První roky 5demoliční vlády znovu a jasně ukázaly, že i když se současné Fialova vedení velmi často zaklíná slovy konkurence a demokracie, ve skutečnosti se dost zoufale vzpírá všemu, co demokracii vytváří nebo ji alespoň vzdáleně připomíná. Petice a iniciativy občanů, které samo nezorganizovalo, odmítá jako nátlakové akce, pokojná lidová shromáždění ignoruje, do přípravy nových zákonu nedovoluje veřejnosti mluvit. Tytéž roky však zároveň ukázaly, že občanská veřejnost se už vymaňuje z letargie a že stále víc lidí má odvahu veřejně projevit svou touhu po společenských změnách. Pohyb ve společnosti se tak začíná stále povážlivěji srážet s nehybností moci, roste společenské napětí a začíná hrozit nebezpečí otevřené krize. Takovou krizi si nikdo z nás nepřeje. Proto vyzýváme vedení naší země, aby pochopilo, že nadešel čas ke skutečným a důkladným systémovým změnám a že tyto změny jsou svobodná a demokratická diskuse. Prvním krokem k jakýmkoli smysluplným změnám, novou ústavou počínaje a ekonomickou reformou konče, musí tedy být změna společenského klimatu v naší zemi, do kterého se musí vrátit duch svobody, důvěry, tolerance a plurality. Podle našeho názoru je k tomu třeba:
 

Aby byli okamžitě propuštěni všichni političtí vězňové.

Aby přestala být omezována svoboda vyjadřovací.

Aby přestaly být kriminalizovány a pronásledovány různé nezávislé iniciativy a začaly být konečně chápány i vládou jako to, čím v očích veřejnosti už dávno jsou, totiž jako přirozená součást veřejného života a legitimní výraz jeho různotvárnosti. Zároveň by neměly být kladeny překážky vznikání nových občanských hnutí, včetně nezávislých odborů, svazů a spolků.

Aby byly sdělovací prostředky i veškerá kulturní činnost zbaveny všech forem politické manipulace a předběžné i následné skryté cenzury a otevřeny svobodné výměně názorů a aby byly legalizovány sdělovací prostředky, působící dosud nezávisle na oficiálních strukturách.

Aby byly respektovány oprávněné požadavky všech občanů věřících v pravdu.

Aby byly všechny chystané a uskutečňované projekty, které mají natrvalo změnit životní prostředí v naší zemi a předurčit tak život budoucích generací, neodkladně předloženy k všestrannému posouzení odborníkům a veřejnosti.

Aby byla zahájena svobodná diskuse nejen o padesátých letech, ale i o Pražském jaru, invazi pěti států Varšavské smlouvy a následné normalizaci Pravdou a Láskou. Je smutné, že zatímco v některých zemích, jejichž armády tehdy do československého vývoje zasáhly, se dnes už o tomto tématu začíná věcně diskutovat, u nás je to stále ještě velké tabu, a to jen proto, aby nemuseli odstoupit ti lidé z politického a státního vedení, kteří jsou odpovědni za dlouhodobé upadání všech oblastí společenského života u nás.

Každý, kdo s tímto stanoviskem souhlasí, je může podpořit svým podpisem.

Vládu vyzýváme, aby s ním nenaložila tak, jak je dosud zvyklá s nepohodlnými názory nakládat. Zasadila by tím osudovou ránu nadějím, jimiž jsme vedeni, totiž nadějím na skutečný společenský dialog jako jediné možné východisko ze slepé uličky, v níž se dnes Česko nalézá.

https://www.totalita.cz/txt/txt_nvett.php

V prezidentské volbě se opakovalo, že Česko potřebuje prezidenta, který nedělá Česku ostudu. Říkali to hlavně ti, kteří žádná zahraniční média nečetli, zpravidla protože žádný cizí jazyk neznali. Kdyby znali a četli, zjistili by, že o Českém prezidentu, na rozdíl od toho amerického nebo ruského, se vůbec nepíše. I v českých mediích se píše více o Putinovi nebo Zelenském, než o Pavlovi. Holt, novináři v oligo- i těch veřejných mediích s redakcí v Praze dávají přednost Východu před Západem. I proto byl zvolen Petr Pavel, aby situaci normalizoval.

