V záplavě zpráv z Rusko – ukrajinského konfliktu jako kdyby zapadla domácí témata a krize, které zmítají naši republikou. Dnešní doba je ztělesněním doktríny šoku, kdy je odvedena pozornost lidí jinam, aby se v zákrytu mohlo dít něco jiného. Ne jinak je tomu v mlze války. Je zajímavé sledovat, jak se z mediálního prostoru vytratila covidová krize, energetická krize, aby byla vystřídána strachem z válečného konfliktu. Jako kdyby nic jiného neexistovalo. Nikomu již zřejmě nevadí, že v nemocnicích na následky covidu umírají denně desítky lidí, nikomu zřejmě nevadí, že desítky tisíc lidí mohou být odstřiženy od energetických a jiných sítí, protože jim nikdo nedal vědět, že je zneužili energošmejdi. Je to paradoxní, ale ve své nadutosti dnešního systému i logické. Ten totiž o těchto problémech nemusí mluvit, protože lidé jsou šokováni strachem a pod vlivem emocí. Této situace nenápadně využila dnešní pravicová vláda, aby nenápadně započala své pravicové reformy, které dopadnou na běžného občana. Důkazem nám budiž instalace bývalého ministra financí Miroslava Kalouska do pozice místopředsedy správní rady VZP, což je opět podvod na voliče od některých stran, které prohlašovaly, že nic takového neudělají. Nejhlasitěji v této věci vystupovali Piráti, kteří tak podrážejí své voliče jednoho za druhým.
Na příkladu dosazení Miroslava Kalouska do pozice místopředsedy správní rady VZP můžeme vidět, jak se současná pravicová vláda snaží do různých lukrativních funkcí dosadit své věrné straníky a kamarády. Před nedávnem ale ministr Rakušan a Kupka prohlašovali, že do různých rad státem vlastněných podniků dosadí odborníky. Jestli to budou odborníci typu Miroslava Kalouska, tak to se máme na co těšit. VZP bude nyní hrozit privatizace více, než kdy jindy. Ostatně asi právě proto byl nainstalován tento ostřílený „šíbr“ různých privatizací z doby svého působení na ministerstvu obrany. Nesmíme ale zapomenout, že to byl právě Miroslav Kalousek, který se v době svého vládního angažmá ve vládě Patra Nečase snažil „rozkrást“ důchodový systém, když z něj chtěl vyvést peníze. Mám obavu, že se nyní pokusí o něco podobného při svém angažmá ve VZP. Nyní nám bude hrozit rozklad zdravotního systému – rozuměj jeho privatizace. Už z programového prohlášení nové vlády je cítit, že zde bude snaha vytvořit systém takového zdravotního pojištění, kde si budeme všichni za něco platit. Nastává nový pokus o destrukci zbytků sociálního státu a to pod zákrytem mlhy války.
Dalším problémem, který se v záplavě různých jiných zpráv vytratil, je energetická chudoba, která je zapříčiněna drahými surovinami a posléze existencí energošmejdů, kteří nebyli pojištěni proti úpadku. Největší problém do naší kotliny přinesla Bohemia Energy, která nechala na pospas tisíce a tisíce odběratelů energií. Tento kostlivec bude naši společnost zcela jistě děsit ještě delší dobu. V této souvislosti je nutné říci, že musí dojít ke změnám kompetencí hlavního regulátora v této oblasti – Energetického regulačního úřadu (ERÚ), který působí dojmem gaučového psíka, který vrčí, štěká, ale nekouše. Nárůst energetické chudoby, který nyní bude ještě více eskalovat, bude značnou krizí pro naši tuzemskou oblast. Naše země je totiž dost závislá na dodávkách zemního plynu a ropy z Ruska. Jak se budeme chtít této závislosti zbavit, když jsme vydali těžební limity na uhlí a jejich prolomení by nyní nahrálo různým uhelným baronům, protože státu nic nepatří? Vrátíme se opět k výrobě svítiplynu, který byl po roce 1990 označen jako neekologický, protože se vyráběl při zpracování koksu? Snaha státu eliminovat dopady drahých energií změnou výše příspěvku na bydlení, ale neřeší samotnou příčinu, nýbrž samotný důsledek. Pokud by stát chtěl řešit příčinu, tak je energetika zestátněna.
