Následky konspirace

Následky konspirace

Leden 04, 2021

Již více než rok se současný svět potýká s následky pandemie šíření nového typu koronaviru. Jedná se o rychlé šíření viru, které nemá v historii lidstva obdoby. Svět totiž ještě nikdy nebyl natolik propojen, aby se virus šířil společností tak snadno. Dokonce i pověstná Španělská chřipka se šířila pomalu, protože před 100 lety cestování z kontinentu na kontinent trvalo lodí i týdny. V dnešním globalizovaném světě se z jednoho konce světa na druhý dostaneme za několik málo hodin. Právě díky tomuto procesu se virus začal šířit lavinovitě po celém světě. Nikdo takový rozsah nečekal, a jelikož nastal natolik rychle, tak plno lidí začalo věřit různým konspiračním teoriím. Mnoho lidí se tak ptá: jak je možné, že se virus rozšířil téměř rovnoměrně po celém světě? Nejedná se jen o nástroj mocných, aby ovládli svět? Je virus umělého nebo přirozeného původu? Je vakcína proti viru účinná a nechtějí nám oni mocní změnit DNA, aby nás poté mohli lépe ovládat? To jsou otázky, které se skloňují dnes a denně. Odpovědi na ně jsou téměř každý den probírány v médiích nebo odborných kruzích. Některé z těchto konspiračních otázek můžeme rovnou vyloučit. Jako například to, že je současná pandemie nástrojem mocných na ovládnutí světa. Tato teorie vychází ze svobodných zednářů, kteří prý ovládají celou planetu. Tuto věc lze vyvrátit, protože určitě mnoho mocných tohoto světa se virem stejně nakazí a někteří pravděpodobně i zemřou. Navíc by takový proces stál nezměrné úsilí a logistiku. Jiné to je v případě konspirace, zda je virus umělého nebo přírodního původu. Ať už je to tak nebo onak, tak můžeme s jistotou říci, že zde virus mezi námi je a neustále se šíří. V dnešním globalizovaném světě mohou biologické zbraně uniknout kdekoliv. Osobně se kloním k tomu, že virus je přírodního původu, protože se dnes konzumuje téměř cokoliv a zvířata, která jsou nositeli různých patogenů, se čím dál více přibližují k člověku. Toto přiblížení způsobuje samotná lidská činnost, jakož i proces globalizace a honby za nekonečným růstem kapitalismu. Díky pandemii se začíná bortit zažité paradigma posledních třiceti let, které bylo utvářeno vítězstvím liberální demokracie nad socialismem sovětského typu. Lidstvo a jeho elity si musí uvědomit, že nastal čas na změnu a že globalizace nemůže být jen ničivá, ale také prospěšná.
Jak se celou společností šíří různé konspirační teorie nebo falešné, případně alternativní zprávy, tak se do popředí zájmu dostává očkování proti koronaviru. Mnoho lidí opět věří různým konspiracím, že vakcína je pouze na oko, protože na tom chtějí vydělat farmaceutické společnosti, které z toho kasírují miliardy dolarů. Na jednu stranu je to pravda, protože farmaceutický průmysl vydělává nezměrné množství peněz, protože jemu je zdravý člověk k ničemu, a i když jste zdraví, tak jsou vám pomocí promyšlené reklamy vnucovány různé doplňky stravy, jako kdyby byly zázračné. Do farmacie tedy pronikl kapitalismus volného trhu, stejně jako pronikl i do našich životů. Musíme si všichni uvědomit, že jedině očkování nám pomůže se vrátit do určitých kolejí, kdy bude společnost moct normálně fungovat. Jestliže budeme věřit různým zprávám, že očkování není vyzkoušené atd., tak se nikam nehneme, protože z historie víme, že jedině očkování pomohlo vrátit společnost do normálního chodu. Pokud se mě někdo ptá, zda se nechám očkovat, tak odpovídám, že ano. Je to totiž jediná varianta, jak snížit šíření viru. Nic jiného v ruce není. Buď tedy budeme věřit konspiračním teoriím a necháme virus působit ve společnosti bez žádných regulací, což zcela zákonitě povede k nárůstu počtu mrtvých a je jedno, zda zemřeli s COVID – 19 nebo přímo na něj. Nebo se necháme očkovat a budeme dodržovat regulace, která zamezují šíření viru, a budeme důvěřovat farmaceutickým společnostem, které vakcínu vyvinuly. Jiná otázka je, zda musí farmaceutické firmy požadovat za vakcínu takové množství peněz. Pokud by se ve farmacii nosila spravedlnost, tak by vakcína byla prodávána jen za výrobní cenu, případně za určitý symbolický obnos. Vlády tedy musí tlačit na to, že se jedná o zdraví lidí a to je postaveno výše, než samotný byznys. Nehledě na to, že dnes sklízíme plody toho, co se neoliberální globalizací zaselo. Je třeba proti ní postavit globální spravedlnost, založenou na spolupráci mezi mnoha zeměmi, které se snaží bojovat proti pandemii koronaviru.
Za šíření konspirací kolem koronaviru jsou zodpovědná primárně média, která čím dál více sází na bulavarizaci a šíření strachu. Lidé jsou pak díky negativním zprávám dost často ve stresu a obávají se o svůj život. V době nouzového stavu, který se vyhlašuje jen v případě, když je ohrožen majetek ve velkém nebo zdraví obyvatelstva by měla mít vláda možnost jak regulovat média. To znamená, že by de facto po onu dobu trvání nouzového stavu říkala, co se bude psát a jakým způsobem se bude o oné události informovat. Tímto zásahem by samozřejmě média přišla o své zisky, které mají z reklam, protože by šokující titulky nebyly možné. Neříkám, že by se mělo zakazovat psát o dané věci kriticky, ale nevidím důvod, proč mají média denně vytvářet polopravdy, když napíší, že jednou skóre PES vyskočilo vysoko, aby za dva dny napsali, že zase pokleslo a silně danou věc dramatizují. Žijeme v době postpravdy, kdy každý má tu svoji pravdu a neexistuje jedna jediná. Je jich mnoho, a jelikož jsou poté lidé přeinformováni, tak často nevědí, čemu mají věřit a čemu zase nemají. Z logiky věci tedy plyne, že v době ohrožení státu, zdraví atd. by měl mít stát výhradní právo na svoji pravdu a to zejména z důvodu zachování klidu ve společnosti a nešířila se zbytečně panika. Je jasné, že se jedná o poměrně kontroverzní nápad, ale když se na to podíváme skrze dopady do společnosti, tak zjistíme několik věcí. 1) Lidé by díky několika informacím, které nejsou nadsazené ani přeceněné měli jasně utvořený obrázek o stávající situaci. 2) Společnost by nebyla tolik šokovaná, tak jako je tomu v současné době. Díky tomu by se odboural stres a případný nárůst psychosomatických onemocnění. 3) Stát by díky tomu získal určitý monopol na pravdu, protože by chránil zdraví obyvatel v kolektivním zájmu.
Někdo může namítnout, že by tímto krokem došlo k nastolení nové totality. To ale není pravda, protože dané opatření by mělo jen omezenou platnost po dobu trvání nouzového stavu. Můžeme vést diskuzi o tom, zda by poté nebyl nouzový stav zneužíván nebo nadužíván k tomu, aby se posléze vytvářela nějaká určitá totalita. Osobně tomu nevěřím, protože i současný ryze liberálně kapitalistický stát každého člověka něčím omezuje, aby mohl fungovat. Navíc má v sobě zakódováno několik bezpečnostních prvků, které mohou zneužívání nouzového stavu vyhlašovaném vládou zamezit (Parlament, Ústavní soud). Na tom není nic nového. Někteří lidé vidí omezení svých práv v podobě nošení roušek, případně omezování možnost si koupit určitý sortiment. Lidé si za poslední tři dekády zvykli na to, že mají jen samá práva, ale téměř žádné povinnosti a to ani ty morální. K vyvrácení stereotypu ohledně nošení roušek stačí jen jedna poznámka – virus se tímto opatřením samozřejmě nezastaví, ale eliminuje se kapenkový přenos. Jestliže tedy roušky někoho obtěžují, tak je nemusí nosit, ale v případě, že bude dotyčný nakažený a bude šířit virus bezmezně dál, tak ponese všechny následky. Musíme si říci, že nošení roušek je to nejmenší, co můžeme pro společnost jako celek udělat.
Jestliže někdo tvrdí, že je mu omezována svoboda volby, tak by si měl uvědomit, že možnost konzumovat není postavena výše, než je ochrana veřejného zdraví. Pokud se tedy někdo ohání lidskými právy ve vztahu ke konzumu (zavřené některé obchody), tak si musí uvědomit, že je to právě samotný konzumní způsob života, který utváří uvažování současného člověka a zastiňuje dopady šíření viru. Je pak jen na každém z nás, jak tuto věc uchopíme. Přeci nemusíme každý rok jezdit na dovolenou, nemusíme každý den chodit nakupovat a dokonce ani nemusíme každý týden navštěvovat příbuzné. Nic z toho nemusíme, ale jsme k tomu nuceni právě oním konzumním způsobem života, který do značné míry zapříčinil skokové šíření viru po celém světě. Je tedy otázkou, zda se lidstvo dokáže ze současné situace poučit a změnit své zaběhnuté návyky, které jsou utvářeny 30 lety budování kapitalismu nekonečného růstu.

