Tak jsem si vysloužil označení xenofob. Ptáte se, kdo a proč mě takhle označil? Pokud odpovím na první část otázky zcela otevřeně, tak mě tímto slovem označili moji bývalí spolužáci ze základní školy (vesměs voliči pravice). Zajímavější však je, proč mě tak označují. Je to prý za můj následující výrok, který se týká nárůstu terorismu v Evropě. Můj výrok zní následovně: ne každý islamista je terorista, ale je divné, že teroristické útoky většinou spáchal islamista. Mám zde na mysli teroristické útoky v Evropě. Od Nice, přes Berlín, až po Londýn. Všude stále stejný scénář. Najíždějící auto do lidí nebo nastražené výbušniny. Když se poté pátrá po vinících, tak se zjistí, že téměř vždy nějakým způsobem inklinovali k islámskému fundamentalismu nebo se paktují s organizací Islámský stát. Takže můj výrok popisuje jen základní stav současné doby.

Sám osobně (a určitě nejen já) mám strach o budoucnost a částečně i z budoucnosti, protože neustálý přiliv migrantů ze zemí, kde je odlišná kultura, náboženství a zvyky, bude plodit jen další konflikty. Musíme si uvědomit, že tím, kdy do Evropy přijdou miliony naprosto odlišných lidí, tak zaséváme sémě příštího konfliktu. Buď to bude konflikt, kdy se Evropané budou bránit nově příchozím, nebo se nově příchozí budou snažit ještě více ovládnout procesy v Evropě. Jistě mi dáte za pravdu, že pokud někdo někam migruje, tak když přijde do nové země, tak se musí přizpůsobit místním zákonům a pravidlům. Tomu se říká proces asimilace (včleňování). Jenže v současné době je již nově příchozích tolik, že proces včleňování nefunguje a nastává vážný problém v tom, že „noví lidé“ se snaží více prosazovat své zvyky, názory a náboženství. Evropa se tedy dostává do procesu „islamizace“ společnosti namísto toho, aby bránila své hodnoty, na kterých byla postavena. Ani se nedivím, že například v Rakousku posilují strany, které nechtějí na svém území migranty, protože se začíná ukazovat jejich negativní stránka.

Německo si svoji vítací migrační politikou částečně řeší své problémy s nízkou porodností, ale jejich kancléřka Angela Merkelová se přepočítala s celkovým počtem uprchlíků. To se jí vrací jako bumerang v podobě nárůstu teroristických útoků, protože v takovém proudu lidí nerozeznáte spící buňku nebo osamělého vlka. Poté se ani nedivím návrhům, které přicházejí z Rakouska, kde pravděpodobně nový kancléř (premiér) této země Sebastian Kurz už v roce 2016 navrhl řešení migrační krize. Jeho řešení vychází z modelu, který aplikuje Austrálie a to jasně říká, aby se čluny s uprchlíky zachycovaly již na moři a ty byly ihned vraceny do místa původu. Případně migranty internovat na nějakých ostrovech. Ano, tak to skutečně činí Austrálie. Namísto toho, aby na hranicích Evropy vždy koukali zástupci Amnesty International a jiných organizací, zda připlouvá nějaký ten člun. Austrálie přijala jasné a efektivní řešení. Bohužel politické elity Evropské unie opět spí a čekají, co se bude dít. Místo jasného řešení jen představují migrační kvóty a chtějí nesmyslně něco nařizovat. Namísto toho, aby problém migrace řešili na začátku, tak jej ještě podporují a řeší už pouze následky, ale je nutné přeci řešit příčiny. Australský model je vyzkoušený a fungující, tak proč jej nepoužít? Pravděpodobně se někomu nechce, protože současná podoba migrace tomu či onomu vyhovuje. Je potřeba s tím něco začít dělat, než bude pět minut po dvanácté.