Je to mu již dva roky, co celý svět začal zápasit s neviditelným nepřítelem – novým typem koronaviru, který se díky globalizaci rozšířil po celém světě. Tvářit se, že tento problém již neexistuje, by bylo více, než alibistické. Krize způsobená tímto virem je zde pořád a je poměrně citelná. Dopadá stále na nás všechny. Ve spojení se současnou migrační krizí z Ukrajiny může opět dojít k nárůstu nemocnosti. Navíc se nemusí nutně jednat pouze o koronavirus, ale kupříkladu spalničky, tuberkulózu a mnohé další. Je na tohle připraven náš zdravotní systém? Poradí si s tímto náporem, který zcela jistě přijde?
Všechny krize, které se na začátku druhé dekády nového tisíciletí objevily, mají jedno společné – dostávají globální rozměr. Ať už se jedná o válečný konflikt, klimatickou krizi, zdravotní rizika. Vše jsou to existenční rizika, protože mohou připravit o život tisíce lidí. Tato rizika je nutné promýšlet a hledat řešení. Souběžně s tím je nutné nepodléhat emocím, protože jednání v jejich průběhu je iracionální.
 

Rusko – ukrajinský konflikt otřásá Evropou a probouzí nás do nového historického období. Tato válka – a hlavně její příčina – neměla nikdy začít. Nejvíce ji odnesou běžní ukrajinští občané, kteří ještě na Ukrajině zůstali. Mnozí už Ukrajinu opustily po zpackané transformaci, jež začala v 90. letech 20. století, která zemi uvrhla do chaosu a značné korupce.
Pravicová vláda Petra Fialy stejně jako západní země vyslovuje pokrytecká prohlášení o podpoře Ukrajině, ale skutečností je, že Ukrajinu zradily. USA a další západní země manipulativně a falešně Ukrajinu lákaly do EU a do NATO a znepřátelily ji s Ruskem. A když se teď krize vyostřila, zradily ji. Oznámily cynicky, že vojensky jí nepomůžou (budou ji podporovat jen morálně a maximálně pošlou zbraně) a nechají ji Rusku. Proč raději dříve Ukrajinu nenechaly v klidu? Dnes mohla být v míru s Ruskem i se západními zeměmi.
Zazněla mnohá prohlášení českých vládních politiků, včetně ministra zahraničí, o tom, že je třeba Ukrajině pomoci. Vláda už prohlásila, že celkově vyčlení více než 1,5 miliardy Kč na řešení ukrajinské krize. Jak to bude financovat? Bude zvedat daně, když chce podporovat (rozuměj financovat) jednu z válčících stran (Ukrajinu)? Zadluží se? Vypíše dluhopisy? Už vidím, jak ODS zavádí daňovou progresi a daní nejbohatší.
Vydařeným prohlášením je v této věci výrok předsedy Senátu, milovníka Tchaj-wanu, Miloše Vystrčila, který uvedl: „Musíme prosadit nejtvrdší sankce i navzdory tomu, že se sníží kvalita našeho života. Odhodit populismus, přistoupit na to, že nás to bude trochu bolet.” Jelikož významní představitelé vždy začínají poctivě u sebe, jistě půjde předseda Vystrčil hrdinně příkladem. Jeho plat je nadmíru vysoký, předseda Senátu pobírá i více než 200 tisíc Kč měsíčně. Jistě dá většinu svého platu Ukrajincům a nechá si pouze životní minimum nebo spíše ještě méně, když chce, aby ho to bolelo, jak řekl. Další jemu podobní politici určitě dají své platy na řešení humanitární krize. Navíc by se na řešení následků tohoto konfliktu měly podílet ty západní země, které na Ukrajině eskalovaly napětí – USA nebo Velká Británie.
Jelikož se patrně zvýší migrace uprchlíků z Ukrajiny, musíme se ptát, kde je bude vláda usazovat. Milovice, Jeseníky, Kolín? Zdá se, že to vláda nemá promyšlené a jen bezmyšlenkovitě vydává prohlášení. Ale třeba vezme předseda Vystrčil uprchlíky na Tchaj-wan.
Poněkud zmateně se vyjádřil předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský, který prohlásil, že by měl být prezident Putin postaven před mezinárodní soudní tribunál. Nevím, zda si Rychetský zjistil stav věcí, ale to, co řekl, nelze technicky provést. Rusko neuznalo tzv. Římský statut, což je smlouva Mezinárodního trestního soudu. Dokonce ani USA nejsou členy Mezinárodního trestního soudu, tudíž nebylo možné dostat k soudu George W. Bushe za ilegální válku v Iráku. Jak řekl vedoucí Katedry mezinárodního práva Právnické fakulty Univerzity Karlovy Pavel Šturma: „Osoba, jako je prezident státu, který není stranou Římského statusu, má imunitu podle mezinárodního práva“. Tudíž Rychetského volání po souzení Putina není proveditelné. Dle Rychetského jej lze stíhat v EU, ale tam teď Putin nepoletí.