Digitální totalita?

Digitální totalita?

Prosinec 21, 2020

S postupující digitalizací a elektronizací našich životů, jakož i celé společnosti, se ve veřejném prostoru začíná skloňovat slovo totalita. Mnozí lidé mají obavu, že s úplnou digitalizací všeho nastane nový typ nesvobody, kdy budete pod dohledem na každém kroku, stát bude o vás shromažďovat všechna soukromá data, aby vás ochránil proti případným nepřátelům, a soukromý sektor v čele s korporacemi po vás bude chtít vaše data, aby mohl zvyšovat své zisky. Zdá se vám to jako nemožné? Kdepak. Již dnes máme plno dílků skládačky digitální totality k dispozici. Kdysi se říkávalo, že má o vás stát přehled. Nebyla to ale až tak úplně pravda, protože k tomu, aby mohl shromáždit obrovská množství dat, tak musel mít různé spolupracovníky, kteří se ve společnosti pohybovali. Dnes již tolik spolupracovníků ale nepotřebuje, protože de facto spolupracujeme všichni a to dobrovolně. Stát i soukromý sektor po vás často vyžadují informace, které by nemusel vůbec potřebovat. Oba dva využívají různé typy dotazníků a formulářů. Zatímco stát vaše data shromažďuje, aby zvýšil vaši bezpečnost a zlepšil komunikaci se státní správou, tak soukromý sektor vaše data využívá k větší akumulaci svého kapitálu. Jedná se ve své podstatě o sledovací kapitalismus, kdy vám soukromý sektor po rouškou výhod, slev a honbou za věrnostními body poté šije reklamu na míru. Máme se tedy bát nástupu digitální totality, kdy bude vše pod dohledem a uloženo kdesi v datovém uložiti? Asi jak v čem. Pokud jde o stát, tak tam bych až takovou obavu neměl, ale měl bych obavu u soukromého sektoru, který vás pak bude mít pod drobnohledem a posílat vám různé nabídky, až vás nakonec zahltí nabídkami. Navíc bude čile obchodovat s vašimi osobními daty s a dalšími soukromými společnostmi a neuchrání vás ani GDPR, protože téměř vždy souhlasíte se zpracováním osobních údajů pro obchodní účely a ony obchodní podmínky zcela určitě dopodrobna nečtete, ať už z jakéhokoliv důvodu. Do celého procesu „kapitalismu dohledu“ nám vstupují protiteroristická opatření, kdy má digitalizace života zvýšit ochranu proti terorismu. Právě proto se má nově zavést úplný elektronický občanský průkaz.
S tím souvisí problém naprosté ztráty soukromí. Jdeme cestou USA, kde se tato opatření zaváděla již po 11. září 2001, kdy došlo k teroristickým útokům a bylo nutné zvýšit bezpečnost letecké dopravy – alespoň z pohledu země za oceánem. Nemám úplně problém s elektronickým občanským průkazem, ale problém bude tkvít v tom, co vše bude na čipu uloženo. Přeci jen kybernetický prostor je plný různých hackerů, kteří bojují o vaše data. Na druhou stranu dnes téměř všichni ochotně dáváme svá osobní data soukromým korporacím v rámci honby za věrnostními body a slevami. Všimli jste si, co vše od vás ony soukromé společnosti chtějí, aby vám byla poté ušita reklama přímo na míru? Stát bude nepochybně zvyšovat naši bezpečnost tím, že nás bude mít pod dohledem. Na tom by nebylo nic moc špatného, kdyby tomu tak skutečně bylo. Je tomu ale jen částečně, protože i ten nejlepší systém může být obejit nebo zneužit. Už dnes máme společnost dohledu (globálně) - kamery na každém kroku, čidla, čipy a to vše je propojeno přes síť na principu chytrých zařízení. Nicméně si nemyslím, že by zavedeních nových bezpečnostních prvků hrozbu terorismu nějak snížilo. Spíš to uklidní jen (některé) občany tím, že budou pod dohledem "velkého bratra", který bude bdít ve dne, v noci - dle některých názorů nastane nová doba temna ve spojení s digitální totalitou. S postupující digitalizací státní správy se uvažuje o tom, že by na novém občanském průkazu nebylo uvedeno rodné číslo. Jako argument pro zrušení rodného čísla se používá větší ochrana soukromých dat, případně, že v budoucnu budou vyčerpány možnosti kombinací rodného čísla. V neposlední řadě se prý jedná o přežitek. Nesdílím názor, že rodné číslo je přežitek nebo anomálie z doby Československa. Je to identifikátor, který je jedinečný. Jak je ale známo, tak využití elektronických občanských průkazů moc netáhne. Osobně bych nejprve vyjasnil, co vše bude na čipu - navrhuji údaje, které jsou potřeba jako děti nebo krevní skupinu, tak jako to bývalo v dávných dobách, kdy digitální technologie byly hudbou budoucnosti. Je otázkou, zda nás digitalizace pohltí na tolik, že nás ovládne nebo ji ukočírujeme, aby nám zůstala alespoň část soukromí a osobní identity.
Na závěr ale musíme zmínit i současný stav věcí, který se týká koronaviru, protože tato krize přímo dopadá i na využití digitálních technologií. Do praxe se zavádí projekt chytré karantény, který ale nefunguje dle představ. I v tomto případě částečně dáváte všanc svá data a to včetně vaší přesné polohy. Ona aplikace, která má chránit občany neshromažďuje žádná data o vaši osobě, ale o vašem pohybu. V tomto případě je digitální technologie využívána při ochraně veřejného zdraví a tuto skutečnost podporuji a věřím, že do budoucna bude tento varovný systém fungovat, aby nás ochránil před případnou hrozbou.
 

