Bradley Blankenship

Poznámka redakce: Bradley Blankenship je americký novinář, politický analytik a nezávislý reportér žijící v Praze. Článek odráží názory autora, nikoliv nutně názory CGTN.

Francouzský prezident Emmanuel Macron 21. prosince na palubě svého prezidentského letadla novinářům řekl, že Evropa musí v rámci Severoatlantické aliance (NATO) zaujmout aktivnější roli, aby si udržela vlastní bezpečnost a méně se spoléhala na Spojené státy. To se za Atlantikem setkalo s určitou skepsí, někteří komentátoři to považují za zradu transatlantických vztahů - Macronova slova však vycházejí z materiální nutnosti. 

Macron již delší dobu volá po "strategické autonomii" Evropy a ostře kritizuje současný transatlantický status quo pod hlavičkou NATO. Reagoval tak především na rozkolísané vztahy mezi oběma stranami, které se vytvořily v letech vlády bývalého amerického prezidenta Donalda Trumpa, kdy vztahy mezi Washingtonem a Evropou klesly na nové dno. 

Bylo to hlavně proto, že Trump prosazoval strategii "Amerika na prvním místě", která evropské spojence Ameriky nechávala takříkajíc na holičkách. Trump přišel do úřadu s okamžitými požadavky na evropské země, konkrétně aby zvýšily své výdaje na národní obranu a přestaly se spoléhat na bezpečnostní pomoc z Washingtonu. Agresivita této politiky - a skutečnost, že se zdálo, že bagatelizuje význam sbližování Evropy s Washingtonem pro jeho celkový globální vliv - evropské lídry nevyhnutelně hluboce urazila.

Nezdá se však, že by se situace změnila, což vedlo k tomu, že Paříž zaujala ještě aktivnější přístup ke strategické autonomii. Dvěma nejvýraznějšími příklady byly zpackané stažení z Afghánistánu a zastírací bezpečnostní pakt AUKUS, k nimž došlo za současného amerického prezidenta Joea Bidena. Paříž těchto událostí, zejména té druhé, využila k prosazení společného evropského obranného rámce, který by podle ní doplnil NATO - tomu se však Washington doposud tvrdě bránil. Teprve po vypuknutí "skandálu" AUKUS Bidenova administrativa ustoupila.

A to v podstatě vede k tomu, kde se nyní nacházíme. Především z Washingtonu nepřicházejí žádné náznaky toho, že by Republikánská strana a dokonce ani sám Donald Trump neovládali za čtyři roky zahraniční politiku země, což znamená ještě větší roztržky v transatlantických vztazích vycházející z Washingtonu. A zároveň nic nenasvědčuje tomu, že by ovládnutí Bílého domu Demokratickou stranou dokonce znamenalo odklon od diplomacie "America First", vezmeme-li v úvahu výše uvedené kroky Bidenovy administrativy. 

Neomezuje se pouze na oblast bezpečnosti, ale i na politiku Bidena a demokratů, konkrétně na zákon o snížení inflace v roce 2022 a snahu omezit čínský high-tech sektor, která by zasadila a již zasazuje evropské ekonomice těžké rány. Proto se Macron zmínil také o větší autonomii v takových věcech, jako jsou technologie, protože je jasné, že Evropa potřebuje vytvářet politiku, která bude mít na paměti její vlastní průmysl, aby USA nadále nepodnikaly kroky, které ho poškozují. 

Macronova slova a celkový tlak Paříže na větší evropskou strategickou autonomii tak odpovídají materiální potřebě a nejsou nahodilou reakcí na poslední chvíli. Můžeme se domnívat, že evropští politici nejspíše chtěli zachovat předtrumpovský transatlantický status quo, ale sílící protekcionistické nálady typu "Amerika především", které zahrnují obě hlavní americké politické strany, změnily strategický kalkul Evropanů do té míry, že to již není udržitelné. 