Je evidentní, že současná krize je vyústěním více historických a současných faktorů. Nelze se na ni dívat jen protiruskou nebo proruskou optikou, ale vše je třeba vsadit do globálního kontextu. Za poslední přibližně dvě dekády došlo k novému přeskupení globálních hráčů (USA, Čína, Rusko, EU) a globálního hospodářského a politického uspořádání. A teď se dovršil jeden důležitý, a to vojenský aspekt změny. Zatímco v posledních třech dekádách mezinárodní právo vojensky porušovaly jen USA spolu s dalšími západními zeměmi (ilegální války v Jugoslávii v 1999, Irák v 2003 ad.), teď už podmínky ve světě vyostřily natolik, že na mezinárodní řád rezignovala i další velmoc, Rusko. Jistě se velmoci budou v budoucnu trochu snažit další spory řešit i právně, ale patrně ne s takovým úsilím. Vždyť už žijeme v novém období, kde se spory oběma stranami neřeší primárně diplomaticky, ale bohužel vojensky.
Z ukrajinského konfliktu se mohou všechny země do budoucna poučit: nediskriminovat ve své zemi žádné občany (v případě Ukrajiny bude třeba dodržovat důsledně práva ruské menšiny), budovat dobré vztahy se zeměmi ve svém okolí (včetně Ruska) a vytvářet všestrannou spolupráci s mnoha zeměmi ve světě (včetně velmocí USA, Číny a EU), a ne se jednostranně upínat na nespolehlivý a sobecký Západ, jak nám radí „hrdinní“ čeští pravicoví politici.
 

Aktuální vojenská akce Ruska na Ukrajině je bez schválení Rady bezpečnosti OSN. Ruská akce však není bezprecedentní, jak to komentuje hlavní proud politiků a novinářů. Rusko následuje ilegální války v Jugoslávii v roce 1999 nebo Iráku v roce 2003, které prováděly USA a další západní země. Začíná nová historická etapa podobná studené válce před rokem 1989, kdy obě strany (USA a SSSR) na rovinu občas prováděly zástupné války v tehdejším třetím světě a snažily se na svoji stranu získat více zemí. Aktuální situace na Ukrajině však není bez příčiny. Západní země od Majdanu v roce 2014 zasahovaly do vnitřních záležitostí Ukrajiny, manipulativně iluzivně ji lákaly do EU a NATO, podporovaly fašistické banderovce a tolerovaly diskriminaci ruského etnika. Situace teď bohužel eskalovala. Doufejme, že se co nejdříve uklidní a nastanou mírové podmínky.
 

Svět se nachází v nelehké situaci. Jedna strana nahlíží na Rusko jako nepřítele, druhé strana zase na USA. Zdá se, že jsme se obloukem vrátili do doby studené války, jen s tím rozdílem, že neexistují dvě supervelmoci. Světové organizace, jako OSN a její součást Rada bezpečnosti, by měly mít ve svém vínku slovo mír a jeho prosazování. Na oko tomu tak i je, ale média hlavního proudu podporují druhou stranu míru – válku. Vedení války je propracované do samého detailu už od doby Carla von Clausewitze z počátku 19. století. Tenkrát bylo z jeho úst jasně řečeno, že válka je pouze pokračování politiky jinými prostředky. Od konce nejhorší války v dějinách, druhé světové války, v roce 1945 všude znělo slovo mír. Jenže v dnešní době jako kdyby ono slovo vyšumělo, bylo upozaděno, případně bylo na něj hleděno jako na cosi normálního, co není potřeba dále rozvíjet a zkoumat. Nehledě na to, že mír není výhodný pro korporace a to zejména zbrojařské. Celé lidstvo by přeci mělo žít v míru a nemělo by válčit. Jenže současný systém, který vládne světu – kapitalismus – je jiného názoru. Dle jeho logiky akumulace kapitálu a bohatství je nutné rozvíjet teorii války až do samotného konce, slovníkem nedávno minulým – až do samotného vzájemně zaručeného zničení. Válka má tedy ve veřejném prostoru větší PR i prostor, než prosazování míru, protože mír nelze převést na logiku zbrojního kapitálu.