Východní jaderná hrozba?

Východní jaderná hrozba?

Prosinec 02, 2020

Poslední dobou se na přetřes opět dostává téma případné dostavby jaderné elektrárny v Dukovanech. K danému tématu se vyjadřují jak odborníci (Drábová), tak i četní politici, kteří fyzice vůbec nerozumí nebo jen prosazují zájmy jiných zemí. K danému tématu mám osobně co říci, protože před skoro 20 lety jsem maturoval z fyziky a moje nejoblíbenější oblast byla jaderná energetika - původním vzděláním jsem totiž elektrotechnik, než jsem se přesunul k humanitním vědám. To, že se v dnešní době do procesu dostavby Dukovan vnáší politika, je podle mého názoru nezodpovědné. Přeci jen jde o bezpečnost a jak tvrdí paní Drábová, tak ruský projekt je technicky dokonalý, takže bych se vůbec nebál jej použít. Musíme si také uvědomit, že elektrárna v Dukovanech je plně sovětskou elektrárnou s reaktory typu VVER, proto by logiku mělo dostavět další reaktor tohoto typu.
Tvrzení některých poslanců a senátorů, aby společnost Rosatom (Rusko) nebo Čína byla vyřazena z tendru je krajně nezodpovědné a vnáší do celého procesu ideologické pozadí. Zároveň bychom účelovým vyřazením těchto zemí z tendru deformovali (porušili) zákony, kdy se do výběrového řízení může přihlásit každý. Není náhodou, že tento názor zastávají hlavně politici pravicoví nebo ti, kteří jsou naklonění západu za každou cenu – kam vede příliš těsná vazba na velmoci na západě nebo východě známe z minulosti. Je pravdou, že dnes bychom bez externí pomoci těžko jadernou elektrárnu postavili, protože náš průmysl již dávno není, co býval v dobách své největší slávy. Byl totiž zprivatizován (rozkraden), případně jej zničila globalizace a zůstalo jen malé množství firem, které ale často drží zahraniční kapitál, což je pozůstatek divoké privatizace.
Jelikož tedy žijeme v globalizovaném světě, tak samozřejmě musíme využívat technologie jak ze západu, tak z východu. Nesmíme se orientovat jen na jednu stranu. Svět je diametrálně odlišný od doby před 30 lety a tomu se musí uzpůsobit i uvažování v oblasti jaderné energetiky. Vždy totiž záleží na tom, jakou uzavřeme smlouvu a jaký bude dozor nad daným projektem. Tyto věci si určuje objednatel. Takže když dostavbu Dukovan vyhraje Rosatom, tak si musíme nastavit podmínky - například, že se musí zapojit určité množství domácích firem, aby z dané věci profitovalo i naše hospodářství. To samé lze logicky použít i u jiného dodavatele stavby. Vše je o nastavení podmínek. Důležité je do celé věci nevnášet ideologické přístupy nebo strašáky typu havárie v Černobylu a tvrdit, že všechno, co je z Ruska nebo Číny, je špatné. Opak je bohužel pravdou. Obě dvě velmoci v mnoha oblastech převyšují západní země. Jako argument použiji, že současný model kapitalismu vše staví na rychlé spotřebě a zrychleném (účelovém) stárnutí. Stačí, když se podíváte na (záměrně) nekvalitně stavěné povrchy dálnic, případně různě ošizené byty, které potřebují neustálou údržbu. Z toho lze usuzovat, že dnes bude i kratší doba životnosti jaderných reaktorů, aby častěji docházelo k údržbě, než tomu bylo před třemi dekádami – v tomto případě se jedná o ryze hypotetickou otázku. Druhá stránka věci by totiž pravila, že jaderné reaktory budou raději firmy stavět na delší životnost, aby nemohlo dojít k nějaké poruše. Přeci jen by účelové zastarávání danou firmu poškozovalo, ale to nic nemění na tom, že se tato věc používá u méně závažných věcí, jako je jaderná energetika. Navíc jedno přísloví říká: nikdy, neříkej nikdy. Na rozdíl od reaktorů z doby před 30 a více lety, které byly stavěny na co nejdelší životnost – i podle toho byly často konstruovány. Zejména sovětské reaktory byl často kategorie „bolšoj“ – vysokého výkonu. Někdo může namítnout, že tomu tak není, že u reaktorů je vždy počítáno s dlouhou životností. Ano, i to je pravda, ale je potřeba si uvědomit, že dnes neexistuje vůči kapitalismu žádná protiváha, která by nejen účelové zastarávání viděla jinak. Opačný svět totiž zanikl před 30 lety, ale i přesto se zkusme zamyslet nad tím, že jiný svět je možný a že Rusko nebo Čína nejsou nepřátelé.
Z výše uvedeného je tedy patrné, že skutečnou hrozbou by pro naši zemi bylo nemít žádnou jadernou elektrárnu, protože bychom se stali přímo závislými na dodávkách ze zahraničí – i o to někomu může primárně jít. Nebýt závislý jen kapitálu, konzumu, ale i energii. Takhle aspoň energii vyvážíme, když máme v republice dvě jaderné elektrárny. Důležité je, aby byla jaderná elektrárna Dukovany dostavěna a měli jsme trvalý zdroj energie, protože energetická náročnost civilizace bude stále stoupat. Jaderná energie je totiž jedna z nejčistších forem energie (pokud pomineme jaderný odpad), která nám může posloužit do doby, než bude objeven jiný zdroj energie, který bude na stejných nebo lepších parametrech.
 