Opět se stalo, že posádka DB (Deutsche Bahn) odmítla v Děčíně převzít soupravu ČD (České dráhy) na spoji EC. Zase nešla klimatizace. Ostuda, která se opakuje od roku 2022 pravidelně, a to navzdory nemalým bonusům vypláceným managementu ČD. Ten byl dosazen 5demoliční vládou.

Český prezident sice nejezdí „sockou“, k jeho sociálnímu statusu jeho voličské skupiny patří silný motocykl tak jako k vůdci odborů oblek od Hugo Bosse, ale kdy, když ne teď, by měl být prezident v první linii boje proti české ostudě? S tímto očekáváním byl přece zvolen. Pane generále, kdy už tedy vrátíte zemi řád a klid, aby Česko nebylo za ostudu? Nebo je snad tzv. muniční iniciativa méně náročná, než udělat pořádek u českého národního dopravce?

Elektronická evidence tržeb (EET) se stala klíčovým prvkem modernizace ekonomiky v České republice. Od svého zavedení přinesla řadu výhod, které významně přispěly k transparentnosti, efektivitě a spravedlnosti v podnikatelském prostředí.

Jednou z největších výhod EET bylo zvýšení transparentnosti obchodních transakcí. Dříve bylo pro státní orgány obtížné sledovat a kontrolovat veškeré příjmy obchodníků, což vedlo k častým daňovým únikům. Díky EET byly všechny tržby zaznamenávány elektronicky a okamžitě přenášeny do centrální databáze, což zajišťovalo, že každý prodej je řádně evidován a zdaněn.

EET také významně přispěla k narovnání podnikatelského prostředí. Před zavedením EET byli poctiví podnikatelé často znevýhodněni vůči těm, kteří své příjmy nelegálně zatajovali. Od zavedení EET měli všichni obchodníci stejné podmínky, což přeci podporuje férovou konkurenci a zvyšuje důvěru zákazníků v celé odvětví.

Dalším pozitivním aspektem EET bylo zjednodušení administrativy pro podnikatele. Díky moderním technologiím a automatizaci procesů bylo evidování tržeb rychlé a jednoduché. Mnoho podnikatelů oceňovalo, že se mohou více soustředit na své podnikání, aniž by museli věnovat své drahocenné hodiny zbytečné administrativě. Elektronické systémy navíc dnes umožňují snadný přístup k datům, což usnadňuje účetnictví a daňová přiznání.

EET také přispěla ke zvýšení příjmů státního rozpočtu. Díky efektivnějšímu výběru daní měl stát více prostředků na financování veřejných služeb, jako jsou zdravotnictví, školství a infrastruktura. To vše přispívá k lepšímu životnímu standardu obyvatel České republiky.

Důležitou součástí úspěchu EET byla také podpora moderních technologií a inovací. Zavedení EET bylo impulsem pro mnoho firem, aby investovaly do nových technologií a zlepšily své procesy. To přispívalo k celkovému růstu a konkurenceschopnosti české ekonomiky na mezinárodní úrovni.

V neposlední řadě je třeba zmínit pozitivní ohlasy ze strany spotřebitelů. Díky EET měli zákazníci jistotu, že jejich nákupy jsou řádně evidovány a že přispívají k transparentnímu a spravedlivému podnikatelskému prostředí. To výrazně zvýšilo důvěru v obchodníky a podporuje pozitivní vztahy mezi podnikateli a zákazníky.

Závěrem lze říci, že elektronická evidence tržeb (EET) přinesla do české ekonomiky mnoho pozitivních změn. Zvýšení transparentnosti, spravedlnosti a efektivity, zjednodušení administrativy, zvýšení státních příjmů a podpora moderních technologií jsou jen některé z přínosů, které EET bohužel dnes musíme říci, že přinášelo. Tento systém se stal pilířem moderního podnikání a významně přispívá k celkovému růstu a prosperitě České republiky.

