Mgr. Jan Klán

K napsání tohoto eseje mě donutil stav věcí, který se odehrává v naší společnosti, ale také v levicovém politickém spektru. Volby, které v posledních letech nevyznívají pro levici příznivě, nejsou jen odrazem našeho vnímání levice jako takové, ale důkazem, že kapitalismu se postupně podařilo levici v České republice do velké míry eliminovat. Dnešní způsob uvažování a života dopadá také na samotné politické strany, které byly kdysi v minulosti stranami masovými. Postupně klesají členské základny, individuální myšlení vítězí nad kolektivním. Nejedná se o nový jev, ale pouze o jeho přesunutí ze západních zemí směrem do ČR. Právě z těchto objektivních důvodů, kdy klesají členské základny, se politické strany jako takové musí proměnit. Existuje několik vývojových scénářů, které odráží aktuální stav. V současné době neexistují revoluční podmínky ke změně systému, který přežívá a je určitým způsobem transformativně nastaven. To jsou objektivní faktory, které ovlivňují pohled společnosti na levici a zejména na tu radikální.
V naší, ale i evropské společnosti neexistují žádné podmínky, které by nasvědčovaly tomu, že by mělo v dohledných několika málo letech dojít ke změně. Tvrzení, že se musí počkat, až přijde krize a že poté hlasy samy přijdou zpět k levici, jsou naprosto liché. Je zde totiž několik neznámých: předně je nutné znát, kdy krize přijde a v jakém rozsahu?
Nyní však přichází podstatná otázka, která se týká toho, zda opravdu lidé dají své hlasy komunistické straně nebo levici? Pokud to vezmu odzadu, pokud bude krize, je možné, že nějaké hlasy levice dostane. Nicméně se obávám, že se nebude jednat o velké drama. Jeden krásný příklad říká, že vysoká nezaměstnanost, která je důsledkem krize, automaticky neprodukuje uvažování lidí směrem k levici. Pokud se podíváme na západní státy, zjistíme, že se u nich mnohdy vyskytuje nezaměstnanost i přes 10% naprosto běžně, ale radikální levice hlasy nezískává. To je realita dnešního světa.
Navíc je potřeba vzít v úvahu důležitý faktor: dnešní dělník již není tím dělníkem, který v minulosti volil komunistickou stranu. Už to není ten samý dělník, který pracoval v těžkém průmyslu a byl oním pověstným úderníkem ve stylu dohnat a předehnat. Dnešní dělnictvo je naprosto přetvořeno do širokého segmentu lidí, kteří pracují jako doručovatelé, pokladní, nabízejí služby, odbavují telefonní hovory atd. Tohle je potřeba si uvědomit. Tyto segmenty společnosti nelze oslovit revolučností, protože podmínky pro ni v současné době neexistují. Konec konců si musíme uvědomit, že neštěstím pro komunistické strany v Evropě, ale i ve světě byl zánik Sovětského svazu. Komunistické strany totiž na něj byly primárně navázány ať z důvodu vývozu revoluce, ekonomicky, politicky nebo jen tím, že byly začleněny do internacionalistické spolupráce. Je tedy jasné, že komunistické strany nového typu (po roce 1991) musí být jiné, než byly ty předešlé. S tím souvisí i změna témat, vnímání světa.
Pokud si toto vše budeme uvědomovat, zjistíme, že společnost se za posledních 30 let velmi změnila. Lidé podrážděně reagují na slovo ideologie, jako negativum vnímají slovo marxismus-leninismus, doba před rokem 1989 je v médiích hlavního proudu a mnoha politiky očerňována jako doba temna. Mnohem lépe je vnímán marxismus jako takový. Jedná se totiž o filosofický, ekonomický i sociologický teoretický směr a nabývá celosvětového významu. Kdežto leninismus je vnímán jako ideologie, která vznikla v určité historické fázi, která byla jednak poplatná době a hlavně byla použitelná jen na území tehdejšího carského Ruska a posléze Sovětského svazu. Zde tedy nastává zásadní rozpor ve vnímání světa. Marxismus jako takový analyzuje rozpory kapitalismu, provádí jeho kritiku a hledá cesty k vytvoření lepší společnosti bez vykořisťování, útlaku, snaží se zavádět emancipaci. Naproti tomu leninismus jako myšlenka je aplikovatelná jen na určitá historická období lidských dějin spojená se Sovětským svazem. Navíc ke konci 80. let minulého století reálně selhal, když jej uzbrojil Západ a nebyl v této konkurenci sto reagovat na proměnu světa i zájmy lidí. Samozřejmě, že si to v té době někteří lidé, včetně politiků, uvědomovali a snažili se věci proměnit, ale bohužel změny byly natolik rychlé, že veškeré snahy odvál vítr převratu.
Jaké z toho všeho plyne ponaučení do budoucna? V historii komunistického hnutí se odehrálo mnoho věcí. Jak negativních, tak i pozitivních. To se odehrává v každém systému. Nicméně negativní věci jsou vždy zveličovány, paušalizovány a jasně říkám, že myšlenka socialismu i komunismu předběhla svoji dobu. Snad právě proto docházelo k různým excesům, procesům, nevinným obětem. Kdo četl Karla Marxe a jeho rané spisy, zjistil, že jasně řekl, že myšlenky socialistické společnosti lze aplikovat jen na rozvinuté kapitalistické státy. Ptáte se proč? Protože je naakumulována takové bohatství, které posléze může být přeměněno, aby společnost fungovala jako celek bez velkých nerovností. I proto je nutné změnit politiku radikální levice právě směrem k novým metodám i trendům v socialistickém a komunistickém myšlení. Je nutné si uvědomit jednu zásadní věc: kapitalistická společnost globálního typu, která je postavena na individualistickém způsobu života i uvažování potřebuje jiné věci, než společnost kolektivistická, o kterou tady byla snaha před rokem 1990. Nacházíme se totiž v jiné historické době, v jiném vývojovém stádiu, které se mění čím dál rychleji, změny přicházejí téměř každý den. Toto si řekněme otevřeně, bez předsudků, vzpomínání, osočování nebo výpadů. Pokud si toto uvědomíme, posuneme se dopředu, přijdeme s novými myšlenkami a nebudeme neustále používat ideje, které nejsou aktuální.