Druhá polovina druhé dekády 21. století nám stále více ukazuje, že se starý proletariát, tak jak jej znali klasici, naprosto proměnil. Dělník již není tím typickým dělníkem, jak jej popisoval Marx, že pracuje někde v továrně na těžký průmysl a pomáhá kapitalistovi budovat kapitalismus. Dnes mezi dělnickou třídu, tak jak byla původně definována klasiky, můžeme zařadit i prodavačky, odborníky na informační technologie, telefonní operátorky, pracovníky služeb a mnohé další. Probíhá debata, zda je to skutečně stále proletariát s těmi samými prvky, tak jak vše definovali klasikové. Musíme si přiznat, že není. Ať se to někomu líbí nebo ne. Použiji zde tvrzení poměrně známého francouzského myslitele Rogera Garoudy, který byl filosofem Komunistické strany Francie. Tento filosof již v 60. letech 20. století prohlásil, že „dělnická třída zburžoazněla“. A již v té době měl pravdu. Možná se ptáte, co to přesně znamená. Toto tvrzení znamená posun dělnictva směrem ke konzumní společnosti a do jisté míry převzetí hodnot střední třídy. Lze tedy tvrdit, že dnes dělník, který pracuje v určité profesi, chce vlastnit byt či dům, mít své vlastní auto, manželku, rodinu a klid. K tomu připočtěme, že chce mít slušné vybavení svého zázemí a uvidíme jasné propojení s konzumem. Netvrdím, že je to něco špatného, ale pouze poukazuji na fakt, že dělník již není dělníkem v klasickém pojetí.

S tím vším souvisí společnost založená na dluhu. Jistě mi dáte za pravdu, že hodnoty dělníků se změnili zejména díky tomu, že si mohou na vše půjčit (kapitalismus je postaven na neustálém růstu dluhů). Z toho všeho se ovšem vymyká třída, která se dnes nazývá prekariátem a je to vlastně nový proletariát. Jsou to lidé, kteří jsou nespravedlivě odměňováni, hodně vytěžováni, málo chráněni a vykořisťování nadnárodním kapitálem. Jsou to tedy například pracovníci supermarketů, prodejen typu Vesna atd. Příkladů je více než dost. Jsou i poměrně organizováni – na sociálních sítích, ulicích, na pracovištích a nejsou jim například lhostejné ekologické problémy. Jablkem sváru je tedy to, že dnes je klasických dělníků velice poskrovnu a proto se levice musí přetransformovat (zaměřit) na tu skupinu lidí, která bohužel „zburžoazněla“, změnila své životní hodnoty a je vykořisťována nadnárodním kapitálem a oligarchy.

K tomu všemu ještě můžeme přičíst, že v dnešní době globalizovaného kapitalismu, který je založen na nerostném bohatství, vládnou (mezi) národní oligarchové (Trump, Babiš aj.). Tito oligarchové nahrazují národní politické elity. Z tohoto důvodu je nutné co nejdříve rozložit neoliberalismus a kapitalismus, který je založen na neustálém drancování nerostných zdrojů. Sílu k této přeměně bude mít jedině onen nový proletariát, který je dnes nazýván prekariátem. Pokud tedy platí, že příslušníci prekariátu jsou skutečně budoucími hybateli dějin, tak dnes jsou levicové strany zastaralé a je nutné je modernizovat. Společnost se diametrálně odlišuje od doby v roce 2000, natož v roce 1980. S těmito proměnami je nutné pracovat a chápat je v širokém kontextu.

Tak jsem si vysloužil označení xenofob. Ptáte se, kdo a proč mě takhle označil? Pokud odpovím na první část otázky zcela otevřeně, tak mě tímto slovem označili moji bývalí spolužáci ze základní školy (vesměs voliči pravice). Zajímavější však je, proč mě tak označují. Je to prý za můj následující výrok, který se týká nárůstu terorismu v Evropě. Můj výrok zní následovně: ne každý islamista je terorista, ale je divné, že teroristické útoky většinou spáchal islamista. Mám zde na mysli teroristické útoky v Evropě. Od Nice, přes Berlín, až po Londýn. Všude stále stejný scénář. Najíždějící auto do lidí nebo nastražené výbušniny. Když se poté pátrá po vinících, tak se zjistí, že téměř vždy nějakým způsobem inklinovali k islámskému fundamentalismu nebo se paktují s organizací Islámský stát. Takže můj výrok popisuje jen základní stav současné doby.

Sám osobně (a určitě nejen já) mám strach o budoucnost a částečně i z budoucnosti, protože neustálý přiliv migrantů ze zemí, kde je odlišná kultura, náboženství a zvyky, bude plodit jen další konflikty. Musíme si uvědomit, že tím, kdy do Evropy přijdou miliony naprosto odlišných lidí, tak zaséváme sémě příštího konfliktu. Buď to bude konflikt, kdy se Evropané budou bránit nově příchozím, nebo se nově příchozí budou snažit ještě více ovládnout procesy v Evropě. Jistě mi dáte za pravdu, že pokud někdo někam migruje, tak když přijde do nové země, tak se musí přizpůsobit místním zákonům a pravidlům. Tomu se říká proces asimilace (včleňování). Jenže v současné době je již nově příchozích tolik, že proces včleňování nefunguje a nastává vážný problém v tom, že „noví lidé“ se snaží více prosazovat své zvyky, názory a náboženství. Evropa se tedy dostává do procesu „islamizace“ společnosti namísto toho, aby bránila své hodnoty, na kterých byla postavena. Ani se nedivím, že například v Rakousku posilují strany, které nechtějí na svém území migranty, protože se začíná ukazovat jejich negativní stránka.

Německo si svoji vítací migrační politikou částečně řeší své problémy s nízkou porodností, ale jejich kancléřka Angela Merkelová se přepočítala s celkovým počtem uprchlíků. To se jí vrací jako bumerang v podobě nárůstu teroristických útoků, protože v takovém proudu lidí nerozeznáte spící buňku nebo osamělého vlka. Poté se ani nedivím návrhům, které přicházejí z Rakouska, kde pravděpodobně nový kancléř (premiér) této země Sebastian Kurz už v roce 2016 navrhl řešení migrační krize. Jeho řešení vychází z modelu, který aplikuje Austrálie a to jasně říká, aby se čluny s uprchlíky zachycovaly již na moři a ty byly ihned vraceny do místa původu. Případně migranty internovat na nějakých ostrovech. Ano, tak to skutečně činí Austrálie. Namísto toho, aby na hranicích Evropy vždy koukali zástupci Amnesty International a jiných organizací, zda připlouvá nějaký ten člun. Austrálie přijala jasné a efektivní řešení. Bohužel politické elity Evropské unie opět spí a čekají, co se bude dít. Místo jasného řešení jen představují migrační kvóty a chtějí nesmyslně něco nařizovat. Namísto toho, aby problém migrace řešili na začátku, tak jej ještě podporují a řeší už pouze následky, ale je nutné přeci řešit příčiny. Australský model je vyzkoušený a fungující, tak proč jej nepoužít? Pravděpodobně se někomu nechce, protože současná podoba migrace tomu či onomu vyhovuje. Je potřeba s tím něco začít dělat, než bude pět minut po dvanácté.