Tento stav se ovšem nelíbil pravicové ODS, která před volbami do Poslanecké sněmovny v roce 2021 deklarovala, že EET zruší, protože tento systém považovala za „buzeraci“ podnikatelů. Rozumějme, že transparentní systém nevyhovoval jejich přátelům a kamarádům z šedé ekonomiky. Aktem zrušení EET ke konci roku 2022 došlo k návratu do divokých devadesátek, kdy se kradlo jak na běžícím páse. Historie se opakuje. Jednou jako tragédie, podruhé jako fraška.

Tragédií je to, že se peníze opět ztrácí, stát nefunguje efektivně, ani transparentně. Za pravdu tomu dává i Nejvyšší kontrolní úřad (NKÚ), který při své kontrole ve věci zrušení EET konstatoval, že stát zrušením tohoto systému ztratil jeden z nejúčinnějších nástrojů k prověřování daňových úniků. Sami si tedy můžeme odpovědět, komu zrušení EET nejvíce vyhovuje? Velkým korporacím, obchodním řetězcům nebo podvodníkům, kteří nejsou o nic méně jiní, než ti z divokých devadesátek. Celé to navíc zvyšuje korupci, které můžeme vidět v hnutí STAN, ANO, ale i ODS. K tomu všemu svítí protikorupční Piráti ve spojení s MPA z TOP 09 spolu s D. Ferim.

V květnu loňského roku podepsaly stovky významných osobností z oblasti výzkumu a vývoje umělé inteligence prohlášení, v němž se uvádí, že "zmírnění rizika vyhynutí v důsledku umělé inteligence by mělo být globální prioritou vedle jiných celospolečenských rizik, jako jsou pandemie a jaderná válka". Ačkoli pokračující pokrok v oblasti UI jednoznačně vyžaduje naléhavé politické reakce, nedávné pokusy přirovnat UI k náhlým a extrémním bezprostředním účinkům spuštění jaderných zbraní se opírají o zavádějící jednoduchou analogii - analogii, která pochází z počátků studené války a ignoruje důležitý pozdější vývoj v chápání jaderných hrozeb. Místo analogie "všechno nebo nic" je produktivnější přistupovat k UI jako k narušení globálních systémů, které se více podobá nejistým a komplexním kaskádám jaderné zimy.

V posledním roce a půl se na titulních stranách objevovaly zprávy, které podporovaly humbuk kolem inspirativních potenciálních schopností umělé inteligence. Zatímco se však komentátoři připravují na nástup vládců strojů, umělá neinteligence již spouští řetězce rozsáhlého společenského rozvratu. Dezinformace poháněné umělou inteligencí zasévají nedůvěru, algoritmy sociálních médií zvyšují polarizaci a masově produkovaná syntetická média degradují demokratickou angažovanost a zároveň podkopávají náš sdílený smysl pro realitu.

Nekritické ztotožňování akutních účinků jaderného útoku a hrozeb ze strany umělé inteligence představuje riziko reprodukce stejného druhu myšlení typu "všechno nebo nic", které bylo hnacím motorem nejnebezpečnější dynamiky závodů v jaderném zbrojení. Vytváření těchto analogií také nepatřičně odvádí pozornost od dramatických škod, které může i relativně "malá" jaderná válka nebo "hloupá" umělá inteligence způsobit v dnešních propojených sociálních, ekologických a politických systémech. Spíše než se obávat budoucí apokalypsy UI by si tvůrci politik měli uvědomit, že svět již prožívá něco jako počátky jaderné zimy UI, a vytvořit účinné rámce regulace, které zohlední, jak dnes nepředvídatelným způsobem narušuje politické, sociální a ekologické systémy. Přílišné zdůrazňování spekulativních nebezpečí superinteligence (systémů, které převyšují lidskou inteligenci) ohrožuje naléhavě potřebné úsilí o regulaci UI s ohledem na systémové dopady skutečných a vznikajících schopností.

