Nezadržitelně se nám blíží hokejové mistrovství světa. Poslední dobou jsme se setkávali s problémem, že se sport velmi zkomercionalizoval a privatizoval. A to dokonce natolik, že ani divák často neměl možnost sledovat mnohé zápasy. Tedy pokud nemá zaplacené televizní kanály. Sport je dnes bohužel silně záležitostí peněz.

Sportovní kapitalismus však není jediným nešvarem. Do hokeje se vmísila také politika. Mezinárodní hokejová federace (IHF) prodloužila zákaz startů reprezentačních týmů i klubových zástupců Ruska i Běloruska na svých akcích i pro nadcházející sezónu. Jako argument se použila klasická výmluva již z roku 2022: na sportovních utkáních nebudou sportovci země, která vede válečnou agresi nebo se na ni podílí. Jako kdyby s tím sportovci měli něco společného. Ale budiž. Dominik Hašek, koketující kdysi i s ruskou KHL, musí být v tomto směru určitě velice potěšen. Každopádně i zde se používá dvojí metr.

Nepamatuji si, že by sportovci USA byli vyloučeni za masakr civilistů ve Vietnamu. Před nedávnem jsme si připomněli tragédii vesnice My-lai a to půlkulatým výročím 55 let. Organizátorům tenkrát nevadilo, že sportovci z USA dále soutěží. Stejně tomu bylo v případě ilegální války zemí NATO proti bývalé Jugoslávii nebo při americké ilegální válce v Iráku. Neštěkl ani pes a i dnešní pokrytečtí kritici byli spokojeni. Nyní je situace odlišná. Ruští sportovci prý nikam nesmí a musí být segregováni. Jen v kanadsko-americké NHL mohou hráči Ruska hrát. Byznys je tam prostě byznys.

Když se podíváme na soupisku nadcházejícího hokejového „mistrovství světa“, zjistíme zajímavou věc. Z 16 zemí, které budou letos startovat na MS je jich 11 v NATO. Další dvě jsou v očekávání přijetí do NATO. Další tři země jsou členy programu PfP při NATO - Animus in consulendo liber. Můžeme tedy říci, že hokejové „mistrovství světa“ bude spíše mistrovstvím zemí NATO. Skoro se zdá se, že důvodem nepřipuštění Ruska a Běloruska není válka na Ukrajině, ale to, že spolek mistrovství je tvořen vojenskou aliancí.

Sport by měl být o kultivovaném soupeření, překonávání rekordů, dosahování nových výšin. V antickém Řecku dokonce někdy nahrazoval války, nebo byly války v některých případech alespoň přerušeny. Dnes je sport bohužel v zajetí politiky a válek. Do sportu by se ale politika míchat neměla. Každopádně je v tom zatím pěkný hokej.

Kit Kalenberg

Recenzovaný článek, který byl původně schválen a pochválen prestižním vědeckým časopisem, byl náhle bez vysvětlení stažen.

Masakr protivládních aktivistů a policistů na kyjevském náměstí Majdan koncem února 2014, který provedli odstřelovači, byl rozhodujícím momentem svržení zvolené ukrajinské vlády, které zorganizovaly Spojené státy. Smrt 70 protestujících spustila lavinu mezinárodního rozhořčení, která způsobila, že se pád prezidenta Viktora Janukovyče stal hotovou věcí. Přesto dodnes zůstávají tyto vraždy nevyřešeny.

Ivan Katchanovski, ukrajinsko-kanadský politolog z Ottawské univerzity. Po léta shromažďoval přesvědčivé důkazy o tom, že odstřelovači nebyli spojeni s Janukovyčovou vládou, ale s promajdanskými agenty, kteří stříleli z budov obsazených protestujícími.

Ačkoli Katchanovského průkopnickou práci mainstreamová média úzkostlivě ignorovala, svědomitou studii o masakru, kterou předložil v září 2015 a v srpnu 2021 a publikoval v roce 2016 a v roce 2020, vědci a odborníci citovali při více než 100 příležitostech. Díky této práci a dalším výzkumům se zařadil mezi nejreferovanější světové politology specializující se na ukrajinskou problematiku.

