Poprvé?
Některá média jsou řádně vystrašena z toho, že Andrej Babiš přivedl k moci komunistickou stranu a to poprvé od roku 1989. To ale není žádná pravda. KSČM umožnila pouze vznik vlády a vláda je menšinová v podobě ANO a ČSSD. Nic víc a nic méně. Jedná se tedy o toleranci menšinové vlády a je k tomu uzavřena i dohoda o toleranci, která obsahuje několik stěžejních bodů. Média navíc mylně interpretují, že se k moci dostávají komunisté poprvé od roku 1989. To rovněž není pravda, protože za posledních necelých 30 let od společensko – ekonomického převratu vládli komunisté několikrát. Samozřejmě se ale nejednalo o současné komunisty, ale často o bývalé členy KSČ nebo přímo vrcholové státníky doby koncem 80. let minulého století.
Příklad první: Marián Čalfa. Tento komunistický politik umožnil, aby byl v prosinci 1989 Václav Havel zvolen prezidentem tehdejší Československé socialistické republiky. Navíc byl předsedou vlády až do roku 1992, kdy se rozdělilo tehdejší Československo. Jako odměnu si jej později Václav Havel vzal k sobě jako svého poradce. Takže média mylně interpretují jak dobu minulou, tak i současnou, protože v dnešní vládě žádní komunisté nejsou (pokud samozřejmě do této kategorie nebude zahrnovat bývalé straníky). Je tedy evidentní, že média budou stále více zkreslovat a přetvářet dobu minulou pro zvýšení negativa existence současné vlády, která dostala důvěru díky KSČM.
Příklad druhý: bývalí členové KSČ v různých vládách. Tento jev se v naší polistopadové éře vyskytoval poměrně často. Mnoho politiků, kteří po roce 1989 utvářeli chod naší republiky, bylo členy tehdejší KSČ. Jako příklad nám může posloužit Vlastimil Tlustý, který byl ministrem financí za vlády ODS Mirka Topolánka. Jako další příklad si můžeme uvést bývalého předsedu vlády Jiřího Paroubka nebo i toho současného Andreje Babiše. Lze tedy tvrdit, že „kariérní“ komunisté z doby před listopadem 1989 v naší zemi vládli poměrně často a nikomu to nevadilo.
Jak je ale možné, že současná komunistická strana tolik vadí médiím? Problém spočívá v tom, že média od roku 1990 vedla primitivní antikomunismus a najednou zjišťují, že nic z toho, co říkala, není pravda. Z tohoto důvodu média začala předkládat nový antikomunismus v podobě srovnávání a připomínání doby minulé – co vše bylo a nebylo, co vše se prý může vrátit ještě dnes atd. Vzhledem k tomu, že KSČM předkládá zákony, aby byly například potrestány privatizační zločiny, tak to se samozřejmě nelíbí médiím, která jsou vlastněna ve větší nebo menší míře právě privatizátory z 90. let. Proto probíhá tato negativní kampaň jak proti KSČM samotné, tak i současné vládě.
Napravit „zlodějiny“ z dob minulých vlád, ať už se jedná o privatizaci státního majetku nebo církevní restituce nebude jednoduché, ale je nutné, aby k tomu došlo, a KSČM se nesmí nechat zastrašit.