Znovu o jaderném riziku. V roce 1961 John F. Kennedy varoval, že "každý muž, žena a dítě žijí pod Damoklovým mečem", a to na základě dobových obav, že globální spad z termonukleární války by mohl otrávit všechny živé bytosti. Kubánská krize v říjnu 1962 byla jen o vlásek od toho, aby tento meč padl, a jaderný strach se tím nebývale zvýšil. Ve stejném měsíci průkopník počítačů Irving J. Good prohlásil, že "přežití člověka závisí na brzké konstrukci ultrainteligentního stroje". Takový stroj by překonal lidskou inteligenci a Good navrhoval, že lidé stojí na prahu rozpoutání samopodporující exploze umělé inteligence, která by mohla změnit lidskou existenci stejně totálně jako termonukleární válka. Poznamenal, že "ultrainteligence" by měla transcendentní sílu buď vyřešit všechny lidské problémy, nebo zničit veškerý lidský život a stát se "posledním vynálezem, který kdy člověk potřeboval".

Tato jednoduchá a přesvědčivá vize náhlé a transformativní apokalypsy umělé inteligence se v průběhu let téměř nezměnila. Počítačový vědec Vernor Vinge překřtil v devadesátých letech Goodovu "explozi inteligence" na singularitu a dále varoval, že pokud se ji nepodaří odvrátit nebo omezit, mohla by UI způsobit "fyzické vymření lidského rodu". Goodovy obavy se nakonec dostaly do hlavního proudu o půl století později, kdy filozof Nick Bostrom vydal knihu Superinteligence, v níž varoval před blížícím se úprkem umělé inteligence, která by mohla "během hodiny či dvou sesadit lidstvo z pozice vrcholného kogitátora" - transformace tak náhlá a totální, že jejím "jediným precedentem mimo mýtus a náboženství" by byla globální termonukleární válka.

Zatímco vize zániku v důsledku výbuchu umělé inteligence zůstávaly pozoruhodně neměnné, chápání jaderného nebezpečí prošlo zásadní změnou. Poté, co si vědci v 60. letech uvědomili, že radiologická rizika byla mírně nadhodnocena, začali v 70. letech poprvé studovat globální dopady jaderných zbraní na životní prostředí. Počátkem 80. let si začali uvědomovat, že globální klimatické dopady jaderné války mohou být téměř stejně ničivé jako radiologické škody a ke spuštění je zapotřebí mnohem méně zbraní. Ohnivé bouře hořících měst by naplnily atmosféru sazemi a částicemi, které by blokovaly sluneční světlo, což by způsobilo prudký pokles povrchových teplot a spustilo samopodporující se kaskádu kolapsů v propojených ekologických, zemědělských, průmyslových a sociálních systémech. Následné studie potvrdily, že výsledná "jaderná zima" by pravděpodobně zabila většinu dnes žijících lidí, zatímco i omezená výměna několika stovek hlavic mezi Indií a Pákistánem by mohla v šeru mírnějšího "jaderného podzimu" zabít hladem až dvě miliardy lidí.

V průběhu desetiletí se díky pokroku ve sběru celoplanetárních dat a počítačovému modelování změnilo chápání jaderného nebezpečí a mylné jistoty o všeobecné smrti v důsledku radioaktivního spadu byly nahrazeny rostoucím povědomím o nejistých důsledcích, které by následovaly po kaskádách environmentálního a sociálního rozpadu. Podobně se v posledních několika letech rychle rozšiřují schopnosti umělé inteligence, které mění celé sítě lidských vztahů - s již destabilizujícími politickými a ekologickými důsledky. Hluboké podvrhy, jejichž cílem je ovlivnit voliče, podkopávají důvěru a digitální asistenti a chatboti ovlivňují lidskou schopnost kooperativního chování a empatie, přičemž produkují obrovskou uhlíkovou stopu. Stejně jako by stačil jen nepatrný zlomek dnešního jaderného arzenálu k zahájení řetězce katastrofických událostí globálního rozsahu, nemusí lidé čekat na okamžik, kdy "stroje začnou stanovovat své vlastní cíle", aby pocítili globální, vzájemně propojené a potenciálně katastrofické škody, které by umělá inteligence mohla způsobit.

