Globalizace západního typu doznává značných trhlin. V současné krizi na Ukrajině se ukazuje, jak se rychle a jednoduše může celý systém nahlodat. Sankce, které jsou uvaleny na agresora, jsou citelné v celém západním světě, protože to byl právě Západ, který bezprecedentní sankce uvalil. Z Ruska odchází západní firmy a nastává nový přerod globalizace, která již nebude úplně západním projektem. Zdá se, že západní představitelé více mluví a konají, než myslí. Celý Západ se sjednotil proti Rusku, ale rovněž sám proti sobě, protože si neuvědomil silnou závislost na surovinách z Ruska nebo Ukrajiny. To se ukazuje u ropy a zemního plynu. Právě zemní plyn měl hrát velkou roli v přechodu na méně uhlíkovou energetiku v tzv. Green Dealu. Současnou situací tento projekt ale padá, respektive se odsouvá do vzdálenější budoucnosti. Komu ale současné sankce proti Rusku, které uvalil Západ a zejména ten evropský, vyhovuje nejvíce? Globálně z toho určitě těží Čína, potažmo Indie a do budoucna bude nutné tyto dvě velmoci sledovat. Směrem k Evropě z této situace profitují USA. Jak je to možné? Naprosto jednoduše. Už před agresí Ruska na Ukrajinu byla ve hře dodávka zkapalněného plynu do Evropy (LNG) a to do Polska či Litvy, kde se takové terminály pro vykládání plynu vyskytují. Z toho plyne, že Evropa může být zásobována mnohonásobně dražším a neekologický zkapalněným plynem, což posléze zvýší závislost na USA. Ostatně o to se tady nyní hraje. O geopolitickou změnu přes dodávky surovin, bez kterých se Evropa neobejde. O to se tady hrálo už před krizí. Když se podíváme na Ukrajinu jako takovou, tak přes její území vede hned několik produktovodů z Ruska. Z minulosti víme, že za energetické krize na konci první dekády nového tisíciletí docházelo na území Ukrajiny k problémům a celkově to odnesla část Evropy, která mrzla. Velice významnou roli tedy hraje, přes jaké území produktovody prochází a jak je daná oblast stabilní.

Ve dvousečné zbrani se krom dodávek strategických surovin vyskytuje i otázka vojenská. Z minulosti víme, že například USA často vedly nějaké typy válek v oblastech, kde se nachází ropa nebo zemní plyn – typicky oblast Perského zálivu. V současné době se snaží určitým způsobem intervenovat v zemích Jižní Ameriky. Zde si musíme uvědomit, že na tomto kontinentě je mnoho zemí, které mají dobré vztahy s Ruskem nebo Čínou, navíc je to oblast, kde v minulosti USA hojně intervenovaly se svoji zpravodajskou službou CIA a podporovaly horké i studené puče. Současné situace se USA snaží využít k posílení svého vlivu v této oblasti a to i pomocí vydírání ve stylu, pokud se nepřidáš na naši stranu (jako například u Venezuely), tak na tebe uvalíme sankce na ropu. Je v tom tedy zakrytý byznys, protože Venezuela je členem OPEC a pokud se zvedne cena ropy na světových trzích, tak se obnoví příjem země. To se samozřejmě USA nelíbí, protože by to mohlo poškodit jejich postavení v oblasti. Podobné je to v případě Spojených arabských emirátů (SAE), kdy Saúdové odmítli jednat s USA a prezidentu Bidenovi nezvedli ani telefon. Zde určitou roli hraje vztah k Jemenu. Proto se SAE při hlasování v OSN zdržely hlasování

V současném geopolitickém přeskupení světa je vidět, že USA chtějí zvýšit svůj vliv jednak v Evropě pomocí dodávek zkapalněného neekologického břidlicového zemního plynu (LNG), dále se snaží svoji politikou intervence na svoji stranu přiklonit latinskoamerické země. Celé to ukazuje na fakt, že ve světě sankcí vůči největší zemi na světě (Rusku) to negativně pociťuje rovněž evropský Západ, který nejdříve konal a až poté myslel, včetně naší republiky. Co je ale ještě horší, tak volání po okamžitém odpojení se od ruského plynu a ropy pochází z úst představitelů těch zemí, které jsou na těchto dodávkách nejvíce závislé. Mluví tedy rychleji, než myslí, protože jsou zaslepeni okamžitou nenávistí vůči Vladimíru Putinovi. Již ale nedomýšlí důsledky pro země a své občany, které reprezentují.
 

