S blížícími se Vánocemi zažíváme ztrátu povědomí o čase. Z mediálního prostoru jsme upozorňováni na to, že se blíží svátky radosti a konzumu. Došlo to tak daleko, že jsme na Vánoce upozorňováni již od konce září, abychom stihli zajistit všechny dárky pro naše blízké. Společnost konzumu si tímto způsobem vytvořila z těchto svátků rituál, kdy jsou přetvořeny ve svátky utrácení a nakupování. Již to není o tom, že si vzpomeneme na své blízké a přineseme jim nějaký ten dárek. Dokonce již existují specializované firmy, které vám dárky vyberou, připraví, ale platíte samozřejmě vy. Vše je důsledkem nevnímání času. Dnes je čas doslova vzácnost. Čím dál více jej máme méně sami na sebe, natož na své blízké.
Důsledky tohoto problému se již dostavují. Nemusíme chodit daleko. Lidé dnes v touze za ziskem, ale mnohdy jsou spíš nuceni jít za ziskem, aby měli obživu, ztrácí pojem o čase. To, co dříve trvalo několik hodin, máme dnes během pár minut a vše se bude ještě zkracovat do řádu vteřin. Lidé nepoznají nudu, protože mají kolem sebe mediální prostor, který vás upozorňuje na uplynulý čas stejně jako na ten budoucí. Nejvýraznější je právě příklad s Vánocemi. Co si myslet o tom, když na vás na každém rohu, na každém webu nebo novinách koukají vánoční ozdoby a slogany, abyste nezapomněli, že se svátky blíží?
Pamatuji si doby, kdy jsem se na Vánoce těšil a těším se na ně pořád. Jen mají úplně jiný význam, než tomu bylo dříve. Kdysi trvalo dlouho, než tyto svátky byly připomínány, že se blíží. Bylo to asi měsíc dopředu. Dnes je to minimálně čtvrt roku a bude hůř. Dojde to tak daleko, že vlastně se svátky budeme žít celý rok. Už se nebude ani jednat o uctění památky, ale bude se jednat o svátky konzumu, na který budeme neustále připravováni po celý rok.
Čas nám utíká všem stejně rychle. Nikdo nestárne rychleji nebo pomaleji, ale ve společnosti propojení vnímáme každou vteřinu jako hodinu. Právě proto se nám zdá, že čas utíká rychleji. Nicméně jako lidé jsme ztratili o čase pojem. V minulosti se táhla i celá hodina, ale dnes se pověstně netáhne ani minuta a spíše se snažíte čas zpomalit. S nastupující digitální érou a chytrými stroji bude čas úplně něco jiného, než jak jej známe dnes. Bude to něco jako virtuální realita, kde budeme pěšáky našich životů, které budeme žít on-line.

Všichni kolem sebe pozorujeme, jak je svět rychlejší. Změny doléhají na nás všechny bez rozdílu pohlaví, rasy nebo politického přesvědčení. Hnací silou těchto změn je neoliberalismus, který je spojený s kapitalismem a demokracií. Tento koktejl namíchaný pro většinu lidí však budí i značné negace. Ať už ve vztahu k přírodě, společnosti jako celku, případně individuím. Systém, který se takto vytvořil, ospravedlňuje svoji existenci na základě úspěchů. Prý umožnil dostupnost věcí (služeb, potravin atd.) mnohým lidem na planetě. To ale umožnil i socialismus v letech 1917 - 1991. Pokud vymezíme jeho dobu existencí Sovětským svazem. I v těchto dobách nastal rozvoj, který samozřejmě postupně selhával, a lidé přestali mít důvěru v tento typ socialismu. Nastoupila tedy bezhlavá důvěra v kapitalismus, který nabídl pozlátka v podobě neomezeného konzumu. Lidé vždy buď důvěřují v systém, nebo mu nevěří. V samých počátcích je vždy důvěra vysoká, ale postupně klesá. Dokonce i na západě postupně klesá důvěra v současný model kapitalismu a jeho instituce. Jak je nastartována sestupná tendence důvěry, tak se objevují různé nové modely ekonomiky nebo sdílení informací. Lidé začínají důvěřovat sami sobě a nevěří institucím a mnohdy dokonce nevěří samotné demokracii.
