Za pět minut dvanáct

Za pět minut dvanáct

Tak jsem si vysloužil označení xenofob. Ptáte se, kdo a proč mě takhle označil? Pokud odpovím na první část otázky zcela otevřeně, tak mě tímto slovem označili moji bývalí spolužáci ze základní školy (vesměs voliči pravice). Zajímavější však je, proč mě tak označují. Je to prý za můj následující výrok, který se týká nárůstu terorismu v Evropě. Můj výrok zní následovně: ne každý islamista je terorista, ale je divné, že teroristické útoky většinou spáchal islamista. Mám zde na mysli teroristické útoky v Evropě. Od Nice, přes Berlín, až po Londýn. Všude stále stejný scénář. Najíždějící auto do lidí nebo nastražené výbušniny. Když se poté pátrá po vinících, tak se zjistí, že téměř vždy nějakým způsobem inklinovali k islámskému fundamentalismu nebo se paktují s organizací Islámský stát. Takže můj výrok popisuje jen základní stav současné doby.

Sám osobně (a určitě nejen já) mám strach o budoucnost a částečně i z budoucnosti, protože neustálý přiliv migrantů ze zemí, kde je odlišná kultura, náboženství a zvyky, bude plodit jen další konflikty. Musíme si uvědomit, že tím, kdy do Evropy přijdou miliony naprosto odlišných lidí, tak zaséváme sémě příštího konfliktu. Buď to bude konflikt, kdy se Evropané budou bránit nově příchozím, nebo se nově příchozí budou snažit ještě více ovládnout procesy v Evropě. Jistě mi dáte za pravdu, že pokud někdo někam migruje, tak když přijde do nové země, tak se musí přizpůsobit místním zákonům a pravidlům. Tomu se říká proces asimilace (včleňování). Jenže v současné době je již nově příchozích tolik, že proces včleňování nefunguje a nastává vážný problém v tom, že „noví lidé“ se snaží více prosazovat své zvyky, názory a náboženství. Evropa se tedy dostává do procesu „islamizace“ společnosti namísto toho, aby bránila své hodnoty, na kterých byla postavena. Ani se nedivím, že například v Rakousku posilují strany, které nechtějí na svém území migranty, protože se začíná ukazovat jejich negativní stránka.

Německo si svoji vítací migrační politikou částečně řeší své problémy s nízkou porodností, ale jejich kancléřka Angela Merkelová se přepočítala s celkovým počtem uprchlíků. To se jí vrací jako bumerang v podobě nárůstu teroristických útoků, protože v takovém proudu lidí nerozeznáte spící buňku nebo osamělého vlka. Poté se ani nedivím návrhům, které přicházejí z Rakouska, kde pravděpodobně nový kancléř (premiér) této země Sebastian Kurz už v roce 2016 navrhl řešení migrační krize. Jeho řešení vychází z modelu, který aplikuje Austrálie a to jasně říká, aby se čluny s uprchlíky zachycovaly již na moři a ty byly ihned vraceny do místa původu. Případně migranty internovat na nějakých ostrovech. Ano, tak to skutečně činí Austrálie. Namísto toho, aby na hranicích Evropy vždy koukali zástupci Amnesty International a jiných organizací, zda připlouvá nějaký ten člun. Austrálie přijala jasné a efektivní řešení. Bohužel politické elity Evropské unie opět spí a čekají, co se bude dít. Místo jasného řešení jen představují migrační kvóty a chtějí nesmyslně něco nařizovat. Namísto toho, aby problém migrace řešili na začátku, tak jej ještě podporují a řeší už pouze následky, ale je nutné přeci řešit příčiny. Australský model je vyzkoušený a fungující, tak proč jej nepoužít? Pravděpodobně se někomu nechce, protože současná podoba migrace tomu či onomu vyhovuje. Je potřeba s tím něco začít dělat, než bude pět minut po dvanácté.

Doba jiného světa

Doba jiného světa

Jak je možné, že bohatí bohatnou a chudí chudnou? Ano, tohle je trend současné neoliberální společnosti západního typu. Problém nerovnoměrného přerozdělování bohatství je tedy zakódován v samotném kapitalismu. Tento trend již vysledoval Karel Marx ve své knize kapitál, který letos slaví 150 let od svého prvního vydání. 

Od doby Karla Marxe se toho změnilo hodně, ale kapitalismus ve svém fungování zůstal naprosto stejný. Pouze pro své další rozšíření využil nových technologií. Zejména internetu. Celé své globální tažení tento společensko-ekonomický systém, který je postaven na dluhu, započal tvrzením, že soukromé vlastnictví je nedotknutelné. Jedná se o jakousi mantru dnešního kapitalismu, který toto neustále razí stůj co stůj. V podmínkách České republiky se toto tvrzení poprvé objevilo v dobách kupónové privatizace a ve své podstatě posvětilo a umožnilo rozkrádání státu. Tento stav ve své podstatě trvá dodnes. Z oné doby vznikl mýtus o neustálém kradení, rozkrádání. Celé to umožnilo vzniknout pojmu, že všichni kradou. Systémově však rozkrádá kapitalismus, který koncentruje své bohatství v rukou jednotlivců.

Pojďme však v úvaze ještě dál. Kapitalismus pro ospravedlnění svého šíření používá dva prvky, které se v diskuzích hojně používají. Prvním prvkem, kterým se legitimizuje kapitalismus, je samotný pojem demokracie. Zastánci kapitalismu říkají, že bez kapitalismu demokracie není možná. V druhé fázi se ospravedlňuje propojením s volným trhem. Máme zde tedy dva faktory, které legitimizují působení kapitalismu. Položme si ale otázku obráceně. Může demokracie existovat bez volného trhu? Ano, může. Proč by nemohla. V řadě zemí existují smíšené modely trhu. S tím je spojena i druhá obrácená otázka: může existovat demokracie bez kapitalismu? Ano, může. Z historie známe několik společenských modelů a v současnosti takový jiný model můžeme nalézt například ve Vietnamu nebo Číně.

Ze všeho zde zmíněného je evidentní, že dnešní typ kapitalismu požaduje maximalizaci zisků a zároveň provádí socializaci rizik. Jednoduše řečeno se žene za rozmachem za každou cenu a negativní věci (znečištění životního prostředí) přenáší na všechny obyvatele planety. Máme zde tedy systém, který proto, aby mohl ještě více akumulovat zisk, ničí vše, co mu přijde do cesty.

Vraťme se ale ještě k tvrzení, že soukromé vlastnictví je nedotknutelné. Všechny formy vlastnictví jsou ale postaveny na stejnou rovinu a jsou nedotknutelné. Jenže kolektivní vlastnictví se kapitalismu volného trhu nehodí tak říkajíc do krámu, protože zisky z toho vlastnictví jsou určeny všem lidem na území daného státu. Zisky nejdou jednotlivcům, ale celku. To je alfa a omega problému. Osobně si umím představit takový systém, kde budou existovat kolektivní formy vlastnictví firem, korporací atd. Bude to systém, ve kterém stát bude mít ve svém vlastnictví strategické věci typu: vodovody, letecká doprava, železnice, energetika, zemědělská výroba, potravinářství atd.

Stránky

Přihlásit se k odběru RSS - Historie