Socialismus a konzumerismus

Socialismus a konzumerismus

Duben 25, 2018

Dnešní svět je protkán spotřebou. Neustále se něco spotřebovává, růst táhne spotřeba a nehledí se na následky. Ty jsou bohužel vážné. Ať už se jedná o narušení rovnováhy v přírodě nebo i negativní dopady na samotného člověka. Doba konzumu nám přináší své výhody, ale i nevýhody. Ve spojení s dluhovým kapitalismem nám přináší možnost si pořídit vše, co nám dnešní svět nabízí. Jedná se o velice ostrý kontrast doby před rokem 1990, kdy často docházelo k nedostatkům v zásobování. Nikdo si tedy nepřeje, aby byl nedostatek čehokoliv – žijeme ve společnosti hojnosti. Jako lidské bytosti chceme, abychom měli vše, co nám moderní společnost nabízí. Byť to nemusíme nutně potřebovat, ale co kdyby. Svět je postaven na co nejkratší trvanlivosti výrobků a nikdo neřeší, že se tím vysloveně plundruje příroda. Je tedy nutné, aby se začalo uvažovat o tom, že výrobky budou mít dlouhou trvanlivost. Nemusí jít nutně jen o výrobky, ale i o stavby dálnic, železnic atd. Nesmí přeci docházet k tomu, že by se stavba musela za dva roky kompletně celá udělat znova nebo ji nákladně renovovat. To je dalším základem budoucího socialismu ve vztahu ke konzumu.

Moderní socialismus musí převzít dobré věci z kapitalistického rozvoje. Nesmí dojít k tomu, že by socialismus měl nějaké nedostatky v zásobování. Proto musí existovat trh. Jasně se ukázalo, že příliš velká centralizace a dogmatické plánování vedlo k problémům. Trh samozřejmě musí být částečně regulován, ale státní zásahy musí být promyšlené. S ničím se to nesmí přehánět a nesmí se jít od extrému k extrému. Lidé nesmí opět čekat na pořadník, ale musí mít možnost si koupit, co požadují. Přílišný byrokratismus byl právě kamenem úrazu sovětského socialismu v našich podmínkách. Tento model se sice úspěšně rozvíjel do 70. let minulého století, ale poté narazil na svoje limity. Z těchto věcí je společnost poučena a je nutné vždy poslouchat to, co si přeje.

Dnešní svět je utvářen konzumními pochody lidí, stejně tak i korporací, které konzum produkují. Budoucnost dává tušit, že změněné spotřební chování generace lidí narozených kolem roku 2000, brzy narazí rovněž na své limity. Heslo dnešní doby: použij a zahoď je nutné v budoucím socialismu přehodnotit a začít jasně deklarovat heslo: použij a recykluj, případně vícenásobně použij. Jedná se o věc, která souvisí s učením lidí a k tomuto postupu musí lidé dojít sami kupříkladu na základě regulatorních opatření ze strany státu. Lidé se sice bojí socialismu, protože jej vždy identifikují s modely, které v minulosti selhaly pod tlakem zkapitalizování světa nebo s určitým typem zakazování. O tom ale socialismus není a nesmí být. Socialismus je o tom, že bude vyvážena i spotřeba. Nabídka musí reagovat na poptávku a být co možná nejvíce v rovnovážném stavu.

Pokud jde o společenské vlastnictví výrobních prostředků jako instituce k výrobě konzumních věcí, tak se jasně ukázalo, že v některých oblastech nefungovaly efektivně. Nicméně nový socialismus musí být postaven nejen na státním vlastnictví (energetika, voda, dráhy atd.), ale musí být zachována i oblast soukromého vlastnictví. Jedině tímto způsobem se začnou implementovat inovace do systému. Musíme si jasně říci, že komunismus je otázka možná 25. století. Dnes je cílem socialismus s vyváženým konzumem. Někdo může říci, že v této fázi chci jen vylepšovat kapitalismus. Ano, protože musím vytvořit nejprve předpolí pro socialismus a poté implementovat všechny prvky pro onu změnu.

Světoví četníci

Světoví četníci

Duben 17, 2018

Tak jsme se nakonec dočkali. Světoví četníci v čele s USA zaútočili na Sýrii. Záminkou pro úder byl údajný útok chemickými zbraněmi. Jenže, byl opravdu spáchán chemický útok a rakety poté zničily výrobny chemických zbraní? Nebo se nám předkládají dobře promyšlené informace od různých PR agentur, které mají ospravedlnit útoky? Pravděpodobně obojí. Jak je to možné? Naprosto jednoduše. Podobných věcí se v minulosti již událo mnoho a vždy se jednalo o propletenec USA, Velká Británie, Francie, NATO a Rada bezpečnosti OSN. Přičemž poslední zmiňovaná instituce je v daném propletenci jen do počtu, protože téměř nikdy nic nerozhodla proti výše uvedeným světovým četníkům.