Fake news, alternativní zprávy, polopravdy. To vše utváří dnešní demokracii a její nové pojetí. Generace lidí, která nyní přichází je kompletně vtažena do těchto procesů. Všude kolem ní je přítomný populární cynismus, kdy vesměs pohrdáme vším dobrým. Dokonce i mezilidskými vztahy. K tomu si přičtěme nesmyslné politické výroky, které často hraničí s xenofobií. Vyjadřování se ke všemu a všemi na sociálních sítích vede k tomu, že jsme často uzavřeni ve svých bublinách, kde se utvrzujeme ve svém pojetí pravdy. Jak kolem nás putuje mnoho různých informací, tak se nám vše negativně odráží v našem duševním zdraví. Čím dál více lidí je poté nuceno brát psychofarmaka, aby vůbec zvládali každodenní konzumní život v moderním kapitalismu.
Dnešní systém není vytvořen pro to, aby se nějak solidárně dělil s ostatními. Je postaven na dluhu, konzumu, cynismu, individualismu a v neposlední řadě také na pornografii. I ta je všudypřítomná a deformuje naše vztahy k druhým lidem. Podívejte se třeba na internet, co vám vyhledávač najde pod slovem sex (pohlaví). Vše je spojeno v obhajobu individuality i sexuality ve jménu neoliberalismu, protože i samotný sex je zprivatizován. Dnešní všudypřítomné propojení člověka s člověkem pomocí smartphonů má své klady, ale i zápory. Se zaváděním nových prvků neoliberalismu upevňuje svoji pozici kapitalismus jen díky tomu, že lidem ukazuje jenom vlídnou tvář. Jenže ďábel je skryt v detailu – ničení životního prostředí, chudoba v jiných částech planety, přezaměstnanost nebo podzaměstnanost atd. Ano, i to je realita dnešního světa před kterou často v rámci důvěry v současný systém, zavíráme oči.

Nedávno jsem si přečetl názor jednoho čtenáře, který reagoval na můj článek, který se týkal radikální levice v naší republice. Docela mě tento názor překvapil. Čtenář ve svém názoru tvrdil: „faktem zůstává, že reálný socialismus představuje jedinou fungující alternativu k buržoaznímu režimu.“ Když se nad tímto tvrzením zamyslíme, tak čtenář pravděpodobně vzpomíná na dobu minulou a nepřipouští, že došlo v roce 1989 ke změně. Pravděpodobně by chtěl vrátit onu dobu zpět, ale všichni víme, že to nejde. Nepochopil, že dnes žijeme v éře globálního kapitalismu s jinými problémy, než byly před rokem 1989.
Nejsmutnější na celé věci ale je, že takový člověk nepřipouští, že by mohl existovat nový model socialismu (osobně takovému modelu říkám „new comunism“ – nový komunismus a můžeme sem například zařadit i samosprávný socialismus, socializaci Evropy atd.). Podotýkám, že vzpomínáním nebo návraty do doby před 30 lety nic nevyřešíme ve vztahu k hledání nových systémových alternativ. Pokud vyjdeme z tvrzení čtenáře, že jedinou alternativou byl (je) systém reálného socialismu doby před rokem 1989, tak si musíme položit otázku, proč došlo k převratu? Zřejmě něco nebylo úplně v pořádku, protože pokud by bylo, tak by k tak radikální změně nedošlo. Systém před rokem 1989 měl mnoho chyb, najdeme v něm jak klady, tak zápory. To je v každém systému, ale rozhodně systém z oné doby nepředstavuje alternativu vůči současné podobě kapitalismu (reálně ji představoval k tehdejšímu modelu kapitalismu). Systém reálného socialismu, který byl postaven na sovětském modelu sociálního státu se historicky vyčerpal s rozpadem Sovětského svazu v roce 1991. To je prostě realita, kterou nikdo nezmění, ať se to někomu líbí nebo ne.