Můžeme zde uvažovat o logice vojenskoprůmyslového komplexu, což znamená propojení vojenských sil, zbrojních firem, politických struktur a dalších přidružených skupin s mocenskými a soukromými zájmy. Pokud tuto logiku přeneseme na současnou dobu, tak můžeme pozorovat několik jasných indicií a to zejména na Ukrajině. Na území tohoto státu se nashromáždilo mnoho vojenských sil ze zahraničí. Záměrně nepíši vojska NATO, jelikož žádná neexistují. Byla pouze vojska Varšavské smlouvy, která zanikla v roce 1991, protože všechny armády členských států Varšavské smlouvy podléhaly velení Varšavské smlouvy v Moskvě. NATO nic takového nemá – má pouze „koalice ochotných“ zúčastnit se mise.  V době rozpuštění Varšavské smlouvy, ale bylo slíbeno, že se NATO nebude rozšiřovat dále na východ. Jenže situace byla naprosto jiná – téměř ihned po zániku Varšavské smlouvy se NATO začalo rozšiřovat blíže k Ruským hranicím. Síly, které jsou nyní dislokovány na Ukrajině, jsou vyzbrojeny určitým typem munice, což vyhovuje zbrojním firmám, potažmo některým státům, které podle tvrzení „daruj munici, posílíš mír“, chtějí být mírotvorci a již je nezajímají zmařené životy nevinných lidí. Poté zde máme politické struktury, které se vehementně snaží ukázat, že chtějí mír i za cenu války – zde narážím na amerického prezidenta Joe Bidena, který již delší dobu řinčí zbraněmi právě ve spojení s vojenskoprůmyslovým komplexem, který je v USA rozvinut již od 50. let 20. století. V neposlední řadě zde máme soukromé zájmy, které chtějí vyvážet kapitál pod rouškou demokracie do zemí, které jsou USA označeny (zatím) jako nepřátelské.

Jestliže má válka větší prostor v médiích, než mír, tak je nutné více rozvíjet vědu o míru, která se odborně nazývá paxologie. Z logiky věci by přeci všem měl vyhovovat mír. Nebo snad neměl? Pokud bude nastolen mír, tak nebudou zbytečně zmařeny životy nevinných lidí. Ostatně díky míru se po roce 1945 dokonale rozvinul sociální stát na západě a pokus o jinou společnost v socialistických zemích. To, že se dnes mír upozaďuje, způsobuje také zvyšující se majetková a příjmová nerovnost lidí. Jedni mají extrémně málo a druzí extrémně hodně. Mezi těmito skupinami je velká skupina lidí, kteří se blíží k dolní skupině, a tím narůstá napětí, které ohrožuje sociální smír. Ve veřejném prostoru téměř každodenně slýcháme slovo mír – mírové otázky, mírová řešení, smír atd. Jedná se o velice naléhavou věc, protože válčit je vždy jednoduché, ale ukončit konflikt mírem je poměrně obtížné a mnohdy s sebou nese miliony obětí. Proto je nutné rozvíjet vědu o míru a jeho vedení, protože pokud celý veřejný prostor bude zaplněn pouze teorií války, která je postavena na síle, tak už dohledná budoucnost bude budoucností nejistou a velice nebezpečnou. Válka je totiž jako nenasytná bestie, která lační po krvi a zmaru.

Dění kolem situace na Ukrajině dosahuje značné hysterie. Zejména USA se v této situaci angažují natolik, že by se napětí dalo doslova krájet. Neustálé zvyšování počtu vojáků, přesuny konvojů, přistávání vojenských speciálů na území Ukrajiny je důkazem toho, že svět se přiblížil velkému konfliktu. Vladimír Putin oznámil, že se stejně vykašle na nějaké sankce, které na něj Západ chytá, protože je to právě Západ v čele s USA, kdo provokuje, protože mu jde primárně o nerostné bohatství, kterého je na území Ruska více, než dost. Americkému prezidentovi Joe Bidenovi jde o to, aby nebyl zprovozněn plynovod Nord Streem 2 do Německa, protože by USA přišly o odbyt svého drahého zkapalněného plynu. Z tohoto důvodu USA společně s NATO zvyšují napětí na hranicích s Ruskem. De facto tím dávají najevo, že celá Evropa je v područí USA a nejedná se o svéprávné země. Alespoň je tomu ve velké většině, vyjma několika málo neutrálních zemí typu Rakousko, Švýcarsko atd. Nyní je potřeba sdělit několik základních věcí, o kterých naše média buď mlčí, nebo záměrně mlží.
