Mgr. Jan Klán

V době, kdy se svět ocitá v nestabilním geopolitickém prostředí kvůli expanzi USA, konkrétně s válkou na Ukrajině, v souvislosti s Íránem na Blízkém východě a po únosu venezuelského prezidenta - někteří státníci reagují starým jazykem síly a strachu. Nejnověji to demonstroval Emmanuel Macron, který oznámil, že Francie chce navýšit počet svých jaderných hlavic a zvažuje rozšíření své jaderné strategie na celý kontinent jako reakci na „hrozby“. Macronova rétorika o „pokračování jaderného odstrašení“ a možné částečné nasazení jaderné síly ve prospěch jejích evropských spojenců je alarmující signál, že jaderné zbraně jsou opět upřednostňovány místo jejich postupného demontování.

Tento krok, který je falešně předkládán jako posílení obrany Evropy, je ve skutečnosti nebezpečným krokem zpět. Jaderná zbraň není nástrojem obrany civilizace, ale ultimátním prostředkem destrukce, který nemá žádné „bezpečné“ užití. Je hořkou ironií, že právě ty státy, které vyzývají k demokratickým a lidským hodnotám, jako je Francie, pokračují ve zvyšování arsenálů, které mohou zničit miliony životů během jediné hodiny.

Polské jaderné dobrodružství

Střední a východní Evropa, zejména oblast Polska, je často prezentována jako frontová linie v konfliktu s Ruskem. Někteří fanatičtí polští politici - zvláště během debat o NATO - otevřeně vyjadřovali zájem o umístění jaderných zbraní USA na svém území v tzv. „nuclear sharing“ v rámci Aliance.

Je však nutné mít jasno: Polsko nesmí a nemělo by usilovat o vlastní jaderné zbraně, ani být hostitelem zbraní jiných států. Tyto zbraně by nezvyšovaly bezpečnost obyčejných lidí, ale jen eskalovaly hrozbu jaderného konfliktu. Umístění jaderného arzenálu na území státu, který přímo sousedí s Ruskem, by mohlo zvyšovat pravděpodobnost jaderného střetu místo jeho snížení. Není to bezpečnostní záruka, ale potenciální spouštěč atomové katastrofy, podobně jak tomu bylo v Karibské krizi v 1962 kvůli rozmisťování jaderných zbraní USA v Turecku a následně sovětských zbraní na Kubě.

Jako kritická levice musíme jasně říci: žádná vláda, která touží po míru a spravedlnosti, nemá v současné době legitimní důvod prosazovat ve střední Evropě zbraně hromadného ničení. Zbrojení není řešení konfliktů; zbrojení konflikty eskaluje. Myšlenka, že „více zbraní = více bezpečí“, je kontraproduktivní, neboť ignoruje historické i současné důsledky jaderného závodu.

Evropa bez jaderných hrozeb je možná - a nutná

Svět již stál na pokraji zhroucení kvůli atomovým silám během studené války. Dnes se vrátili ti podobní aktéři s podobnými hesly o nutnosti „odstrašení“ skrze jaderné zbraně. Odzbrojení ale není utopický sen, ale praktická nutnost. Jaderné odzbrojení by odstranilo největší riziko civilizačního kolapsu. Každé držení jaderných zbraní znamená potenciální katastrofu. Investice do mírových struktur a diplomatických řešení posiluje stabilitu více než další jaderné hlavice.

Mezinárodní spolupráce na odzbrojení a kontrole zbraní je cesta vpřed k reálnému snížení napětí, nikoli jeho zvyšování. Politici jako Macron nebo někteří polští činitelé, kteří vyzývají k většímu jadernému zbrojení, ve skutečnosti reprodukují mentalitu závodu ve zbrojení, která nikdy nepřinesla trvalý mír. Zbrojní průmysl je obrovským ekonomickým lobbistou, a právě ekonomické zájmy mnohdy přebíjejí lidskost a mírové uspořádání.

Mír bez hrozeb, ne s nimi

Časy, kdy byly jaderné zbraně považovány za nezbytné zlo, jsou dávno za námi. Dnes jasně víme, že bezpečí nelze dosáhnout hrozbou vzájemného vyhlazení, ale spíše spoluprací, odzbrojením a solidaritou mezi lidmi a státy.
Nutnost jaderného odzbrojení je naléhavější než kdy jindy. Politici se musí odpoutat lobbingu a korupce vojenskoprůmyslového komplexu, a v zájmu občanů převzít odpovědnost, která skutečně chrání lidské životy, nikoli zájmy lobbistů a jejich politických reprezentantů.

Je načase říct důrazně: šíření jaderných zbraní ve střední Evropě nemůže být základem bezpečnosti — naopak omezení zbrojení, mír a spravedlnost ano.