Levicová politika mladé lidi netáhne. Prý není moc sexy, cool nebo IN. K tomu všemu se přidává vyčpělost a provázanost s dobou minulou, která do jisté míry devalvovala pojetí socialismu jako směřování ke kvalitativní změně. S nedostatkem mladé generace zápasí snad všechny levicové strany a radikální levice KSČM ještě více. Ve volbách se mladí lidé, kteří mají levicové smýšlení nechali často zmást ať už Piráty, Tomio Okamurou nebo Andrejem Babišem. Možná jim tyto strany nabídly něco zajímavého a pro budoucnost významného. Jenže tomu tak není. Piráti slavili svůj úspěch na tom, že jsou jenom mladí a hlavně chtějí volnost (možná směřující k anarchii), nezávaznost. Tomio Okamura zase získal hlasy na základě strachu z budoucnosti a migrace lidí. To Andrej Babiš získal řadu levicových voličů díky tomu, že všem slíbil všechno. Tolik stručné shrnutí, proč radikální levice ve volbách neuspěla. Nyní je ale důležitá druhá část a to, jak oslovit nastupující mladou generaci, která má levicové myšlenky deformovány kapitalistickým vývojem. Musíme si uvědomit, že kapitalismus si na obhajobu své existence bere mladé jako rukojmí ve vztahu „není jiná alternativa“, abych parafrázoval výrok kapitánky britského kapitalismu Margaret Thatcherové. Nastupující generace je tedy už od dětství pod tlakem kapitálu, který tvrdí, že on je ten nejlepší a všechny pokusy o sociálně spravedlivou společnost jsou špatné nebo nereálné. Mladí lidé, ve fázi kdy dospívají, tak zjišťují, že proklamovaný kapitalismus přesto nefunguje, jak jim bylo předkládáno hlavně ve škole a médiích. Ano, sice si v poli hojnosti mohou koupit co chtějí, ale musí na to mít. Mohou se svobodně zadlužit a vehnat se do náruče lichvářů a bank. Najednou zjišťují, že realita je úplně někde jinde než předkládaný nádherný sen. Pokud si chtějí založit rodinu, tak čekají až hluboko za věk 30 let. Věnují se kariéře, která je prodchnuta kapitálem. Na tom totiž stojí svět, alespoň podle mileniových dětí, které spatřily světlo světa kolem nového milénia. Život se podle nich musí užít. Bohužel si však neuvědomují, že je potřeba mít sociální základnu. Stejně tak pole jistot, které nezabezpečí volný trh, ale silná pozice státu a jeho pilířů. Když však nastupující generaci řeknete, že chcete, aby se v naší společnosti rozvíjely levicové hodnoty, tak jste označeni za někoho zpátečnického, opozdilého ve smyslu „vrať se do hrobu“. To je realita dnešních dní. Nicméně radikální levice má jedinečnou šanci, jak nastupující generaci oslovit ve smyslu nových levicových tendencí.
Vím, radikální levice musí oslovovat všechny generace, ale nyní dospívá generace narozená v roce 2000 a na ni je také potřeba působit. Sociální stránka a lidskost jim sice není cizí, ale je upozaďována na úkor společnosti zážitku. Musí se razit heslo, zážitky klidně, cestování ano, ale napřed musíš mít práci a sociální základnu. To je totiž budoucnost společnosti. K čemu Vám bude cestování, když se poté nebudete mít kam vrátit a ještě budete zadluženi? Více, než kdy jindy mladým dochází, že se s přírodou děje něco špatného a hlavně, že kapitalismus nefunguje. Problém nespravedlivě odměňovaných prací je v dnešní době extrémní. Vezměte si jeden příklad: jak by to asi dopadlo, kdyby začali stávkovat popeláři nebo uklízečky? Nepochybně bychom se my lidé utopili v odpadcích (nehledě na to, že tento případ se už v minulosti odehrál v USA). Radikální levice tedy musí působit na mladé i v tomto ohledu, že existují zaměstnání, která nejsou moc vidět, ale jsou důležitější, než třeba manažer nadnárodní korporace.
Mezi další věci, které nesmí zapadnout je i myšlenka základního příjmu, státního a družstevního vlastnictví. Lidé musí participovat a podílet se na chodu společnosti. Na myšlence socialismu není nic špatného. Opak tvrdí vždy jen kapitalismus, který se bojí, že by přišel o své výhradní postavení na světě. Já ale říkám, že existuje alternativa a věřím, že to pochopí i nastupující mladá generace.