Jak se postupně šíří nákaza novým typem koronaviru po celém světě, tak se objevují i různí odborníci, kteří se nalézají jak nalevo, tak napravo. S nadsázkou lze říci, že se jich vyrojilo jako hub po dešti. Jedni varují před tím, co vše může současná krize způsobit – od nezaměstnanosti až po kolapsy společností, druzí zase chtějí ještě větší liberalizaci a podporu soukromého sektoru, který je v jejich duchu tím nejlepším řešením na současnou krizi. Jedná se o klasický střet zastánců silného státu, který má vydávat potřebné regulace, aby ochránil veřejné zdraví a zastánců co největší a nejširší deregulace, která by dle logiky volného trhu a jeho neviditelné ruky má vyřešit vše sama bez státních zásahů. V České republice můžeme tento konflikt pozorovat ve střetu klasických pravicových stran typu ODS a levicových stran ČSSD a KSČM, případně hnutí ANO. Zatímco současná vláda se snaží o tvrdé regulace, aby ochránila veřejné zdraví, a prosazuje trvání nouzového stavu, případně rozšíření pravomocí na ministerstvo zdravotnictví, tak pravicová opozice provádí kritiku ve smyslu, že je nutné nastartovat zpět ekonomiku (a hlavně soukromý sektor), která byla státními zásahy uvedena do hibernace. Ve veřejném prostoru tedy probíhá horečná diskuze, kdy zavřené provozy opět otevřít a jaké tento krok bude mít dopady na další šíření nového typu koronaviru. Čísla jsou sice optimistická, ale i tak nikdo nedokáže zaručit, že se nákaza nevrátí v plné síle v další vlně, kdy se zdánlivě nic dít nebude.
Osobně bych se vždy držel stanoviska odborníků na oblast epidemií a zdraví. Veřejná politika jako taková má obsahovat správu věcí veřejných a pokud odborníci na šíření nemocí řeknou, že je nutné ekonomiku „uspat“, tak se musí i stát. Chápu, že silné ekonomické restrikce dopadají na všechny a to včetně markantního zadlužení státu, ale zde si musíme na misku vah dát, co je přednější. Zda lidské zdraví nebo ekonomický byznys, kapitalismus a prospěch těch, kteří bohatství vytvářejí. Současná krize odhaluje to, jací lidé skutečně jsou a jak přemýšlí. Zda jsou zahleděni do konzumní společnosti, která je postavena na cestování a spotřebě nebo zda jsou schopni se od tohoto vztahu oprostit. Jednou z myšlenek změn, které nastaly před 30 lety, bylo, že musíme dohnat pověstný západ. Jednalo se o rétoriku jako vystřiženou z doby „husákovské“ normalizace, kdy se rovněž říkalo, že je nutné západ dohnat. V devadesátkách jsme jej namísto dohánění začali bezmezně opěvovat jako říši svobody a demokracie. Tedy kapitalismu, který byl ztělesněn demokracií a volným trhem. Na tomto místě je nutné zmínit, že země, které nám před 30 lety byly dávány za vzor, tedy USA a Velká Británie, jsou zeměmi, které jsou nejvíce postiženy bezprecedentním šířením nákazy novým typem koronaviru. Ještě, že jsme od těchto zemí nepřevzali jejich „úspěšný“ systém zdravotnictví a zůstal částečně zachován ten socialistický. I když v dosti očesané podobě.
Politik, který je naladěn na radikální jistotu v nejistém světě, kam se řadím i já, musí předkládat možné řešení současné krize. Nehledě na to, že krize, kterou nyní proděláváme, neskončí ze dne na den, ale bude tady s námi možná po celý náš život. Tvářit se, že vlak jede dál, když nyní stojíme již od roku 2008 na místě, je nejen nezodpovědné, ale také zcela nelogické. Krize, která je způsobena koronavirovou nákazou dává lidstvu šanci na lepší budoucnost. Přesně tu budoucnost, které se bojíme stejně, tak jako se bojíme minulosti. Strach je to oprávněný, protože v budoucnu nás za současné, neměnné, situace čekají suché studny, vyprahlé lesy, požáry a apokalypsa. Každá krize je posun vpřed, nesmí nastat posun do regresu. To by byla největší pohroma, která by předčila současnou krizi způsobenou koronavirem a tomu je nutné předejít.