Podle časopisu Forbes je nejbohatším člověkem v naší republice Petr Kellner, který má jmění více jak 300 miliard korun. Ano, čtete správně. Astronomická to částka. Ze žebříčku, který časopis zveřejnil je evidentní, že čeští miliardáři oproti loňsku ještě více zbohatli. Je evidentní, že se stále více rozevírají nůžky neoliberalismu.  Respektive našeho typicky českého kapitalismu, kdy se jasně ukazuje, že když bohatí bohatnou, tak chudí chudnou. Nejedná se o ryzí jev naší republiky, ale s globální nespravedlností se tento jev projevuje i v dalších kapitalistických zemích. Mnohem spravedlivější by bylo, kdyby nastal jev, kdy budou bohatnout všichni. Tedy nárůst bohatství bude rovnoměrný ve všech společenských třídách. To by ale v našich podmínkách nesměla existovat „systémová korupce“. Tu ale produkuje sám kapitalismus, který je na ní více nebo méně postaven. Ponechme stranou nějaké iniciativy typu Rekonstrukce státu, která pod rouškovou boje proti korupci prosazuje své zájmy. Podívejme se na tento problém komplexněji. Když nahlédneme do jádra problému, tak zjistíme, že naše společnost jako celek produkuje dva typy korupce.

Prvním typem korupce je tzv. legální korupce. Ptáte se, co si pod tím představit? Proces zdanění. Jak je možné, že existují nízké daně pro bohaté? Tohle se musí přeci změnit. Když se podaří změnit daňový systém v této oblasti, tak zanikne legální korupce, která je ještě navíc vytvářena státem. V této oblasti lze tedy aplikovat progresivní zdanění.

Druhou formou korupce je klasická nelegální korupce, kam můžeme řadit úplatky, podplácení atd. Tato forma se musí potírat různými nástroji, které vedou k ozdravení systému jako celku. Oba dva typy korupce jsou velice nebezpečné a jsou hlavně propojené. Pokud tedy eliminujeme první typ korupce, tak snížíme i druhý typ korupce, protože se bude snižovat příjmová nerovnost.

Jenže systémová korupce je v kapitalismu naprosto běžným jevem. S narůstající privatizací společného vlastnictví totiž vzniká hrstka lidí, kteří mají pohádkové bohatství, tak jako naši miliardáři. Co je nejsmutnější, tak vlády jim k těmto ziskům a bohatství ještě pomáhají. Často ochotně, někdy nevědomky, ale často pod tlakem zájmových skupin. Ano, narážím zde na problém lobbistů a jiných skrytých oligarchů, kteří ze zákulisí ovládají některé politické strany. Pokud bychom tedy chtěli změnit toto uspořádání, tak musím změnit celý systém. V tomto případě kapitalismus tedy nahradit jiným systémem.

 Je zajímavé, že o našem systému se mluví jako o demokracii. Nikde se moc nezmiňuje, že se jedná o ryze kapitalistický systém a demokracie je pouze navlečena, aby zastírala další tažení kapitalismu k prosazení likvidačních tendencí vůči státu jako celku. Oligarchům, které uveřejnil časopis Forbes (kam se řadí i Andrej Babiš, Pavel Tykač, Zdeněk Bakala atd.) nejde o blaho našeho státu, ale jde jim o privatizaci státu. To znamená, že je zde evidentní snaha dostat do soukromých rukou ty oblasti státu, které jsou univerzálně určeny všem lidem stejně. Jako příklad si uveďme zdravotnictví, školství, bezpečnost nebo třeba hromadnou dopravu. Všechny tyto věci jsou dostupné všem stejně (neberme zde nyní v potaz tolik finanční hledisko), ale bohužel i v těchto oblastech se vyskytuje jistá korupce. Chcete mít větší bezpečí, zaplaťte, chcete mít kvalitní školu, zaplaťte a tak můžeme pokračovat dál. Je tedy evidentní, že pokud dojde k další privatizaci oblastí, které jsou určeny pro všechny stejně, tak poroste systémová korupce. Tomu je nutné zabránit.