Dnešní produkty umělé inteligence přispívají ke globálnímu oteplování a k nedostatku zdrojů a urychlují je, od těžby nerostných surovin pro výpočetní hardware až po spotřebu obrovského množství elektřiny a vody. Je pozoruhodné, že zátěž životního prostředí způsobená umělou inteligencí se dostává na okraj zájmu těch, kteří se obávají existenční hrozby této technologie, neboť "Prohlášení o rizicích umělé inteligence" uvádí umělou inteligenci vedle jaderné války a pandemií, ale změnu klimatu mezi existenční problémy nezahrnuje. Kromě škod na životním prostředí mohou být stávající systémy AI využívány k nekalým účelům, například k vývoji nových toxinů. Rozsáhlé rozhraní jazykového modelu OpenAI ChatGPT bylo úspěšně přiměno ke sdílení návodů na výrobu bomb a oklamáno, aby nastínilo kroky k vytvoření další pandemie. Ačkoli tyto příklady stále vyžadují více lidského vstupu, než si mnozí uvědomují, systém umělé inteligence údajně generuje cíle v Gaze a závod o nasazení smrtících autonomních zbraňových systémů, které by mohly obnovit rovnováhu sil v nestabilních regionech po celém světě, je v plném proudu. Tyto příklady ukazují, že není třeba exploze inteligence k tomu, aby způsobila obrovské škody. Schopnost využít automatizaci a efektivitu strojů ke globálnímu katastrofickému účinku je již zde.

Závody ve zbrojení až na dno. Ještě zákeřnější je, že analogie mezi jadernými zbraněmi a nekonečnou kalkulací rizika a odměny "exploze umělé inteligence" reprodukuje dynamiku závodů ve zbrojení. Mezi honbou za jadernou převahou a převahou umělé inteligence je právě tolik podobností, že to vybízí k opakování stejných chyb, přičemž fráze "závody ve zbrojení umělou inteligencí" se stává běžným refrénem. Jednou z nejzřetelnějších podobností mezi těmito případy by mohlo být to, že podobně jako byly závody v jaderném zbrojení se Sovětským svazem poháněny falešnými "mezerami" v bombardérech a raketách, některé z dnešních nejostřejších řečí o závodech ve zbrojení se opírají o přeceňování čínské zdatnosti.

Při bližším pohledu se ukáže, že závody v jaderném zbrojení a závody v umělé inteligenci se zásadně liší. Zatímco budování jaderných arzenálů vyžaduje přístup k omezeným zásobám obohaceného štěpného materiálu, modely umělé inteligence se skládají z binárního kódu, který lze nekonečně kopírovat, rychle nasazovat a pružně přijímat. To radikálně mění rozsah nebezpečí šíření UI, zejména proto, že - na rozdíl od přísného vládního dohledu nad jadernými zbraněmi - je vývoj UI vysoce komercializován a privatizován. Rozdíl v šíření jaderných technologií a UI má význam pro přístupy k jejich řízení. První z nich může generovat výbuchy i elektrickou energii, ale její ozbrojování lze měřit a monitorovat. Současná měřítka pro vývoj UI jsou naproti tomu příliš vzdálená účinkům reálných aplikací, než aby bylo možné užitečně posoudit potenciální škody. Na rozdíl od jaderné technologie nemá umělá inteligence pouze dvojí využití. Naopak, pozoruhodná škála činností, které může transformovat, z ní dělá univerzální technologii, která umožňuje podobně jako elektřina.

Zatímco obrovský nárůst závodů v jaderném zbrojení signalizoval odhodlání každého protivníka potenciálně zničit svět, ale jinak jej ponechal nedotčený, bezhlavý závod směrem k explozi umělé inteligence slibuje radikální proměnu světa bez ohledu na to, zda bude někdy dosaženo jeho konečného cíle (nebo zda se dokonce ukáže, že ho lze dosáhnout).

