Připomínáme si 100 let od vzniku samostatného Československa. Krásné kulaté výročí, které je dobré si připomínat a to i přes to, že dnes už tento náš stát neexistuje. Jedná se o fakt, který musíme brát v potaz, když budeme připomínat vznik republiky (Slovensko totiž 28. říjen nemá jako státní svátek). Tato postarší dáma toho za svoji stoletou existenci zažila mnoho. Vzestupy, pády, válku, snahu o jinou společnost, rozpad a nástup nových republik. To vše patří k historii. Dnes existuje z Československa existuje jen Česká republika a Slovensko. Podkarpatská Rus je dnes Zakarpatskou Ukrajinou, takže z tehdejšího Československa nezbylo téměř nic. Za celou stoletou historii se mnohokrát idealizují dějiny. Vždy je píší vítězové. V roce 1918 to jsou Češi, Slováci, Rusíni a další menšiny. Nedávno jsem dostal otázku, kterou dobu naší historie bych chtěl zažít? Odpověděl jsem jasně, 60. nebo 80. léta 20. století. Nebudu zde rozebírat z jakých důvodů, ale poznamenal jsem, že bych nechtěl prožít dobu první republiky. Možná se ptáte proč?
Vznik republiky Československé znamenal důležitý přelom v našich dějinách. Nicméně ono dvacetiletí existence první republiky 1918-1938 nebylo tak růžové, jak je nám dnes mnohými předkládáno. Jedni říkají, že jsme patřili k ekonomickým tygrům Evropy, jiní zase světa. Jenže vše má svůj rub i líc. Je pravdou, že jsme měli silnou ekonomiku, ale i tak v našich poměrech vládla nezaměstnanost a národnostní spory. Ponuré byly osudy spodních vrstev a dělnické třídy, která často žila v nuzných podmínkách. Ne každý byl boháč, sedlák, Baťa nebo filmový herec. Většina lidí žila na venkově, kde vládla bída. To je odvrácená tvář první republiky, která se v dnešní době moc nezmiňuje. Dokonce se odehrávají různé stávky a při jedné z nich (1931) je zahájena střelba do stávkujících. I to je smutná realita oněch dějin, které bych rozhodně nechtěl zažít. Existence první republiky je navíc protkána územními spory, ohrožení nacistickým Německem a vše končí potupným Mnichovem, kdy nás zradí západní spojenci. Takže se nejedná o žádnou růžovou idylku. Existence Československa tak končí v roce 1938 a svět spěje k válce. Z tohoto důvodu bych nechtěl onu dobu zažít znova.
Vraťme se ještě na chvíli do ekonomického vývoje oněch let. Jak jsem již uvedl výše, tak Československo oné doby sice bylo vyspělým státem, ale zvyšující se ekonomika své klady nepřenášela na všechny obyvatele rovnoměrně. Prý patřila do první desítky vyspělých států a tuto vyspělost zničil rok 1948. Je ale nutné poznamenat, že pokud chceme porovnávat, kdy došlo k propadu s jiným obdobím, tak se musí zmínit, že do roku 1938 existuje určitý počet států, který je odlišný po roce 1948. Dojde k jejich navýšení. Navíc proběhne druhá světová válka, která má silně negativní ekonomické dopady. Dívejme se na období existence naší první republiky střízlivýma očima. Neidealizujme ono období, jako kdyby bylo růžové a nejlepší. Každá doba má své klady a zápory. To je vždy nutné zdůrazňovat při objektivním posuzování naší stoleté historie.