Naše pravicová vláda je v současné krizi na Ukrajině velice aktivní. Neangažuje se v hledání mírových řešení, ale je velice aktivní v dodávkách zbraní ukrajinské straně. Jak je tohle možné? Vždyť logické by bylo hledat nějaký konsenzus, apelovat na Rusko a Ukrajinu, aby zasedly k jednacímu stolu, tlačit na nezúčastněné strany, aby hledaly řešení. Naše vláda však od začátku konfliktu sáhla k dodávkám zbraní. Jsme země, která Ukrajině dodala snad nejvíce zbraní a munice. Ministryně obrany Jana Černochová se zřejmě řídí heslem: daruj munici, posílíš mír“. Jako argument pro obhájení dodávek munice se používá, že od 1. 7. 2022 budeme předsedat EU a proto musí být jasně vidět, jak to všechno umíme zařídit. Stůj, co stůj. Ve veřejném prostoru se rovněž obhajují dodávky zbraní. Prý je nutné plně vyzbrojit ukrajinskou stranu, aby se mohla bránit agresorovi, jinak mír není možný. Od začátku invaze jsem si nevšiml, že by naše vláda mluvila o míru. Pořád se skloňuje, jak naše zbrojovky budou vyrábět další zbraně, ministerstvo obrany zakoupí další pušky za miliardy. Vše na naši obranu ve spojení s Ukrajinou. V zákrytu je však něco úplně jiného a je evidentní, že čím dále konflikt na Ukrajině potrvá, tím lépe pro české zbrojovky a logicky tím lépe pro státní rozpočet. To ale za předpokladu, že zbraně nebudeme darovat, ale Ukrajině prodávat. Můžeme tedy tvrdit, že dodávky zbraní na Ukrajinu nezvyšují možnost míru, ale naopak větší eskalaci války. Navíc se může brzo stát, že dodaná munice rychle zmizí a posléze někde objeví v rámci kriminálních činů. Má tohle paní ministryně nějak vyřešené? Nemyslím si.

Jak jsem zmínil výše, zbraně mír nezvyšují. Obecně můžeme tvrdit, že pokud dochází ke zbrojení a existuje obava ze vzájemně zaručeného zničení (jako za studené války), tak se jedná o mír ze strachu. To ale dnes neexistuje, protože máme multipolární svět. Tohle si naše pravicová vláda nechce připustit a dodávkami zbraní Ukrajině si zřejmě léčí nějaký komplex minulosti, protože ve své argumentaci používá rok 1968 a následný pobyt Sovětský vojsk na našem území. Snad i právě proto vláda nehovoří o míru, ale řinčí zbraněmi, jak jen to jde. Starý arzenál se poslal na ekologickou likvidaci na Ukrajinu, aby mohl být vyměněn a doplněn novými kousky. Podle časopisu Forbes patří majitel České zbrojovky R. Holeček mezi 100 nejbohatších Čechů. V žebříčku pro rok 2021 byl na 21. místě těsně před M. Strnadem dalším zbrojařem, který má na ministerstvu obrany dveře otevřené. Vojenské keynesiánství překvapivě provozované ODS dokonce přispělo k tomu, že se Česká zbrojovka v roce 2020 dostala mezi TOP 100, kteří platí daně – jako by si (nejen) vojenský establishment koupil cenné papíry českých zbrojovek. Závěry Střednědobého plánu rozvoje a činnosti resortu Ministerstva obrany splníme! To je heslo vojensko-průmyslového komplexu vedeného J. Černochovou, které bylo patrné na její tiskové konferenci dne 27. 2. 2022. Logicky, její politický náměstek je totiž také zbrojař.

Nejezděte autem, posílíte mír! Toto je heslo, které ordinuje pirátská vláda občanům, za jejichž daně podporuje válku. Ve skutečnosti však podporuje českou oligarchii. Jenže už nám neřekne, že zbraně dodané námi na Ukrajinu rovněž rozsévají zkázu a smrt. Je to začarovaný kruh, přičemž první výrok vlády je nepravdivý, protože mohu jezdit na benzín, který byl vyroben z ropy Brent a nikdo to nepozná, takže těžko mohu podporovat Putina. Nebo snad ano? Pokud jde o druhý výrok, tak ten je pravdivý, protože námi dodávané zbraně na Ukrajinu jsou použity při vojenských střetech, ale stejně mohou být použity při kriminálních činech. Ať už nyní nebo někdy v budoucnu, což může být s nárůstem migrujících lidí značný problém.
 