V posledních měsících roku 2022 Katchanovski předložil významnému společenskovědnímu časopisu nové vyšetřování masakru na Majdanu. Práce byla původně přijata s drobnými úpravami po rozsáhlém recenzním řízení a editor publikace ji v dlouhém soukromém dopise nadšeně pochválil. Práce je podle nich "v mnoha ohledech výjimečná" a na podporu svých závěrů nabízí "solidní" důkazy. Recenzenti s tímto úsudkem souhlasili.

Práce však nebyla publikována, což Katchanovski pevně považuje za "politické rozhodnutí". Podal odvolání, ale bezvýsledně.

Mezi těmi, kdo horlivě podporovali Katchanovského odvolání, byl i renomovaný americký akademik Jeffrey Sachs. "Napsal jste velmi důležitý, důkladný a podstatný článek. Je důkladně zdokumentován. Týká se tématu velkého významu," napsal Sachs vědci. "Váš článek by měl být publikován z důvodů jeho výjimečnosti... Časopisu jen prospěje, když zveřejní takto významnou a vynikající práci, která přispěje k dalšímu vědeckému poznání a diskusi o velmi důležitém okamžiku moderních dějin."

Akademické spiknutí mlčení

Katchanovski odmítl uvést jméno dotyčného časopisu, ale označil ho za "špičkový" v oblasti společenských věd. Jeho odmítnutí publikovat jeho studii je podle něj "mimořádné", nicméně symbolizuje "mnohem větší problém v akademickém publikování a akademické obci".

"Redaktor, který můj článek přijal, se dozvěděl, že nebude publikován, až z mých tweetů na toto téma. Tento zvrat byl velmi nestandardní a politický. V akademickém prostředí roste politická cenzura týkající se Ukrajiny a také autocenzura," uvedl Katchanovski pro The Grayzone. "Mnozí vědci se bojí provádět výzkum založený na důkazech, který je v rozporu se zavedenými západními narativy o Majdanu, rusko-ukrajinské válce a dalších otázkách souvisejících s konflikty na Ukrajině Kyjevě po převratu v roce 2014."

Naproti tomu ti, kteří jsou ochotni "bezostyšně a nekriticky papouškovat západní vyprávění", i když jsou jejich báchorky "v rozporu s důkazy", jsou podle vědce odměňováni a při publikování svých prací nenarážejí na žádný odpor. Katchanovski má dobré předpoklady k tomu, aby se vyjádřil k akademické cenzuře týkající se Ukrajiny: tři další časopisy, které přijaly jeho práce po úspěšném "odborném" recenzním řízení, je také nakonec odmítly publikovat.

V lednu 2023 například jiná akademická publikace odmítla článek, jehož autorem byl Katchanovski, "z podobných politických důvodů". Práce se zabývala zapojením krajní pravice do občanské války v Donbasu a masakrem v Oděse v květnu 2014, kdy ultranacionalisté zatlačili profederalistické a ruskojazyčné aktivisty do městského Domu odborů a budovu zapálili, přičemž zabili desítky lidí a mnoho dalších zranili. Stejně jako v případě vražd odstřelovačů na Majdanu nebyl ani za tyto ohavné činy nikdo postaven před soud.

Katchanovski tvrdí, že editor časopisu nabídl řadu výmluv, proč nepokračoval v recenzním řízení. Když se blížilo zveřejnění, editor podle něj nepravdivě tvrdil, že studie je totožná s jeho předchozí prací o masakru na Majdanu. Kontrola softwaru Ouriginal však potvrdila, že Katchanovského předložená práce nemá žádnou podobnost s jeho majdanskou studií. Redaktor si také stěžoval, že klasifikoval osm let trvající konflikt v Donbasu jako "občanskou válku", kterou původně vyprovokovala ukrajinská krajní pravice.

Stejnou práci odmítl o několik měsíců dříve jiný časopis, podobně proto, že se Katchanovski odvážil popsat válku v Donbasu jako "občanskou s ruskými vojenskými zásahy". Tato charakteristika je běžná ve "většině vědeckých studií" o konfliktu, uvedl pro Grayzone.