Možná se ptáte, zda se budou v Sýrii hledat chemické zbraně? Věřte tomu, že nebudou. Potažmo je budou hledat zaplacené PR agentury, které budou pouštět tyto zprávy do světa. Chemické zbraně nehledali v Iráku, tak je nebudou hledat ani zde. Když navíc byly, dle médií, bombardovány sklady chemických zbraní, tak by z logiky věci měla být otrávena i syrská města v okolí těchto skladů. Byla otrávena? Nevím o tom. Dokonce ani v Iráku nebyla otrávena. Navíc mě velice pobavily záběry, kde se po údajném chemickém útoku pohybují zachránci bez ochranného oděvu. Tohle opravdu nikomu nepřijde divné? Pokud by tam totiž byl jedovatý plyn, tak by zasáhl i je samotné. Zdá se, že to celé je hra pro kamery a ovlivňování veřejného mínění, aby zásah proti tomu či onomu státu přijalo. Veřejný prostor je tím pádem „masírován“ polopravdami, aby byl nakloněn jakémukoliv útoku.

Nyní se dostávám k problému OSN. Konkrétně k Radě bezpečnosti OSN. Své opodstatnění tyto instituce měly ve svých počátcích, ale v dnešní době jsou k ničemu. Ostatně k ničemu jsou už od doby války ve Vietnamu, kdy USA použily defolianty. Co udělalo OSN? Mlčelo. Ostatně jako často poté. Je tedy nutné, aby proběhla změna těchto institucí. K tomu asi bohužel nedojde bez válečného konfliktu. Jedná se totiž o „válečné“ instituce, které byly zakládány v době druhé světové války nebo těsně po ní.

USA se často hodí, když mohou vypálit několik desítek střel s plochou dráhou letu (tzv. Tomahawky). Vždy si otestují nové prototypy. To samé udělaly v Srbsku, aby si (mimo jiné) zbrojařská lobby namastila kapsu. Z toho plyne, že v pozadí všech útoků na různé světové cíle ze strany světových četníků, je zbrojařská lobby, která má největší vliv právě v USA.

Jako občanovi  naší republiky je mi na nic, že jsme s takovou agresivní „pakáži“ v jednom spolku zvaném NATO. Naše republika tam nemá co pohledávat a my si tam vesele v roce 1999 vstoupíme bez referenda. Proč nejsme jako neutrální Rakousko? To přeci bylo rovněž po 2. světové válce obsazeno Rusy. Dokonce až do roku 1955 zde vojska pobyla a nikoho to netrápí. Navíc jsou lidé v Rakousku na své osvoboditele hrdí. Stačí se zajet podívat do Vídně na památník sovětské armády.

Ze všeho tedy plyne, že v dnešním informačním světě se jasně ukazuje, že i média dokáží rozpoutat válečný konflikt, když jsou použita pro ospravedlnění toho či onoho útoku.

 

Planetární váleční agresoři

Planetární váleční agresoři

Duben 14, 2018

Ochránci demokracie na sebe dlouho nenechali čekat a zaútočili na Sýrii. Důvod a záminka pro raketový útok byla jasná. Nenecháme ubližovat tamním civilistům chemickými útoky. Těmito slovy jsou obhajovány raketové útoky ze strany USA, Velké Británie a Francie proti Sýrii. Zde však visí ve vzduchu několik otazníků. Kdo vlastně použil chemické zbraně? Kdo to byl? Osobně mně to přijde celé divné. Nejdříve tady máme eskalaci napětí s aférou agent Skripal, která bohužel selhala a tak se hledala jiná záminka. Ta se našla v Sýrii. Zajímavé na celé věci je, že USA si stále hrají na světového četníka a ochránce demokracie amerického typu. Jedná se o pozůstatek studené války. Na pomoc USA rychle přispěchají věrní „psíci“ v čele s bývalými koloniálními velmocemi opět s odůvodněním, že se nesmí opakovat útoky chemickými zbraněmi. To je pravda. To se dít nikdy nesmí a je to odsouzeníhodné. V celém procesu útoku je zakomponováno rovněž NATO. To samozřejmě útok na Sýrii podpořilo. Paradoxně i naše republika, protože jsme členy tohoto spolku ze studené války. Tento vojenský spolek nemá už nic společného s jistým typem ochrany proti nepříteli. Položme si jednoduchou otázku: kdo je v dnešním světě nepřítel a kdo je spojenec? V unipolárním světě to není nic jednoduchého. O to víc se ale můžeme ocitnout v globálním konfliktu. Jelikož si však USA v čele s „planetárním válečným štváčem“ Donaldem Trumpem myslí, že jsou zachránci světa, tak se jasně ukazuje, že každý prezident USA musí mít svoji válku. Nicméně každou eskalaci napětí je potřeba řešit s mandátem Rady bezpečnosti OSN a ne ji „pro legraci“ obcházet. To ostatně učinily ty státy, které zaútočily na Sýrii. K čemu tedy máme Radu bezpečnosti OSN? Podle mého názoru je naprosto k ničemu a stává se jen debatním kroužkem. Proč? Protože nad mezinárodním právem jsou stejně USA, Velká Británie a Francie. Z toho plyne, že se nám zformoval vojenský blok na ochranu a záchranu světa v jejich pojetí. Ostatně stejní „spojenci“ útočili kdysi v Iráku. Náhoda nebo záměr? Hra začíná.

