Mgr. Jan Klán

Dne 1.11.1993 vstoupila v platnost Maastrichtská smlouva, která započala existenci projektu zvaném Evropská unie. V té době nikdo netušil, co se za ono 25 - leté období odehraje. Troufnu si tvrdit, že integrační projekt neměl moc vzestupů, ale postupně má jen samé pády. Navíc budí značné kontroverze a to nejen v naší republice, která je členem od roku 2004.
Na samém začátku byla velká očekávání, samé úsměvy mocných té doby. Skončilo dlouhé období studené války a v Evropě započala integrace jednotlivých států v jeden nadnárodní celek. Už nikdy nemělo dojít k velkému válečnému konfliktu. Právě proto byl projekt Evropské unie vytvořen i ve spojení s volným obchodem. Jak šel čas, tak do unie přistupovalo čím dál více států a mnohé z nich musely odevzdat část své suverenity směrem k Bruselu. To se samozřejmě mnohým nelíbilo a došlo to tak daleko, že dnes se EU zmítá v různých krizích, které jsou přímým důsledkem nárůstu byrokracie. Ať už se jedná o vystoupení Velké Británie – Brexit nebo volání řady politických stran v různých státech velících k odchodu z tohoto společenství.
Nárůst byrokracie je vnímán silně negativně zejména v našich podmínkách. Tento typ správy a ovládání věcí veřejných můžeme nazvat bruselskou byrokracií, kterou vytváří nadnárodní korporace (kapitál) a přes bruselské úředníky ji uvádí v život směrem k jednotlivým národním státům. V reálném životě se poté můžeme setkat (a často setkáváme) s různými absurditami a zákazy: například zákaz klasických žárovek nebo zákaz názvů různých nápojů či jídel. To vše budí silné negace ve společnosti. K tomu si ještě můžeme přidat různá projednávání, zda jsou veverky takové nebo onaké. Když je poté médii předkládáno téměř samé negativum, případně absurdita, tak se zvyšuje volání po vystoupení a zrušení tohoto projektu.
Selhávání evropské politiky směrem k migrační krizi, která zde probíhá od roku 2015 je jen další ukázkou, že projekt EU byl sice zamýšlen dobře, ale nikdo nedomyslel důsledky. Nedostatečná ostraha vnějších hranic vede k tomu, že se na území Evropy dostává mnoho nelegálních přistěhovalců. To je posléze využíváno v politické kampani působení směrem na základní lidskou emoci – strach. Nárůst protiimigračních stran a hnutí je jen důsledek dlouhodobého neřešení tohoto problému ze strany elit EU, ale i mnohých národních států.
Projektu evropské integrace nepomohly ani skandály s korupcí, do které byli zapleteni čelní představitelé jako předseda Evropské komise Jean - Claude Juncker, která byla odhalena nejen v rámci WikiLeaks. V tu chvíli bylo jasné, že čelní představitelé využívají EU ke svým vlastním zájmům. Navíc zjištění, že mnoho bank bylo po roce 2008 sanováno z peněz daňových poplatníků členských států EU, nevěstilo nic dobrého.
Vzhledem k tomu, že EU působí značně negativně, tak je nutné ji předělat směrem k lidem a jednotlivým národním státům. Zahájit projekt za socialistickou Evropu. Tvrzení, že dnes je EU socialistická, je falešné, protože toto tvrzení vyžívají zejména pravicoví politici jako obhajobu nemožnosti zavést socialistické prvky. Z jejich pozic je totiž socialismus vnímán jako byrokracie, ale byrokratický je z podstaty kapitalismus. Na příkladu bruselské byrokracie to můžeme vidět nejlépe zejména ve vztahu dotačních titulů.
Projekt EU měl a má jedno velké plus. Zažehnal možnost vzniku velkého konfliktu mezi jednotlivými národními státy. Většinou ale převažují problémy. Unii proto musíme reformovat, než ji bourat nebo vystupovat. Jinak by došlo k tomu, že by nás nadobro pohltil nadnárodní kapitál. Nebyl by to kapitál německý, ale ryze nadnárodní se všemi jeho negativy. Je nutné navázat a prohlubovat ekonomickou spolupráci s Ruskem a Čínou, Afrikou nebo Jižní Amerikou. Svět je přeci multipolární. Není možné, aby EU vydávala sankce vůči někomu, když všichni vědí, že to má špatný vliv na ekonomiky jednotlivých států společenství. Když už v Evropské unii jsme, tak je nutné ji uzdravit, aby měla důvěru lidí a nebylo na ni nahlíženo jako na něco, co je nutné zlikvidovat.