Například prezident Biden po svém nástupu do funkce veřejně prohlásil, že USA podporují svůj vlastní průmysl, aby byly konkurenceschopnější, což se na první pohled zdá být namířeno přímo proti Číně. Každý, kdo je alespoň trochu obeznámen s probíhajícími obchodními spory mezi oběma zeměmi, to tak pravděpodobně vnímá. V praxi však tato prohlášení ve skutečnosti znamenají politiku, která znamená zvýšenou hospodářskou soutěž i mezi americkými spojenci - ať už v asijsko-pacifickém regionu, nebo v Evropě. Proto se spojenci hlasitě vyjadřují k tomu, jak Bidenova ekonomická legislativa ovlivňuje jejich ekonomiky, a přicházejí na to, že se konkurence skutečně týká i jich. 

Hospodářská situace v Evropě je však obzvláště neutěšená. Probíhající energetická krize ohrožuje většinu evropského průmyslu, ohrožuje nespočet pracovních míst a celé části hospodářství kontinentu. Evropští představitelé musí udělat vše pro to, aby zajistili globální konkurenceschopnost EU a její domácí prosperitu, a to s ohledem na dnes již letitý washingtonský způsob myšlení "Amerika je na prvním místě". To přirozeně znamená samostatnější evropský strategický rámec, což se samozřejmě týká nejdůležitějších oblastí, jako je bezpečnost a technologie. 

Macron kdysi za Trumpovy vlády slavně poznamenal, že NATO je myšlenkově mrtvé. Nuže, pro Evropany rozvoj soběstačnější bezpečnostní architektury mozek nevyžaduje. Je to něco, co by se dalo nazvat " bez mozku". 

Z anglického originálu přeložil: Jan Klán

Odkaz na originální článek: https://news.cgtn.com/news/2022-12-23/Macron-s-call-for-less-U-S-dependence-is-a-no-brainer-1fZJgJDjIHK/index.html
 

Poznámka redakce: Andrew Korybko je americký politický analytik působící v Moskvě. Článek odráží názory autora, nikoliv nutně názory CGTN.

Čínský prezident Si Ťin-pching se 21. prosince v Pekingu setkal s bývalým ruským prezidentem Dmitrijem Medveděvem, který je v současnosti předsedou vládnoucí strany Jednotné Rusko. Ocenili, že je důležité pokračovat v historicky úzké spolupráci s cílem dosáhnout oboustranně prospěšného cíle, kterým je postupná reforma mezinárodních vztahů s cílem učinit je demokratičtějšími, rovnoprávnějšími a spravedlivějšími.

Čínský prezident ocenil čínsko-ruské vztahy a uvedl, že v uplynulém desetiletí bilaterální vztahy "obstály ve zkoušce nestálých změn na mezinárodní scéně a udržely si zdravý, stabilní rozvoj na vysoké úrovni".
Při přebírání poselství od ruského prezidenta Vladimira Putina, které mu předal Medveděv, prezident Si rovněž požádal Medveděva, aby Putinovi vyřídil pozdravy, a poznamenal, že rozvoj komplexního strategického partnerství v oblasti koordinace je "dlouhodobou strategickou volbou obou stran založenou na jejich národních podmínkách".

Pokračující koordinace mezi Čínou a Ruskem je v této fázi globálního systémového přechodu, který předcházel letošním dramatickým událostem, ale byl jimi bezprecedentně urychlen, nedílnou součástí. Předchozí unipolární hegemonie Západu vedeného Spojenými státy upadá tváří v tvář rostoucím multipolárním zemím, jako jsou Čína a Rusko, které obě slouží jako motor současných multipolárních procesů. Jejich hospodářská, finanční, logistická, vojenská a politická spolupráce udržuje průběh výše zmíněných procesů.

V praxi se komplexní strategické partnerství mezi Čínou a Ruskem snaží o demokratičtější, spravedlivější a rovnoprávnější mezinárodní vztahy prostřednictvím reformy globálního řízení, rozvíjení vzájemně výhodných partnerství se třetími zeměmi a zrušení dolarizace. První z těchto cílů je rozvíjen prostřednictvím jejich společné vize globálních záležitostí vyjádřené v OSN; druhý je poháněn čínskou iniciativou "Pásmo a cesta" a ruským "Velkým euroasijským partnerstvím" a třetí prostřednictvím používání národních měn.