Pražský městský soud zrušil čtyři opatření ministerstva zdravotnictví, která v souvislosti s koronavirovou pandemií omezila volný pohyb osob, prodej a služby. Senát onoho soudu tak vyhověl žalobě experta na zdravotnické právo Ondřeje Dostála. Musím se ale v této souvislosti zamyslet nad tím, proč se v době nouzového stavu a v době, kdy jde o zdraví lidí, podávají takové žaloby? A lépe: pro koho pan Dostál pracuje? Stát to pravděpodobně nebude, když jej de facto žaluje. Když nahlédneme do jeho životopisu, tak zjistíme, že tento pán se dlouhodobě zabývá teorií i praxí zdravotnického práva a s Holubová – advokáti, spolupracuje jako právník-analytik pro oblast zdravotnické legislativy, podnikatelských projektů v oblasti zdravotnictví a sporů o náhrady škod na zdraví při poskytování zdravotní péče. Tolik dostupné informace z internetu. Z této logiky věci pan Dostál dělá analýzy pro soukromý sektor. První otázka, kterou je nutné si položit, zní: podal pan Dostál žalobu jako expert na zdravotnické právo sám (bude tvrzeno), nebo mu dal pokyn nějaký politický subjekt, kde by se jednalo o politickou objednávku (bude mlženo), nebo povel obdržel od mocného byznysu, který různými omezeními tratí (bude mlženo). Osobně se domnívám, že se budou všechny tři faktory prolínat. Druhá otázka, která je neméně podstatná, zní, proč byla žaloba podána právě k městskému soudu v Praze? Proč ne třeba v Brně, Olomouci nebo jinde? Pravděpodobně proto, že by jiný soud jinde rozhodl jinak. Byť by tomu tak být nemělo, ale známe mnoho případů, které potvrzují opak.
Zrušení opatření ministerstva zdravotnictví soudem nemá v naší republice obdoby, navíc o tomto problému rozhodoval městský soud v Praze. Proč asi právě on? S největší pravděpodobností se ten, kdo žalobu podával, chtěl trochu pojistit, že to tak říkajíc „dopadne dobře“. Zde si dovolím jednu mírnou spekulaci, že pražské politické i soudní elity jsou více spjaty s kapitálem a neoliberální politikou, kterým se současná vláda s tolerancí KSČM nepochybně zajídá. Právě proto byla žaloba podána sem. Vraťme se ale zpátky k problému, který rozhodnutím soudu nastal. Vláda a tím pádem hlavně ministerstva přeci mohou vydávat různá zákonná opatření, aby se zamezilo šíření nemoci nebo například zamezilo "pančovanému alkoholu". Vzpomínáte si přeci, že za vlády ODS bylo také přijato zákonné opatření ministerstva zdravotnictví ve věci metanolové aféry? Já celkem živě. Tenkrát to nikdo nezpochybnil, ale v době neviditelného šíření nepřítele - koronaviru se to zřejmě někomu nehodí do krámu. Zajímalo by mě, jak by daný problém posuzovali soudci, kteří by prodělali nemoc COVID - 19 nebo se jen nakazili koronavirem? Byl by rozsudek stejný nebo opačný s tím, že by soud řekl, aby si ministerstvo dalo pozor na formulace? Namísto toho, aby všichni přiložili ruku k dílu, jak zamezit šíření nového viru, tak někteří "chytráci" podávají různé žaloby.
Nevím jak vám, ale mě přijde, že je v tom zase skrytý boj proti současné vládě. Ostatně si můžeme uvést jeden myšlenkový experiment: představte si, že se tedy ona opatření skutečně zruší rozhodnutím soudu a posléze dojde ke skokovému nárůstu nemocných a mrtvých. Kdo ponese odpovědnost? Soud, který opatření zrušil, vláda nebo ministerstvo, případně ten, kdo návrh podal? Pravicové strany začnou volat po tom (pánové Rakušan a Polčák (STAN) na svá prohlášení nečekali dlouho, když prohlásili, že o problému věděli již před měsícem), že za vše může vláda a dané ministerstvo, které nekvalitně připravilo návrh opatření. Soud bude vyzdvižen jako nejlepší, protože se nebál zrušit chybně napsaný text. Vítejme v českém byrokratistánu. Jak je možné, že rozhodnutí je hned pravomocné? Tohle je výsměch soudnímu systému jako takovému, který je ztělesněn ideálem roku 1989 „rovnosti před zákonem“, kde padají různé rozsudky, které jsou nepravomocné - kupříkladu u trestných činů a v tomto případě to jde hned? Zajímavý to soudní (ne)systém, který se reálně přibližuje tomu americkému, kde jsou byznysové, politické a soudní elity často propojeny. A na závěr si položme otázku: rozhodoval soud racionálně, když vzal v úvahu, co jejich rozhodnutí může způsobit? Nebo byl pod tlakem obchodníků, kteří chtějí opět roztáčet kola konzumu, protože přicházejí o své zisky? Dle mého názoru je to právě ona druhá možnost.