Pokud jde o NATO, tak to je dnes vojenským spolkem směřovaný na útok, než na obranu, tak jako tomu bylo v dobách mocenské rovnováhy za opravdové studené války. Poslední dobou si říkám, že bych chtěl opět prožít 80. léta 20. století, kdy se jednalo o stabilní svět, protože byl jasně rozdělen na dva mocenské bloky. Jistý faktor hrál i strach ze vzájemného jaderného zničení. V současné době je ale porušeno mezinárodní právo, kdy k útoku nedala svolení Rada bezpečnosti OSN. Z tohoto důvodu je nutné z NATO vystoupit. Jsem zvědavý, zda se v Sýrii najdou chemické zbraně. Zatím nám to tvrdí jen média a váleční agresoři. Také mi to hodně připomíná útok na Irák, který byl označen, že má zbraně hromadného ničení a pak se nic nenašlo. Navíc je evidentní, že zbrojařské lobby potřebuje vyzkoušet nové modely zbraní. Média ospravedlňují útok vrchovatě informační válkou fake news. Tyto informace mají za cíl určit viníky onoho chemického útoku a uchlácholit veřejnost, že útok byl potřebný.

Otázkou zůstává, co se bude dít dál? Kdo bude další v pořadí v „ose zla“? Pokud použiji terminologii z doby George Bushe mladšího. Bude to Írán, Rusko nebo nějaká jiná země, kterou „strážci světové demokracie“ označí za nepřítele? Tohle už jsme v minulosti také zažili. Historie se zjevně opakuje. Válka totiž pohání inovace, bohužel. A co říci k Radě bezpečnosti OSN? Snad jen to, že k její restrukturalizaci nedojde dříve, než propukne nějaký větší konflikt. Bohužel. Takový je svět v podání ochránců demokracie USA, Velké Británie a Francie.

Geopolitika strachu

Geopolitika strachu

Duben 12, 2018

Svět je opět blíže válečnému konfliktu. Alespoň tomu nasvědčují poslední události. Řinčení zbraněmi ze strany USA a spojenců z NATO (kam se bohužel řadí i naše republika) nám dávají tušit, že se hledá záminka pro ozbrojený konflikt jaký tady dlouho nebyl. Sýrie je promyšlený tah, jak eskalovat napětí a jako viníka určit Rusko. Informační válka nám to jasně dává najevo. V médiích jsme připravováni na válku a jako zlo je určeno právě Rusko. Ptáte se proč? Důvodů je hned několik.

Jednak je zde pozůstatek rivality z doby studené války, kdy si velmoci ukazovaly svaly. Tento fakt se přesunul do dnešní moderní doby a do procesu jsou vtažena média. Ta jsou použita jako prostředek na ospravedlnění rozpoutání válečného konfliktu s cílem ochránit civilní obyvatelstvo. Ne jinak je tomu v Sýrii. Nedávný chemický útok proti civilistům podle mého názoru neprovedlo Rusko, ale spíš Izrael. Tím jej nechci nijak vinit, ale už jen rozezlený telefonát Netanjahua s Putinem nám dává tušit, že zde něco nehraje. Mediální kampaň ale pokračuje. Dost mi to připomíná ospravedlňování útoku na Irák, kdy nám bylo tvrzeno, že má zbraně hromadného ničení a ejhle ono nic. Za vším tedy můžeme hledat zbrojní magnáty v USA, kteří reálně potřebují otestovat nové „chytré“ zbraně.

Zajímavým způsobem do toho všeho zapadá i kauza údajně otráveného dvojitého agenty Skripala, který se zázračně uzdravil. Tohle mě vždy pobaví. Jak se může uzdravit člověk, který měl být otráven bojovou látkou kategorie VX? Odborníci na chemii Vám řeknou, že když se člověk dostane do styku s takovou látkou, tak je okamžitě mrtvý. Skripalovo zázračné uzdravení je tedy mediální fraška a nebo je zde Bůh, který koná zázraky. Ten se podle mého názoru o takové pány zcela jistě nezajímá a také se nezajímá o války. Z toho plyne, že styk s plynem VX znamená jasný konec. V tomto případě se jedná o typické fake news, kdy se eskaluje napětí proti Rusku. Jelikož to se Skripalem nevyšlo, tak se hledá dál. A jako záminka může být (je) právě konflikt v Sýrii. Nicméně zde to asi taky nevyjde, protože to není až tak jednoduché.