Česká vláda připravila všem občanům velikonoční překvapení v podobě zásahu do neustále rostoucích cen pohonných hmot, které v posledních dnech sahají do astronomických výšin. Naše pětikoalice přišla s nápadem vskutku velkolepým – přestane do benzínu přimíchávat biosložku, což zasáhne zemědělce, protože se jedná o řepku – navíc už mají dávno zaseto. Možná to vláda bere jako vyřízení si účtů s babišovým Agrofertem. Dále vláda zruší silniční daň, což pomůže podnikatelům, ale běžný občan zůstane na ocet. Tohle jsou opravdu velkolepé regulační nástroje, které nemají žádný reálný efekt. Z toho plyne, že vláda neudělala nic, alibisticky všechna rizika přenesla na občany a posvětila pumpařskou lichvu.

Tvrzení, že je nebezpečné sáhnout k zastropování cen nebo snížení DPH je naprosto nesmyslné, protože to dělají státy kolem nás (Polsko, Maďarsko, Slovensko). Naše vláda tedy připravila experiment, který nemusí zabrat. Nejrychlejší cesta, jak vyřešit současnou krizi, je regulace ceny. Stát na to má nástroje i oporu v zákonech. Pokud tedy šlo vyhlásit nouzový stav ze dne na den, tak se může stejně rychle vyhlásit cenová regulace. Tuto věc totiž může vláda udělat hned, kdežto jakékoliv jiné úpravy musí jít změnou zákona a to trvá i více jak měsíc. Do té doby se cena pohonných hmot může nesmyslně blížit i 100, - Kč za litr. Přitom zásob ropy je dost, takže není žádný důvod k velkému zdražování. Z toho plyne, že za nárůstem cen stojí pumpaři, kteří chtějí na panice vydělat a stát tomuto lichvářskému jednání jen přihlíží, ba jej nepřímo schvaluje, když cenu nechce regulovat. Můžeme tedy tvrdit, že současné tržní prostředí u pohonných hmot vytváří lichvu s posvěcením státu. Žně tedy mají pumpaři od Zlaté podkovy. Dopady tohoto činění pocítíme my všichni. Od dražšího pečiva, až nárůst cen léků. A to je teprve začátek. Pokud by vláda chtěla snížit DPH na pohonných hmotách, tak to bude problém, protože bude muset šetřit. Argument by si našla – zadlužil nás Babiš, jsme ve válce a opatření musí pocítit všichni. Musí nás to všechny bolet, jak nedávno prohlásil předseda Senátu Miloš Vystrčil, které ho to s jeho platem asi moc bolet nebude. A co na to levicoví Piráti? Raději alibisticky mlčí, když podporují tyto kroky. Kde je jejich slogan „pusťte nás na ně!“? Hrdinové…

Jak tedy víme, vláda k regulaci cen pohonných hmot nesáhne. Tím pádem se máme na co těšit. Vrací se nám slogan TOP 09, která jej používala při volební kampani v roce 2010 – „víc, než si myslíte“. Přijde masivní zdražování? Ano, víc, než si myslíte. Vláda přenese veškerá rizika ze současné krize na běžného občana. Dle výkladu předsedy vlády Petra Fialy to musí pocítit všichni. Víc, než si myslíte. Zcela jistě budou zavedeny škrty ve státních výdajích na sociální oblast, zdravotnictví atd. Víc, než si myslíte. Je nutné si ještě více utáhnout opasky, jak říkával guru teorie neviditelné ruky trhu Václav Klaus a jeho následovníci. Víc, než si myslíte. A to teprve začínáme. Náklady na veřejnou dopravu většinou platí stát a kraje, i oni budou muset zaplatit narůstající pohonné hmoty. Jelikož je vše napojeno na státní rozpočet, tak to ve finále opět zaplatíme my všichni z našich daní. Víc, než si myslíte. Za chvíli bude vláda možná zavírat do vězení za názory. Nikoliv za informátorství ve prospěch Západu, ale dezinformátorství ve prospěch Východu. Přeci jen projekt Petra Fialy Demagog se o to vždy snažil. Víc, než si myslíte.