Tyto tři pilíře jejich strategické spolupráce již společně významně ovlivnily světové dění. USA nedokázaly legitimizovat své protiruské sankce v Radě bezpečnosti OSN, což je z hlediska mezinárodního práva činí nezákonnými. Rozsáhlé investice Číny a Ruska v celé Eurasii posílily odolnost jejich partnerů vůči ekonomickému tlaku USA, stejně jako jejich politika de-dolarizace bilaterálního obchodu prostřednictvím používání jejich měn.

Dřívější unipolární hegemonie USA byla neúměrně udržována prostřednictvím únosu globálních řídících institucí a posílení pozice dolaru, což Čína a Rusko postupně narušují vzájemnou strategickou spoluprací. Tento poznatek dodává věrohodnost již dříve zmíněnému postřehu, že právě tyto dvě země jsou motorem současných multipolárních procesů, neboť nebýt jejich koordinace, nemohly by tyto procesy akcelerovat současným tempem.

Proto se západní komentátoři mýlí, když považují tento vývoj za odporující zájmům jejich zemí. Vznikající multipolární světový řád je nezvratný, a proto je pro ně nejlepší, aby v něm co nejdříve našly své místo, než aby se marně snažily tyto procesy násilně zvrátit. Pokud se budou bránit nevyhnutelnosti těchto souvisejících procesů, které dospějí ke svému konečnému vyústění, poškodí tím pouze nevinné lidi, včetně své vlastní životní úrovně, a to v důsledku krizí, které si sami způsobí.

Koneckonců už nyní platí, že EU trpí mnohem horší mírou inflace než Rusko, přestože jejich vlády dodržují americké sankce, které mají zhoršit ekonomickou situaci jejich cíle. Prezident Putin to potvrdil na setkání s Radou pro strategický rozvoj a národní projekty 15. prosince, když prozradil, že "v listopadu dosáhla inflace v eurozóně v průměru 10 %. Některé země zaznamenaly přemrštěná čísla přesahující 20, 21 a 25 procent".

S ohledem na tuto skutečnost by západní společnosti měly povzbudit své představitele, aby přehodnotili své politiky tak, aby byly zodpovědněji zaměřeny na zlepšení životní úrovně svých občanů. Za tímto účelem by měly být zrušeny nezákonné sankce Západu, posílena jeho hospodářská spolupráce s Čínou a Ruskem a oslavován společný pokrok těchto dvou zemí v urychlování multipolárních procesů za účelem prosazování ušlechtilé věci, kterou je zrovnoprávnění, demokratizace a spravedlivější uspořádání mezinárodních vztahů pro všechny.

Z anglického originálu přeložil: Jan Klán

Odkaz na originální článek zde: https://news.cgtn.com/news/2022-12-22/Continued-Chinese-Russian-coordination-is-integral-1fYk5Xxohaw/index.html
 

Ministerstvo zdravotnictví s profesorem Vlastimilem Válkem ukazuje svoji neschopnost. Neselhává nejen v zajištění dodávek základních léků, ale nyní dokonce jde proti samotné Hippokratově přísaze. Není divu. Přeci pan ministr je ze strany TOP 09, které ještě nedávno šéfoval sám PAN Mirek Kalousek. Ten mezi tím v pozici místopředsedy správní rady VZP bedlivě dohlíží na naše finance ve zdravotním systému. Tím je postup ministra Válka daný: zavést co největší deregulaci, aby se ušetřilo na zdraví a bylo na platy členů správní rady.