Lidé mají reálný strach, že vypukne celosvětový konflikt a to pod taktovkou USA do kterého bude zapojeno NATO. USA jsou totiž zakládajícím členem tohoto spolku, který je pozůstatkem studené války. Zajímalo by mě, kdo bude dříve nebo později označen za zlého. Logika NATO říká, že válka mezi dvěma demokratickými státy není možná. Takže proti komu se bude válčit? Ve finále to bude proti demokratickým zemím, které USA (a jim věrní) označí za nedemokratické. Lidem vadí existence NATO jako agresívního spolku a eskalace napětí proti Rusku je přiléváním oleje do ohně. Když si k tomu přičteme, že jak USA, tak Velká Británie říkají, že klidně na světě zaútočí i bez ratifikace Rady bezpečnosti OSN nebo jejich parlamentů, tak si říkám jací „blázni“ vládnou světu. Navíc se ukazuje, že i OSN je pouze „debatním kroužkem“, kde se nic nevyřeší a musí tedy dojít k přeměně tohoto společenství. Nebo nám snad v geopolitice strachu budou vládnout zbrojařští blázni, kteří chtějí válku a nechtějí mír?

Bezpečné nebezpečí

Bezpečné nebezpečí

Duben 08, 2018

Po delší době se opět spáchal na evropské půdě násilný akt, kdy narušený jedinec vjel automobilem do lidí (sobota 7. 4. 2018). Ano, scénář je stejný jako přes kopírák. Už tento příklad známe z Francie a Německa. Automobil je zde použit jako zbraň. Výsledkem je chaos, zmatek, mrtví a zranění. Je jedno, kdo tyto činy páchá a za jakým účelem. Vždy je to zavrženíhodný čin, který rozsévá jen zkázu a smrt. Má za cíl šokovat a oslabit morálku. Z jednoho úhlu pohledu má oslabit morálku většinou „západních“ lidí, když útočí například nějaký islámský fanatik a snaží se vehnat tyto lidi do strachu o své životy. Z druhého úhlu pohledu útok může spáchat i příslušník daného státu, který je buď psychicky narušený (občas se to stane) nebo člověk, jenž se určitým způsobem zradikalizoval ve vztahu k nějakému náboženství (typicky dnes islámu). Každopádně i on chtěl nějakým způsobem šokovat. Tentokrát ale ve vztahu třeba k upozornění na nějaký problém v dané společnosti. Díky těmto věcem se evropská společnost vyvinula do vyšší fáze nebezpečí. Tato nová fáze rozvoje má ale více negativ, než pozitiv.

Evropa se ve všech možných směrech chtěla podobat USA, a proto si ustavila Schengenský prostor. Ten zahrnuje volný pohyb osob, zboží a kapitálu. Vzhledem k tomu, že se v tomto prostoru může pohybovat každý, tak zákonitě narůstá riziko, že se někde něco přihodí. Je to dáno tím, že téměř nikde není nic striktně kontrolováno. Sice se nám může zdát, že žijeme v relativním bezpečí, ale vždy je to pojem pouze relativní. Necháváme se často ukolébat tím, že se vlastně nic neděje a sami sebe utvrzujeme v tom, že se ani nic stát nemůže. Máme totiž tajné služby, které nikdy nespí, ale zároveň skoro nic nezjistí. Takže se jedná o falešnou ukolébavku. Celá společnost v Evropě žije a troufnu si tvrdit, že v některých ohledech je i záměrně udržována, ve stavu trvalého nebezpečí. Jsme neustále konfrontováni s neznámým a také silně odlišným. To v nás vzbuzuje značný strach. Poté se k tomu přidají teroristické útoky a vše se nám najednou potvrdí. Trvalý stav nebezpečí totiž vyhovuje určitým skupinám, jako například teroristům, zájmovým skupinám nebo i samotnému kapitálu. Nárůst nebezpečí ve vztahu k různým vražedným útokům v Evropě je daní za volný pohyb osob bez jasného omezení.

Vím, je těžké zabránit nějakému šílenci, aby automobil použil jako vražedný nástroj. O tom žádná, ale bezpečnostní složky jakéhokoliv státu mohou těmto problémům předcházet. Lze například regulovat dostupnost automobilů. Problém ale spočívá v tom, že dnes je to natolik dostupný stroj, že jejich regulace je obtížná. Zdá se tedy, že tomuto problému zabránit nepůjde. Nicméně systematické kontroly v rámci psychologických testů by něco mohly odhalit, ale nejedná se o žádnou spásu. Ze všeho logicky plyne, že nárůst nebezpečí jako celku je daní za blahobyt, kdy individualisticky dostupné osobní auto se přeměnilo ve vražedný nástroj. Jedná se o negativum, které v dohledné době nezmizí. Pohyb lidí samozřejmě můžeme dále kontrolovat fyzicky na hranicích. V tomto případě se minimalizuje možnost, že by nějaký „podivín“ přejel z jednoho státu do druhého.

Jak jsme všichni ukolébáváni falešným pocitem bezpečí, tak vlastně žijeme ve společnost bezpečného nebezpečí. S rizikem jsme se vlastně sžili. Víme o něm, že je všude kolem nás, ale zároveň věříme tomu (byť si to někdy nepřipouštíme, že nás stát ochrání. Pokud by to totiž neudělal, tak by na něj byl vyvinut tlak, aby tyto složky privatizoval. I já věřím našim bezpečnostním složkám, i když k nim mám své výhrady, ale i díky nim je nám všem umožněno žít v naší republice své „bezpečné životy“.