Neustálou obhajobou doby minulé se nikam nepohneme. Chápu, že mnozí na tu dobu vzpomínají, protože jim bylo méně let, než je dnes. Každý člověk vždy vzpomíná na dobu svého mládí. Je to klasický psychologicko - sociální jev, ale musíme si uvědomit, že dnešní společnost je jiná, než jaká byla před více jak 30 lety. V době vyčerpání reálného socialismu neexistoval internet, který nás dnes všechny propojil, svět byl stále rozdělen na dva bloky, hranice byly pevné, neexistovala Evropská unie, bylo daleko od teroristických útoků. Všechny tyhle věci je nutné si uvědomovat při kritice doby minulé, stejně i současné. Zrychlená doba přinesla nové výzvy a nové problémy o kterých lidé končícího reálného socialismu neměli potuchy. Tomu se v biologii říká evoluce. Ta ale zasahuje i do oblasti společenských věd. Vše se vyvíjí. Jak kapitalismus, tak socialismus. S myšlenkami a návrhy, které jsou vlastní reálnému socialismu, dnes neobstojíme. Právě proto je nutné stále více prohlubovat transformační kurzy a moderní komunistické a socialistické teorie, myšlenky i návrhy.

K napsání tohoto eseje mě donutil stav věcí, který se odehrává v naší společnosti, ale také v levicovém politickém spektru. Volby, které v posledních letech nevyznívají pro levici příznivě, nejsou jen odrazem našeho vnímání levice jako takové, ale důkazem, že kapitalismu se postupně podařilo levici v České republice do velké míry eliminovat. Dnešní způsob uvažování a života dopadá také na samotné politické strany, které byly kdysi v minulosti stranami masovými. Postupně klesají členské základny, individuální myšlení vítězí nad kolektivním. Nejedná se o nový jev, ale pouze o jeho přesunutí ze západních zemí směrem do ČR. Právě z těchto objektivních důvodů, kdy klesají členské základny, se politické strany jako takové musí proměnit. Existuje několik vývojových scénářů, které odráží aktuální stav. V současné době neexistují revoluční podmínky ke změně systému, který přežívá a je určitým způsobem transformativně nastaven. To jsou objektivní faktory, které ovlivňují pohled společnosti na levici a zejména na tu radikální.
V naší, ale i evropské společnosti neexistují žádné podmínky, které by nasvědčovaly tomu, že by mělo v dohledných několika málo letech dojít ke změně. Tvrzení, že se musí počkat, až přijde krize a že poté hlasy samy přijdou zpět k levici, jsou naprosto liché. Je zde totiž několik neznámých: předně je nutné znát, kdy krize přijde a v jakém rozsahu?
Nyní však přichází podstatná otázka, která se týká toho, zda opravdu lidé dají své hlasy komunistické straně nebo levici? Pokud to vezmu odzadu, pokud bude krize, je možné, že nějaké hlasy levice dostane. Nicméně se obávám, že se nebude jednat o velké drama. Jeden krásný příklad říká, že vysoká nezaměstnanost, která je důsledkem krize, automaticky neprodukuje uvažování lidí směrem k levici. Pokud se podíváme na západní státy, zjistíme, že se u nich mnohdy vyskytuje nezaměstnanost i přes 10% naprosto běžně, ale radikální levice hlasy nezískává. To je realita dnešního světa.
Navíc je potřeba vzít v úvahu důležitý faktor: dnešní dělník již není tím dělníkem, který v minulosti volil komunistickou stranu. Už to není ten samý dělník, který pracoval v těžkém průmyslu a byl oním pověstným úderníkem ve stylu dohnat a předehnat. Dnešní dělnictvo je naprosto přetvořeno do širokého segmentu lidí, kteří pracují jako doručovatelé, pokladní, nabízejí služby, odbavují telefonní hovory atd. Tohle je potřeba si uvědomit. Tyto segmenty společnosti nelze oslovit revolučností, protože podmínky pro ni v současné době neexistují. Konec konců si musíme uvědomit, že neštěstím pro komunistické strany v Evropě, ale i ve světě byl zánik Sovětského svazu. Komunistické strany totiž na něj byly primárně navázány ať z důvodu vývozu revoluce, ekonomicky, politicky nebo jen tím, že byly začleněny do internacionalistické spolupráce. Je tedy jasné, že komunistické strany nového typu (po roce 1991) musí být jiné, než byly ty předešlé. S tím souvisí i změna témat, vnímání světa.
