Globální protektor
Skupina poslanců v čele s Janem Bartoškem a Jiřím Miholou (oba KDU – ČSL) předložila návrh, aby se 21. srpen 1968 stal významným dnem. Ať už je záměr předkladatelů jakýkoliv, tak velkou roli zde hraje ideologie. Jedná se o typicky ideologizovaný návrh. Každý režim si něco ideologizuje. Dělala to první republika, stejně i doba po roce 1948. Pozadu nezůstává ani dnešní společnost. Pečlivě je do toho promíchána antiruská propaganda, kdy antiruští politici tím u části veřejnosti získávají kladné body. Má tedy význam zavádět 21. srpen jako významný den, když už z něj média dělají „významný“ den bez ohledu na to, zda to bude uvedeno v zákoně? Zajímavou paralelu v tomto ohledu nabízí okupace z března 1939, kdy také došlo k invazi cizího vojska. Tento den totiž není také významným dnem, byť šlo o větší zlo, než byla intervence sovětů v roce 1968. Už jen z toho pohledu, že po okupaci roku 1939 šlo Čechům (nekolaborantům) o jejich holé přežití. Avšak zásah Sovětského svazu do vnitřních poměrů Československa v roce 1968 způsobil obrovské škody ve vědomí lidí. Dodnes jsou totiž Sověti (Rusové) vnímáni jako nepřátelé, byť nás z větší části v roce 1945 osvobodili od okupace nacistického Německa.
Celá 60. léta 20. století byla dekádou překotných změn. Dospívala generace lidí, která se narodila po skončení druhé světové války. Ne jinak tomu bylo v tehdejším Československu. Společnost té doby si žádala změny a tehdejší politické elity to, byť s obtížemi, dokázaly pochopit. Opět se začíná ozývat: československá cesta k socialismu. Přesně ta cesta, kterou až do roku 1946 prosazoval Klement Gottwald. Společnost tyto posuny vítá s nadšením. Jenže v Sovětském svazu (i v okolních státech) jsou politické špičky s tímto vývojem nespokojeny. Československo totiž patří do sféry vlivu Sovětského svazu a je na něj navázán jak ekonomicky tak vojensky. Události kolem roku 1968 vedly k tomu, k čemu vedl listopad 1989. To Sověti nechtěli dovolit, protože by se jim celý blok začal rozpadat. Sověti v té době měli jen dvě možnosti: buď jako v roce 1989 Gorbačov pustit východní země (ve smyslu je to vaše věc) nebo jak se rozhodl Brežněv – zasáhnout.
V této věci je nutné poznamenat, že dnešní Rusko není Sovětský svaz. Byť je nepochybně imperiální mocností, obdobně jako USA. Obě dvě země si i dnes udržují svoji sféru vlivu – ať už politickou, vojenskou nebo stále více ekonomickou. Válka se vede jinými, sofistikovanějšími, prostředky. Z událostí roku 1968 tedy vyplývá, že násilím nelze natrvalo zvrátit vývoj v dané zemi. Zásah vojsk Varšavské smlouvy způsobil obrovské škody ve vědomí lidí. Tento stav se bude napravovat ještě několik generací. Všechna výročí je možné si připomínat, stejně i fašistickou porobu, ale i jiná výročí, než ta z 20. století. Kupříkladu je dobré si připomínat i Bílou horu, ale ta byla a je ideologizována dosud.
Na závěr si zkusme jeden myšlenkový experiment, který nám objasní, v jaké pozici jsme tenkrát byli. Česká republika se rozhodla vystoupit z NATO a stát se neutrálním státem (podobně jako Rakousko). Jak by na tento stav reagoval náš dnešní protektor? Nechal by to tak? Nebo by zasáhl podobně jako Sověti v roce 1968? Z toho plyne: chceme neutrální Českou republiku. Nechceme být v područí žádné imperiální mocnosti.