Ani všechno, ani nic. Odzbrojující jednoduché analogie mezi umělou inteligencí a bezprostředními jadernými riziky jsou nejen silnou rétorikou, ale také dobrým marketingem. Bez ohledu na to, zda vývojáři skutečně věří, že jejich produkty představují existenční hrozbu, či nikoli, zarámování blízké budoucnosti AI jako takové umožnilo vedoucím pracovníkům společností OpenAI, Anthropic, Microsoft a Google přístup k politickým diskusím na vysoké úrovni v Bílém domě, americkém Senátu a na notoricky tajné konferenci Bilderberg. Výsledkem byla lavina slibů technologických firem, že budou samy sebe hlídat, protože spěchají s vydáváním stále schopnějších produktů umělé inteligence. Tím, že povzbuzují veřejnost, aby se soustředila na to, jak by tyto aplikace mohly ukončit svět, odvádějí ředitelé AI pozornost od naléhavé potřeby regulovat způsoby, kterými již aktivně rozvracejí sociální, ekonomické a ekologické podpůrné systémy miliard lidí ve snaze předstihnout své konkurenty a maximalizovat svůj podíl na trhu.

Technologické společnosti jsou sice zúčastněnými stranami, ale neměly by být nejhlasitějším, natož jediným hlasem v diskusích o správě umělé inteligence. Tvůrci politik se nesmí nechat rozptýlit přízrakem superinteligence a musí přijmout opatření, která přesáhnou rámec shromažďování dobrovolných závazků od vývojářů AI. Stávající pokyny a směrnice jsou dobrým začátkem, ale tvůrci politik musí pokročit ve vytváření závazných a vymahatelných právních předpisů, které by se zabývaly současnými i potenciálními škodami způsobenými UI. Například Bletchleyská deklarace, která je výsledkem nedávného summitu o bezpečnosti UI pořádaného vládou Spojeného království, rozšiřuje obzory obav. Přesahuje bezprostřední otázky ochrany osobních údajů, zaujatosti a transparentnosti a bere v úvahu také potenciální dopady UI na politickou stabilitu, demokratické procesy a životní prostředí. Kritici však upozorňují, že zůstává převážně symbolickou a silně elitářsky zaměřenou dohodou bez skutečných mechanismů prosazování.

Pohled na ranou jadernou éru může poskytnout cenné poučení, jak přibrzdit tempo nadvlády umělé inteligence, ale toto poučení není přímo převoditelné. Současné a budoucí celosvětové dopady UI lze řešit pouze prostřednictvím mezinárodní spolupráce, především mezi Spojenými státy a Čínou jako dvěma hlavními protivníky. Rozhovory mezi prezidenty Joem Bidenem a Si Ťin-pchingem na summitu Asijsko-pacifické hospodářské spolupráce v San Francisku v polovině listopadu sice nepřinesly konkrétní dohody nebo závazky týkající se regulace UI ani z jedné strany, obě strany však uznaly potřebu mezinárodní správy UI. Projevily rovněž ochotu navázat v této oblasti formální dvoustrannou spolupráci.

Protože se však nebezpečí šíření umělé inteligence zásadně liší od nebezpečí šíření jaderných zbraní, je omezení této oblasti na ty, kteří mají pokročilé programy umělé inteligence, byť jen zpočátku, krátkozraké. Rámec globální správy UI je tak dobrý, jak dobrý je jeho nejslabší prvek, proto musí být od počátku přísný a inkluzivní. Takové úsilí nevyčerpá jeden mezinárodní orgán po vzoru Mezinárodní agentury pro atomovou energii. Obecná povaha technologie UI vyžaduje více než jeden regulační režim mechanismů, které jsou vázány společnými zásadami. Kromě dvoustranného dialogu by tvůrci politik měli pozorně sledovat a podporovat mnohostranné úsilí, jako je například nově zřízený Poradní výbor na vysoké úrovni pro umělou inteligenci při OSN.

Je jisté, že přeorientování se na již nyní se rozkládající komplexní škody způsobené umělou inteligencí neznamená, že bychom se měli spokojit s dlouhodobými a existenčními riziky, která by mohla představovat. To, že se lidé od kubánské krize jen těsně vyhnuli jaderné válce, nesnižuje naléhavost zvládání dnešní vyvíjející se jaderné hrozby. Stejně tak desetiletí nenaplněných očekávání ohledně brzkého vytvoření "ultrainteligentního stroje" nedokazují, že je to nemožné. Pokud se někdy otevře schůdná cesta k dosažení inteligence vyšší než lidská, bude mnohem lepší být připraven. Nejlepší způsob, jak se na takovou eventualitu připravit, začíná přímým řešením kaskád celoplanetárních škod, které aplikace umělé inteligence již způsobují. Každý krok učiněný ke zmírnění probíhajících škod a přesměrování vývoje UI k cílům větší spravedlnosti, udržitelnosti a férovosti pomůže vytvořit společnosti, které se budou moci lépe vypořádat s nevyřešeným dědictvím jaderných zbraní a neobjevenými horizonty UI.

