Pamatujete si ještě na ono slavné předvolební varování premiéra Petra Fialy? Když prý vyhraje volby do Poslanecké sněmovny Andrej Babiš, zazvoní mu telefon a na druhém konci bude Vladimir Putin – s nabídkou, že nám sem zase pošle tanky. Inu, volby proběhly, Babiš vyhrál… a z Kremlu se zatím neozval ani šum. Možná jen špatný signál, možná si Putin zapomněl zaplatit roaming.

Zatímco národ a určitě i končící předseda vlády Petr Fiala netrpělivě sleduje displeje, Andrej Babiš už zamířil na Hrad – ne kvůli tankům, ale kvůli vládním jednáním. Prezident Petr Pavel, přezdívaný agent Pávek, ho přijal s obvyklým klidem generála a s výrazy, které by dokázaly uklidnit i houf hysterických politiků. Ironie osudu: zatímco měl podle předpovědí Fialova tábora na Hrad dorazit Putin, dorazil tam jen Babiš – a to pěšky, bez doprovodu obrněné techniky.

A tak se ukazuje, že předvolební apokalyptická rétorika má stejnou životnost jako vánoční cukroví v lednu. Tanky nikde, Putin nikde, ale zato máme spoustu analytiků, kteří právě vysvětlují, proč to všechno „vlastně dává smysl“.

Možná Andrej Babiš telefonní číslo na Putina přece jen má, ale čeká, až mu zavolá s gratulací. Možná jej nemá, jedině, že by mu jej končící premiér poslal. Nebo spíš neposlal. A možná nevolá nikdo, protože všichni tuší, že teď je čas méně strašit a víc vládnout. Doufejme.

Zkrátka, žádné tanky, žádný telefonát, jen česká politika v celé své komediální kráse. Aspoň, že lidem konečně došlo, že Fialy už skutečně stačilo.

Ministr vnitra Vít Rakušan se v posledních týdnech snaží před parlamentními volbami profilovat jako hlavní ochránce české demokracie před „temnými silami hybridní války“. Tentokrát varuje před falešnými profily na TikToku, které mají údajně šířit ruskou propagandu a manipulovat mladé voliče. Na první pohled to vypadá jako snaha o odpovědnou ochranu společnosti před cizími vlivy. Při bližším pohledu je to ale spíše politická pohádka než reálný boj. Navíc s danou informací přichází až těsně před volbami. Jako kdyby nebyl problém znám již v minulosti? Je tedy nepřítel opravdu někde na TikToku nebo jím je sám ministr vnitra Rakušan z hnutí DoziSTAN?

Za prvé, ministr vnitra začal již před několika týdny mluvit o nutnosti „společného postupu demokratických sil“ a dokonce naznačoval svolání demonstrace proti dezinformacím. Jenže – svolávání demonstrací rozhodně není v gesci ministra vnitra. Ten má dbát na bezpečnost, policii a chod úřadů, nikoli organizovat politické mítinky nebo hledat podporu v ulicích. Navíc se k jeho výzvě nikdo z partnerů nepřidal. Ukazuje to nejen politickou izolaci Rakušana, ale i fakt, že téma působí spíše jako účelová volební rekvizita.

Za druhé, samotný TikTok je sice „riziková“ platforma, ale hrozba ruských trollů, tak jak ji Rakušan prezentuje, je formulovaná vágně a bez konkrétních důkazů. Každá vláda má povinnost chránit veřejnost před manipulací, ale nemůže si dovolit používat „ruskou propagandu“ jako univerzální nálepku na všechno, co se jí nehodí do kampaně. Pokud ministr vnitra varuje před falešnými účty, měl by předložit jasná fakta – jinak to zůstává jen strašením. Navíc tuto skutečnost prezentuje jako velký problém naší společnosti. Předkládá tedy extrémní formu politizace daného problému. V tomto případě můžeme tvrdit, že V. Rakušan je extrémista.

Za třetí, Rakušan se v poslední době neomezuje jen na české dění. Objevuje se i na demonstracích na Slovensku, kde se staví do role jakéhosi „středoevropského ochránce demokracie“. To je ale pro ministra vnitra problematické – jde totiž o zasahování do vnitřní politiky sousední země a překračování role, kterou má ministr zastávat. Český ministr vnitra má řešit bezpečnost a pořádek doma, nikoli jezdit na politické protesty do zahraničí a vměšovat se do záležitostí suverénního státu.