Obávané sdílení aneb neokomunismus

Obávané sdílení aneb neokomunismus

Listopad 30, 2020

Spolumajitel kdysi prosperujícího státního podniku Koh-i-noor Vlastislav Bříza mladší (tedy člověk, který je tvrdě zahleděn do USA, jak kdysi prohlásil v jednom svém článku, ve kterém tvrdí, že prý jsme na úrovni USA již 30 let. Tento člověk zároveň tvrdí, že největším zločinem v naší zemi byl rok 1948) začíná mít obavu, že se brzy objeví neokomunismus, který prý dle jeho názoru nebude vycházet z terminologie znárodnění, ale že se tomu v novém období bude říkat sdílení (sharování). Když se letmo podíváme na historii této společnosti, která se věnuje psacím a výtvarným potřebám, tak zjistíme, že byla založena již v 19. století ve Vídni. V následujících letech se přesunula do Českých Budějovic. To bylo ještě v dobách monarchie Rakousko – Uherska. V roce 1945 byla společnost znárodněna a do soukromých rukou přešla v roce 1992, tedy v dobách divoké privatizace, kdy prosperující podniky získali ziskuchtiví jedinci, kteří se v dnešní době ale bojí o své zisky nebo i o své impérium, které již v dobách svého vzniku bylo budováno jako nadnárodní nebo bylo po mnoha letech expandování takto vytvořeno. Spolumajitel Koh-i-nooru má tedy obavu, že by se někdy v budoucnu mohlo stát, že dojde ke znárodnění kapitalistických podniků.
Z toho je evidentní, že se bohatí, miliardáři, byznysmeni bojí, že by přišli o svůj zisk. Jenže je přeci nelogické, aby superbohatí drželi tak ohromné množství peněz, případně majetku. Pro stabilitu světa a společnosti je přeci nejvýhodnější rovnováha – odborně se tento termín nazývá equilibrium. Tím neříkám, že má nastat absolutní rovnost, ale není možné, aby rozdíl mezi odměnou člověka, který pracuje třeba fyzicky (pečovatelka, strojař atd.) a vlastníkem nadnárodní korporace byl i více jak stovky tisíc, když fyzicky pracující člověk odvádí pro společnost mnohem užitečnější práci, aby fungovala, než třeba bankéři nebo makléři a vlastníci korporací, kteří potenciálně myslí v rovině svého obohacení. Tímto značným rozdílem vzniká silná nerovnost, kdy se pověstné jedno procento hřeje (a posléze 0,1% onoho 1%) na slunci a zbytek společnosti jim přináší kapitál.
Z historie víme, že velkou nerovnost přinesla právě velká koncentrace kapitálu v rukou jedinců nebo úzké elity. Z dat, která jsou volně k dispozici, a často citována v různých studiích (Piketty, Scheidel) můžeme vyčíst, že nejvyšší koncentrace kapitálu v rukou nejbohatších byla těsně před začátkem první světové války. Snížit nerovnost umožnila jen válka, revoluce a také různé pandemie, které svět v minulosti potkaly. Z této logiky plyne, že by současná pandemie mohla pomoci snížit nerovnost a nastolit obávané sdílení – v terminologii levicové filosofie znárodnění/zestátnění. Teď nemám na mysli sdílení aut nebo bydlení, tak jako je tomu dnes, kdy na tom vydělávají internetové platformy sídlící kdesi za oceánem, ale sdílení myšlenek, inovací, aby z dané věci měla prospěch celá společnost a ne jen hrstka úspěšných (nejbohatších). Je nutné si uvědomit, že v dnešní společnosti neexistuje rovnost šancí, jak tvrdí pravicoví politici - stačí se podívat na problém některých pracovních míst, která jsou vám mnohdy předem zapovězena, protože nebudete splňovat nesmyslná kritéria pro přijetí atd. Volný trh sice plodí zdánlivou iluzi rovnosti šancí, ale již neříká, že na nestabilních trzích nemůže mnoho lidí vůbec uspět. Zejména ti, kdo nemají třeba přístup k informacím, jsou chudší nebo méně vzdělaní. 
Jak nejbohatší lidé v České republice a na západ od nás přišli ke svým závratným jměním? Zatímco na západ od nás byly velké společnosti většinou budovány jako nadnárodní, tak v našich podmínkách obří majetek mnozí získali v dobách divoké privatizace státního majetku v období od změny po roce 1989.
V západních zemích lidé, kteří se dnes často pyšní manažerskými tituly typu MBA atd. jsou právě součástí elity těch nejbohatších, případně přímo vlastní nějakou tu nadnárodní korporaci. Své vzdělání získali zejména na zahraničních soukromých vysokých školách (někdy dokonce takových školách, které jsou „pofidérního“ rázu nebo uměle – kapitálově – vytvořeny). Takto vzdělaná elita se naprosto odtrhla od reality žitého světa, který pomáhají řídit a utvářet. Je odtržena od normálních řadových lidí, kteří jsou nuceni mnohdy pracovat i více jak 12 hodin denně třeba za 20 tisíc. Nicméně je tato skupina lidí často prezentována jako ikona úspěchu, kdy se dle této logiky může stát bohatým úplně každý. V médiích je vytvářen obraz kapitalistických filantropů, kdy jedni zakládají neziskové organizace pro šíření „blaha“ a demokracie či svobody po světě (i za cenu násilí) a druzí poučují ty „méně“ úspěšné, jak se mají stát ještě bohatšími. Tato věc ve spojení s médii vede ke vzniku různých reality show typu: Milionář mezi námi. Jedná se o pořad, kdy je milionář nenápadně infiltrován mezi běžné obyvatele, aby věděl, jak žijí a média ukazují, zda posléze změní své návyky a pomůže chudším lidem. Uvedení tohoto pořadu má za cíl legitimizovat nadměrně bohaté lidi, kteří v pořadu ukáží svoji „zdánlivě“ lidskou tvář. Jedná se o nový pokus bohaté elity, jak ospravedlnit, že mají v rukou tak ohromné množství kapitálu.
Naproti tomu v podmínkách České republiky je situace odlišná. Své majetky získala naše nejbohatší elita v dobách divoké privatizace státního majetku v 90. letech 20. století. Jednalo se o dobu privatizačních zločinů, kdy se téměř všechen státní majetek přesunul za podivných okolností do soukromých rukou. Přesunutý majetek byl následně vytunelován, případně prodán zahraničním korporacím, které následně z těchto podniků vytvořily své místní pobočky. Naše nejbohatší elita není často tak vzdělaná jako ta na západě. Lze říci, že naše elita nezískala svůj majetek svoji vlastní pílí, ale prostě jen tím, že v dobách podvodů a chaosu dokázala ospravedlnit i ty největší machinace pod rouškou nové doby, ve které měla zářit demokracie a svoboda. V současné době probíhá předávání majetku naší elity její druhé generaci – tedy jejich dětem, které často vyrůstali v době po roce 1989 a slovo socialismus nebo sociálně spravedlivá společnost či státní majetek, jsou pro ně sprostým slovem. Právě tito lidé mají v našich podmínkách strach, že by mohli v budoucnu přijít o nashromážděný majetek (kapitál).
Oba dva výše uvedené příklady toho, jak nejbohatší lidé tohoto světa přišli ke svým majetkům a jmění, nám ukazují, že současná společnost začíná rozevírat své nůžky nerovnosti do značných rozměrů. Bohatí stále více bohatnou a chudí chudnou, byť to nemusí být na první pohled úplně zřetelné. Ve výše uvedených modelech je však jeden menší rozdíl – zatímco nejbohatší lidé na západě volají po svém zdanění, tak naše kapitalistická elita o této věci mlčí, případně přechází do protiútoku, když se začne bát o svůj majetek a začne očerňovat levicové myšlenky. To je jediný rozdíl mezi bohatými v naší republice a těmi na západě. Nic to ale nemění na tom, že koncentrace velkého bohatství a majetku v rukou jedinců nebo úzké skupiny lidí je škodlivá a hlavně nebezpečná pro stabilitu celé společnosti.
 

