Do médií před nedávnem unikla zpráva, že se armáda připravuje na cvičení s názvem: Odvodní řízení 2023. Nic proti tomu, když vrchním velitelem armády je soudruh generál pan Vajíčko, Pávek, zastánce a šiřitel ideologie havlismu - pavlismu. Návraty k době před více jak 20 lety opět přicházejí. Ta tam je profesionalizace armády. Všichni muži se v blízké budoucnosti mohou těšit, že se spolu uvidí u odvodové komise. Není to žádná legrace, jak pravil šéf generál Karel Řehka. K tomuto kroku je nutné sáhnout, kdyby nás nějaký ten diverzant překvapil. Nejedná se ale o západního, ale východního. Oním diverzantem nemusí být Rusko, ale třeba Polsko, které má největší armádu v Evropě. Nejvíce válek jsme totiž vedli právě s tímto sousedem. Inu časy se mění, ale klasika zůstává.

Všude se hrozí možným konfliktem NATO s Ruskem. Naše armádní špičky v čele s krvavou Jane se už těší, jak pojedou bojovat na Ukrajinu, kde se prý bojuje za naše hodnoty, respektive hodnoty pětipsí vlády. Tedy korupci, privatizaci a jiné vymoženosti současného neoliberalismu praktikovaném agenturou pravdy a lásky. Vojáci, kteří se později mohou rekrutovat do bojové připravenosti hájit a bránit naši vlast si jistě zazpívají i nějakou tu píseň: červený šátečku kolem se toč, kolem se toč, kolem se toč, my jedeme na Rusa a nevíme proč. Známá to píseň z filmu o dobrém vojáku Švejkovi. Jsme přeci národ Švejků, ne?

Jistá je jen jedna věc. Pokud bude skutečně obnovena branná povinnost, tak vojáci, kteří půjdou k výcviku, nebudou bránit naši vlast, ani náš kapitál. Budou chránit cizí zájem, těch vlastníků kapitálu, kteří vlastní více jak 1/3 našeho průmyslu. Takže nač provádět případnou mobilizaci, kterou si současná mladá generace zaměňuje s rozdáváním mobilních telefonů? Nebo se snad už mnozí z těch, co vzývají ideologii pravdy a lásky těší na to, jak si skutečně proti někomu zastřílí? Ono to ale bude úplně jiné, než v počítačových hrách, kde se rovněž točí velká kola kapitálu.

Již více než 20 let stanoví § 9 zákona č. 219/1999 Sb., o ozbrojených silách ČR, že: „(1) Základním úkolem ozbrojených sil je připravovat se k obraně České republiky a bránit ji proti vnějšímu napadení. (2) Ozbrojené síly plní též úkoly, které vyplývají z mezinárodních smluvních závazků České republiky o společné obraně proti napadení. (3) Další úkoly armády, Vojenské kanceláře prezidenta republiky a Hradní stráže jsou stanoveny v části třetí, čtvrté a páté.“ Podle právních zvyklostí pořadí odstavců určuje také prioritu úkolů. Je na politických stranách, které byly u moci a které byly odpovědné za výstavbu ozbrojených sil od roku 1993 (KDÚ-ČSL, ČSSD, US-DEU, ODS, ANO a opět ODS), aby vysvětlily, že Česko se ubrání jen těžko. Zejména je třeba se ptát, proč předsedové Výboru pro obranu a jejich podvýborů tak dlouho o situaci mlčeli. Nebo je Ministerstvo obrany podvedlo? Podvedlo i vrchního velitele ozbrojených sil ČR? Obžaloba předložená náčelníkem českého hlavního štábu je jasná: musíme se připravit na válku! Mír je totiž nuda…

Právě proto si armáda nyní usmyslela, že je nutný návrat k zavedení odvodů a možná i povinné vojenské služby. Některým mladým chlapcům by to jistě prospělo. I já jsem dvakrát odvod absolvoval a posléze byla povinná vojna zrušena a nahrazena profesionální. Vše má ale svá úskalí: kde se budou odvody konat? Kde budou posléze mobilizovaní vojáci lokalizováni, když mnohá kasárna byla zničena a privatizována ve jménu pravdy a lásky, která měla zvítězit nad lží a nenávistí?