Celá Rakušanova rétorika ukazuje, jak tenká je hranice mezi odpovědným varováním a politickým marketingem. V době, kdy se blíží volby, je jeho mluva o „hybridních hrozbách“ spíše mobilizačním nástrojem, který má sjednotit voliče vládního tábora, než seriózním bezpečnostním upozorněním. Výsledkem je paradox: čím více Rakušan varuje před manipulací, tím více sám působí dojmem, že manipuluje – tentokrát nemanipulují trollové na TikToku, nýbrž sám český ministr vnitra.

Církve v této zemi už přes deset let inkasují miliardy v rámci tzv. církevních restitucí. A jako by nestačilo, že si stát musí na tyto „odškodné“ půjčovat, zákon do celé konstrukce zakomponoval ještě inflační doložku. Výsledek? Čím více inflace dusí obyčejné lidi, tím více peněz teče do kapes církevních prelátů.

Je to naprostý skandál: lidé živoří, důchody se nevalorizují dostatečně, vláda fňuká nad každou korunou, ale církevní miliardový proud se nezastaví. Proč? Protože ve vládě sedí věřící politici, kteří místo solidarity s lidem chrání moc a majetek církve. Osvětový vůdce na ocase oblíbenosti politiků P. Fiala, sám katolík, by mohl tlačit na zastavení vyplácení nebo alespoň na zrušení inflační přirážky. Nedělá nic. Proč? Protože se bojí lidovecké lobby, která tahá za nitky?

Solidarita podle Bible? Jen prázdné slovo

Bible mluví o solidaritě, o pomoci slabším. Ale skutečná praxe církve ukazuje pravý opak: maximalizace zisků i za cenu utrpení těch, kdo je financují ze svých daní. Ministerstvo kultury pod vedením neoliberála M. Baxy (ODS) klidně nechává miliardy téct do církevních kasíren, i když jiní ministři naříkají nad zhroucenými veřejnými financemi. Tohle není solidarita. To je hrubá nemorálnost.

Graubnerova klerikální arogance

Do toho všeho přichází arcibiskup Jan Graubner se svým výrokem, že „vědomá podpora hnutí Stačilo! je hříchem, jde o vědomou podporu zla“. To už není jen náboženské kázání. To je otevřená politická intervence, a navíc s morálním vydíráním věřících. Doporučí konzervativní kardinál Graubner to, co doporučovala církev v roce 1946 na protest s vládní politikou? Vhodí voliči SpoluSTAN a Pirátů do volebních uren bílé lístky?

Církev se opět staví do role arbitra nad politikou a lidmi. Přitom není nic jiného než soukromá organizace, poskytující duchovní službu těm, kdo ji chtějí. Proč by si ji tedy neměla financovat sama? Proč má být dotována státem, a to ještě v době, kdy lidé padají do chudoby a lidově řečeno „na hubu“?

Bohatá církev, chudý národ

Katolická církev se topí v majetku: paláce, pozemky, umělecké poklady. To k výkonu kultu nepotřebuje. Kristus káral bohatství, kázal chudobu a skromnost. Dnešní církev je však pravým opakem – je symbolem nenažranosti a privilegia.

Přijímat miliardy ze státního rozpočtu je ze strany církve stejně nemravné, jako by boháči brali sociální dávky. Společnost by to u běžných lidí netolerovala. Proč to toleruje církvi?

Na čí straně stojí stát?

Odpověď je jasná: stát stojí na straně privilegovaných. Na straně církve, která si hraje na oběť, zatímco skutečné oběti – senioři, rodiny v nouzi, lidé drcení drahotou – jsou tlačeni na dno.

Je načase říct dost. Církevní restituce jsou nemorální a musí být ukončeny. Inflační přirážka je výsměch celé společnosti. A církevní hodnostáři, kteří veřejně zasahují do politiky, si musí vybrat: buď budou soukromou institucí financovanou svými věřícími, nebo politickou organizací, která však ponese odpovědnost jako každá jiná strana.