Za hranice minulosti

Za hranice minulosti

Listopad 27, 2020

Pomalu se blíží konec roku 2020. Magický rok z hlediska numerologie nám všem přinesl nemalé starosti, ale také radosti. Mé zamyšlení nebude o oněch radostech, ale starostech. Letošní rok nám hluboce ukázal na limity současné civilizace, která je postavena na honbě zážitky a cestování, když se blesku rychle rozšířil nový typ koronaviru. Někteří si pokládají otázku, zda virus vznikl uměle nebo se jedná o hříčku přírody. To celé vede ke vzniku konspiračních teorií, které se mnohdy zakládají na pravdě, ale jejich rozuzlení je ryze smyšlené. Můžeme se tak dozvědět, že virus mezi obyvatelstvem planety rozšiřují letadla, která jej vypouštějí z výšky a zamořují tak značná území. Jiná teorie například praví, že virus je dílem farmaceutických firem, které se posléze snaží najít vakcínu, což stojí mnoho peněz. V tuto chvíli je jedno, kdo které teorii o původu viru věří. Problémem je, že virus zde mezi námi je a jen tak nezmizí. Ba naopak, přijdou další pandemie, o kterých nemá lidstvo ani potuchy. Nejhorší na celé věci je, že si vznik pandemií lidstvo způsobuje samo, protože ničí planetu a z tajícího permafrostu (věčně zmrzlé půdy) se naprosto v klidu a pohodě může vynořit nějaký smrtící patogen. Pak už jen stačí souhra náhod, nakažení jedince, skupiny, pohyb lidí a nakažení dalších nebo jen nakažení zvířat. Vše tedy souvisí se vším, řekl by Karel Marx. Nyní je opět nutné začít přemýšlet nad tím, jak současný svět zlepšit, aby sám sebe nehnal do záhuby a přesunul se k jiné možné budoucnosti.
Problém spočívá v tom, že pokud bychom chtěli zastavit šíření viru, tak bychom museli eliminovat (případně zakázat) pohyb lidí po světě, což jen tak nejde, protože dnešní svět je propojený. Samozřejmě, že se lze úplně izolovat, ale za cenu zhroucení ekonomik a celých států. Je jisté, že existují i různá řešení tak říkajíc na půl cesty, kdy se omezuje pohyb lidí, ale přesto se mohou pohybovat. Jakékoliv zákazy, které trvají delší dobu, jsou pro obyvatele skličující a depresivní. Už jen to, že chybí prostý sociální kontakt, možnost někoho vidět nebo se prostě jen sejít s přáteli v oblíbené hospůdce. Je tedy nasnadě navrhnout určité možnosti dalšího vývoje, který by umožnil opět sociální kontakty. Dle mého názoru je nutné zavést povinné nošení roušek v období respiračních onemocnění, tak jako to mají provedeno v Číně, Japonsku atd. Poté je nutné zavést řádnou osvětu od školek po školy, kde se mají tvrdě učit základní hygienické návyky, což v našem silně liberalizovaném (nejednotném, protože chybí jednotné učební osnovy) školství chybí. No a v chřipkovém období mít v obchodech vždy dezinfekci. Jak můžete vidět, tak se jedná o prevenci šíření nemocí, která tolik nevyhovuje velkým farmaceutickým firmám, protože těm je zdravý člověk de facto k ničemu.
Žijeme v silně roztříštěné společnosti, která je navíc silně poháněna kapitálem, který je spojen s globalizací. Tento proces vytváří další a další úzkosti, které byly jen třeba před desítkou let zcela nemyslitelné, případně upozaděny. Čím dál více se zvětšila propast mezi bohatými a chudými – ať lidmi nebo státy. Jedni na globalizaci vydělávají, jiné ničí. V tomto soupeření nejsou vítězové, jsou pouze poražení. Podobně jako v dobách před rokem 1989 velmoci, které si říkaly socialistické nebo komunistické, vyvážely pověstnou revoluci o lepších zítřcích, tak dnes něco podobného dělají ryze kapitalistické státy, které jsou ovládány bankami. Všem nám nabízí světlé zítřky, hojnost, stačí si u nich jen půjčit na vysněný život. Tento vývoz pozlátka kapitalistické společnosti ale za sebou schovává i vysoké riziko, které spočívá, když už ne v nákaze, tak například v teroristickém útoku, havárii dopravního letadla, kde se můžete bez problémů ocitnout (prostě budete ve špatnou dobu na špatném místě) – riziko je tím větší, čím je společnost propojenější a více roztříštěná. Z těchto důvodů se riziko přenáší po celé zemi a nikde nejste v bezpečí. Příklad nákazy koronavirem je nám toho důkazem – nakazit se můžete od Japonska po USA. Nikde nejste v bezpečí. Dokonce ani nejbohatší tohoto světa nejsou v bezpečí, protože se mohou nakazit, byť je u nich pravděpodobnost menší, než u chudších obyvatel, protože si mohou dovolit lepší zdravotní péči nebo se prostě mohou ukrýt kdesi v horách na svých luxusních sídlech – toto můžeme sledovat v USA, kde jsou nejvíce nakaženi ti, kdo jsou chudší a jsou nuceni si platit zdravotní pojištění.
Dostáváme se za hranice minulosti, kdy nám dnes virus určuje pravidla své hry. Té hry, kterou jsme si způsobili sami svým životem, který byl postavený jen na nekonečném růstu, ničení orné půdy, přesunem výrobních prostředků do zemí s levnější pracovní silou atd. Svět už nebude takový, jako býval před začátkem pandemie. Bude určitě jiný, ale je pouze na politických, ekonomických, ale i společenských elitách, které určují fungování dnešního světa, jaký bude. Samozřejmě můžeme k řešení přispět i sami například tím, že si mohu vytouženou dovolenou odložit na přes rok nebo prostě dodržovat základní hygienické návyky a nebýt ve vleku těch společností, které tyjí ze současné globalizované společnosti