Za současné krize způsobené šířením nového typu koronaviru neustále útočí pravicové strany na kroky současné vlády. Od Miroslava Kalouska až po Petra Fialu nebo Víta Rakušana. Všichni tito pánové říkají, jak by to oni udělali lépe. Dokonce to došlo tak daleko, že se pan Kalousek nechal slyšet, že když ho pustí na ministerstvo financí, tak najde mnoho miliard za osm hodin. Možná je to kouzelník nebo spíše chemik, jak nám již v minulosti ukázal, když byl ministrem financí.
Na jedné straně tedy můžeme najít zastánce neoliberální tradice, kteří říkají, že každý se má starat sám o sebe, o vlastní rodinu a stát se do ochrany nemá co plést. Na straně druhé nalezneme zastánce silného státu, kteří prosazují možnost státních zásahů, chcete-li regulací. Pokud by se totiž stát nepletl při současné krizi, tak by zcela jistě nastal chaos, protože by se nákaza šířila naprosto všude a nekontrolovaně. Nejen z tohoto důvodu je nutné, aby stát měl možnost zasahovat do ochrany obyvatel.
Podle neoliberálů jsou nejlepší soukromé kliniky a nemá se plýtvat na kliniky státní. Pokud bychom chtěli dopadnout jako v USA, kde je silná decentralizace a privatizace, tak můžeme v realizaci této myšlenky pokračovat. Jaké jsou nevýhody tohoto stavu? Stačí se podívat na to, jak v současnosti řeší boj s koronavirem v USA. Lidé, kteří mají vysoký finanční obnos, jsou léčeni přednostně. Pokud pověstný kapitál nemáte, jste odsouzeni, když ne k smrti, tak k utrpení a s nemocí se musíte poprat sami. Takže je důležité mít co nejvíce státních, případně v našich podmínkách krajských nemocnic, které budou zabezpečovat péči, která bude plně hrazena z veřejného zdravotního pojištění.
Neoliberálové však tvrdí, že je nutné zdravotnictví privatizovat, neboť státní systém podobnou zátěž nesnese a brzy zkolabuje. Jenže si musíme uvědomit, proč je snaha zdravotnictví privatizovat? Důvodem není to, že byste dostali lepší péči, ale hlavně, abyste si za ni zaplatili. Zdraví je silně lukrativní byznys a soukromé kliniky ve spojení s farmaceutickými firmami chtějí co největší díl tohoto koláče pro sebe. I v tomto případě je nutné, aby soukromých klinik bylo pokud možno co nejméně a byl kladen důraz na státní zdravotnictví, které se ale musí modernizovat a přímo konkurovat tomu soukromému. Nemám rád slovo konkurence, protože se v tomto případě na pacienta nahlíží jako na zákazníka a vše se točí kolem peněz. Bohužel žijeme v kapitalismu, kde se tato slova používají.
Je více než pravděpodobné, že po odeznění krize se opět objeví různé teorie, které budou tvrdit, že je nutné provést privatizaci školství a celého sociálního státu, neboť stát nebude mít na jeho provoz finance. Jako argument bude použito, že vláda musela investovat nemalé prostředky na udržení sociálního státu v době koronavirové krize. S tím souvisí otázka, co by dělali neoliberálové v této situaci? Nechali by všechno plavat, tak jako to dělají například ve Velké Británii nebo USA, aby se s tím poprali sami lidé nebo by také zadlužovali stát?
V oblasti antikomunismu se nevypařil ani boj proti Rusku a Číně, jak by se mohlo na první pohled zdát. Zastánci boje proti těmto dvěma velmocem ještě nedávno horečně bojovali proti šíření čínského vlivu a Rusko bylo vykreslováno v nejhorších barvách jako démon, který má zničit Evropu. Horečně proti Číně neustále bojují zejména představitelé Pirátů (Praha) nebo ODS a v poslední době KDU - ČSL, proti Rusku vždy bojovala hlavně ODS, ale také TOP 09 a STAN. Očekával jsem, že někdo řekne, že současný stav způsobila komunistická Čína, která má ve všem typický šlendrián – tuto myšlenku naznačil lidovecký poslanec Marián Jurečka. Jenže jak je možné, že tvrdé restrikce pomohly šíření nákazy v Číně zpomalit? Pravděpodobně jsou lidé v Číně ochotni (nebo je jim nařízeno) poslouchat. To v decentralizovaných zemích tolik neexistuje.