Pomalu nám vyprchává atmosféra připomínání roku 1968. Média byla vysloveně „nacpána“ k prasknutí různými pořady, které událost před 50 lety připomínaly. Vše dokonce přerostlo v demonstraci, která se odehrála před velvyslanectvím Ruské federace. Prý nás neustále Rusové ohrožují. Média vědomě (nebo nevědomě, ale věřím první možnosti) zasela geopolitiku strachu a nevraživosti vůči jinému národu. Jak je tohle možné? Z historie se totiž nakonec stává spíš hysterie, než aby se objektivně vykládala. Někdo může namítnout, že nemám co mluvit do událostí, které jsem nezažil. To je pravda velice povrchní a nakonec si každý může říci svůj názor. Měl jsem totiž to štěstí, že jsem základní školu absolvoval ještě v 90. letech minulého století a na vysoké škole měl výborné kantory, kteří vykládali dějiny, tak jak probíhaly.
Z událostí, které se odehrály 21.8.1968, se stává čím dál větší fenomén, kdy se říká, že se mělo stát to a to. Nebo lépe, že pokud by vojska Varšavské smlouvy nepřišla, tak by Československo bylo někde úplně jinde. Prý na úrovni Západu. Když se na to celé podíváme, tak kritici tehdejšího systému se asi musí dnes stydět (jim to ale divné nepřijde), když to samé nám říkali v roce 1989. Tenkrát se říkalo, že za pár let doženeme Rakousko nebo Německo. A co se stalo? Místo dohánění jsme se po roce 1990 propadli ještě níž a „vysněný“ Západ nám dal vale.
Jak se čím dál více s naší historií hysterčí, tak jsem zvědavý, zda budou podobným způsobem připomenuty události roku 1938. Opravdu bude naše televize vysílat speciální vysílání k této události, kdy nás naši dnešní (i tehdejší) „spojenci“ nechali napospas tehdejšímu nacistickému Německu? Bude připomenuto, že se jednalo o spojeneckou zradu Velké Británie a Francie? Bude se rovněž protestovat před velvyslanectvími těchto zemí za to, že způsobily utrpení našemu národu? Obávám se, že nikoliv. Vše bude prezentováno, že to prostě takhle bylo a nic jiného nešlo dělat. Možná se ptáte, co tím chci říci? Poukazuji zde na jeden významný fakt: naše média z některých výročí naší historie vytváří hysterii vůči někomu/něčemu.
Proč se však naše dějiny vytváří a upravují jednou tak a podruhé onak? Vždy záleží na tom, kdo je v danou chvíli v politice u moci. Respektive, zda je u moci zrovna ten, komu fandí média (demokracie se v tomto případě musí stydět). Nehledě na to, že se v našich podmínkách vyskytuje Ústav pro studium totalitních režimů, který do svého „výzkumu“ zahrnuje období let 1939-1989. V tom případě je divné, že pokud tento „vykladač“ minulosti říká, že celé toto období bylo „totalitní nebo nedemokratické“, tak proč média říkají, že rok 1968 takový nebyl? Pravděpodobně se jim to hodí do výkladu, když tvrdí, že socialismus je nedemokratický, protože snaha o jeho „jiný“ model skončila intervencí vojsk do Československa.
Ať tak či onak, tak zjistíme, že koncem 80. let 20. století se sovětský model socialismu vyčerpal a to i přes to, že na našem území byla sovětská vojska ve svých kasárnách. Nikdo ani moc nevěděl, že tady nějaká vojska jsou. Dokonce jsem to nevěděl ani já. Jako malý kluk, když se musela tato vojska v roce 1991 stahovat do tehdy ještě existujícího Sovětského svazu, jsem se na ně chodil s kamarády dívat na nádraží v naší vesnici kousek od Kolína. Dokonce se šuškalo, že v lese nedaleko naší vesnice mají střelnici, kam jezdí cvičit. Jinak jsme nic nevěděli.
Rok 1968, ale nejen on, je historie, ale neměla by se z toho dělat hysterie. Jenže dělá...

Letošní rok je protkán kulatými výročími událostí, které měly dopad na náš budoucí vývoj, stejně i osudy lidí. Ať už se jednalo o rok 1918, 1938, 1948 nebo 1968. Všechno jsou to události, které měly dopad na naši společnost. V tomto článku se zaměřím na půl století od srpnové intervence vojsk Varšavské smlouvy do tehdejší Československé socialistické republiky.