1) Pokud by chtěl Vladimír Putin Západ skutečně ponížit, tak Rusko uzná nezávislost Luhanské a Doněcké Lidové republiky, kde již v roce 2014 proběhlo referendum o vyhlášení nezávislosti, ale republiky tehdy nikdo neuznal – ani Rusko. Po uznání nezávislosti těchto republik by případný vstup ruských vojsk nebyl okupací nebo vpádem, ale pobytem vojsk na pozvání uznaných republik. V této souvislosti je ale nutné poznamenat, že západní státy poslaly své vojáky, zbraně a další vojenský materiál na Ukrajinu až k ruským hranicím, čímž se snaží vyprovokovat Rusko k válce. Ukrajina je dnes de facto téměř celá obsazena západními vojsky. Zdá se, že USA chtějí bojovat, ale nechtějí být označeny za agresora. Právě z tohoto důvodu je Rusko ve všech světových médií vykreslováno jako nepřítel. Jedná se o stejný scénář, který byl použit při „velké lži“ o zbraních hromadného ničení v Iráku. V té době rovněž média měla velký vliv na ovlivňování veřejného mínění a jeho souhlasu/nesouhlasu s válkou. I nyní se v médiích vede silná masáž proti Rusku.
2) Bude důležité sledovat postoj Německa k celé situaci, protože tamní sociální demokracie je více orientována na hospodářství a plyn i ropu z Ruska. Navíc Německo v současnosti přispívá na provoz NATO stejnou částkou jako USA, takže má stejné slovo. Pozoruhodná byla návštěva německého kancléře Olafa Scholze v USA, kde se on i americký prezident Joe Biden ujistili, že i přes neshody směrem k Rusku budou dále spojenci. Ještě aby ne, když jsou na území Německa vojenské základny USA a to ještě z doby před rokem 1991. Pro další rozvoj Německa je ale důležitá dodávka zemního plynu. Je tedy jasné, že se Německo bez ruského plynu v budoucnu neobejde, ať se to USA líbí nebo ne.
3) Pokud dojde na nějaké mezinárodní sankce, tak jak budou státy platit Rusku za prodej nerostných surovin? Přeci jen jsou dodávky nasmlouvány na desítky let dopředu. Takže se buď platí zálohou, nebo zpětně. Jenže pokud dojde k vyřazení Ruska z mezinárodního bankovního systému SWIFT, tak jak se bude platit? Tuto věc nikdo u nás na ministerstvu zahraničí nedomýšlel? Za finančními transakcemi jsou přeci věci z reálné ekonomiky. Tohle si ministr Lipavský a jiní neuvědomují? Nejspíš ne, protože jinak by se o tom v médiích mluvilo. Respektive jsou mnozí naši čelní představitelé silně nakloněni USA, což dokládá i programové prohlášení současné vlády. Co je ale horší, tak tímto postojem de facto porušují slib člena vlády, který zní: „Slibuji věrnost České republice. Slibuji, že budu zachovávat její Ústavu a zákony a uvádět je v život. Slibuji na svou čest, že budu zastávat svůj úřad svědomitě a nezneužiji svého postavení." Jelikož naši představitelé nedomýšlí rizika, nechávají si našeptávat zahraničními zpravodajskými službami, tak svůj úřad nevykonávají svědomitě.
4) Rusko a Čína navíc uzavřely velké kontrakty na dodávky ropy a plynu, tak proč se zahazovat s nějakou Evropou, že? Obě dvě velmoci jsou si vědomy svého postavení v roli globálních aktérů. Navíc je to právě Čína, která se dnes rozvíjí rychleji, než USA a zároveň drží téměř veškerý jejich dluh. Co by se asi stalo, kdyby Čína chtěla všechno zaplatit?
5) Vyřazení Ruska ze SWIFT poškodí obyvatelstvo, asi i podnikatelskou sféru, ale nezastaví obchod se surovinami. Na to nikdo žádné sankce neuvalil a neuvalí. Druhý aspekt jsou náhradní díly za sovětskou techniku ve výzbroji zemí NATO, např. Turecko, Řecko - S300/400. Co bude s Mig21, Mig29, nebo Mi24/35? Kdo by dodával náhradní díly, které vyrábí Rusko?
6) USA tvrdí, že ochrání každý centimetr NATO. To znamená, že Ukrajinu chránit nebudou, protože není v NATO. Navíc je logické, že se Ukrajina v dohledné době členem NATO nestane, protože je nutný souhlas všech členských států, kterých je v současné době 30. Proti vstupu Ukrajiny do NATO se již vyslovilo Chorvatsko a další země určitě přibydou. O tom naše média rovněž mlčí. Navíc, pokud by Ukrajina požádala o členství v NATO, tak uzná své současné hranice – bez Doněcké a Luhanské republiky a k tomu zřejmě nikdy nedojde.