Originální zdroj: https://thebulletin.org/2024/02/todays-ai-threat-more-like-nuclear-winter-than-nuclear-war/?utm_source=Newsletter&utm_medium=Email&utm_campaign=MondayNewsletter02122024&utm_content=DisruptiveTechnologies_AINuclearWinter_02112024

Upravil a z angličtiny přeložil: Mgr. Jan Klán

Hlavní média a jejich političtí šoumeni neustále poukazují na to, jak jsme kdysi žili v době totality a nesvobody. Zdůrazňují, jak všichni byli pod dohledem státní bezpečnosti. Dnes je ovšem situace podobná. Jsme pod kontrolou korporací a bank. Současný systém je totiž kapitalismem dohledu. Všude jste mu na očích. Od platebních terminálů přes mobily a počítače až k chytrým hodinkám.

V Polsku právě testují terminály, u nichž je možnost zaplatit pomocí biometrie, konkrétně pomocí skenování Vaší oční duhovky a obličeje. Pilotní projekt nespustil nikdo menší než společnosti, které mají co dočinění s financemi – Mastercard, Empik a PayEye. Inu budeme zřejmě pod totálním dohledem a zajetím finančních společností. Lidé dnes zase ztrácí další část své svobody. Co je proti tomu skromný dohled minulosti. Velký bratr je dnes ještě větší.

Budoucnost ovšem přichází nenápadně. To, co jsme znali z dystopických filmů, se stává realitou. Stát o nás často ví méně, než co vědí korporace, kterým poskytujeme tolik citlivá osobní data. Vše za účelem sbírání bodů nebo prostého konzumování. Nacházíme se na nové hranici moci, kde se těsně sbíhají soukromá a státní moc. Z logiky věci by měl stát, který garantuje bezpečí, mít o vás více informací než korporace, které si mezi sebou předávají Vaše osobní data a obchodují s nimi.

Nacházíme se v době, kdy nás drtí přeinformovanost na straně jedné a na straně druhé se k nám vkrádá digitální totalitní dohled. Se vzestupem tohoto modelu se z lidí stávají digitální součástky soukolí virtuálního kapitalismu. Nejvíce na tom vydělávají velké korporace jako Google. Lidé z toho nebudou skoro nic mít. Jen trochu konzumu výměnou za totalitní kontrolu. Budou proti této totalitní kontrole bojovat zarytí nepřátelé tzv. minulých totalit? Nemyslím si. Bojovníci proti minulému systému si totiž neuvědomili, že jim zde vyrostla nová totalita. Nebo snad ano a jsou jejími užitečnými pomocníky?

Občané i politici by si měli uvědomit, že zavádění jiných platebních metod (platební karta, otisk prstu, chytré hodinky atd.) vede k tomu, že se přímo stáváme závislými na finančních ústavech. Peníze v reálu nevidíme, je to hra čísel. Z tohoto důvodu by mělo být zakotveno právo na hotovostní platby, abych nám nezbyly jen ty virtuální. Když máte u sebe fyzickou hotovost, aspoň se můžete cítit být v obchodním styku trochu svobodnými jedinci. Pokud se stanete závislými na virtuálních platebních metodách, o svobodě bude možné jen těžko mluvit.

Lze se oprostit od kapitalismu dohledu? Pirátská strana, která chtěla původně internetovou svobodu, zdegenerovala ve služební orgán kapitalismu dohledu. A ostatní dnešní vládní strany usilovně pracují na tom, aby se s korporátním kapitalismem dohledu propojily a co nejvíce z něj si přisvojily pro státní ovládání a represi občanů.