Je tomu již více jak dva roky, co máme v účinnosti zákon o státní službě. Zákon, na který naše republika čekala od svého vzniku v roce 1993. Zákon má eliminovat politické tlaky na rozhodování úředníků, má státní správu profesionalizovat a po nových volbách nemá docházet k výměně úředníků na Ústředních orgánech státní správy. To na jednu stranu služební zákon z valné části plní, ale stále více se vyskytují dílčí problémy. Nehledě na to, že hned po jeho nabytí účinnosti musela Poslanecká sněmovna řešit jeho několik novelizací. Ať už se jednalo o výjimky pro naše dvě velvyslankyně Livii Klausovou nebo Evu Filipi z důvodu jejich věku 70 let nebo se musel řešit požár u posudkových lékařů. Je tedy evidentní, že zákon o státní službě byl nedopracován, protože zasahuje do celé státní správy a nikdo si zjevně neuvědomil značné dopady. Ve sněmovně jsem k tomuto tématu mnohokrát vystupoval velice kriticky. Naposledy jsem poukazoval na to, že služební zákon je zákonem pro výjimky. Máme v něm výjimku z věku pro naše velvyslankyně, výjimku z předpokladu vzdělání atd. Dáte mi zcela jistě za pravdu, že takový zákon je ve své podstatě pro nárůst problémů. Nejsmutnější na celé věci je, že státní správa se přijetím tohoto zákona měla zprofesionalizovat. Jenže opak se stal pravdou. Na mnohých ministerstvech neschopní zůstali, schopní odešli nebo byli odejiti. Státní správa se nám od jeho přijetí „uzavřela“ do doby, než přijdou nové volby do Poslanecké sněmovny, které se nám kvapem blíží.

  Abych služební zákon jen nehanil, tak se v něm nalézají i dobré věci. Jako například tabulkové platy nebo úřednické zkoušky nebo další vzdělávání úředníků. Jenže jablkem sváru je systemizace služebních pracovních míst. Tuto pověstnou systemizaci, kde může dojít k navýšení nebo snížení počtu míst vypracovává Ministerstvo vnitra ve spolupráci s Ministerstvem financí na základě žádostí jednotlivých správních úřadů. Vzhledem k tomu, že jsem k nové systemizaci nenašel více podrobností, tak si dovolím nenápadně tvrdit, že se zvýší počet míst na jednotlivých správních úřadech, aby po případném volebním debaklu některé z vládních stran, byli někam „uklizeni“ jejich přátelé. Otázkou zůstává, o jaká pracovní místa se jedná, protože na dané pozice musí být přijat člověk, který projde řádným výběrovým řízením. Oficiálně existuje pouze jedna funkce, která nepodléhá výběrovému řízení před komisí. Ona funkce se jmenuje politický náměstek, respektive hned dva na každém ministerstvu. Osobně jsem se vždy klonil k jednomu, protože proč hned dva? Možná se plánuje vytvoření místa poradce pro politického náměstka. Kdo ví.

  Shrňme si to tedy ještě jednou. Máme zde účinný služební zákon, který prý zprofesionalizoval státní správu. Zatím jsem to teda nikde nepostřehl, ale budiž. Stále existuje mnoho problémů, které ukazují na to, že služební zákon se musí předělat. Ostatně jsem při projednávání jeho poslední novelizace řekl, že bych se ani nedivil tomu, kdyby tento zákon nová politická garnitura zrušila. Věřím tomu, že ke zrušení nedojde, ale jeho novela musí přijít brzo a musí být kvalitně propracovaná. Jinak budeme neustále hasit dílčí problémy ve státní správě novelizacemi, ať už vládními, poslaneckými nebo senátními. Celý tento stav povede jen k další destabilizaci státní správy jako celku. Nakonec to celé povede k jevu, který se razí v poslední době. Vytváření úřadu pro úřad a to jen proto, abychom buď společnost ještě více svazovali, nebo aby byla vytvořena místa pro neúspěšné kamarádky a kamarády vládní koalice. V horším případě obojí.

