Svržení atomových bomb na japonská města Hirošimu a Nagasaki 6. a 9. srpna 1945 je jedním z nejkontroverznějších a nejničivějších momentů v historii moderního válečnictví. Spojené státy se rozhodly použít tyto zbraně hromadného ničení s cílem urychlit konec druhé světové války. Tento čin však vyvolává řadu etických, morálních a humanitárních otázek, které dodnes zůstávají předmětem intenzivních debat. Jsou to totiž (naštěstí) do dnešní doby právě USA, které použily zbraně hromadného ničení proti civilním cílům, což je pronásleduje jako temný stín.
Obhájci svržení atomových bomb tvrdí, že tento krok byl nezbytný pro rychlé ukončení války a záchranu milionů životů, které by byly ztraceny při pokračování konfliktu. Plánovaná invaze do Japonska, známá jako Operace Downfall, měla potenciálně stát životy stovky tisíc spojeneckých vojáků a možná ještě více japonských civilistů.
Nicméně, stále více historiků a vojenských odborníků argumentuje, že Japonsko bylo v létě roku 1945 na pokraji kapitulace. Intenzivní konvenční bombardování, námořní blokáda a vyčerpání zdrojů oslabily japonský odpor. Navíc vstup Sovětského svazu do války proti Japonsku 8. srpna 1945 (Japonsko mělo se SSSR uzavřen pakt o neútočení), tedy mezi svrženími bomb na Hirošimu a Nagasaki, představoval další tlak na japonské vedení k ukončení konfliktu.
Svržení atomových bomb na Hirošimu a Nagasaki mělo katastrofální humanitární dopady. V Hirošimě zahynulo okamžitě přibližně 70 000 lidí, a do konce roku 1945 se počet obětí zvýšil na více než 140 000. V Nagasaki zemřelo asi 40 000 lidí okamžitě a celkový počet mrtvých do konce roku dosáhl 70 000. Tisíce dalších trpěly dlouhodobými zdravotními následky, včetně rakoviny a genetických mutací.
Použití zbraní hromadného ničení proti civilním cílům představuje zásadní etický problém. Principy mezinárodního humanitárního práva jasně zdůrazňují ochranu civilistů a omezení použití síly na vojenské cíle. Atomové bomby však způsobily masivní ztráty na životech mezi nevinnými civilisty, což je v rozporu s těmito zásadami. USA po roce 1945 se snažily tento „atomový zločin“ tutlat a obhajovat v rámci konceptu nastávající Studené války. To trvalo až do 80. let 20. století, kdy došlo k dalšímu odtajnění filmových záznamů z doby těsně po svržení atomových bomb, kde se ukazuje destrukce měst a utrpení tamního obyvatelstva.
Existují argumenty, že alternativní způsoby, jak donutit Japonsko ke kapitulaci, měly být více prozkoumány a prosazovány. Například předvedení síly atomové bomby na neobydleném území (například na atolech, jak se posléze dělo v následujících dekádách) nebo vojenském cíli mohlo přinést podobný psychologický efekt bez obrovských civilních obětí. Pokud pomineme radiační zamoření dané oblasti. Diplomatické úsilí, včetně možnosti nabídnout zachování císařského trůnu, mohlo také urychlit kapitulaci bez použití atomových zbraní. Jak víme, tak císařský trůn byl zachován i po svržení atomových bomb a následné kapitulaci Japonska 2. 9. 1945.
Morální dilema použití zbraní hromadného ničení proti civilním cílům zůstává trvalým stínem na rozhodnutí z roku 1945. Argument, že "účel světí prostředky," je v tomto kontextu extrémně problematický, protože zpochybňuje základní lidské hodnoty a principy mezinárodní spravedlnosti.
Svržení atomových bomb na Hirošimu a Nagasaki je aktem, který navždy změnil průběh lidských dějin. Dokonce i tvůrce atomové bomby R. Oppenheimer v době prvního testu atomové bomby (16. 7. 1945) v poušti Alamogordo ve státě Nové Mexiko prohlásil: „a stal jsem se smrtí, ničitelem světů“. Poté měl pronést: „tak a teď jsme všichni mizerové“. Jako kdyby si byl tento vynikající fyzik vědom, co vlastně rozpoutali. Následně se z něj stal pacifista, který odsuzoval zbrojení a použití atomových nebo jiných zbraní hromadného ničení. Za což byl v době „rudé paniky“, mccarthismu (1949 -1954) pronásledován a obviněn z prosovětského smýšlení.
Zatímco někteří obhajují toto rozhodnutí jako nezbytný krok k ukončení druhé světové války, etické a humanitární důsledky této akce jsou nesmazatelnou skvrnou na lidské historii. Použití atomových zbraní proti civilním cílům představuje zásadní porušení základních principů války a lidskosti. Je nezbytné, aby se svět z této tragédie poučil a zajistil, že použití takových destruktivních zbraní se už nikdy nebude opakovat.