Mnoho lidí tvrdí, že sem vojska byla pozvána. Někteří tvrdí, že pokud by nebyla pozvána „zvacím dopisem“, tak by nepřišla. Osobně si to nemyslím. Vojska by přišla stejně. Co mě k tomuto tvrzení vede? Zejména fakt, že na našem území do té doby nebyla žádná cizí vojska. Přesně řečeno nebyla v ČSSR a Rakousku. Ve všech ostatních státech jinak byla. Naše země měla tu nevýhodu, že střežila nejdelší hranici s tehdejším západním světem. V té době se jednalo o nepřátele. Bylo tedy logické, že Varšavská smlouva a Sovětský svaz zvlášť, měl zájem na tom, aby zde byla lokalizována jejich vojska. Podstatnou roli v tomto případě hrálo, že Evropa byla rozdělena na sféry vlivu z doby porážky fašismu a nacismu v roce 1945. Tak si to vítězové druhé světové války prostě dohodli.

Domnívám se, že v srpnu roku 1968 Sovětskému svazu nic jiného nezbývalo, než sem vojska poslat. Vezměme si, že na západ od nás jsou „nepřátelská“ vojska NATO a Studená válka je na jednom ze svých vrcholů. Intervenci vojsk Varšavské smlouvy předcházela horečná jednání se zástupci jak ČSSR, SSSR, ale i dalších států z tehdejšího socialistického bloku. Je možné, že tehdejší představitelé Sovětského svazu postavili vedení KSČ před hotovou věc. Mohli říci, že buď zastavíte „liberalizaci“ nebo provedeme invazi jako v roce 1956 do Maďarska. Pravděpodobně něco takového řekli Jaruzelskému v roce 1980, když nastal problém v Polsku. Jenže podobné akce jako Sovětský svaz, prováděly jinde na světě USA. Jednalo se o to samé. Hlídala se sféra vlivu.

Spojené státy americké si svoji sféru vlivu hlídaly tam, kde na tom měly enormní zájem ve vztahu z toho něco mít (nebo se cítily být ohroženy). Například jim často vyhovoval chaos v zemích, které by v jejich blízkosti mohly mít jinou vládu. Jako příklad vměšování do záležitostí jiného státu si můžeme uvést USA financovaný a podporovaný převrat v Chile roku 1973, který byl velice krvavý. V tomto případě se velice angažovala CIA, která pomohla k moci diktátorovi Augusto Pinochetovi. Z logiky věci plyne, že si obě supervelmoci udržovaly sféry svého vlivu za každou cenu. Nepřipustily, aby se na periferiích jejich vlivu odehrálo něco, co by se jim nelíbilo.

Ať tak či onak, intervence vojsk Varšavské smlouvy do tehdejšího Československa znamenala deformaci myšlenek socialismu sovětského typu. Došlo k pokřivení následného vývoje, což byla škoda, protože se v 60. letech minulého století více jak třetina tehdejšího světa hlásila k budování socialismu a komunismu. Bohužel dnešní kapitalistický svět využívá  negativ tehdejšího socialismu, aby obhájil svoji vlastní existenci v současné době. Často tehdejší negativa zveličuje a svoje (která lze postavit na stejnou rovinu) upozaďuje, tak jako například kapitálem podporované převraty v různých zemích. Tyto převraty, které organizovala a přímo podporovala CIA (vlády USA) jsou rovněž negativní s mnoha obětmi. Nicméně neoliberální (kapitalisté, pravice) představitelé je upozaďují a zveličují negativa minulého socialismu (chcete-li minulé doby). I to je pozůstatek intervence vojsk Varšavské smlouvy v srpnu 1968. Bohužel.

Nediskutujme o tom, co by se odehrálo, kdyby tomu tak nebylo. Historie nezná kdyby. V té době by vojska stejně přišla a nikdo by tomu nezabránil, protože svět byl rozdělen do dvou mocenských bloků a každá z velmocí si udržovala svůj vliv. 