Podívejme se na dvě selhání ministerstva zdravotnictví pod vedením ministra Válka. Můžeme mu přezdívat MUDr. Kalouskokele. Jak pán totiž káže, tak se koza váže. Selhání první. Chybí základní léky proti horečce pro děti? Ministr radí, nezoufejte, obvolejte všechny lékárny v republice a Nurofen sežeňte. Nesehnali jste? Nevadí, zkuste internet, kde ho určitě seženete! Výsledek? Nikde nic není, dokonce sám ministr neví. Jak by pravil klasik: vy umíte hrát? Ne, neumím, ale radit ano. Stát prý nemůže volně prodejné léky nijak regulovat. Ano, neviditelná ruka trhu vyřešila všechno. Nikde nic není! Do budoucna se ale bát nemusíme, všeho bude dostatek! Nejdříve však v roce 2024, až bude schválena patřičná novela. A ještě jenom možná. Řešení? Stát má nakoupit určitý počet balení do strategických zásob a postupně zásoby obměňovat. Jak prosté a lehké. K tomu nepotřebujete žádný nový zákon. To by ale ministerstvo nesměl řídit doktor Kalouskokele.

Selhání druhé. Zrušení pravidelných prohlídek zaměstnanců pro nerizikové profese. Vstupní sice zůstanou, ale brzy budou rovněž zrušeny. Ano, zrušme všechno! My nepotřebujeme znát, zda zaměstnanec má nějaký problém, zda něčím trpí. Je přeci logické, že zrušení prohlídek veřejné zdraví nezlepší, ale naopak. Zaměstnancům jako potenciálním pacientům se nepovede lépe. PAN doktor postupuje proti duchu Hippokratovy přísahy. Zrušení prohlídek neprospěje nikomu. Divím se, že se už neozval Mirek Kalousek. Vstupní, ani periodická zdravotní prohlídka pro členy dozorčích rad není požadována, ale jsou to přece preventivní prohlídky, které mají uspořit náklady na pozdější léčení pozdě podchycených diagnóz. Preventivní prohlídka má předcházet horšení zdraví. Tohle ministr neví? Pochopil bych, kdyby to nebyl vystudovaný lékař, ale jak tohle může dělat člověk z profesorským titulem? Inu, z lejna svetr neupleteš a členové TOP 09 se neštítí ničeho.

Je evidentní, že Pětipsí vláda bezostyšně navazuje na přerušenou pravicovou reformu zdravotnictví z doby korupčních vlád Topolánka (dalíko-pandurná vláda) a Nečase (vláda zneužívání zpravodajských služeb). Lide, plať si za všechno, stát ještě zeštíhlíme a ty chcípni! My jsme vám to přeci před volbami říkali. To jste nám nevěřili? Jo a ministr Válek našel jasného viníka, kdo může za nedostatek léků. Je jím válka na Ukrajině a Putin. Ministerstvo zdravotnictví prý dělá, co může, ale už více dělat nemůže, protože nic nezmůže. K čemu takové nezdravé ministerstvo je? K ničemu! Válek bílý, epidemie sílí…prý strašně chybí Václav Havel. Dokonce více, než léky. Kde je jeho ona pověstná humanita na kterou se Kalouskokele odvolává? Je to snad nedostatek léků a rušení zdravotních prohlídek? Vypadá to tak.
 

Nejprve k údaji o 10 dnech na obsazení Ukrajiny. Je toho teď plný internet. Je pravda, že Rusové na začátku speciální vojenské operace (SVO) vyhlásili bezletovou zónu nad Ukrajinou (dále UA) na 10 dnů. Do té doby mělo být zahájeno jednání mezi Ruskem a UA a dosaženo dohody. Nikdy se v té době nehovořilo o obsazení celé UA. Za 5 dnů Rusové obsadili, co chtěli, byly zahájeny rozhovory v Ankaře, ale pak se do toho vložil Západ a zakázal UA vést rozhovory s Rusy. Zvlášť aktivní byli Britové a premiér Johnson. Západní analytici si totiž vyhodnotili, že 200 000 vojáků je dost málo a dalo by se zatáhnout Rusko do vleklé války a významně jej oslabit. Také doufali, že uvalené sankce povedou k rychlému kolapsu Ruského hospodářství. To se ale nestalo. Rusko bylo totiž před válkou v zelených číslech. Měly to být tak 3 měsíce a mysleli si, že budou mít Rusko na lopatě a budou si diktovat. Takže typický propagandistický blábol v duch Goebbelse. Jádro informace je správné, ale pak se tomu přiřadí spousta lží a posune se to někam jinam.
 

