Kutná Hora: není to tak jednoduché

S blížícími se volbami do zastupitelstva našeho města začínají někteří současní zastupitelé „vystrkovat růžky“. Začínají připomínat občanům, že zásluhy mají na tom nebo onom. Dost často se v jejich prohlášeních vyskytuje „jájismus“. Ve výčtu jejich zásluh je tolik hezkých věcí, že by Kutná Hora musela být naprosto v pořádku a ze zlata. Jenže realita je naprosto jiná. Když se městem projdete, tak vesměs zjistíte, že zůstalo u pouhých slibů. Tím totiž nikdy nezarmoutíte. Tvrzení pomalu končících zastupitelek a zastupitelů se tedy přesouvá do tvrzení: my jsme se snažili, ale bohužel to není tak jednoduché, jak vy si myslíte. Dokonce jsem zjistil, že v našem městě stále více vládnou úředníci, kdy narážíte na jejich nepropustné brány. Jenže úředníci jsou exekutiva. Jsou tedy vykonavateli rozhodnutí zastupitelstva, rady nebo starosty. Nemají co mluvit do politických rozhodnutí. Musí pouze upozorňovat, zda dané rozhodnutí neodporuje zákonům. Místní politici jsou totiž zvoleni na základě svého politického programu a zodpovídají se voličům. Úředníci nikoliv. S komunálními volbami je nutné si uvědomit, že pokud se tyto vztahy nezmění, tak to bude jenom horší a klasické pojetí místní politiky se vytratí. Úředníci místních samospráv plní úkoly, které jim dává zastupitelstvo, rada nebo starosta a tyto úkoly plní bez ohledu na to, kdo právě vládne.

V Kutné Hoře však dochází ještě k jednomu zajímavému jevu. Zástupci občanů ani často neví, v čem problém tkví. Stojí tedy za zvážení, zda občany více nezapojit do tvorby města jako celku. Odborně se tomu říká participace a občané se mohou podílet na přípravě rozpočtu, změny územního plánu nebo se vyjadřovat k zásadním věcem ve městě. Například mohou mluvit i do toho, zda je něco vyhazováním peněz nebo zda je něco prospěšné. Naposledy se ke mně donesla informace, že se s úředníky bude hovořit z důvodu zefektivnění fungování úřadu jako celku. Proč se ale budou ptát úředníků, co zlepšit, když tohle se má zjišťovat u občanů, kteří s úředníky komunikují. Trochu tyto kroky nedávají logiku. Možná se jedná o alibismus končícího vedení města.

Shrňme si, ale co se vlastně za končící volební období stihlo nebo spíš nestihlo. Začněme kriticky: město si vzalo úvěr 150 milionů na různé investiční akce. Většina peněz byla proinvestována na výstavbu sportovní haly Na Klimešce, ale plavecký stadion se rekonstrukce nedočkal. Peníze nyní „papá“ schválená revitalizace Vlašského dvora. Jediný dobrý počin je tak maximálně konečně dokončená komunikace Na Náměti a také revitalizace parku pod Vlašským dvorem, která stále ještě probíhá. To je pouze pár záblesků ve změti politikaření a neschopnosti se domluvit na takových projektech, které zvýší atraktivitu města. Autobusová doprava do centra města je rovněž krokem vedle, když se nám rozrůstá periferie. Slibovaný chodník z Kaňku směrem do Sedlece je opět u ledu a hledá se jen důvod, proč něco nejde. O chodnících a přechodech pro chodce raději pomlčím. Problém je nyní s žalostným stavem mostků a lávek přes Vrchlici. Město uzavřelo jeden mostek a jednu lávku. Oprava? V nedohlednu. Nejsou peníze. Kdy budou? Někdy. Vybudování parkovišť u městského a hlavního nádraží? Na realizaci se pracuje, ale není to tak jednoduché. Stihlo se tedy od roku 2014 vůbec něco pro občany?

Pokud tam budeme počítat nerentabilní sportovní halu, tak je to jediný počin, který je na oko vidět. Co dalšího? Oprava „Koukolovy vily“ na Klub důchodců, Oprava Dačického domu, Taxík Maxík. Získána dotace na rekonstrukci bývalé školy Na Náměti na knihovnu a na rekonstrukci Sankturinovského domu nebo oprava ulice Česká. To je několik málo záblesků, ale stále je to velice málo. Centrum města je vylidněno. Město ožije pouze v období pořádání letních kulturních akcí. Poté dlouho nic. Je co zlepšovat, ale musí se jednat o projekty, které nebudou z dílny sci-fi.