V absolutním krachu?

V absolutním krachu?

Duben 06, 2018

ČSSD oznámila, že ukončuje jednání o svém vládním angažmá s hnutím ANO. Je evidentní, že sociální demokracie nezklamala a míří do opozice. Nyní je opět na tahu premiér Babiš, zda začne s někým jednat nebo zda se naše republika přiblíží k předčasným volbám. Ty ale nechce prezident Miloš Zeman. Je si totiž vědom toho, že by nemusely dopadnout zrovna dobře a naše společnost by se dále polarizovala. Ta je ostatně „štípnuta“ už od roku 2013, kdy se na naší politické scéně objevilo právě hnutí ANO. Možná si v hlavě přemítáte, stejně jako já, kam to všechno směřuje a povede? Nabízí se hned několik scénářů.

První možností je, že se Andrej Babiš obrátí na SPD Tomia Okamury a požádá jej o podporu své vlády. To není nereálná možnost, protože ji prosazuje pan prezident. Tomu se ale vehementně brání Andrej Babiš, protože SPD je do značné míry xenofobní stranou. Možná mu ale nic jiného nezbyde.

Druhou možností je, že se ČSSD opět vrátí k jednacímu stolu (nebylo by to poprvé ani naposled) na základě tlaku členské základny, která by jim mohla říci, aby vládu podporovali, ale neseděli v ní. Varianta je to zajímavá, protože tím pádem bychom zde měli menšinovou vládu, která by se opírala o hlasy několika subjektů v Poslanecké sněmovně. Tento princip je běžný v západních zemích. U nás je to málo používaný model, protože to většinou vedlo k přeběhlictví. Zde se ještě objevuje možnost vládnout s ODS, ale to zase nechce její šéf Petr Fiala. Troufnu si tvrdit, že pokud by jí šéfoval Václav Klaus mladší, tak už spolu ANO a ODS dávno vládnou.

Třetí možností jsou předčasné volby. S těmi bych byl osobně velice opatrný, protože by sice z politické mapy asi vymazaly strany typu TOP 09, STAN a KDU-ČSL z důvodu jejich antizemanovské rétoriky, ale na druhou stranu by ještě více zvítězilo hnutí ANO. Vzhledem k tomu, že by předčasné volby (stejně jako každé jiné) musel zaplatit daňový poplatník, tak by se zde objevila značná frustrace voličů. Řekli by si, že všichni dělají Andreji Babišovi naschvály, tak mu dáme ještě více hlasů. Celé by to umocnil fakt, že politici nejsou s to se domluvit na nějakém konstruktivním řešení. Navíc by předčasnými volbami zcela jistě posílila pravice nyní prezentovaná stranami ODS a Piráti. Levice by tratila a mohlo by se stát, že by se nemusela ani dostat do sněmovny. Jak by postupně posilovalo hnutí ANO, tak by nastal velice zajímavý proces. Došlo by k tomu, že by se zde nenápadně objevil jistý typ většinového systému, kdy by jedna strana měla téměř 100 mandátů ve sněmovně. Vím, můžete říci, že je to nepravděpodobné, ale v naší zemi se uhnízdilo tvrzení: „nikdy, neříkej nikdy“. Politici by si měli tohle všechno uvědomit, než kompletně prásknou dveřmi a budou trucovat. Neobratná jednání nás všechny mohou vehnat na pověstné smetiště dějin, a proto je nutné, aby se začaly řešit problémy lidí. Na to občané přeci čekají. Je nezajímají mocenské hádky a handrkování. Těch tady bylo v minulosti více než dost.