Pokud si toto vše budeme uvědomovat, zjistíme, že společnost se za posledních 30 let velmi změnila. Lidé podrážděně reagují na slovo ideologie, jako negativum vnímají slovo marxismus-leninismus, doba před rokem 1989 je v médiích hlavního proudu a mnoha politiky očerňována jako doba temna. Mnohem lépe je vnímán marxismus jako takový. Jedná se totiž o filosofický, ekonomický i sociologický teoretický směr a nabývá celosvětového významu. Kdežto leninismus je vnímán jako ideologie, která vznikla v určité historické fázi, která byla jednak poplatná době a hlavně byla použitelná jen na území tehdejšího carského Ruska a posléze Sovětského svazu. Zde tedy nastává zásadní rozpor ve vnímání světa. Marxismus jako takový analyzuje rozpory kapitalismu, provádí jeho kritiku a hledá cesty k vytvoření lepší společnosti bez vykořisťování, útlaku, snaží se zavádět emancipaci. Naproti tomu leninismus jako myšlenka je aplikovatelná jen na určitá historická období lidských dějin spojená se Sovětským svazem. Navíc ke konci 80. let minulého století reálně selhal, když jej uzbrojil Západ a nebyl v této konkurenci sto reagovat na proměnu světa i zájmy lidí. Samozřejmě, že si to v té době někteří lidé, včetně politiků, uvědomovali a snažili se věci proměnit, ale bohužel změny byly natolik rychlé, že veškeré snahy odvál vítr převratu.
Jaké z toho všeho plyne ponaučení do budoucna? V historii komunistického hnutí se odehrálo mnoho věcí. Jak negativních, tak i pozitivních. To se odehrává v každém systému. Nicméně negativní věci jsou vždy zveličovány, paušalizovány a jasně říkám, že myšlenka socialismu i komunismu předběhla svoji dobu. Snad právě proto docházelo k různým excesům, procesům, nevinným obětem. Kdo četl Karla Marxe a jeho rané spisy, zjistil, že jasně řekl, že myšlenky socialistické společnosti lze aplikovat jen na rozvinuté kapitalistické státy. Ptáte se proč? Protože je naakumulována takové bohatství, které posléze může být přeměněno, aby společnost fungovala jako celek bez velkých nerovností. I proto je nutné změnit politiku radikální levice právě směrem k novým metodám i trendům v socialistickém a komunistickém myšlení. Je nutné si uvědomit jednu zásadní věc: kapitalistická společnost globálního typu, která je postavena na individualistickém způsobu života i uvažování potřebuje jiné věci, než společnost kolektivistická, o kterou tady byla snaha před rokem 1990. Nacházíme se totiž v jiné historické době, v jiném vývojovém stádiu, které se mění čím dál rychleji, změny přicházejí téměř každý den. Toto si řekněme otevřeně, bez předsudků, vzpomínání, osočování nebo výpadů. Pokud si toto uvědomíme, posuneme se dopředu, přijdeme s novými myšlenkami a nebudeme neustále používat ideje, které nejsou aktuální.
 

V poslední době v hlavě přemítám několik základních problémů levice v České republice. Obávám se jejího zániku. Poslední dobou totiž ani nepotřebuje mít žádného vnějšího nepřítele, ale rozklad přichází zevnitř. Nejasná identita se společností vede k tomu, že se v levici vyskytují různé směry a proudy. Často to vypadá na schizofrenii, když navenek vystupuje tragická rozhádanost. Co si poté mají lidé o levici myslet, když se ani nedokáže pořádně sjednotit? Nechci se zaměřovat na tu či onu levicovou stranu, ale beru tento stav komplexně. Když se na to podíváme politologicky, tak zjistíme, že levici jako celku ubírá hlasy hnutí ANO, ale například i SPD. Zelení jsou na pokraji zmizení, protože nejsou v našich podmínkách levice a klasické levicové strany KSČM a ČSSD hledají svoji vlastní pozici ve společnosti.