Pokud by už k povolávání záloh došlo, ať už z důvodu napadení republiky nebo z důvodu rozhodnutí válkychtivých politiků, měl by stát udělat vše pro to, aby povolance připravil na nasazení. Jak ukazuje zkušenost z ukrajinské války, o jejich přežití rozhodne mimo jiné také stupeň vycvičení a vybavení. Měli bychom politikům klást otázky, s čím budou mobilizovaní mladí muži a ženy vystrojeni a vyzbrojeni, je pro ně někde dostatek zásob výstroje
a výzbroje? Pro kolik povolaných osob takovéto zásoby máme. Kde se bude provádět jejich výcvik a kým? Máme dostatek výcvikových zařízení a schopných instruktorů? Vše bylo v minulosti zredukováno na potřeby malé profesionální armády. Výcvikové prostory redukovány, zásoby rozprodány. Nebo přesněji rozkradeny. Tyto otázky nikdo nepokládá a jen se vyvolává hysterie mezi lidmi. Dokonce bych si dovolil tipnout, že se při nácviku zjistí závažné nedostatky a budou následovat další „urgentní“ nákupy a drahá organizační opatření bez výběrových řízení.

Budou ti, kdo válku nechtějí nazýváni dezoláty nebo chcimíry? Mírová aktivita je nejdůležitější, dokonce je důležitější, než řinčení zbraněmi, tak jak to předvádí naše krvelačná vláda v zajetí závazků spojenců NATO utratit 2% HDP za každou cenu. I za cenu tunelů na obraně, korupci, hodnoty, pro které chtějí zneužít mladou generaci, která jim vše „zobe“ z ruky v rámci pravdy a lásky, ideálů Václava Havla. Možná bychom se asi divili, kolik branců by bylo vůbec použitelných k obraně naší vlasti. Například zkušenosti z USA naznačují, že až 1/3 branců je nějakým způsobem zdravotně indisponována a tedy nepoužitelná.

Na závěr je nutné zmínit jednu skutečnost. I když jsme členy NATO, tak nám v případě napadení (ať už kýmkoliv) na pomoc nemusí přijít nikdo ze spojenců v tomto paktu. Jak je to možné? Vše je napsáno v článku 5 Washingtonské smlouvy – musíme být schopni se o sebe postarat sami. NATO totiž není Varšavská smlouva. Žádný automat na pomoc totiž neexistuje. Klidně se na nás naši spojenci v NATO vykašlou, když se jim to bude hodit. Jako příklad nám může posloužit vztah Řecka a Turecka. Ačkoliv obě země jsou členy NATO, tak spolu válčily o Kypr. Z toho plyne, že nás nemusí nutně napadnout Rusko, které by nejdříve muselo překonat celou Ukrajinu a Slovensko. Požadavky může dříve nebo později klidně vznést Polsko ohledně Těšínska. Podobně jako v minulosti. Konflikt mezi dvěma zeměmi NATO je totiž možný, nikoliv nemožný.

Ve víru současného dění se někteří snaží upravovat minulost. Z obětí se začínají dělat vrazi, z vrahů oběti. Ne jinak je tomu u případu dávno kontroverzního – skupiny bratří Mašínů. Jedni je považují za hrdiny, další za sprosté vrahy. Bratři Mašínové na našem území totiž operovali na začátku 50. let 20. století, kdy bojovali proti tehdy ustavenému novému režimu. Jednalo se o dobu, která byla prodchnuta špionážemi, nepřátelstvím dvou bloků Východ versus Západ. Netvrdím, že se jednalo o idylku. Přeci jen bylo několik málo let po válce a společnost se vyrovnává s traumatem druhé světové války. Nepřátelé a kolaboranti byli snad všude.

V Lošanech na Kolínsku, kde Zdena Mašínová vlastní statek, vznikl Památník tří odbojů. Tento památník připomíná protirakouský, protinacistický a protikomunistický odboj. Zejména historici (nebo snad hysterici?) z Ústavu pro studium totalitních režimů účelově vykládají a upravují dějiny takovým způsobem, aby se jasně ukázalo, že ať doba Rakousko - Uherska nebo ta po únoru 1948 byla jen dobou temnou, špatnou. Na čem se snad všichni shodneme, že doba nacistické okupace byla nejhorší dobou pro naše národy. Jediné, co se sluší v této souvislosti připomenout je, že bratři Mašínové byli skutečně vrazi. Zavraždili totiž strážmistra Honzátka, účetního Rošického a poté zabili několik lidí v Německu. To jsou hrdinové? Takové lidi chce paní ministryně obrany Černochová a další lidé například z Ústavu pro studium totalitních režimů nebo naší vlády obhajovat? Tím, že navrhne na státní vyznamenání Zdenu Mašinovou?

