Dějiny lidstva jsou od nepaměti dějinami válek

Projev u příležitosti výročí osvobození 8. Května 1945 v Kutné Hoře a výročí poslední bitvy druhé světové války v Evropě na Slivici, která probíhala 11. 5. – 12. 5. 1945

I přes propast sedmi desetiletí k nám stále naléhavěji, než kdy jindy, doléhá hlas doby s připomenutím, že mír a klid jsou stále v ohrožení. Hrozba války a násilí dokazuje, že svoboda není nic samozřejmého.

O to víc je třeba si připomínat oběti těch, kteří se o náš klidný život zasloužili. V průběhu osvobození České republiky v roce 1945 zahynulo více jak 25 000 vojáků Rudé armády. Kterýsi vědec spočítal,  že lidstvo prodělalo za posledních pět a půl tisíce let čtrnáct a půl tisíce válek. Tedy téměř tři války za rok.

V těchto válkách zahynulo přes tři a půl miliardy lidí. Je to číslo příliš astronomické, než abychom si je dovedli představit. Vybavme si tedy něco jiného. Každý z těch zabitých měl matku, otce nebo ženu, muže, děti. A každý z těch tří a půl miliardy byl někým oplakáván, každý chtěl ještě žít. Každý z těch lidí, zabitých zase jiným člověkem.

Copak je něco takového vůbec možné: Mezi lidmi?

Ano, je to možné i dnes ve vysoce civilizované společnosti, která dovede vynaložit statisíce, aby vynalezla způsob, jak zabránit smrti beznadějně předurčeného jedince třeba transplantací srdce, a která současně vynalezla zbraň určenou k usmrcení statisíců lidí jediným výbuchem.

Co je to vlastně válka? Co o ní víme?

Všechny války povstávají a vedou se jen a jedině pro peníze, pro majetek. To řekl již roku 427 před naším letopočtem jeden starořecký filozof.

A pruský generál zase o válce tvrdil, že není nic jiného, než pokračováním státní politiky jinými prostředky.

 

Vy, kdož jste padli bez své viny

na bojištích a kdekoliv,

daleko od své domoviny,

vy, které už nic nebolí, vy

bezejmenní mučedníci

vy oběti, jimž my, my živí jsme

dodnes za vše poplatni, vy, pro

něž truchlí české nivy, a vy, vy

všichni ostatní,

vy, které zahubili kati,

vy poutem téže sudby spjatí

vy, jejichž rozplynulá jména jsou

jako stíny jitřních hvězd, vy, ať

jste dovedli svou oběť nést, vy

padlí za svá lidská práva, vám

budiž věčná čest a sláva.

 

Vítězslav Nezval: Nápisy do síně padlých hrdinů