Říká se, že lid si zaslouží takovou vládu, jakou si zvolil. Je to bohužel pravda se všemi svými klady a zápory. Naše současná vláda je ale složena z diletantů, lidí odtržených od běžné reality a problémů lidí. Podle toho vypadají její kroky směrem k zamezení zvyšujících se cen pohonných hmot, případně energií. Vše je naprosto chaotické, nepřipravené a pod tlakem silné pumpařské lobby, kde se nechává vládnout neviditelná ruka trhu, která nakonec zasáhne běžného občana. Jestliže nám předseda vlády Petr Fiala řekl, že jsme ve válce, tak se musím ptát, proč rovněž nepoužívají válečné nástroje směrem k ekonomice, kam totiž strop cen patří. Je evidentní, že nám vláda lže. Mluví něco, ale dělá úplně něco jiného. Vláda Petra Fialy nám z naší republiky dělá spálenou zemi. Víc, než si myslíme.
 

K napsání této krátké eseje mě přiměl současný stav věcí, který každým dnem eskaluje do nebývalých výšin. Jako kdyby to nebralo konce. Esej je o mých pocitech, které pramení ze současného konfliktu na Ukrajině. Jsem totiž znepokojen současnou atmosférou, s jak závratnou rychlostí jsou vyvozovány radikální závěry, bez rozmyslu a možných dopadů.
Lidé, kteří ještě před několika dny nedokázali Ukrajinu najít na mapě, dnes neustále volají po bezletové zóně. Lidé, kteří před týdnem nikdy neslyšeli o systému SWIFT, nyní chtějí, aby z něj bylo vyřazeno co nejvíce ruských bank. Aniž by si někdo uvědomil, jaké to bude mít dopady na globální ekonomiku. Lidé, kteří ani pořádně nevědí, co jsou současné sankce a jaké budou jejich dopady, volají po dalších sankcích. Volají: více, více, více! Jako kdyby zde byla touha zničit také sebe sama. Lidé, kteří ještě nedávno nebyli nadšeni z vojenských výdajů a vždy kritizovali šílené částky určené na zbrojení, které nejen USA vynakládají na své ozbrojené složky, jsou nyní velice nadšeni německým slibem utratit mnoho miliard dolarů na další zbrojení. Lidé, kteří dříve byli téměř pacifisty, nyní chtějí dodávat další a další zbraně na Ukrajinu. Granáty, letadla, raketomety. Volají: neotálejme, neváhejme. Teď nebo nikdy! Lidé, kteří nemají ani ponětí, jak funguje evropský energetický systém (zejména to, jak jsme enormně závislí na zemním plynu), křičí, že bychom měli úplně bojkotovat všechen ruský plyn. Ti samí lidé zároveň křičí, jak je nutné zdvojnásobit obnovitelné zdroje, aniž by vůbec tušili, jaké to bude mít důsledky. Nikdo se nezabývá tím, jak tyto kroky mohou být kontraproduktivní a jakým způsobem mohou přispět k další eskalaci již tak rozjitřených vztahů Rusko, Ukrajina, Evropa.
Nezavést nad Ukrajinou bezletovou zónu má svoji hlubokou logiku, protože by to mohlo mít fatální následky pro celý svět. Davy na náměstích totiž asi zapomínají, že Rusko vlastní jaderné zbraně. I malá šance jaderného konfliktu je přeci děsivá! Alespoň ve mně to vyvolává silné mrazení a obavu. Nebo tomu tak není a všichni analytici, kteří v posledních dnech vystupují v médiích, o tom neví? Když si představíme, že by se kdokoliv z členských států NATO pokusil nad Ukrajinou zavést bezletovou zónu, tak by ji rovněž musel vymáhat. Rusko ale již avizovalo, že by tento akt zatáhl podstatnou část světa do války a zcela jistě by to nebyla válka konvenční. Opravdu stojí za to riskovat, že v případě jaderné války by přišlo o život téměř tři miliardy lidí nebo k vymizení života na zemi? Jak bychom to posléze vysvětlovali svým dětem? Lidem, kteří by tuto nezodpovědnost přežili?
Tuto esej jsem chtěl původně nazvat fučíkovským citátem: Lidé bděte! Zvolil jsem ale kratší název, aby si všichni lidé, kdo si esej přečtou, prozřeli, neeskalovali napětí, neřinčeli zbraněmi, které burcují jen k násilí, ale hledali mírová řešení. Mír je totiž to jediné, co nás může zachránit, válka jenom ničí.