Nábojem antikomunistů je tvrzení, že za komunistů by se současná nákaza tajila, až bychom všichni zemřeli. Nevím, jak vy, ale mě přijde, že nákazu tajily více státy, které jsou vyspělými demokraciemi, protože se bály paniky a hlavně si myslely, že krize pomine stejně rychle, jak vznikla. Do určité míry zde sehrála svoji roli logika vydělat co nejvíce peněz na sjezdovkách a zážitcích a to i ve chvíli, kdy se dávno vědělo, že něco nehraje. Na státy, které takto uvažovaly, se již začínají připravovat žaloby a to včetně hromadných od lidí, kteří se tam nakazili.
Jak můžeme vidět, tak současní kritici zprava si nedají pokoj a neustále poukazují na nějaké problémy místo toho, aby je pomáhali řešit. Naše politické strany typu ODS, TOP 09, STAN, KDU – ČSL nebo i Pirátů vždy jednou za čas zabouří, jak to vlastně vláda dělá špatně. A vsadím se, že to po skončení krize budou tyto strany, které budou používat výše uvedené argumenty pro to, že stát musí být privatizován, protože musel vysoké částky pumpovat nejen do ekonomiky. Začíná tak léčba šokem. Společnost se nejprve musí šokovat a vystrašit, aby poté mohlo dojít k další privatizaci.

Před nedávnou dobou proběhlo mediálním prostorem nenápadné vyjádření některých odborníků napříč zeměmi Evropy, že je nutné zavést různé tribunály pro t, kteří mají na svědomí „zlovůli“ z doby před rokem 1989. Samozřejmě, že prý mají být souzeni jen ti lidé, kteří určitým způsobem byli zakomponováni nejen ve státní správě tehdejších socialistických zemí. Československo nevyjímaje. Z logiky z výše uvedené věci se mají zavést Norimberské procesy pro ty, kteří prý mohou za to, že na hranicích tehdejší železné opony byli zastřeleni lidé, kteří se snažili uprchnout na vysněný Západ. V našich poměrech tak chtějí soudit starce jako například Miloše Jakeše, ne jinak je tomu i v jiných zemích. Jenže opravdu má smysl zavádět tribunály, jako byly po konci druhé světové války? Vždyť tenkrát socialismus a myšlenka komunismu zvítězila v nejhorší válce v lidských dějinách, aby se nakonec z různých důvodů rozpadla. Dnes je snaha myšlenku sociálně spravedlivé společnosti některými veřejnými politiky ještě více odsuzovat, protože je podle jejich názoru nedemokratická a nelidská. Co je ale nelidského na ekonomické rovnosti a snižování míry chudoby?
Podle odborníků z různých „ústavů“, jako například v našem případě z Ústavu pro studium totalitních režimů, se musíme vyrovnat se svoji minulostí a přenést se v čase více než 30 let nazpět. Na základě této retroaktivity, která je u nás zakázána, máme prý soudit ty, kteří tenkrát stáli v čele různých států a politických uskupení (v našem případě v čele tehdejší KSČ). Pokud bychom ale na tohle někdy přistoupili, tak musíme před tribunál přivést také ty, kteří v době mezi lety 1945 – 1991 stáli na druhé straně pověstné barikády studené války. I tam se totiž děly různé přehmaty, omyly a tragédie. Na lavici obžalovaných se tím pádem musí přivést tedy ti, kdo rozpoutali v USA běsnění v rámci „honu na čarodějnice“ a nejen za Mccarthismu se podíleli na válce ve Vietnamu, Koreji, případně brutálně intervenovali v dalších zemích v Africe nebo Latinské Americe. V neposlední řadě ale musí na lavici obviněných usednout i současní „váleční zločinci“ typu expremiéra Velké Británie Tonyho Blaira, exprezidenta USA George W. Bushe a další politiky, kteří rozpoutali ilegální války v Iráku a jinde, případně rozeseli chaos v Africe. Evropa a okolní svět nyní sklízí plody těchto nesnází v podobě migrace na své území.
Pokud by někdy v budoucnu došlo k přehodnocování minulosti a úpravě výkladu historie a tím pádem ke vzniku různých tribunálů „pro úpravu minulosti“, tak bude nutné prosazovat stejné procesy a tribunály pro zločiny kapitalismu. Prošetření zločinů kolonialismu, drancování kolonií, až po různé vojenské šarvátky v době zástupných válek. A nemám zde na mysli jen kolonie tehdejšího Britského impéria, ale také Francie, Španělska, Portugalska, Holandska a mnohé další země. Dále zločiny od války ve Vietnamu, až po sebevraždy lidí z ekonomických důvodů, kam je zahnal současný systém. Dále uveďme, že kapitalismus jako takový zvyšuje farmakologickou závislost lidí na uklidňujících lécích, aby na ně nedopadala současné tíha starostí.
