O čem nesmíte vědět?
Světem létají sankce proti Rusku. Z jednoho konce světa na druhý se země předhánějí v tom, jak silné ekonomické sankce uvalí na Rusko, které uskutečnilo vojenskou agresi vůči Ukrajině. USA se nenápadně snaží zatáhnout do konfliktu i Čínu, která ale velice dobře odolává a poukazuje na to, že konflikt na Ukrajině nevznikl ze dne na den. Od chvíle, kdy Rusko prohlásilo, že se na území Ukrajiny vyskytovalo několik biologických laboratoří, se rétorické útočení na Čínu zvýšilo, protože chce po USA vysvětlení, zda biologické laboratoře nejsou právě jejich. Spojené státy tedy mocně pracují na tom, aby Čínu zatáhly do tohoto konfliktu, byť Čína jasně řekla, že je ochotná se stát prostředníkem v mírových jednáních, ale nikdo ji o to oficiálně nepožádal.
Důležitým faktorem, který musíme v této souvislosti zmínit je požadavek NATO, aby všechny členské země vynakládaly 2 % svého HDP na obranu. Když se ale podíváme do nedávné minulosti, tak zjistíme, že mnohé státy tento požadavek nenaplňovaly. To se díky současném konfliktu mění. Z toho můžeme usuzovat, že v zákrytu Rusko – ukrajinského konfliktu je zde touha USA přitáhnout Evropu na svoji stranu, zejména na stranu vojenskoprůmyslového komplexu. Z minulosti víme, že k něčemu podobnému došlo již v roce 1999, kdy v bývalé Jugoslávii probíhala operace Milosrdný anděl, při níž USA a NATO bombardovalo mnoho dní Bělehrad a výsledkem bylo přes 6000 civilních obětí. Zásah USA tenkrát nepřišel sám od sebe, všude se nám předkládá, že to bylo proto, aby nedocházelo k další genocidě. Nicméně dnes víme, že USA v té době zasáhly hlavně proto, aby zmařily západoevropské plány po studené válce na autonomní bezpečnostní pořádek v Evropě ve spolupráci s Ruskem, doplněný o společnou zahraniční a bezpečnostní politiku EU. I to je nutné vnímat při posuzování dnešního nelehkého stavu.
To, co dnes Američané ukazují světu, je to samé, co ukazovali světu před dvaceti lety. Tenkrát prezident USA G. W. Bush mluvil v Kongresu na téma válka proti terorismu a prohlásil:“ buď jste s námi, nebo proti nám“. Tento slogan jsme znali i my v naší kotlině, kdy se za pravicových vlád (ale i hluboko v minulosti) říkalo: „kdo nejde s námi, jde proti nám“. Když tento slogan přeneseme na dnešní konflikt na Ukrajině, tak se USA, Západ, ale i česká vláda snaží všem lidem vnutit, že buď jste s námi (USA) nebo jste s Ruskem. Nic mezi tím neexistuje. Jedná se o hegemonický pohled na svět, jako za studené války. Spojené státy nikoho nepřesvědčují, ale vydávají příkazy a informace o tom, co si máte nebo nemáte myslet.
Sankce, které mají za cíl vynutit kolaps ruské ekonomiky, ale zatím dopadají úplně na všechny. Zastavení švýcarského projektu plynovodu Nord Streem 2 dává tušit, že Evropa se v určitých otázkách stane více závislou na USA v dodávkách zkapalněného plynu LNG (tzv. břidlicový plyn), který je mnohonásobně větší zátěží pro životní prostředí, než klasický zemní plyn. LNG je tedy mnohem méně ekologický, než klasický plynovod. EU tím vznikne větší uhlíková stopa, protože LNG se přepravuje pomocí lodí. Tohle nikomu nevadí? Ale i tak v blízké budoucnosti bude Evropa přímo závislá na dodávkách zemního plynu a ropy z Ruska, stejně i jaderného paliva. To je realita, ze které je nutné vycházet, protože ceny těchto komodit porostou. Nicméně na žádné straně Atlantiku nebudou mocnosti akceptovat velké náklady, které nakonec dopadnou na běžného občana, protože by to vyvolalo silnou destabilitu v rámci sociální soudržnosti.