Obsazení celé Ukrajiny. O tom se začalo hovořit až v druhé půli roku 2022, když bylo jasné, že to není válka  (SVO) s UA, ale stojí proti Ruské federaci celý Západ - tedy hlavně NATO, Austrálie, Nový Zéland a pár zemí v Asii. Nikdy o tom nehovořilo Ruské vedení, ale jen se to diskutovalo ve veřejném prostoru, hlavně na sociální síti Telegram. Ani 500 000 vojáků není dost pro okupaci tak velké země kterou je Ukrajina. Pokud ale bude Západ lít do ohně olej, nic jiného nezbude, než dojít na Ukrajinsko - Polské hranice. Není to záměr, ale může to být vynucená nutnost. Upřímně, Rusové mají také problém s natalitou a stárnutím obyvatelstva. Pokud by UA zabrali celou, tak by museli také platit její obnovu a bohužel i dluhy, které nadělal nejen Zelenský včetně toho, co rozkradli. Osobně se domnívám, že vznikne nějaká verze osekané UA, která bude deindustrializovaná a zadlužená. Na ní zůstanou všechny dluhy. Můžu se mýlit, může dojít k tomu, že se v prostoru UA vláda zhroutí a bude nutné zasáhnout, ale i tak si myslím, že bude ze strany Ruska snaha vytvořit nějakou formu nástupnického státu, do nějž se stáhnou všichni militantní UA nacionalisti. 
 

Obsazení Evropy. Další oblíbená mantra našich "propagandistů".  Technicky to jde těžko provést bez podpory místního obyvatelstva. Na to by musely být miliony vojáků a ti v Rusku nejsou. Neodpovídá tomu demografie. Je to neefektivní a špatně se to dlouhodobě udržuje. Nakonec na to přišli už Němci. Vytvořit protektorát by bylo snadné, najít pár kolaborantů také, ale vše by padalo na jejich hlavu. Pokud území hospodářsky ovládneme, dosadíme kolaboranty, ale ponecháme zdání samostatnosti, tak vše bude padat na kolaboranty a ne na toho kdo to v zákulisí řídí. Hezky se touto tezí děsí lidé a ti se pak lépe smiřují s rostoucími výdaji na zbraně a s poklesem životní úrovně. Zvláště když budeme Rusy trvale vykreslovat jako barbary z Východu, kteří nemají ani splachovací záchod.
 

Každá válka nese civilní oběti stejně i SVO. Vzhledem k rozsahu bojů jich je na UA řádově méně než v Iráku, Srbsku nebo Sýrii. Rusové pořád neútočí plnou silou. Část civilních obětí má na svědomí i způsob boje ZSU (Ozbrojené síly Ukrajiny). Ty vedenou operace bez ohledu na civilisty a to i vlastní. Militantní nacionalisté navíc považují ruskojazyčné Ukrajince z východu za podlidi. Obsazují obytné domy, střílí protivzdušnou obranou nad obytné čtvrti anebo jako v posledních dnech bezohledně střílí z raketometů na Doněck. Ani nemusí mířit, v milionovém městě to vždy spadne na obytné domy. No a pak to svedeme na Rusy. Ti nemají nic jiného na práci, než postřelovat obyvatelstvo, které má žít na území Ruska. To člověku hlava nebere, co ti propagandisté nevymyslí.
 

Jednání o míru. Po projevu Merkelové, která přiznala, že Minské dohody 1 a 2 byly jen zástěrky pro vyzbrojení Ukrajiny, není s kým jednat. Jsou to podvodníci. Teď se Američané snaží získat čas, protože to s UA nevypadá dobře. Mají obrovské ztráty, začíná chybět výzbroj a munice, NATO se vydalo z většiny skladových zásob. Myslím, že pokud by Ruská federace přistoupila na jednání, tak by jen dala čas k dalšímu dovyzbrojení UA. Nakonec dnes se objevily články, nakolik v tom je ČR  zainteresovaná. Od výcviku vojáků, po vytváření průmyslové základny pro výrobu zbraní. Je jen otázka času, kdy se staneme legitimním cílem.
 