To, že se na masakru v Oděse podílely především násilné krajně pravicové složky, potvrzují četné videozáznamy a není to nijak kontroverzní. Proč bylo uznání tohoto nesporného faktu akademickým časopisem považováno za příliš sporné, zůstává nejasné, ale důvod potlačení vyšetřování Katchanovského masakru na Majdanu je zřejmý.

"Děje se tak z politických důvodů. Média hlavního proudu sledují své vlády, nikoli fakta. Západní novináři masakr na Majdanu hrubě zkreslili," uvedl vědec. "Až na několik výjimek novináři neinformovali o videozáznamech odstřelovačů podporujících Majdan a jejich přiznáních a o výpovědích zraněných protestujících na Majdanu a několika stovek svědků týkajících se těchto odstřelovačů."

Krajně pravicové elementy diskutují s americkými představiteli o počtu obětí

Důkazy z otevřených zdrojů, které Katchanovski shromáždil, přesvědčivě podporují jeho závěr, že masakr na Majdanu "byl úspěšnou operací pod falešnou vlajkou, kterou zorganizovaly a provedly prvky vedení Majdanu a skryté skupiny odstřelovačů s cílem svrhnout vládu a převzít moc na Ukrajině".

Mezi trojici videí patří 14 videozáznamů zachycujících odstřelovače, kteří se uhnízdili v budovách ovládaných protestujícími na Majdanu, přičemž 10 z nich jednoznačně ukazuje střelce napojené na krajně pravicové skupiny, kteří se usídlili v hotelu Ukrajina, míří na davy demonstrantů pod sebou a střílejí na příslušníky vládních pořádkových sil.

Synchronizovaná videa mezitím ukazují, že výstřely vládních bezpečnostních sil, které byly původně obviněny z masakru, se neshodují se zabíjením protestujících. Místo toho policisté stříleli varovné výstřely na neživé objekty, jako jsou sloupy veřejného osvětlení, stromy a zem, aby uklidnili rozvášněný dav. Stříleli také do zdí a oken, kde se nacházeli odstřelovači v Majdanem ovládaném hotelu Ukrajina, a mířili na odstřelovače, kteří se zde uhnízdili.

Očekává se, že soudní proces s masakrem na Majdanu vynese konečný verdikt letos na podzim. Stovky svědků, včetně 51 protestujících, kteří byli při střelbě zraněni, vypověděly, že na ně bylo stříleno z budov nebo oblastí kontrolovaných Majdanem. Někteří z nich uvedli, že byli svědky toho, jak se odstřelovači nacházeli uvnitř budov. Toto vyprávění podporují i vyšetřování vládních balistických expertů. Celkem 14 sebepřiznaných členů majdanských odstřelovačských skupin uvedlo, že se na masakru podíleli konkrétní majdanští odstřelovači a vůdci.

Navzdory velkému množství důkazů svědčících o operaci pod falešnou vlajkou Katchanovski nevěří, že se soudní proces dobere pravdy nebo že jeho verdikt bude založen na vysoce usvědčujících důkazech, které se v průběhu řízení nashromáždily:

"Obžaloba jednoduše popřela, že by takoví odstřelovači existovali, a nevyšetřila je. Ukrajinské soudy postrádají nezávislost a často svá rozhodnutí, zejména v takto závažných a silně zpolitizovaných případech, zakládají na pokynech prezidentské administrativy. Pro soudce a porotu je to obtížná situace. Existují výhrůžky ze strany krajní pravice, že příslušníky policie neosvobodí."

Existují i další důvody, proč se domnívat, že rozsudek bude zkreslený. Za prvé, riziko, že by pravda o událostech mohla usvědčit americké představitele z přímé účasti na vraždách a obecněji na převratu na Majdanu, je značné. V západním mainstreamu je samozřejmostí víra, že Washington se na převratu nijak nepodílel, přestože existují hory důkazů o opaku.

Vysoce postavení členové krajně pravicové strany Svoboda, včetně jejího dlouholetého vůdce Olega Tjagniboka a jeho zástupce Ruslana Košulinského, tvrdili, že majdanská snajperská řež byla úzce koordinována s USA. Tyagnibok přísahal, že po zabití prvních čtyř protestujících byl šokován nedostatkem mezinárodního pobouření.

"Proč není žádná reakce? To nestačí," stěžoval si tehdy.