Jste připraveni na divokou jízdu? Ne? Tak to se připravte. Lucifer právě přichází. Neutuchající vedra se potulují téměř celou planetou. Nejvíce je postižena Evropa, která se ze zelené změnila na hnědou. Vědci upozorňují, že extrémní vedra budou brzy normou a máme se připravit, že nebude voda, sníží se výnosy obilovin atd. Příčinou je globální oteplování a viníkem tohoto procesu je uhlík. Pokud se spokojíme s tímto vysvětlením, tak nám ale chybí opodstatnění, kde se uhlík bere? Tento chemický prvek, který způsobuje skleníkový efekt, vzniká spalováním nerostných surovin – ropy, uhlí, dříví. Sami můžete odhadnout, že za nárůstem tohoto problému je lidská činnost. Konkrétně značný rozvoj civilizace, která je postavena na využívání nerostných, neobnovitelných zdrojů. Lze tedy tvrdit, že až do nedávna za nárůst skleníkových plynů mohla industrializace, respektive průmyslová revoluce. To se ale dnes mění, protože na naší planetě vládne systém, který nazýváme globální kapitalismus. Tento myšlenkový směr říká, že je nutné neustále akumulovat zisk a hlavně expandovat po celé planetě. Jeho ideologie je postavena na neustálém ekonomickém, technologickém nebo jiném růstu. Může ale růst do nekonečna? Zatím se zdá, že ano, ale v cestě mu stojí příroda jako celek. Z tohoto důvodu drancuje vše kolem sebe. Od deštných pralesů a jejich kácení, až po znečišťování řek chemickými látkami.

Proti nárůstu teplot má bojovat Pařížská klimatická dohoda, kde se největší znečišťovatelé dohodli, že sníží emise. Jenže máme už nějaký rok od schválení a kde nic, tu nic. Zdá se tedy, že dohoda je opět zase jen dohoda. Ekonomické zájmy kapitalismu jsou postaveny výše, než naše životní prostředí. Honbu za neustálým růstem globálního kapitalismu, ale pociťujeme všichni. Jakákoliv nadnárodní regulace je k smíchu, protože je nevymahatelná. K čemu to celé vede? Hlavně k ničení samotné planety, která nám ale připravila pěkně divokou jízdu budoucností.

Jaká tedy bude budoucnost, pokud se nezmění současné pojetí globálního kapitalismu, který je primárně zodpovědný za globální oteplování a nárůst uhlíkové stopy? Zcela jistě poroste teplota a ještě více se budou využívat klimatizace. To vede k větší spotřebě elektřiny a dalšímu nárůstu uhlíku (většina energie se získává spalováním). Začne ubývat voda, nastane sucho. Turbíny vodních elektráren se zastaví, úroda bude extrémně nízká. Ceny potravin poletí do závratných výšit a nastane společenských rozklad. Vzhledem k tomu, že je naše moderní civilizace extrémně závislá na nerostných surovinách, tak brzy zjistíme, že se budeme muset bez nich obejít. K čemu dojde? Pravděpodobně ke kolapsu, kdy se jednak povedou války o vodu, poslední zbytky zdrojů a rapidně klesne počet obyvatel na planetě. Čím více lidí totiž na planetě je, tak tím více vypouštíme jako lidstvo uhlíku. Jde o to, že státy, které byly dříve považovány za zaostalé, se začínají prudce rozvíjet a dohánějí „vysněnou“ západní civilizaci.

Řešení existuje jenom jedno – přejít na zelenou politiku, jadernou energii, hledat plně obnovitelný zdroj energie a hlavně odstranit globální kapitalismus, který v honbě za svým růstem ničí úplně vše, co se mu postaví do cesty.

S blížícím se výročím 21. srpna 1968 se v naší společnosti začínají vyskytovat antiruské nálady. Média provádí vřavu, která útočí proti současnému Rusku. Dozvídáme se, že nás před 50 lety vlastně okupovali Rusové a že jsou také hrozbou pro současné dění v Evropě. Je evidentní, že mnozí lidé, kteří tyto informace šíří, asi z dějepisu moc ve škole neprospívali. Možná na hodinách dějepisu chyběli nebo tyto věci vykládal někdo z vyučujících účelově překrouceně.

