnici, se ocitne v polovině svého funkčního období, tak musíme začít bilancovat. Co se povedlo nebo nepovedlo? A proč město stále vypadá z více jak poloviny stejně, tak jako vypadalo před třiceti lety? Samozřejmě, až na pár výjimek, kam se peníze sypaly ve velkém. Je naprosto jasné, že když na sklonku reálného socialismu vypadalo město omšele, tak po roce 1989 někteří místní majitelé své nemovitost zvelebovali. Nicméně většina peněz od státu šla do oprav Vlašského dvora a dalších hlavních památek, případně na statiku města (podzemní práce) a na další doma a jiné věci již nebyly peníze.
Pokud nahlédneme pod pokličku současného koaličního slepence, tak zjistíme, že se de facto za dva roky nic nezměnilo. Město vypadá pořád stejně smutně, tak jako před mnoha lety. Do všeho navíc přišla krize způsobené koronavirem, kdy poklesl cestovní ruch, který stejně Kutná Hora nedokázala řádně využít, protože její památky jsou rozděleny mezi tři vlastníky – město, církev a Středočeský kraj. A všichni si většinou jeli na své triko. Bohužel. To je prostá realita. Speciální fond, kam by přispívali všichni, kdo nějakým způsobem vytváří svůj zisk na veřejném prostoru města (turisté se přeci musí k památkám dostat a kde se budou brát peníze na chodníky, silnice, dopravu po městě…?), nebyl zřízen. Tuto věc jsem navrhoval jako jeden ze stěžejních bodů, který by pomohl město trochu více zvelebit v rámci úprav veřejného prostoru.
Když se po městě rozhlédnete, tak zjistíte mnoho nedokonalostí, které neregistrujete například do doby, než máte rodinu nebo v rodině někoho, kdo je třeba tělesně postižený. Všimli jste si toho, že v mnoha městských částech nejsou zrekonstruované chodníky a u přechodů pro chodce chybí bezbariérové nájezdy? Já jsem si toho všiml mnohokrát. Musím si položit otázku: jak se má postižený člověk dostat z jednoho chodníku na druhý, když nikde není bezbariérový nájezd? To samé můžeme vztáhnout i na maminky s kočárky. Jelikož město tento stav neřeší nebo před ním zavírá oči, tak vlastně diskriminuje určitou skupinu obyvatel, které znemožňují, aby se bezpečně dostala do různých částí města. Tímto stavem trpí hlavně okraje města, ale problém se vyskytuje i v samotném centru. Je to smutný pohled, když jdete po chodníku, na kterém si málem zlomíte nohu. Proč se tento stav věcí neřeší? Že by město mělo jiné priority?
Zajímavým počinem města byl tah ohledně zvětšení návštěvnosti centrálního náměstí, kam nyní můžete vjet autem, jak se vám zlíbí. Takže nejprve jsme onu dopravu vyhnali a nyní ji opět vesele pustíme do centra města. Jedná se jen dočasné opatření, aby se „zmírnily následky“ koronaviru – tedy, aby se ukázala vstřícnost podnikatelům a turistům. Nemyslím si, že by to nějak výrazně přispělo k oživení centra, ale spíš k jeho zahlcení automobily. Mnohem prospěšnější by bylo, kdyby město začalo dělat kroky k vybudování parkovišť P + R u obou vlakových nádražích a centrum pro automobily uzavřelo (s určitou výjimkou). Lidé se přece dostanou na náměstí většinou pěšky, ale to musí být uděláno řádné turistické značení, například šipkami na chodnících, kde ještě dnes naleznete chabé kontury tohoto značení, které zde kdysi bývalo. Zde se střetávají dva názory. Jeden, který říká náměstí uzavřít a druhý, který podporuje myšlenku většího přístupu na náměstí kvůli trhům. Místní totiž často kritizují, že na rozdíl od Čáslavi jim nemožnost vjezdu do centra neumožňuje využít nákup na tržišti, což přináší další problémy – nevyužívání tržiště a z toho plynoucí jeho krátká provozní doba, malá obsazenost trhovci…. Ti by vjezd jen podpořili. Už z chystaného dopravního generelu je patrné, že jinou přístupnost centra si představují turisté, jinou podnikatelé a jinou místní, kteří zde bydlí. O místních, kteří se občas dostanou do centra, ani nemluvím. S tím souvisí i různé prapodivné jízdy místní MHD, kdy mnohé autobusy nejsou vytíženy ale, když se třeba u hlavního nádraží podíváte na jízdní řády, tak jsou téměř prázdné a to byla autobusová doprava prezentována s takovou pompou.
Někdo může namítnout, že na výše uvedené věci nejsou peníze. Na to se nabízí odpověď, že pokud jsou peníze na sportovní halu nebo park pod Vlašským dvorem, tak se zcela jistě naleznou i na úpravu místní infrastruktury. V této souvislosti jsem položil panu starostovi dotaz, zda není lepší nejprve dát do pořádku technickou stránku města a až poté stavět různé haly, i když dostavbu haly „zdědil“. Rovněž jsem poukázal na to, proč se tyto věci neúvěrují, když si město dokáže vzít úvěr na politický projekt typu sportovní haly. Zatím nedorazila žádná odpověď. Nicméně se vyjádřil jeden člověk z městského úřadu v tom smyslu, že dle jeho názoru je lepší stavět chodníky, opravovat komunikace, veřejné osvětlení z dotace, než bez dotace. Já jsem opačného názoru. Nejprve se musí dát dohromady technická infrastruktura, která nedoznala výrazných změn notná desetiletí. Ve své době to byla infrastruktura na dobré úrovni, ale zanedbávání její údržby a obměna za novou, přivedla naše město na pokraj smutku, kdy i mnozí lidé, kteří se považují za rodáky, ani řádně nehájí zájmy města. Jak jinak si totiž vyložit, že město vypadá, jak vypadá a snaha něco radikálně změnit naráží na to, že ono to není tak jednoduché nebo že to nejde. Kdo chce, hledá způsoby, kdo nechce, hledá důvody. Mimochodem paní místostarostka a její uskupení se tím také zaštiťovali a nakonec zjistili, že třeba slibované pořízení vodních prvků a jejich instalace je vlastně hodně drahá a tak ze všeho slibovaného jsou zatím jen dvě „mlžítka“ na náměstí. Zvelebování města má být prioritou každé radnice a to bez ohledu, kdo tam sedí. Jen se musí seřadit priority.