Je evidentní, že globální kapitalismus je v krizi a tak se snaží hledat chyby jinde a odvádět pozornost jinam. Místo toho, abychom řešili současnost a budoucnost, tak budeme pořád řešit minulost, protože budoucnosti se asi mnozí bojí. Když už řešit minulost, tak potřebujeme nový Norimberk pro globální kapitalismus!
 

Jak postupně sílí krize, která je vyvolaná novým typem koronaviru, tak se začíná ukazovat, že zejména západní civilizace, která byla za posledních více jak 30 let ukolébána v poměrně silném růstu, začíná čím dál více propadat do recese. Veřejné orgány a systémy zdravotní péče byly téměř všude přichyceny jak se říká „na holičkách“. Téměř 40 let neoliberální doktríny prosazované napříč Severní Amerikou a Evropou zanechalo veřejnost zcela nepřipravenou čelit krizi veřejného zdraví takového rozsahu a to i přes to, že předchozí epidemie typu SARS a Ebola poskytovaly hojná varování a také přesvědčivá opatření, jak případně zamezit šíření nového typu viru. V mnoha částech domněle „civilizovaného“ světa byly místní samosprávy i státní instituce oslabovány a nebojím se říci doslova ničeny ekonomikou neustálých škrtů a šetření. Byla to nechvalná zásluha velkých korporací v pozadí, že došlo k ohrožení institucí, které jsou v první linii v krizových situacích. Pod tíhou neoliberalismu jsme se ocitli v krizi, která bude minimálně srovnatelná s krizí, která předcházela druhé světové válce.
Mnoho farmaceutických korporací (jako například Mylan, Sanofi, Big Pharma atd.) nemá moc velký zájem o neziskový výzkum infekčních nemocí, kam řadíme různé typy koronavirů, které jsou známé již od 60. let 20. století. Jen velmi málo farmaceutických firem investuje do prevence. Mají malý zájem investovat do připravenosti na krizi veřejného zdraví, kterému v dnešní době čelíme. Jejich krédo není prevence, ale vyrábět a zkoušet léky na nemoci. Z toho plyne, že čím více jsme nemocní, tím více ony korporace vydělávají. Vše je posunuto na základě volného trhu a akumulace kapitálu do obludných rozměrů, kdy je na člověka pohlíženo jako na „věčně“ nemocného. Prevence, která by měla zamezovat vzniku epidemií, však v logice kapitalismu nepřispívá ke zhodnocování akcií. Obchodní model aplikovaný na poskytování veřejného zdraví nám v současné krizi ukazuje, že není schopen zvládat nápor nemocných. Kdybych chtěl být metaforický, řekl bych, že šíření nového typu koronaviru a nemoci ji způsobenou COVID – 19 je pomsta přírody za 40 let hrubého týrání přírody v rukou neregulovaného neoliberálního kapitalismu.
Současný typ společnosti, který je postaven na honbě za zážitky, konzumeristickém cestování a bezbřehém pohybu osob, nám nyní ukazuje svoje limity. Je sice hezké se všude pohybovat bez kontrol, bez opatření a prevence. Vždyť nás korporace desítky let chlácholily v tom, že je vše v pořádku a nemusíme dodržovat žádná pravidla, která by po nás vyžadoval stát. Rozvolnění všech pravidel, uvolnění stavidel a privatizace veřejného sektoru vedly jen k tomu, že mnohé neoliberální země nebyly na současnou krizi zdraví připraveny. Došlo na ukázkové selhání, které je tolik typické pro neoliberální země. Naproti tomu země, které nejsou neoliberalismem prosyceny, jako Čína a Singapur prochází současnou pandemií poměrně dobře a podařilo se jim šíření nemoci eliminovat. Restriktivní opatření, která byla v těchto zemích zavedena, lze sice přetransformovat do Evropy jen částečně, ale můžeme si z nich vzít ponaučení. V této krizi se ukáže ve své nahotě, čeho všeho je neoliberalismus schopný a na čem chce vydělat. Bude to zejména snaha pořád do nekonečna léčit lidi, dlouho hledat vakcínu, ale hlavně budou farmaceutické firmy tvrdit, že prevence není tolik důležitá, protože my vám pomůžeme najít lék na vaši nemoc.