Chaotici, restrikce a společnost

Chaotici, restrikce a společnost

Listopad 18, 2020

S postupujícím bojem proti šíření koronaviru, se stávajícími restrikcemi, jež ovlivňují životy lidí a chod celé společnosti, začíná mnoho lidí pociťovat napětí, které můžeme definovat jako naštvanost. Toto naštvání lidí na restrikce je způsobeno hlavně tím, jak samotné zákazy dodržuje politická elita, která je nařizuje. Jak asi reagují lidé, když jim politici hlásají, že mají nosit roušku, aby posléze tento zákaz porušili? Když si lidé nemohou dojít ani na pověstné „jedno“ pivko do jejich oblíbené restaurace a někteří politici si na něj vesele jdou? Občané musí být nepochybně naštvaní a co více: nedodržování restrikcí ze strany politické elity vede k tomu, že se omezení přestanou dodržovat a nikdo si z nich nebude dělat moc těžkou hlavu. Aby omezení byla řádně dodržována, je nejprve musí dodržovat politická elita. Jinak to celé vypadá, že boj proti šíření koronaviru nebere vážně a nahrává různým konspiračním teoriím ve smyslu, oni nám chtějí omezit osobní svobodu, chtějí, abychom jim byli plně podřízeni a že koronavirus je součást na ovládnutí světa mocenskou světovou elitou atd. Namísto toho, aby vláda hledala nějaká chytrá řešení, která mohou pomoci rozvolňování restrikcí, tak vytvořila kočkopsa, kdy na jednu stranu otevřela zvířecí salóny, ale kadeřnictví nechala zavřené. Dokonce i vymyslila, že omezí počet nakupujících v supermarketech, ale již neuvážila, že mnoho lidí využívá MHD, kde se lidé často na sebe mačkají hlava nehlava.
Jak vládu podporuji v boji proti šíření koronaviru, tak těmito novými pravidly naprosto přestřelila a působí značně chaoticky. Nevím, zda si vždy k takovým výmyslům nechává udělat analýzu dopadů regulací (RIA), ale moc to na to nevypadá. Jinak by totiž ti, kdo danou věc vymysleli, zjistili, že tato rozhodnutí mají většinou negativní dopady do společnosti. Pojďme se na některá podívat a rozebrat si je.
1) Každý zákazník musí mít pro sebe 15 m². Krásná to představa. Venku se budou tvořit fronty, kde budou pobíhat pracovníci ostrahy a říkat, kdo jak má stát. Jaký je rozdíl mezi tím, že se lidé shlukují uvnitř nebo venku? Žádný, jen s tím rozdílem, že jste aspoň na čerstvém vzduchu, ale virus si nevybírá, zda se bude šířit venku nebo uvnitř. Toto opatření už ničemu nepomůže. Mnohem jednodušší by bylo, kdyby se u vchodu kontrolovali pouze roušky a povinně by si všichni museli dezinfikovat ruce. Tato regulace bude mít negativní dopady i v tom, že lidé začnou být agresivní, protože přijdou o akční věci, které jim vykoupí lidé před nimi. Lze tedy tvrdit, že v tomto případě je toto opatření diskriminační, byť prvotním úmyslem je zamezení sociálního kontaktu. Na jaře se osvědčila změna otevírací doby, kdy ranní dvě hodiny byly určeny pro seniory. Stejně bych to zavedl i nyní s tím, že odpoledne by senioři na nákup nemohli, protože nastane větší fluktuace lidí, kteří jedou z práce. Ochránili bychom tak nejzranitelnější skupinu obyvatel.
2) Mohou otevřít také salony pro psy a kočky. Očividně jsou mazlíčci postaveni výše, než člověk. Namísto toho, aby se otevřela kadeřnictví a holičství, tak otevíráme to samé pro zvířecí mazlíčky. Tohle mělo být otevřeno až jako poslední, případně souběžně se salony pro občany. Takto nastavená regulace je výsměch lidem. Nemohu si pomoct, ale asi zde opět zapracovala nějaká lobby.
3) Zamýšlel se také někdo nad tím, že se blíží zima a lidé potřebují na sebe zimní oblečení, boty, vybavení pro děti? Představte si následující příklad: máte malé dítě, které potřebuje oblečení na zimu. Kde jej seženete, když na e-shopu je jeho velikost beznadějně vyprodaná? Maximálně si to můžete doma ušít, pokud to umíte. Zde měla vláda uvažovat o tom, že by se otevřely aspoň obchody pro maminky a malé děti, případně obuv pro všechny. V tuto chvíli by vláda měla přestat vymýšlet "blbosti", které nikam nevedou a spíš ještě více deprimují občany a jsou vodou na mlýn pravicové opozici, která tvrdí, že se čím dál více omezuje osobní svoboda. Restrikcí je ve společnosti více, než dost a lidé jich už mají plné zuby. Nehledě na to, že ani pořádně nevědí, co platí a co nikoliv. Chápu, že se musí bojovat proti šíření viru, ale než zavedeme nějaká opatření, tak je vždy nutné si říci to b) tedy jaké daná věc bude mít dopady do společnosti a jak bude na přijatá opatření reagovat.
A na závěr jedna douška: když už si teda odstojíte frontu před obchodem, kde na vás čeká úžasných 15 metrů prostoru, tak se poté nahrnete do MHD, vlaku atd., kde se na sebe lísáte systémem tělo na tělo a sedíte namačkaní vedle sebe. Takže pokud se nenakazíte v obchodě, tak riziko nákazy se zvyšuje v prostředcích hromadné dopravy. O tomhle odborníci zřejmě moc nepřemýšleli, protože značná většina z nich jezdí osobním automobilem.

Pravicová logika druhé vlny

Pravicová logika druhé vlny

Říjen 30, 2020

Čísla počtu zemřelých i nově nakažených každý den rostou. Pravicová politická reprezentace vystupuje v pozici já nic, já muzikant. Neustále její čelní představitelé tvrdí, že za rozšíření koronaviru v září a říjnu je odpovědná vláda, která rychle rozvolnila opatření, která jeho šíření zabraňovala. Zde nám ale do hry vstupuje zajímavý paradox, kdy na jaře pravice horečně volala po tom, že restrikce jsou moc silné a že nás ekonomicky zahubí, aby později při druhé vlně pandemie otočila a začala předstírat, že restrikce vyžaduje a že je potřeba je v určité podobě zavést.
Jako sociologovi se mi podařilo vysledovat, že vláda podcenila letní utlumení viru, byť zde s námi stále byl. Nikam se nevypařil, ale neustále žil mezi námi a s námi nenápadně skrytý, aby se později se začátkem školního roku mohl plně začít šířit, tak jak někteří předpovídali. Pod tlakem pravicové opozice a jejích příznivců, která volala po zrušení restrikcí, vláda všechno uvolnila. Lidé mohli cestovat, volně se pohybovat a nákazu šířit všude kolem. Jezdili na bujaré večírky v Chorvatsku a jinde, kde se prostě chtěli jen pobavit. Výsledek na sebe nenechal dlouho čekat. Vláda byla od odborníků informována, že přijde druhá vlna a že se omezení mají uvolňovat s rozumem a ne úplně. Pravicová opozice ale volala po svobodě, neomezeném pohybu a demokracii. Výsledkem jsou tisíce nakažených denně. Za rozšíření nákazy de facto tedy může pravicová opozice a její podpůrci, která pod praporem svobody umožnila smrtelnému viru se zcela svobodně bezmezně šířit mezi obyvatelstvem.
Částečnou odpovědnost má samozřejmě i vláda, která tomuto tlaku podlehla. Podstatnou věcí, která zde stojí v pozadí, ovšem byl a je lobbystický nátlak různých soukromých firem, které tahají za drátky pravicových stran. Jedna lobby je například spojená s cestovním ruchem a honbou za zážitky. Tedy letecká lobby, cestovní, hotelová atd. Tyto různé lobby silně tlačily na vládu, aby restrikce v cestování zrušila co nejrychleji. Vláda se tedy ocitla pod těmito tlaky. Pravicová opozice maskovala lobbystické zájmy řečmi o individuální svobodě a zezadu tlačila silná lobby, která přicházela o kapitál.
Svůj díl odpovědnosti ale za současnou situaci mají všichni. Rovněž někteří odborníci, kteří přes léto málo apelovali na politické elity. Tuto věc přiznal dokonce i dnes již bývalý ministr Roman Prymula ve svém projevu, kde jasně řekl, že i on má chyby a přijímá část viny za to, že nebyl přes léto dostatečně důrazný.
To už je ale minulost. Nyní se všichni musí vzchopit a dodržovat různá opatření, která jsou na společnost kladena. Je totiž nad míru jasné, že restrikce jsou to jediné, co nám může pomoci, aby nás nákaza nesemlela úplně. Zde mám na mysli hlavně zdravotní systém, který by pod náporem mnoha nemocných mohl začít kolabovat. Nejsem sice odborník na epidemiologii, ale z dat, která jsou k dispozici celosvětově ze stránek https://www.worldometers.info/coronavirus/, můžeme vidět, kde zdravotnictví selhává a z jakého důvodu. Je to zejména v USA, Velké Británii, kde si lidé zdravotní pojištění musí platit sami. Tyto země jsou inspirací pro naši pravicovou scénu a můžeme tedy jasně dedukovat, co by se odehrálo, kdyby se pravice podporovaná Piráty, kteří se tváří zmatečně pravicově, středově i levicově, ale uvnitř jsou neoliberální, dostala k moci. Nastala by už na jaře daleko horší situace s daleko více nakaženými a mrtvými, protože pravice z logiky věci nerada sahá k omezením a vše nechává na volné ruce byznysu, tak jako v oblasti volného trhu. Občané by si měli uvědomit, na čem jsou naše pravicové strany postaveny a kde hledají inspiraci.
 