Hrdina byl Josef Mašín, který byl v odboji za druhé světové války. Pokud se ale někdo chce obhajovat, že zde byl nějaký protikomunistický odboj, respektive třetí odboj, tak evidentně nezná historii. Odboj se typicky vede v nějakém válečném konfliktu, tak jako za obou světových válek. Nejsem si vědom, že by nějaká horká válka byla na našem území po roce 1948? Pouze zde existoval uměle vytvořený konstrukt Studené války. Z této logiky nemohou být bratři Mašínové bráni jako odbojáři.

Podívejme se na jeden zajímavý myšlenkový experiment: když budu bojovat proti současnému režimu a to i za cenu nějakých zločinů, například pozvednu zbraň, a to jen proto, že se současným systémem nesouhlasím, tak budu někdy v budoucnu také označen za odbojáře? Je to stejná logika jako v případě bratří Mašínů, akorát posunuta do jiného systému. Možná se v budoucnu dočkáme jiných ikon minulosti, protože zcela jistě „někdy“ dojde ke změně systému. Chápu, že doba po roce 1948 nebyla zrovna růžová, hlavně v 50. letech, ale účelově překroutit dějiny dle vítězů umělého konstruktu studené války, je opravdu tristní a jedná se o ryze tendenční věc.

Už tři desítky let se vyrovnáváme se svoji vlastní minulostí. Neustále jsme konfrontováni s tím, že minulost byla špatná a je hodná odsouzení. Historici nám mají minulost předkládat takovou, jaká byla. Jinak je vytváření jakýchkoliv alternativních minulostí ryze účelové, aby se nastupující systém obhájil ve vztahu k minulosti. Typickým příkladem je právě snaha relativizovat činy bratří Mašínů, kdy na jedné straně zde máme nevraživost vůči osvoboditelům a jejich památníkům a na straně druhé je zde snaha vyzdvihnout novodobý památník, který chce minulost vyložit v logice vítězů studené války. V celé věci vidím jen účelovost, protože vzít do ruky zbraň a zabít nevinného člověka v jakékoliv době, je prostě vraždou. Na tom nikdo nic nezmění. Nebo je tomu snad jinak?

Francouzský prezident v rozhovoru pro Politico dále říká, že "velkým rizikem", kterému Evropa čelí, je nechat se "vtáhnout do krizí, které nejsou naše".

Evropa musí snížit svou závislost na Spojených státech a vyhnout se tomu, aby byla zatažena do konfrontace mezi Čínou a USA kvůli Tchaj-wanu, řekl francouzský prezident Emmanuel Macron v rozhovoru v letadle při návratu z třídenní státní návštěvy Číny.

V rozhovoru s POLITICO a dvěma francouzskými novináři poté, co během své cesty strávil zhruba šest hodin s čínským prezidentem Si Ťin-pchingem, Macron zdůraznil svou oblíbenou teorii "strategické autonomie", aby se Evropa, pravděpodobně v čele s Francií, stala "třetí supervelmocí".

Řekl, že "velkým rizikem", kterému Evropa čelí, je to, že se "zaplete do krizí, které nejsou pro ni důležité, což jí brání v budování strategické autonomie".

Si Ťin-pching a Komunistická strana Číny nadšeně podpořili Macronovu koncepci strategické autonomie a čínští představitelé se na ni neustále odvolávají při jednání s evropskými zeměmi. Straničtí představitelé a teoretici v Pekingu jsou přesvědčeni, že Západ je v úpadku a Čína na vzestupu a že oslabení transatlantických vztahů pomůže tento trend urychlit.

"Paradoxem by bylo, že ovládnuti panikou věříme, že jsme jen následovníky Ameriky," řekl Macron v rozhovoru. "Otázka, na kterou si Evropané musí odpovědět: je v našem zájmu urychlit [krizi] na Tchaj-wanu? Ne. Horší by bylo myslet si, že my Evropané se musíme v tomto tématu stát následovníky a přebírat agendu USA a přehnanou čínskou reakci," dodal.

Tchajwanská jednání

Podle francouzských představitelů doprovázejících prezidenta, který podle všeho zaujal smířlivější přístup než Spojené státy nebo dokonce Evropská unie, Macron a Si o Tchaj-wanu "intenzivně diskutovali".

"Stabilita v Tchajwanském průlivu je nesmírně důležitá," řekla předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová, která Macrona po část jeho návštěvy doprovázela, Siovi během jejich setkání v Pekingu minulý čtvrtek. "Hrozba [použití] síly ke změně statu quo je nepřijatelná."

