Mgr. Jan Klán

Česká televize u příležitosti výročí událostí roku 1968 zveřejnila málo známý sociologický výzkum té doby. Tento výzkum z července onoho roku zjišťoval aktuální nálady v tehdejší československé společnosti, která byla ve velkém kvasu a dosti nepřehledná. Kromě toho, že byl populární Alexander Dubček a Ludvík Svoboda, se zjistilo, že si lidé nepřáli vznik alternativy vůči tehdejší KSČ. Má to logiku, protože strana tehdy měla důvěru většiny společnosti. Rovněž sem můžeme připočíst celkové světové uvolnění, ať už v kulturní, intelektuální nebo i sexuální sféře. Vše mělo jistý dopad na utváření veřejného mínění oné doby. Co je však nutné zmínit je, že se výzkumníci ptali i na to, jak občané vnímají zrušení cenzury. Většina lidí tento akt přivítala, ale zrušení cenzury jako takové mělo dalekosáhlé důsledky na celý vývoj společnosti.
Musíme si říci, že cenzura jako taková existovala již za Rakouska-Uherska a naše první republika ji posléze převzala. Kdo tedy tvrdí, že za doby existence Československa 1918-1938 neexistovala cenzura, tak nemluví pravdu. Kupříkladu ve 30. letech 20. století byli hojně cenzurováni radikální poslanci nejen tehdejší KSČ, ale kupříkladu i sociální demokracie nebo jiných stran. Po roce 1948 došlo k opaku. Byli cenzurováni ti, kdo cenzurovali za první republiky. Je tedy jasné, že v roce 1968 mělo zrušení cenzury velké ohlasy, když existovala od roku 1918. V tomto aktu je však skryta jedna negativní tendence. Když se do té doby přeneseme, tak zjistíme, že je 20 let od únorových událostí roku 1948. Poté je několik málo let od různých procesů (Horáková, Slánský, Husák atd.). Reálně tedy mohlo dojít k vyřizování si účtů za tyto věci (jistou roli zde hrály rehabilitace nespravedlivě odsouzených). Pamětníci dokonce tvrdí, že existovaly seznamy lidí, kteří měli být odstraněni a to dokonce fyzickou likvidací (mnozí často neměli s událostmi v 50. letech co do činění, takže se mohlo jednat o osobní půtky). Zrušení cenzury mohlo rovněž vyvolat občanskou válku. Pokud použiji slova amerického politologa Samuela Huntingtona (ten je známý zejména svoji knihou Střet civilizací), tak v létě roku 1968 došlo na našem území díky zrušení cenzury k „demokratické vlně“ na kterou nebyla společnost připravena. Došlo k tomu navíc natolik rychle a v krátkém časovém úseku, že se tehdejší Československo stalo neovladatelné co do fungování státu. Stačí si připomenout, v jak rychlém sledu přichází úvahy o zrušení Lidových milicí, zřizování Hyde Parků na náměstích a mnohé další věci. Všechno tohle nemohlo zůstat bez odezvy.
Z výše uvedeného jasně vyplývá, co vše se mohlo v naší zemi odehrát, ale naštěstí neodehrálo. Právě proto je nutné dějiny vykládat skutečně podle svého průběhu. Historie totiž nezná žádné kdyby. To jsou pouze virtuální dějiny a posuzovat tehdejší události podle dnešního práva, dnešních zákonů, je rovněž zcestné. V té době totiž existoval naprosto jiný svět, jiné zákony, jiné státy. Je nutné vše vsazovat do historického kontextu. Bez tohoto kontextu nás všechny historické události, které měly značný dopad na naši společnost, budou neustále pronásledovat jako démon. Minulost už nezměníme, ale změnit můžeme zítřek. Z minulosti si můžeme vzít ponaučení a vyvarovat se chyb. Bohužel dnešní doba více nahrává různých chybám, deformování minulosti a to jen proto, aby zastánci kapitalismu volného trhu ukázali na to, že socialismus je nereálný nebo násilný. K tomuto tvrzení využívají rovněž i události roku 1968, aniž by si uvědomili, jak to vlastně bylo (včetně sfér rozdělení vlivu USA a SSSR). Dubček byl přeci komunista, Smrkovský také, Husák i Svoboda rovněž. Přišlo mně zarážející, že tato některá jména zaznívala na Václavském náměstí, kde se konal jakýsi vzpomínkový koncert namířený proti (nebo na podporu?) událostem roku 1968. Zajímavý paradox naší doby...