V posledních dvou letech se značně rozšířil jev, který můžeme nazvat teroristický útok spáchaný vozidlem. Ano, teroristé začali prostředek pro dopravu zboží a osob používat ke spáchání hrůzného teroristického činu. Ať už se jednalo o útoky v Německu, Francii, Velké Británii a na posled ve Španělsku. Všude je společným jmenovatelem automobil. Buď osobní (dodávka) nebo kamion. Čím větší automobil, tím větší škody a zkáza. Dnes se začíná rozvíjet otázka možné regulace automobilů, protože se čím dál více používají jako zbraň. Jelikož je automobil, jeho koupě i půjčení, poměrně snadnou záležitostí, tak teroristické útoky touto formou porostou a to do chvíle, než se tento proces začne regulovat. Sami zapátrejte v paměti a zjistíte, že pokud máte peníze a platné doklady, tak si automobil v klidu půjčíte. Jak ale zamezit páchání hrůzných činů automobily? Nabízí se hned několik možností.

První možností je samotná regulace dostupnosti automobilů. Například si jej budete moci koupit až v určitém věku. To samé lze udělat při půjčení. Druhou možností, ke které se kloním já osobně, je zákaz vjezdu větších automobilů do center měst. S tím samozřejmě souvisí vybudování záchytných parkovišť vně měst, ale zcela jistě naroste bezpečnost. Jak je možné, že se například kamion vesele prohání v nějakém městě přesně jeho centrem a najíždí do lidí? Dokud nebudou mít ozbrojené složky možnost teroristu na místě zneškodnit, pokud neuposlechne výzvu například k zastavení, tak se nikam nehneme. Nicméně terorismu je potřeba předcházet a nenechat jej expandovat do možností, kde umírá mnoho nevinných lidí. 

S terorismem souvisí samozřejmě už mnohokrát skloňované slovo migrace, která je deregulovaná. Nikdo ji neřídí, protože v Evropě funguje volný pohyb osob po vzoru bruselských byrokratů. Ti říkají, že hranice nelze zavřít, protože by to zamezilo pohybu zboží a kapitálu. To je ale pouhý mýtus právě těch samých byrokratů, kteří volný pohyb vymysleli od stolu. Nikdo z nich si neuvědomil s tím spojená rizika. S nekontrolovanými hranicemi logicky vznikne riziko nárůstu kriminality a s tím i terorismu. Logickým vyústěním eliminace terorismu je tedy zavedení kontrol na hranicích. V poslední době k této formě sáhlo Rakousko na hranicích s Itálií a snaží se tak migraci regulovat. Jelikož je ale Evropa bez jasných pravidel a řízena úředníky z Bruselu, kteří nemají ponětí, co se na druhém konci unie děje, tak se dostáváme do fáze neklidu a silného znepokojení s fungováním Evropské unie.

Zatím se nám teroristické útoky vyhýbají, ale pokud nebude migrace řízená a v některých případech nedojde k reexportu některých uprchlíků, kteří nemají doklady, jsou problémoví, tak se terorismus nevyhne nikomu. Objeví se vždy nečekaně a o to více bude děsivější. Jediné, na co se bruselští úředníci ve snaze migraci regulovat zmohli, bylo zavedení povinných kvót. Nesmysl, který opravdu mohl vymyslet jedině úředník v šedivém obleku. Důsledky takových rozhodnutí jsou stále živé. A co Evropská unie? Ta raději žene k soudu ty země, které kvóty odmítají. Je na čase začít vážně mluvit o referendu o vystoupení z Evropské unie nebo alespoň mít status podobný jako měla Velká Británie. Tedy takový člen/nečlen. Ostatně ona celá unie se musí změnit od základů, protože není schopná pružně reagovat a rozhodnutí bruselských byrokratů to jenom potvrzují.