"Evropané nemohou vyřešit krizi na Ukrajině; jak můžeme věrohodně na adresu Tchaj-wanu říci: 'Dávejte si pozor, pokud uděláte něco špatného, budeme tam'? Pokud chcete skutečně zvýšit napětí, je to způsob, jak to udělat," řekl Macron.

"Evropa je ochotnější přijmout svět, v němž se Čína stane regionálním hegemonem," uvedl Yanmei Xie, geopolitický analytik společnosti Gavekal Dragonomics. "Někteří její představitelé se dokonce domnívají, že takové uspořádání světa může být pro Evropu výhodnější."

Varování před vazalstvím

Macron také uvedl, že Evropa zvýšila svou závislost na USA v oblasti zbraní a energie a nyní se musí zaměřit na posílení evropského obranného průmyslu.

Navrhl také, aby Evropa snížila svou závislost na "extrateritorialitě amerického dolaru", což je klíčový politický cíl Moskvy i Pekingu.

"Pokud se napětí mezi oběma velmocemi vyhrotí... nebudeme mít čas ani prostředky na financování naší strategické autonomie a staneme se vazaly," řekl.

Rusko, Čína, Írán a další země byly v posledních letech zasaženy americkými sankcemi, které jsou založeny na zamezení přístupu do dominantního světového finančního systému založeného na dolaru. Někteří lidé v Evropě si stěžují na "zbrojení" dolaru Washingtonem, který nutí evropské společnosti vzdát se obchodu a přerušit vazby se třetími zeměmi, nebo čelit ochromujícím druhotným sankcím.

Výtah z rozhovoru pro web Politico připravil a z angličtiny přeložil: Jan Klán

Odkaz na originální rozhovor: https://www.politico.eu/article/emmanuel-macron-china-america-pressure-interview/

Obrázek: Pixabay

Českou republiku obchází strašidlo. Nejedná se však o strašidlo komunismu (jaká to škoda!), ale strašák v podobě nedostatku léků. Krize zmítá krizi. Od doby nástupu trojzubcové vlády kombinovanou dozimetrickou koalicí je pořád něčeho nedostatek. Lidé stojí pověstné fronty. Tu na zubaře, tu na nedostatkový lék, nebo na Úřadech práce. To není obrázek konce reálného socialismu, ale realita dnešních dní. Nejhorší je situace na ministerstvu zdravotnictví, kterému šéfuje nelidský profesor z TOP 09 Vlastimil Válek. Ten svými výroky směrem k veřejnosti čím dál více připomíná profesora Nejedlého, přezdívaného rudý dědek.

Na konci roku 2022 nám nelidský ministr radil, abychom obvolali sto lékáren a určitě sehnali námi potřebný lék. Po novém roce svoji rétoriku posunul o něco výše, když začal tvrdit, že nás zachrání mimořádné dodávky léků ze zahraničí. Ministr se nestačil chválit, jak jeho „mančaft“ zajistil tisíce dodávek penicilinu. Základní antibiotikum bude, nebojte! Všeho bude dostatek! Problém nemáme jen my, ale celá Evropa. Proto byly mimořádné dodávky penicilinu dovezeny ze Slovenska. Naši bývalí bratři a sestry totiž mají svoji Slovakofarmu Hlohovec spadající pod Zentivu. Na rozdíl od nás.

Nelidské ministerstvo se svým nelidským ministrem, který je obchodním zástupcem asociální strany TOP 09, ale přišlo s bravurním řešením. Každý, kdo bude mít zájem, si může doma vypěstovat své vlastní základní antibiotiku. Do všech domácností v republice jistě brzy přijde podrobný návod, jak penicilin v domácích podmínkách získat. Konečně si budeme doma moci vypěstovat Štětičkovec! Například z plísňového sýra! Stát přeci nemůže výrobu základního antibiotika zajistit. Víte, kolik by to stálo? Musíme šetřit, když máme tak obrovské dluhy! Navíc jsme krátce po přelomu tisíciletí nechali zprivatizovat výzkumný ústav antibiotik. Inu i takhle lze provádět privatizaci.

Pětipsí dědek Válek ale našel viníka současné lékové krize. Je jím Čína, kde je soustředěna téměř všechna výroba. V zemi, kam jsme si nechali mnoho věcí přesunout kvůli nízkým nákladům. Ministrovi zřejmě nikdo nevysvětlil, jak funguje globální kapitalismus. A proto se rozhodl zřídit zvláštní pracovní skupinu při svém ministerstvu. Ta měla a zřejmě stále má zajistit dostatek (nebo spíš nedostatek) chybějících léčiv. Komise pro komise, skupina pro skupinu, aneb když nevíme co dělat s problémem, musíme se v komisi poradit. Výsledek? Od ničeho k ničemu a výsledek je absolutní nula. 