Biolaboratoře na Ukrajině jsou obrovský problém. Nikdo pořádně neví, zda tam byly, jsou či nejsou. Například Čína mnohokrát apelovala v Radě bezpečnosti OSN, aby tato skutečnost byla vysvětlena ze strany USA. Druhým problémem je zdravotní stav UA populace (nízká proočkovanost, šíření infekcí typu tuberkulóza) a vliv uprchlíků na zdravotní situaci v Evropě. Mimochodem proč se „mamlasové“, kteří jen řinčí zbraněmi, nebojí urychleně zbrojících velkopanských Poláků i s jejich patologickou rusofobií? Na to odpovězte každý sám.
 

Polsko se připravuje na válku, protože chce mír. Tomu říkám zvrácenost. Lze to tedy přeložit i tak, že čím více zbraní, tím více míru? Nemyslím si. V této souvislosti se totiž zapomíná na jedno podstatné nebezpečí. Když bude v terénu mnoho útočných zbraní - zejména pušek, pokvete černý trh. Tento trh se zbraněmi dodaných do konfliktu na Ukrajině posléze zaplaví Evropu a začne problém. Ostatně na tento fakt už poukázalo mnoho lidí. Takže pokud bychom použili ono tvrzení Polska, tak je to zvrácenost, protože více zbraní plodí více nebezpečí a tedy žádný mír. Možná se naráží na fakt z období studené války, kdy zde existoval strach ze vzájemně zaručeného zničení (MAD – Mutal assured destruction). Jenže to byl svět rozdělen na dva mocenské bloky. A řinčelo se jadernými zbraněmi. V dnešním multipolárním světě se ani pořádně neví, kdo ty jaderné zbraně má. 
 
Tím to ale zdaleka nekončí. Jakmile se nelegální pušky či jiné zbraně přes černý trh vrátí zpět nejen k nám, tak poroste kriminalita. Tohle nikdo nedomýšlí. Všude se vidí jen byznys a výroba zbraní. Jestliže ale naše vláda bude tlačit na redukci policistů v rámci úspor a tenčí stát, tak to celé povede k privatizaci (ne)bezpečí. Budou existovat bohatší lidé nebo lokality bohatých lidí, kteří si na svoji bezpečnost budou najímat soukromé agentury nebo soukromou policii. Tohle opravdu chceme? Bezpečnost veřejného prostoru, který je určen pro všechny musí zabezpečovat přeci stát jako garant bezpečnosti.
 
Pokud by tedy došlo k privatizaci bezpečí a tím i veřejného prostoru nastane problém se sociální soudržností. Vzniknou další vyloučené lokality, kde nebude bezpečno, protože bezpečí nebude mít kdo zajišťovat. Poté budou existovat oblasti s vyšší bezpečností, kde budou úřadovat soukromá policie nebo bezpečnostní agentury. S tím souvisí i další faktor: osobní ozbrojování na vlastní obranu. Tedy zvýšení osobního bezpečí. Alespoň pocitu bezpečna. Tím se dostáváme na vztah, zda je dobré, aby v naší zemi měl každý občan legálně/nelegálně drženou zbraň. Tímto přístupem bychom se „snížili“ na úroveň USA, kde tento fenomén způsobuje mnohé tragédie. Možná i tohle je záměrem současné vlády, která má jako vzor USA.
 
Z důvodu sociální soudržnosti je vždy nutností mít veřejný prostor dostupný pro všechny vrstvy obyvatel, stejně i bezpečí v něm. Vše souvisí se vším, jak by řekl Marx. Primárně tedy jde o snížení kriminality. Ta nám ale pomalu narůstá. Můžeme jen spekulovat, zda je to způsobeno větší migrací lidí z Ukrajiny, proudem zbraní z místa konfliktu, beznadějí mnohých lidí, kteří upadají do stále větších existenčních problémů nebo něčím jiným. Možná všechno dohromady. Bez kontrol, jasného potírání kriminality a snižováním počtu policistů možná přijde to nejhorší. A to nejhorší raději ani nedomýšlet....