Zarážející na celé věci je, že se v našich podmínkách vyskytuje hysterie proti Rusku na vysoké úrovni. Současné Rusko totiž není Sovětský svaz. Dnes se tedy můžeme například od pravicových politiků dozvědět, že v roce 1968 na naše území přišli Rusové, že je dnešní Rusko hrozbou pro naši republiku a že s touto zemí nesmíme obchodovat a mnoho dalších perel. Nejsmutnější na celé věci je, že všechny západní země s Ruskem čile obchodují a my bychom to neměli dělat? Z jakého důvodu? Pokud bychom použili logiku pravicových stran (někdy i ČSSD), abychom s Ruskem raději nic neměli, tak jsme ve své podstatě protizápadní. Jedná se o zvrácenou logiku naší politické scény, kdy se hledá nepřítel tam, kde ve skutečnosti žádný není. Vraťme se ale k tvrzení, že před 50 lety na naše území přišli Rusové. Jak tomu vlastně bylo?

Předně je nutné zmínit, že na naše území přišla vojska Varšavské smlouvy a nikoliv vojska ruská nebo sovětská. Dokonce na naše území byla poslána vojska tehdejší NDR, ale ta se musela velice brzy stáhnout. Podobně to dopadlo na území tehdejšího Slezska. Zde byla vojska Polska a ta se musela také stáhnout, protože si mnozí lidé pamatovali, jak se Poláci chovali na začátku vzniku republiky v roce 1918 (spory o Těšínsko) a také v roce 1938, kdy se postavili na stranu Hitlera. Na území Slovenska zase přišla vojska maďarská. Maďaři tak vlastně vstupovali na své bývalé území, které bylo před tím 1000 let jejich. Slovensko totiž bylo součástí Rakousko – Uherska a jako stát v této monarchii neexistovalo. Je tedy nutné neustále opakovat, že v roce 1968 k nám vstoupila vojska paktu Varšavské smlouvy. Podobně jako jsou například vojska paktu NATO v Německu.

Je tedy s podivem, proč je v naší republice taková protiruská hysterie. Rusko přeci není Sovětský svaz. Je pouze jeho nástupnickou zemí, kde dnes vládne kapitalismus. Dokonce mnoho čelních představitelů tehdejšího Sovětského svazu nebyli Rusy. Například ti, na které dnes nadáváme jako na Rusy, vůbec této národnosti nebyli. Uveďme několik známých jmen: Stalin a Berija byli Gruzínci, Chruščov byl Ukrajinec, Džerdžinskij byl Polák a Brežněv byl vlastně Ukrajinec. Takže z jakého důvodu média a politická scéna vytvářejí polopravdy proti dnešnímu Rusku, když v minulosti ani Sovětskému svazu většinou nevládli Rusové? Dle mého názoru se hledá zástupný problém a vnější nepřítel na kterého bychom vše mohli hodit. Jako terč se nabízí Rusko, které je v dnešní době označováno ze mocnost, která by chtěla rozpoutat válku. Jenže zbraněmi řinčí stát na druhém konci světa – USA. V době polopravd a fake news se například dozvídáme, že Rusko může za to, že byl někdo otráven, že někdo vyhrál nebo prohrál volby, že k nám v roce 1968 vpadlo a posléze nás okupovalo, vlastně může i za to, že se na jeho území konalo fotbalové mistrovství světa. Že to nedává logiku? Ale dává. Označování Ruska jeho nepřítele číslo jedna je pouze dobře propracovanou hrou na to, jak zatáhnout svět do konfliktu. Na planetě se totiž pohybuje tolik likvidního kapitálu, že jeho nadbytek dokáží vyčerpat jen dvě věci: válka a krize. Existuje ale ještě možnost: likvidní kapitál vymazat, protože se jedná jen o virtuální čísla. Věřme, že si to vezmou ti, kdo ovlivňují dění v našem globálním světě, k srdci. Včetně našich politiků a nebudou si zahrávat s ohněm.