Dvousečná zbraň
Globalizace západního typu doznává značných trhlin. V současné krizi na Ukrajině se ukazuje, jak se rychle a jednoduše může celý systém nahlodat. Sankce, které jsou uvaleny na agresora, jsou citelné v celém západním světě, protože to byl právě Západ, který bezprecedentní sankce uvalil. Z Ruska odchází západní firmy a nastává nový přerod globalizace, která již nebude úplně západním projektem. Zdá se, že západní představitelé více mluví a konají, než myslí. Celý Západ se sjednotil proti Rusku, ale rovněž sám proti sobě, protože si neuvědomil silnou závislost na surovinách z Ruska nebo Ukrajiny. To se ukazuje u ropy a zemního plynu. Právě zemní plyn měl hrát velkou roli v přechodu na méně uhlíkovou energetiku v tzv. Green Dealu. Současnou situací tento projekt ale padá, respektive se odsouvá do vzdálenější budoucnosti. Komu ale současné sankce proti Rusku, které uvalil Západ a zejména ten evropský, vyhovuje nejvíce? Globálně z toho určitě těží Čína, potažmo Indie a do budoucna bude nutné tyto dvě velmoci sledovat. Směrem k Evropě z této situace profitují USA. Jak je to možné? Naprosto jednoduše. Už před agresí Ruska na Ukrajinu byla ve hře dodávka zkapalněného plynu do Evropy (LNG) a to do Polska či Litvy, kde se takové terminály pro vykládání plynu vyskytují. Z toho plyne, že Evropa může být zásobována mnohonásobně dražším a neekologický zkapalněným plynem, což posléze zvýší závislost na USA. Ostatně o to se tady nyní hraje. O geopolitickou změnu přes dodávky surovin, bez kterých se Evropa neobejde. O to se tady hrálo už před krizí. Když se podíváme na Ukrajinu jako takovou, tak přes její území vede hned několik produktovodů z Ruska. Z minulosti víme, že za energetické krize na konci první dekády nového tisíciletí docházelo na území Ukrajiny k problémům a celkově to odnesla část Evropy, která mrzla. Velice významnou roli tedy hraje, přes jaké území produktovody prochází a jak je daná oblast stabilní.
Ve dvousečné zbrani se krom dodávek strategických surovin vyskytuje i otázka vojenská. Z minulosti víme, že například USA často vedly nějaké typy válek v oblastech, kde se nachází ropa nebo zemní plyn – typicky oblast Perského zálivu. V současné době se snaží určitým způsobem intervenovat v zemích Jižní Ameriky. Zde si musíme uvědomit, že na tomto kontinentě je mnoho zemí, které mají dobré vztahy s Ruskem nebo Čínou, navíc je to oblast, kde v minulosti USA hojně intervenovaly se svoji zpravodajskou službou CIA a podporovaly horké i studené puče. Současné situace se USA snaží využít k posílení svého vlivu v této oblasti a to i pomocí vydírání ve stylu, pokud se nepřidáš na naši stranu (jako například u Venezuely), tak na tebe uvalíme sankce na ropu. Je v tom tedy zakrytý byznys, protože Venezuela je členem OPEC a pokud se zvedne cena ropy na světových trzích, tak se obnoví příjem země. To se samozřejmě USA nelíbí, protože by to mohlo poškodit jejich postavení v oblasti. Podobné je to v případě Spojených arabských emirátů (SAE), kdy Saúdové odmítli jednat s USA a prezidentu Bidenovi nezvedli ani telefon. Zde určitou roli hraje vztah k Jemenu. Proto se SAE při hlasování v OSN zdržely hlasování
V současném geopolitickém přeskupení světa je vidět, že USA chtějí zvýšit svůj vliv jednak v Evropě pomocí dodávek zkapalněného neekologického břidlicového zemního plynu (LNG), dále se snaží svoji politikou intervence na svoji stranu přiklonit latinskoamerické země. Celé to ukazuje na fakt, že ve světě sankcí vůči největší zemi na světě (Rusku) to negativně pociťuje rovněž evropský Západ, který nejdříve konal a až poté myslel, včetně naší republiky. Co je ale ještě horší, tak volání po okamžitém odpojení se od ruského plynu a ropy pochází z úst představitelů těch zemí, které jsou na těchto dodávkách nejvíce závislé. Mluví tedy rychleji, než myslí, protože jsou zaslepeni okamžitou nenávistí vůči Vladimíru Putinovi. Již ale nedomýšlí důsledky pro země a své občany, které reprezentují.