Ministr zdravotnictví se svými výroky k veřejnosti prohlašuje, že léky jsou. Realita je ale úplně jinde. Do Česka prý proudí penicilinová antibiotika, ale nikde nejsou k dostání. Záhada, které se říká „šmelina“. Některé léky si lékárny totiž samy „syslí“ a posléze prodávají do zahraničí. Ano, i to je realita dnešních dní a neoliberálního kapitalismu. Ministerstvo ale začalo myslet. Dle vyjádření náměstka resortu zdravotnictví Jakuba Dvořáčka si ministerstvo myslí, že od 1. května (symbolicky na Svátek práce) by měly být dodávky antibiotik stabilní. Asi všichni víme, co slovo myslet znamená v podání ministra, pětispsího dědka, Vlastimila Válka. Na konci minulého roku taky myslel a dopadlo to jako vždycky.

Ministerstvo financí sdělilo stav rozpočtu ke konci roku 2022. Rozpočtově odpovědná vláda udělala nejhorší březnový schodek v historii České republiky. Může za to Stanjura, ostatní strany v Trojzubci, anebo piráti?

Nejvíce se v březnu utrácelo na transferech obcím a krajům. To je v pořádku, protože se jedná o prostředky na přenesenou působnost státní správy. Bez nich by územně samosprávné celky nemohly fungovat. Další v pořadí jsou sociální dávky. Ano, je tomu skutečně tak. Za měsíc březen více jak 12 miliard. Tato země nevzkvétá, ale jistě jsou v této položce zahrnuty i dávky pro ukrajinské uprchlíky a ne pouze pro české občany. Abychom však byli v obraze. Položkou jsou i transfery podnikatelům na pokrytí výdaji s vysokými cenami energií. Budiž, to bylo často i za pandemie. Teď je ale inflace horší než čínská chřipka.

37 miliard poslal stát školám a sociálním ústavům. Ministerstvo financí tvrdí, že se jedná o předčasné platby, a proto takto divoký nárůst schodku státního rozpočtu. Nevím, jak vy, ale já nejsem Zelenskyj, takže této vládě moc nevěřím. „Bere nás u huby“, ale sama si není ochotna platy snížit. Jistě, 282 nejvyšších politiků v celkovém objemu financí moc není, ale pokud k nim započteme náměstky, hejtmany, starosty, primátory a další vysoké úředníky, již to nějaký peníz určitě dá. Teď ale tvrdí, že za to může kancléř Mynář. Odchod Zemana prý kompenzuje nárůst politických platů. 

Za ten šílený schodek ale nemůže ani Zeman, ani Putin, ani komunisté, ani Babiš. Je to výsledek trojzubcové vlády kombinované dozimetrickou koalicí. My se máme prošetřit k prosperitě, která však skončí destrukcí,. Je to jejich cíl. Přece drahý stát se musí privatizovat: veškeré státní služby do rukou oligarchů. A pak zvednout daně. Rozpočtově odpovědná vláda soukromým zájmům. Ostatně o tom často i mluví – chceme co nejštíhlejší stát a ten si my všichni (kromě oligarchů provádějících daňovou optimalizaci) zaplatíme.

Když vláda není schopna zavést daňovou progresi, z církevních restitucí odstranit inflační doložku, řádně začít řešit energie a windafall tax, tak to bude pořád o tom klopýtání na Ukrajinu a spíš do Moskvy. Miliardáři se jen smějí, ukrajinští oligarchové se k nám sjíždějí a z našich daní dotujeme uprchlíky z Ukrajiny. To je smrtící koktejl pro celý náš stát. Vivat Rakušan! Vivat Fiala! Vivat Pekarová! Vivat Zetor Jurečka! Vivat Bartoš! Budoucnost je temná. Zkusme se tedy všichni ještě nadechnout. Ne proto, abychom se prošetřili k prosperitě, ale abychom přežili do dalších voleb a na Východ orientované neoliberální bestii ukázali, že stát lze řídit i jinak než ve velké privatizaci privatizovanou firmu. Chtějme skutečný stát se sociálními pilíři, pevnými a jasně zajištěnými veřejnými službami, které bude mít v rukou jeho lid.