Mladí budoucnosti

Mladí budoucnosti

Duben 05, 2018

Levicová politika mladé lidi netáhne. Prý není moc sexy, cool nebo IN. K tomu všemu se přidává vyčpělost a provázanost s dobou minulou, která do jisté míry devalvovala pojetí socialismu jako směřování ke kvalitativní změně. S nedostatkem mladé generace zápasí snad všechny levicové strany a radikální levice KSČM ještě více. Ve volbách se mladí lidé, kteří mají levicové smýšlení nechali často zmást ať už Piráty, Tomio Okamurou nebo Andrejem Babišem. Možná jim tyto strany nabídly něco zajímavého a pro budoucnost významného. Jenže tomu tak není. Piráti slavili svůj úspěch na tom, že jsou jenom mladí a hlavně chtějí volnost (možná směřující k anarchii), nezávaznost. Tomio Okamura zase získal hlasy na základě strachu z budoucnosti a migrace lidí. To Andrej Babiš získal řadu levicových voličů díky tomu, že všem slíbil všechno. Tolik stručné shrnutí, proč radikální levice ve volbách neuspěla. Nyní je ale důležitá druhá část a to, jak oslovit nastupující mladou generaci, která má levicové myšlenky deformovány kapitalistickým vývojem. Musíme si uvědomit, že kapitalismus si na obhajobu své existence bere mladé jako rukojmí ve vztahu „není jiná alternativa“, abych parafrázoval výrok kapitánky britského kapitalismu Margaret Thatcherové. Nastupující generace je tedy už od dětství pod tlakem kapitálu, který tvrdí, že on je ten nejlepší a všechny pokusy o sociálně spravedlivou společnost jsou špatné nebo nereálné. Mladí lidé, ve fázi kdy dospívají, tak zjišťují, že proklamovaný kapitalismus přesto nefunguje, jak jim bylo předkládáno hlavně ve škole a médiích. Ano, sice si v poli hojnosti mohou koupit co chtějí, ale musí na to mít. Mohou se svobodně zadlužit a vehnat se do náruče lichvářů a bank. Najednou zjišťují, že realita je úplně někde jinde než předkládaný nádherný sen. Pokud si chtějí založit rodinu, tak čekají až hluboko za věk 30 let. Věnují se kariéře, která je prodchnuta kapitálem. Na tom totiž stojí svět, alespoň podle mileniových dětí, které spatřily světlo světa kolem nového milénia. Život se podle nich musí užít. Bohužel si však neuvědomují, že je potřeba mít sociální základnu. Stejně tak pole jistot, které nezabezpečí volný trh, ale silná pozice státu a jeho pilířů. Když však nastupující generaci řeknete, že chcete, aby se v naší společnosti rozvíjely levicové hodnoty, tak jste označeni za někoho zpátečnického, opozdilého ve smyslu „vrať se do hrobu“. To je realita dnešních dní. Nicméně radikální levice má jedinečnou šanci, jak nastupující generaci oslovit ve smyslu nových levicových tendencí.

Vím, radikální levice musí oslovovat všechny generace, ale nyní dospívá generace narozená v roce 2000 a na ni je také potřeba působit. Sociální stránka a lidskost jim sice není cizí, ale je upozaďována na úkor společnosti zážitku. Musí se razit heslo, zážitky klidně, cestování ano, ale napřed musíš mít práci a sociální základnu. To je totiž budoucnost společnosti. K čemu Vám bude cestování, když se poté nebudete mít kam vrátit a ještě budete zadluženi? Více, než kdy jindy mladým dochází, že se s přírodou děje něco špatného a hlavně, že kapitalismus nefunguje. Problém nespravedlivě odměňovaných prací je v dnešní době extrémní. Vezměte si jeden příklad: jak by to asi dopadlo, kdyby začali stávkovat popeláři nebo uklízečky? Nepochybně bychom se my lidé utopili v odpadcích (nehledě na to, že tento případ se už v minulosti odehrál v USA). Radikální levice tedy musí působit na mladé i v tomto ohledu, že existují zaměstnání, která nejsou moc vidět, ale jsou důležitější, než třeba manažer nadnárodní korporace.

Mezi další věci, které nesmí zapadnout je i myšlenka základního příjmu, státního a družstevního vlastnictví. Lidé musí participovat a podílet se na chodu společnosti. Na myšlence socialismu není nic špatného. Opak tvrdí vždy jen kapitalismus, který se bojí, že by přišel o své výhradní postavení na světě. Já ale říkám, že existuje alternativa a věřím, že to pochopí i nastupující mladá generace.

Zbrojařští migranti

Zbrojařští migranti

Duben 01, 2018

V médiích jsem zaregistroval zprávu, že přesun bojovníků Islámského státu (IS) z Blízkého východu do Afriky může znamenat novou migrační vlnu. Prohlásil to výkonný ředitel Světového programu OSN pro výživu David Beasley. Jedná se o velice závažné varování zejména ve vztahu k událostem roku 2015, kdy Evropou hýbala migrační krize. Troufnu si tvrdit, že další vlnu by Evropa neustála jak ekonomicky, morálně i destabilizačně. S největší pravděpodobností by došlo k různým nepokojům a nárůstu násilí. Byť by mnozí uprchlíci z daných oblastí byli například lidé, kteří utíkají před hrůzami války. Problém tedy tkví v tom, jak zabránit oné masové migrační vlně, než poté řešit vzniklé následky.

Problém migrace typicky vzniká ze dvou důvodů. Prvním důvodem je klasický vztah migrace směrem k základním lidským potřebám (potravinám a vodě). Problém s vodou bude čím dál častější a migrace za ní rovněž. Na tento problém není připraven žádný stát na světě a všichni se tváří, že k tomu nedojde. Nicméně jsme na prahu, kdy k tomu může reálně dojít a z minulosti jsou známy případy migrace lidí za vodou. Nicméně v dnešní společnosti migrace lidí vzniká nejvíce z důvodu válečného konfliktu. Lidé typicky utíkají před hrůzami válek ve snaze si zachránit životy. Otázkou ale zůstává jak moc se na tom podílí byznys a zda jsou v tom zakomponováni ekonomičtí migranti. Ekonomická migrace může (a také většinou hraje) v řadě ohledů hrát velice významnou roli, ale doutnák je vždy zapálen něčím jiným.