Západní svět uvalil na Rusko nevídané ekonomické sankce za agresi vůči Ukrajině v naději, že to poškodí tamní systém. Stále více se ale ukazuje, že ekonomické sankce zasahují stejnou měrou i ty státy, které je uvalily. Celé to tedy doléhá na obyčejného občana, kterému před očima raketově narůstají ceny za pohonné hmoty, jídlo, zemní plyn a jiné komodity, které jsou navázány na globální obchod. Naše vláda v tomto případě nedělá nic a po vzoru neviditelné ruky trhu vše nechává dopadat na občany. Předsedou vlády Petra Fialy počínaje, přes předsedu Senátu Miloše Vystrčila, až po ministra financí Zbyňka Stanjury konče můžeme z jejich úst slyšet, že bude hůř a lidé se na to musí připravit. Nicméně existuje nejedna možnost, jak dopady krize zmírnit. Jednou takovou možností je strop cen na různé komodity, což může vláda zavést v krizové situaci. Zákony to umožňují. Musím se tedy ptát, proč to naše vláda nedělá? Uvedeme si jeden modelový příklad. Za poslední týden vzrostla cena pohonných hmot i skoro o 10, - Kč na litr. Ceny jsou na historických maximech a zdá se, že není konec. Přitom zásobníky ropy jsou plné, dodávky nepřerušeny a dokonce i po případném přerušení dodávek z Ruska lze tento výpadek nějak nahradit (oproti zemnímu plynu, kde je situace mnohem složitější). Z toho plyne, že za rostoucími cenami stojí neregulovaní prodejci paliv, kteří se na současné situaci snaží co nejvíce vydělat. To můžeme považovat za nemorální, protože zásob je dost. Takže panika není na místě. Naše pravicová vláda tomu chce dát očividně volný průběh a veškeré dopady přenést na běžného občana. Kdy jindy tedy regulovat ceny, než teď? Negativně nám do celé věci zasáhla narůstající inflace, ale i tu lze řešit patřičnými zásahy vlády. To bychom ale nesměli mít u moci pravici, která slovo regulace vnímá jako sprosté slovo. Tím ale celý problém zdaleka nekončí, ale začíná.
Jak se naše vláda neustále snaží navyšovat dodávky zbraní jedné ze stran válečného konfliktu, tak čím dál více zabředáváme do bludného kruhu, kdy vše opět dopadá na řadového občana. V tuto chvíli se musíme ptát, kdo dodávky zbraní na Ukrajinu zaplatí? Bude to řadový občan tím, že se mu zvýší daně? Nebo pravicová vláda zavede určitý typ „solidární“ daně nebo daně z majetku pro nejbohatší, aby se systém nezhroutil? To celé je teprve začátek. Ujišťování bankéřů, že naší ekonomice nic moc nehrozí, vnímám spíš jen jako uklidňující prvek, protože z nedávné minulosti víme, co vše se může odehrát. Stačí si vzpomenout na rok 2008. Další věc, kterou je nyní potřeba zmínit je, že současný konflikt bude nepochybně vyhovovat zbrojařským korporacím. Ostatně požadavek USA, abychom na zbrojení (nebo obranu, záleží na úhlu pohledu a rétoriky) vynakládali 2% svého HDP, bude za současné situace jistě naplněn, ba přímo překonán. Bude díky tomuto nárůstu na zbrojení svět bezpečnější, mírovější? V této souvislosti si položme další otázku: až všechny naše zbraně, které máme, případně dále zakoupíme, dodáme na Ukrajinu, tak čím se budeme bránit my? Velice zajímavý postoj v této věci zaujalo Maďarsko, které řeklo, že se samozřejmě připojí k ekonomickým sankcím, ale odmítá, aby přes jeho území putovala jakákoliv zbraň.
To ale není zdaleka konec. S nárůstem uprchlíků, kteří utíkají před válkou, nám vzniká značný problém. Jakým způsobem budeme nově příchozí integrovat do společnosti? Jak dlouho budou u nás pobývat? Kde budou ubytováni? Ze začátku je asi všechno jasné, ale co v dlouhodobém horizontu? I zde bude nutné, aby stát nějaké věci po nějaké době reguloval. Nebo i v tomto případě nechá panovat volný trh, který dle logiky pravicové vlády vše vyřeší sám? Jedná se o velice nepříjemné otázky, které budeme muset řešit dnes a denně a čím dříve se na ně stát připraví, tím lépe pro všechny.