Levice jako taková měla v minulosti za úkol hájit zájmy dělníků, středních vrstev, obyčejných lidí. Jenže čím dál více se levice dala do chomoutu s kapitálem, který ji nutil (a stále nutí) k různým zásahům proti výdobytkům sociálního státu. To je v očích veřejnosti vnímáno jako zrada a voliči levice raději volí ty subjekty, které prosazují rychlé a rázné řešení (kladné i záporné). Vzpomeňme si na argument pravice, že levice je vlastně byrokratická, protože díky tomu postavila sociální státy. Narážím zde na fakt, že pokud chci dělat nějaké zásahy do fungování společnosti (omezovat něco, činit restrikce), tak potřebuji zpětnou kontrolu a tu zařídím vesměs nárůstem byrokratického aparátu. Toto tvrzení je užíváno jako obhajoba nutnosti likvidovat sociální státy i levici, protože je těžkopádná. Popravdě řečeno se levice jako celek zapomněla v době minulé a vlak ji předjel. Byly jí cizí pojmy jako efektivita, výnosnost, rychlost. Když už si tyto pojmy osvojila, tak ale na úkor snížení zastávání se obyčejných lidí, protože nechala kapitál prostupovat celou společností.
Návrat k důvěře levice není jednoduchý. Nepomáhá tomu ani rozhádanost, zda ten či onen proud je správný nebo špatný. Čím dál více se zapomíná, že moderní levice musí mít moderní střih, klidně po vzoru Die Linke. Mám ale obavu z toho, že v naší levici jako celku spíš soupeří dvě pojetí moderní levice. První je návrat vzpomínek doby industriální s kouřícími komíny, bez internetu. Sociologové tuto dobu nazývají pevnou modernitou. A druhým pojetím, které si uvědomuje změnu společnosti na dobu postindustriální, která vytvořila mnoho nových pracovních pozic, které v době kouřících komínů byly nepředstavitelné. Jedná se tedy o střet, který bude jasně říkat, kam se česká levice posune nebo zda skončí v propadlišti dějin.
Osobně si myslím, že pokud má levice v naší republice přežít jako taková, je nutné, aby se transformovala do moderního pojetí politické strany. Hlavně musí rychle reagovat, protože jsou pryč doby, kdy se společnost měnila kupříkladu jednou za rok. Převratné změny, které jsou nastoupeny marketizací, propojeností, jsou čím dál rychlejší i s negativními dopady na společnost. Levice se musí zaměřit právě na negativní dopady a předložit řešení a další změny, které povedou k moderní socialistické společnosti. Ne však ke společnosti minulé socialistické společnosti, kdy je vždy předkládáno, že se jednalo o omšelou a šedivou dobu. Alespoň dle dobových fotografií, kdy je kupříkladu u černobílých fotografií napsáno, že doba před rokem 1989 byla šedivá. Jenže ona nebyla šedivá. Byla barevná, tak jako je ta dnešní.
Levice se v dnešní (moderní, postmoderní, postindustriální, globální) době musí zaměřit nejen na ochranu sociálních, demokratických a jiných práv. Musí rovněž prosazovat zdanění osob s vysokými příjmy. Postavit politiku na antikapitalismu a antimilitarismu. Tedy na kritice věcí, které bolí a trápí dnešní společnost. Pole neorané je v oblasti ochrany životního prostředí, rekultivace krajiny. Rovněž změny ve velkoměstech, kde se koncentruje vysoké množství lidí jsou velkým problémem. Možností je mnoho. Je ale nutné nezabřednout v minulosti a neobhajovat něco, co je neobhajitelné, nezajímavé a archaické.