Vzhledem k tomu, že se Islámský stát začíná přesouvat do Afriky, tak se bude snažit destabilizovat onu oblast a tím pádem bude docházet k mnoha lidským tragédiím. S tím vším souvisí fakt, že bojovníci Islámského státu musí někde brát zbraně. Ať už je získávají legální nebo nelegální cestou, tak jablkem sváru se stává zbrojní kapitál. Jedná se o kapitál, který expanduje na mrtvých lidech a také násilí nebo destabilizaci regionů. Největším zastáncem zbrojařského kapitálu jsou USA. Skomírající velmoc, která všude zasahuje vojensky a rozvrací země. Ne jinak tomu bylo v případě Arabského jara.

Evropa má s migrační vlnou negativní zkušenosti ve vztahu k nárůstu terorismu, osobních útoků cizinců na zavedená pravidla nebo nerespektování zákonů nově příchozími. Musím se ptát, proč migranty v tak velkém měřítku jako přijímala Evropa nepřijímají arabské země? Dle mého názoru to nedovolí z důvodu ochrany svých posvátných území a dále, aby si svůj stát nenechali rozvrátit (např. těžko přijme migranty Dubaj, která žije z cestovního ruchu). Poté se vždy z jejich strany použije argument, že Evropa musí být solidární. Ptám se tedy, když Evropa musí být solidární, tak proč nejsou solidární země, které primárně pomáhají destabilizovat určité regiony (např. USA a jejich plot s Mexikem)? Nebo lidé, kteří z migrace mají prospěch a ještě si nechávají od migrantů zaplatit za to, že je přivezou do vysněné Evropy. Tito lidé mnohdy bývají napojeni na různé korporace (zbrojní) a de facto inkasují dvojnásob. První je za prodej zbraní a destabilizaci a druhý je za doprovod migrantů na jejich vysněné (případně nucené) místo.

Osobě vidím řešení tohoto problému ve snižování vývozu zbraní do chudých zemí a naopak kapitál investovat do přímé pomoci státům. Ty ale nesmí být zkorumpované a musí chtít postavit svoji zemi na nohy. Pokud totiž odstraním chudobu v daných regionech, kam se primárně přesídlil Islámský stát, tak snížím možnost migrace a také radikalizace tamních obyvatel.

Prdlačky za kačky

Prdlačky za kačky

Březen 28, 2018

Obecné nařízení o ochraně osobních údajů hýbe naší společností. Zkráceně se mu říká GDPR a je to nařízení z Evropské unie, které upravuje nakládání s osobními a citlivými údaji lidí. Samo nařízení vzniklo už v roce 2016, ale naše byrokracie čekala do poslední chvíle, zda nedojde ke změně. Bohužel nedošlo a tak se nyní narychlo připravují různé prováděcí předpisy a rovněž samotný prováděcí zákon. Je to docela smutné, protože v účinnost ono nařízení vstoupí na konci května letošního roku. Dopady budou dalekosáhlé a hlavně velice finančně náročné. Jednou z oblastí, kam ono pověstné GDPR zasáhne, je každodenní život obcí.

Zástupci obcí mají z oné normy strach. Není divu, protože je to krok do neznáma. Sice se vše může tvářit bohulibě, když budu tvrdě chránit citlivá data občanů, ale na druhou stranu si myslím, že náš vnitřní zákon o ochraně osobních údajů je naprosto dostačující. Zatím se jen ukazuje, že GDPR je jeden velký byznys pro soukromé společnosti, které provádí školení a různé audity. Na malé obci onen audit stojí i několik tisíc a to musí obec zaplatit ze svého. Určitou úlevu jim v tomto případě umožňuje Svaz místních samospráv. Z toho plyne, že do tohoto svazku začínají vstupovat obce, i když se v minulosti tomuto spolku bránili. Bránili se mu z důvodu jeho zpolitizování. Tomuto sdružení totiž často šéfují lidé z okolí STAN nebo TOP 09. Nicméně značný zásah do obecních rozpočtů vehnal některé obce právě k tomuto uskupení, protože se snaží ušetřit každou korunu.

Dalším zásahem ve vztahu k obcím je, že každá obec bude muset mít svého pověřence pro ochranu osobních údajů. Bude se jednat o člověka, který bude rovněž placen z rozpočtu obce, takže se jedná o další výdaj na víc. Soukromé společnosti tuto službu nabízejí v řádech několika tisíc za měsíc a přitom do dnešní doby bylo všechno v pořádku a nemuselo se nic řešit. Je tedy evidentní, že EU v tomto případě opět hraje roli „direktora“, když si myslí, že zpřísněním ochrany osobních údajů se vyřeší všechny problémy. Prdlačky za kačky. Naopak. Spíše bude mnohem více docházet k různým občansko – právním sporům. Umím si představit, jak neúměrně vzroste byrokracie, když každému občanovi budu muset dávat k podpisu formulář, že souhlasí se zpracováním osobních údajů. To se ostatně už nyní děje a určitě jste se mohli setkat s tím, že Vám někde dávají tento souhlas podepsat.

