Mgr. Jan Klán

Společnost Post Bellum uveřejnila výzkum, ve kterém zjišťovala, zda občané znají osmičková výročí. Výsledky zarazily i samotné výzkumníky. V tomto článku se pokusím nastínit, proč lidé o osmičkových výročích toho tolik neví a z jakého důvodu se o minulost nezajímají.

Pokud nahlédneme do zveřejněného výzkumu, tak zjistíme, že téměř polovina mladých lidí neví, co se stalo v roce 1938, 1948 a 1968. Proč tomu je nejvíce u mladé generace? Zřejmě zde roli hraje výuka na základních školách, kde se mají učit dějiny 20. století. Problém nastává ve chvíli, když se učitelé nemohou shodnout, jak toto období učit. To je ale špatně. Historie se má vykládat tak, jak skutečně probíhala. Bez ideologického zabarvení. Jenže to dnešní kantoři často nedokáží a snaží se historii 20. století upozaďovat. Co je ale ještě horší, je fakt, že mnohé učebnice historie již děti na základních školách masírují v tom, že v letech 1948 – 1990 zde vlastně nic nebylo, nic neexistovalo, vše bylo špatně atd. S tím můžeme spojit i fakt, že v roce 1938 jsme byli okupováni nacistickým Německem a je upozaďována zrada západních velmocí. Kdo z mladých lidí dnes přesně ví, jak se tehdejší události skutečně odehrávaly? Moc jich není.

Určitou roli v tom, že o osmičkových výročích toho moc lidé neví, hraje i účelové vykládání minulosti Ústavem pro studium totalitních režimů. Tento ústav často vytváří takové publikace, které dobu po roce 1945 očerňují do značných kontroverzí. Například se dozvídáme, že zde neexistoval žádný vývoj a že období po roce 1948 bylo poznamenáno jen úpadkem. To ale není pravda. Každý systém má svůj vývoj. Když to ale celé srovnáme, tak v historických milnících chybí i rok 1998 – Opoziční smlouva, která dodnes utváří politické prostředí v naší republice. Poté chybí i rok 2008 a nástup finanční krize. Z jakého důvodu se na to nikdo neptá? Že by to nebyla podstatná výročí?

Na závěr si ale řekněme, proč se o období před rokem 1990 vytváří takové démonizace? Dnešní demokraticko - kapitalistický  systém si totiž vytváří „kult“ minulosti takový, aby mohl obhájit svoji vlastní existenci. Je to vytváření účelové, protože pokud bychom začali vykládat dějiny podle tehdejšího vývoje světa i společnosti, tak bychom najednou zjistili, že se nějak žilo, vše se někam vyvíjelo. Nebylo to černobílé. Mnoho věcí se postavilo a dnešní kapitalistický systém z těchto věcí stále žije. Jako příklad si můžeme uvést elektrárny, přehrady, výstavby sídlišť atd. Kolik se toho postavilo před a po roce 1990? Vždyť dnešní systém žije právě z toho, co se postavilo právě v onom „očerňovaném“ období.