Proč je nutné zdanit nejen české miliardáře?

Proč je nutné zdanit nejen české miliardáře?

Říjen 28, 2020

Naše vláda se rozhodla v pražských Letňanech postavit polní nemocnici pro případ, že by začalo kolabovat naše zdravotnictví pod náporem nemocných s nemocí COVID – 19. To by nebylo až tak nejhorší, protože je taková věc potřebná. Problém spočívá v tom, že za pronájem plochy na výstavišti v Letňanech chce její vlastník nekřesťanské peníze, abych použil tuto metaforu. Výstaviště, kde se před mnoha lety konaly jiné věci, než stavba polní nemocnice, dnes patří firmě ABF. Ta patří miliardáři a politikovi Pavlu Sehnalovi. Tento kapitalistický filantrop, které mu jde jen o jeho vlastní prospěch a byznys je od roku 2016 předsedou znovu obnovené Občanské demokratické aliance, která je více známa zejména z divokých devadesátek. Vraťme se ale zpět k problému pronájmu plochy výstaviště, kdy po státu chce pan Sehnal 26 milionů a tvrdí, že se jedná o rozumný kompromis byznysu a dobra. Zde si musíme položit otázku: pro koho je daný byznys výhodný a kdo rozhoduje o tom, co je dobro a co zlo? V tomto případě se pan Sehnal tváří jako filantrop, který by chtěl páchat dobro, ale jen za určitou úplatu a hlavně, aby z toho měl zisk. Takže bychom jej mohli nazvat kapitalistickým dobrákem, který chce vydělat na lidském a společenském utrpení.
Tady můžeme jasně vidět, proč je nutné zdanit miliardáře a rovněž jim omezit majetek. Není totiž možné, aby (nejen) celosvětově 1% vlastnilo takové bohatství jako zbylých 99%. V našich podmínkách se vyskytují různí miliardářští „vykukové“, kteří chtějí vydělat úplně na všem. Od katastrof (tzv. šoková doktrína), až po to, že stát někde potřebuje (v krizové situaci) postavit například polní nemocnici. Chtít za to od státu peníze je nemorální a za hranou slušnosti. Ta se ale v našem (nejen v našem) kapitalismu nenosí. Zde ale musím konstatovat, že si takové pozemky měl stát, případně obec ponechat právě pro případ nějaké krizové situace. Nikdy totiž nevíte, co se v budoucnu odehraje a že případných katastrof a krizí bude spíš přibývat, než že by jich bylo méně. Ale i tak má stát určité páky na to, jak takovému lichvářskému chování učinit přítrž. Stačí se jen nebát. Chtít totiž za pronájem plochy peníze, která má sloužit jako rezervní nemocnice je z logiky věci nespravedlivé a nemorální, protože se v ní budou zahraňovat lidské životy a ty jsou přeci postaveny na žebříčku hodnot nejvýše a jsou i nad kapitálem a dokonce i panem Sehnalem.
Osobně bych panu miliardáři řekl: buď nám pozemek pronajmeš za symbolickou korunu (často se to dělá a někteří zahraniční kapitalističtí filantropové se tak i někdy chovají. Na rozdíl od našich, kteří chtějí zbohatnout úplně na všem a nikdy nemají dost) nebo si daný pozemek jako stát zaberu, protože je výjimečná situace a po ukončení krize ti jej vrátím (nebo si to rozmyslím a za tvé chování, které je nemorální a hraničí s lichvou, ti nic vracet nebudu). Cožpak pro pány miliardáře (a paní, abych vyvažoval gender) neplatí život a režim nouzového stavu? Na tomto příkladu můžeme vidět, proč je nutné kapitalismus nahradit jiným systémem, který bude morálnější a spravedlivější. Nevolám po žádném návratu do minulosti, ale po novém socialismu, nové společnosti, kde se nebudou vyskytovat podobní „vykukové“ a lidé si budou moci užívat své životy beze strachu, že přijdou o práci nebo, že je budou demoralizvat podobné výplody pánů miliardářů, kteří se neštítí zbohatnout na životě i smrti.
 

Díky, Ameriko?!

Díky, Ameriko?!