Nejhorší na celé věci je, že za nedodržení tohoto evropského nařízení hrozí pokuta až do výše 10 milionů euro. Takže se jedná o pokutu naprosto likvidační. Musím se ptát, zda to něčemu pomůže, když lidé své osobní údaje běžně dávají všanc všude možně? Nebo je to jen další krok k ještě větší byrokratizaci státu jako celku a to pod taktovkou Evropské unie? GDPR nemá podle mého názoru pro obce opodstatnění, protože je neúměrně zatíží a nic nevyřeší. Opodstatnění mít bude ve vztahu k soukromým korporacím (např. pojišťovnám, telefonním operátorům aj.), které s vašimi osobními daty čile obchodují. Tam právě nejvíce dochází k únikům osobních dat. Trestat obce za to, že mohou nakládat s vašimi daty, když se jedná o součást veřejné správy, mně přijde scestné.

Velké rozeštvávání

Velké rozeštvávání

Březen 27, 2018

V poslední době se i do našich vod a hájů vmísil problém přímo velmocenský. Ano, jedná se o vyhoštění některých ruských diplomatů jako reakci na otrávení dvojitého ruského agenta ve Velké Británii Sergeje Skripala. Byl otráven plynem novičok, který je prý i na našem území. Tato informace nenechala chladného snad nikoho a dokonce ani pana prezidenta. Prezident v této obavě požádal Bezpečnostní informační službu (BIS), aby celou věc prověřila. Reakce některých pravicových politiků na sebe nenechala dlouho čekat. Hrdě „vyprsení“ se do prezidenta jako první pustila odnož Miroslava Kalouska Starostové a nezávislí (STAN). Toto uskupení ústy své hlásné trouby Jana Farského uvedlo, že váženě uvažují o podání ústavní žaloby na prezidenta za velezradu. Do toho všeho se vložila naše stará známá paní Miroslava Němcová, která jako první odešla z inaugurace prezidenta a na tiskové konferenci prohlásila, že je prezident vinen. Zajímavé to propojení. „Protizemanovská“ klika tedy na sebe dlouho nenechala čekat a spojila síly v tažení proti hradu. Prý Miloš Zeman zradil naši vlast a nahrává Vladimíru Putinovi. Ostatně prezident Ruska asi může úplně za všechno. V poslední době mi přijde, že může i za to, že se naše planeta točí. Když nevíme na koho svést nějaký problém, tak jej svedeme na Putina. Ne jinak je tomu v případě tažení proti Miloši Zemanovi. Nejsmutnější na celé věci je, že protizemanovské strany jsou ve své podstatě i protizápadní. Samy totiž říkají, že nesmíme spolupracovat s Ruskem ve vztahu k obchodu, protože jsou to ti „zlí“ Rusové. Jak je ale možné, že s Ruskem spolupracují na obchodní úrovni téměř všechny státy, které jsou členy NATO? Politika je umění možného.

Položme si následující otázky: dopustil se Miloš Zeman velezrady, když řekl, že problém plynu novičok je potřeba řádně prošetřit a nedělat ukvapené závěry? Nebo naši vlast zradili ti, kdo chtěli, aby na našem území byl umístěn americký radar v Brdech? Dokonce by nám tehdy pravicové vládnoucí strany nedali možnost o tom rozhodnout v referendu (i to byla velmocenská hra). S tímto problémem úzce souvisí i to, že vlastizrádci jsou vlastně ti lidé, kteří nechali naši zemi zprivatizovat (rozumějme rozkrást). Kdo je tedy vlastizrádce? Ano, odpovídáte si správně: pravicové strany typu ODS, STAN či TOP 09, které tyly z korupce a byly a jsou spojeny s různými kmotry, kterým ani náhodu nejde o blaho republiky nebo obyčejných lidí.

K tomu všemu si můžeme připočíst současný stav rozeštvávání společnosti od stran, které jsou spojeny v pseudospolku zvaný Demokratický blok. Z toho všeho zjistíme, že nejvíce křičí ti, kdo jsou nyní odstavování od moci. Pravice zjišťuje, že ji kmotři hází přes palbu a proto vypouští oheň a páru směrem ke komukoliv, kdo je jen trochu odlišný, než oni. Dokonce i proti těm, kdo se jen lehce odchylují od jejich pojetí demokratických principů vlády (principu chaosu). Velmocenské hry navíc vrací do současnosti reálný strašák studené války, kdy byly tyto hry na denním pořádku. Dnes je tato hra velice nebezpečná už jen proto, že neexistují jen dvě velmoci, ale hned několik. Označovat Rusko za jedinou zemi, která provádí například špionské intriky by bylo zcestné.

Stránky

Přihlásit se k odběru RSS - Aktuální problémy