Košulinskij zase diskutoval o tom, jaký počet mrtvých by stačil k tomu, aby Washington a jeho mezinárodní lokajové začali hlasitě požadovat Janukovyčovo odvolání z funkce:

"Mluvili o prvních mrtvých - no, pět, dvacet... sto? Kdy bude na vině vláda? Nakonec dospěli k číslu 100. A to se jim podařilo. Žádný nátlak nebyl. Nebyly žádné sankce. Čekalo se, až dojde k masovému vraždění. A pokud v zemi dojde k masové vraždě, bude na vině vláda, protože překročili hranici, úřady nemohou dopustit masové vraždy."

Odkaz na originální článek: https://scheerpost.com/2023/03/18/rigorous-maidan-massacre-expose-suppressed-by-top-academic-journal/

Obrázek: Pixabay

Z anglického originálu přeložil: Jan Klán

Today, March 20, 2023, is exactly 20 years since the US began its occupation of Iraq. It was an illegal war without a UN Security Council mandate. U.S. President G.W. Bush, British Prime Minister Tony Blair and their allies waged this war under unsubstantiated claims of alleged weapons of mass destruction possessed by Iraq, even though no such weapons were confirmed by the UN inspection team there.

In this context, the US relationship with the International Criminal Court (ICC) in The Hague, which the US helped establish, is interesting. It was G. W. Bush who withdrew from the ICC. The question is for what reason? Presumably so that he could wage illegal wars around the world and so that he and his allies could not be punished for various war crimes?

Currently, a number of countries do not recognize the jurisdiction of the ICC, including Russia (withdrew in 2016) and the US (signature withdrawn in 2001). Ukraine is not a member of the ICC either.

One may wonder why the ICC has not issued arrest warrants for G.W. Bush or Tony Blair. After all, both were illegally conducting a military operation on foreign soil and both are suspected of various offences there. Yet Blair and some others had to admit their mistakes after the war.

After the illegal wars in Yugoslavia and Iraq, and after other interventions, the perception of international law changed profoundly. When the great powers stopped recognising international law, other countries stopped taking it seriously and only comply with it pragmatically if they have to. It is difficult to achieve justice in this situation.

As long as the hypocritical politicians of the great powers demand that only those countries and politicians who are their enemies comply with international law, and violate it themselves, we will continue to be in a severe crisis, with millions of people likely to fall victim to it. Citizens should oppose such hypocrisy and aggression. Fair law should be upheld by all.

K otázce č. 3 Vaší upřesněné žádosti si dovoluji uvést, že vláda rozhodla o zřízení funkce zmocněnce pro oblast médií a dezinformací usnesením ze dne 2. března 2022 č. 153. Usnesením ze dne 23. března 2022 č. 232 pak vláda jmenovala vládním zmocněncem pro oblast médií a dezinformací Ing. Michala Klímu.

Oslavy Dne přístupu České republiky k Severoatlantické smlouvě (NATO) letos proběhly v tichosti na to, že je Česko podle ODS ve válce. Den oslav připadl na neděli (12. 3.), ale místo tvamomodré vlajky s atlantickou hvězdicí se raději vyvěšovaly pestrobarevné tchajwanské vlajky bližší mentalitě pražského národa. Nebylo vlastně ani co slavit. České vojenské výdaje měřené procentem HDP opět meziročně klesly, a to je Babiš dokázal v roce 2021 dostat až k těm slíbeným 1,4 % HDP. Za rok 2022 je ODS redukovala na 1,35 % HDP. A to jsme podle nich stále ve válce.

A to bylo posměchu v 2020 založeném na citátu z pamětí Johna Boltona, poradce amerického prezidenta: ""Nejvíce nejapný komentář přišel od českého premiéra, který řekl, že se ze všech sil snaží dosáhnout dvou procent do roku 2024, ale že jejich HDP roste tak rychle, že si není jistý, zda mohou obranné výdaje udržet krok. V podstatě tím říkal, že bohatnou moc rychle na to, aby se mohli náležitě bránit," uvádí Bolton v nedávno vydaných pamětech The Room Where It Happened: A White House Memoir (Místnost, kde se to stalo: Memoáry z Bílého domu)."

Inu Petr Fiala má na dalším summitu NATO důvod mlčet.