Říjen 27, 2020

Poslanecká sněmovna 27. 10. 2020 schválila pomoc našemu zdravotnictví ze zahraničí. Abychom byli přesní, tak se nejedná o celé zahraničí, ale EU, NATO a USA. Každá pomoc je sice dobrá, ale počet amerických lékařů, kterých má být 28, je natolik bezvýznamný, že vše ukazuje na to, že se jedná jen o ideologickou masku. Z jakého důvodu jsme požádali o pomoc právě USA, která je nejvíce zasaženou zemí na světě s nejvyšším počtem úmrtí? Je to z toho důvodu, že jsme spojenci v NATO nebo je v tom něco více? Z logiky věci bych se raději obrátil na lékaře z Číny, kteří mají nejvíce zkušeností v boji s virem. Poté bych nezavrhoval ani lékaře z Ruska, kde se postupně testuje vakcína. Samozřejmě, že číslům z Číny můžeme a nemusíme věřit, ale je to země, která s virem bojuje ze všech nejdéle a co si budeme povídat i jejich lockdowny jsou natolik přísné, že zcela jistě dochází k eliminování šíření viru. Navíc na jaře to byli právě čínští lékaři, kdo pomáhali v Itálii a tamní problém se jim podařilo zvrátit a vytáhnout tamní společnost z nejhoršího. Z toho všeho plyne, že příjezd amerických lékařů je jen ideologická zástěrka, abychom jasně ukázali, že jsme spojenci s USA na věčné časy a nic nás nerozdělí (ani virus). Naši představitelé by měli používat více hlavu a rozum a netahat do řešení krize ideologii. Ostatně mě to osobně přijde celé divné. Proč američtí lékaři přichází až nyní? Přeci jen tady mohli být dávno, než nastal velký problém. Nebo snad nemohli? V logice výkladu pravice jsme přeci spojenci, takže pomáhat nám mohli již dávno. Tvrdit, že budou v polní nemocnici v Letňanech a čekalo se, až bude postavena, nepovažuji za argument. Z jakého důvodu se čekalo, až se nám situace vymkne kontrole? Že by se použila doktrína šoku a zaúřadoval kalamitní kapitalismus? To znamená, že se společnost musí nejprve řádně šokovat (čísla rostou, lidé umírají) a poté požádat o pomoc spojence, kteří sami kolabují pod náporem nemocných. Abychom se posléze minimálně ideologicky podpořili a později vše obrátili proti Číně, která bude v budoucnu zcela jistě obviněna z toho, že se onen virus objevil na jejím území a tak de facto může za jeho rozšíření. Ano, i tohle je logika pozdního kapitalismu amerického typu, který je lemován vztahem USA vs. Čína. Nepatřím mezi ty, kdo věří v konspirační teorie, ale jen předkládám otázky, které je nutné si klást a hledat na ně odpověď. Z toho všeho plyne důležitá otázka: zda nám nějak američtí lékaři výrazně pomohou, když máme tisíce nakažených lékařů? Nebo zda nás nějak zachrání oněch 300 lékařů, kteří k nám mohou přijít pomoci, když máme tisíce nakažených lékařů? Na to si musí odpovědět každý sám.
Ještě podivnější na celé věci ale je, kdo účast amerických lékařů pomohl domluvit. Jsou to pánové ministr zahraničí Tomáš Petříček, kterého považuji za amerického vazala a ministr vnitra Jan Hamáček, který se často jezdí radit do USA co má v postu předsedy ČSSD vlastně dělat. I právě proto už dnes ČSSD není žádná levice, ale ryzí pravice, která tolik obdivuje USA. Podle toho to tak všechno vypadá. To, že přijedou američtí lékaři v počtu 28, je natolik potřebné, až je to spíš k pláči, než k tomu, abychom tuto věc vychvalovali a vyzdvihovali do nebes, tak jak to činí třeba TOP 09, ODS nebo KDU – ČSL. Nasazením těchto armádních amerických lékařů do boje s covidem, jsme se de facto ocitli v područí našeho velkého bratra – USA, potažmo NATO, kdy tvrdíme, že jde o spojeneckou pomoc, která je tolik potřebná, protože se vlastně nacházíme ve válečném stavu s virem. Prospěšnější by možná bylo, kdyby se vláda rozhoupala k tomu, aby povolala zpět do vlasti naše lékaře, kteří jsou v cizině. Mělo by to logiku, protože na našem území často za státní peníze vystudovali, ale později odešli do zahraničí, protože prý u nás mají malý výdělek. V současné krizové situaci by měli tito lidé ale přijít zpět sami od sebe dobrovolně a nečekat, až by jim tuto věc někdo nařídil. Přeci jen by měli v sobě mít jednak národní hrdost a posléze i část morálky. Nebo se snad ani tohle v současné krizové situaci nenosí? Uvidíme…
 

Lobby a COVID

Lobby a COVID

Říjen 19, 2020

V dnešní kapitalistické společnosti se vyskytuje mnoho mocných lobbystických skupin, kterým jde hlavně o svůj vlastní prospěch a zisk. Mezi nejmocnější lobby patří ropná, chemická, farmaceutická, cestovní, zpracování odpadu, letecká a mnohá další. Všechna lobby je úzce navázána na nadnárodní korporace, kterým jde primárně o zisk a akumulaci bohatství. Ne jinak je tomu v současné době, kdy se po světě pohybuje virus, proti kterému se snaží národní státy bojovat. Některé to zvládají, jiné kolabují, řada se jich nachází někde uprostřed. Přes léto roku 2020 se zdálo, že virus je někde nenápadně utěsněn a již nebude hrozit. Mnozí odborníci sice předpovídali druhou vlnu, ale politické elity se nechaly uchlácholit příznivým stavem a povolily otěže, když se jim podařilo zvládnout první vlnu pandemie. Otevřely se tedy opět hranice a lidé začali opět ve velkém cestovat za zážitky po celém světě. Zde je na vině pravicová opozice v naší zemi, která od léta volala po uvolnění a vláda se jí (bohužel) rozhodla vyhovět. Podle uvažování pravicových stran je jakákoliv restrikce nedemokratická, a pokud se zamezuje pohybu lidí, tak je to proti demokracii a svobodě – jaká to lež! Výsledek nenechal na sebe dlouho čekat, když se z dovolených začali vracet nakažení lidé. Zde si musíme říci, že za rozvlečení viru po světě je primárně zodpovědný cestovní ruch a ekonomika postavená na honbou za zážitky. Pokud pomineme různé konspirační teorie, které říkají, že virus byl vytvořen v laboratoři a že nás ovládají svobodní zednáři, aby se eliminoval počet lidí na planetě, tak zjistíme, že to byly v minulosti velké pandemie moru, jiných onemocnění a chřipky, které vždy společnost posunuly dopředu. Nemoci byly jezdcem apokalypsy, kdy zemřelo mnoho lidí. Tomu se ale moderní medicína snaží předejít, protože určitý typ promořování dle odborníků stejně nefunguje. Dokonce i vyzdvihované Švédsko dnes tvrdí, že jim o žádné promoření nikdy nešlo. Prý je to dle jejich epidemiologa mýtus. V této rovině se totiž střetávají dvě věci: věda a etika (morálka). Musíme si totiž položit zásadní otázku: kolik lidských životů by v průběhu promořování bylo ztraceno a zda si to může jakákoliv společnost dovolit? Z logiky věci plyne, že žádný život nesmí být ztracen a proto je nutné zavést určitá opatření. Opět se zde vyskytují dva pohledy na různé restrikce. První říká, aby se virus nechal působit v populaci, až by se získala kolektivní imunita, která je pouhým mýtem a na své konto si maximálně přičte tisíce mrtvých bez valného úspěchu. Druhá strategie je přesným opakem, tedy že se zavádějí různá omezení pohybu lidí, aby se virus nepřenášel skokově a zdravotní systém to vydržel a nezkolaboval. Oba dva výše uvedené pohledy mají negativní dopady na ekonomiku, takže je opět mýtus, že když se nic neomezí, tak ekonomika bude šlapat jako normálně, před pandemií.
Vláda je nyní v situaci, kdy si musí vybrat ze dvou zel, přičemž obě dvě mají dopady do ekonomiky a životy lidí. Za 1) zavádět různé restrikce s negativními dopady do již tak omezených sektorů ekonomiky, kde se nákaza šíří nejrychleji (restaurace, divadla, koncerty, cestování atd.). Zde hrozí propouštění, krachování podniků atd. Jedná se o částečný lock down. V tomto případě se zamezuje sociálnímu kontaktu a volnému pohybu osob. 2) nechat všechno ležet a běžet po vzoru volného trhu, aby si s virem populace poradila. Zde ale nehrozí jen kolaps zdravotního, ale i sociální systému z důvodu prudkého nárůstu nakažených a mrtvých. Položte si otázku jinak: co se stane se systémem, když budete mít třeba 1000 000 lidí v karanténě, statisíce nemocných a desetitisíce mrtvých? Ekonomika se zastaví mnohem více, než u řízeného lock downu, školy by byly stejně zavřené, protože by nebyl, kdo by učil nebo tam byl. Osobně jsem tedy pro restrikce, protože jsou menším zlem, ale poučením do budoucna je, že se nesmí podlehnout lobby, ať už je jakákoliv (od politické po průmyslovou), protože té nejde o lidské životy (možná s výjimkou farmaceutické, které je ale zdravý člověk k ničemu), ale o svůj vlastní prospěch a zisk.
 

Stránky

Přihlásit se k odběru RSS - Aktuální problémy