Pokud má být Česká republika skutečně spravedlivá a sekulární, musíme odmítnout privilegia církví. A musíme odmítnout i jejich drzost, když si dovolí diktovat lidem, koho mají volit a koho ne.

Když se řekne korupce v české politice, málokdo si už dnes vybaví jen Babiše s Faltýnkem a jejich „Stoku“ v Brně. Do hry vstoupil nový symbol – Vít Rakušan a jeho hnutí STAN. Strana, která se roky tvářila jako „moderní a liberální alternativa“, se ve skutečnosti proměnila v síť klientelistických sítí. Kauza Dozimetr odhalila jen špičku ledovce.

Rakušan se rád staví do role „čistého politika“. Jenže realita ukazuje, že je spíš hlavou hydry, která saje veřejné peníze skrze zakázky, lobbisty a trafikanty. Ať už jde o Dozimetr, nebo o desítky regionálních kauz (kupříkladu libereckého hejtmana M. Půtu), všude se opakuje stejný vzorec: veřejný zájem je jen kulisa, skutečným cílem je privatizace státu ve prospěch spřátelených firem.

Není náhoda, že STAN vypadá jako korupční hnutí v oblecích – bez idejí, zato se spoustou kontaktů na developery, podnikatele a regionální kmotry. Rakušan stojí v čele, ale místo odpovědnosti volí útěk do PR předvolební kampaně. Vina se svádí na „jednotlivce“, jako by Dozimetr vznikl z ničeho. Jenže hydře hlavu neuseknete tím, že popřete její existenci.

Takzvaný „boj proti korupci“, který Rakušan i další politici hlásají, je jen fraška. Ve skutečnosti jde o to, kdo má přístup ke kohoutku státních peněz. Jednou je to ANO, podruhé STAN, příště možná zase někdo jiný. Vždy ale platí totéž: občané platí, elity kasírují.

Pokud má být korupce skutečně potlačena, nestačí vyměnit tváře. Je potřeba rozbít samotný systém, v němž se politika stala byznysem. Dokud bude kapitalismus diktovat, že peníze jsou nadřazené veřejnému zájmu, budou Rakušanové, Babišové i jejich klony dál růst jako nové hlavy téže hydry a tomu je nutné říct jasné, STAČILO!

Rozhovor s Janem Klánem, sociologem, politickým analytikem a kandidátem hnutí STAČILO! ve Středočeském kraj.

Hnutí STAČILO! čelilo v posledních dnech žalobám ze strany "Volt Česko" a hnutí "Česká republika na prvním místě". Některé soudy sice připustily STAČILO! k volbám, zároveň ale zaznělo, že jde o „skrytou koalici“. Jak se na tyto útoky díváte a nebojíte se, že se nakonec ozve i Ústavní soud?

Jan Klán: To, že se vládní strany a jejich skrytí spojenci snaží brzdit nové levicové hnutí žalobami, je jasný důkaz jejich strachu. Oni dobře vědí, že naše kritika kapitalistických nespravedlností a podřízenosti Bruselu i Washingtonu rezonuje mezi obyčejnými lidmi.
My nejsme žádná „skrytá koalice“, ale otevřené spojenectví občanských a levicových sil proti asociální mafiánské vládě Petra Fialy. Ústavního soudu se nebojím. Bojím se jen o osudy lidí, které tato vláda žene do chudoby a zadlužení.

Na kandidátce ve Středočeském kraji je v první desítce jen několik komunistů. Jako krajský šéf KSČM – není to podle vás málo?

JK: Není důležité, kolik komunistů je v čele kandidátky. Důležité je, že všichni naši kandidáti hájí sociální spravedlnost, mír a přímou demokracii. Nejdeme do politiky dělat kariéru, ale měnit společnost, aby se v ní běžným lidem a ne zbohatlíkům dobře žilo. Komunista, odborář, ekolog nebo občanský aktivista – pokud hájí lidi práce, je pro nás rovnocenný partner.

Vaše spolupráce se stranou SocDem vznikla až na poslední chvíli. Mnozí to kritizují, protože mají pocit, že jde o účelové spojení. Proč jste do toho šli?

JK: Raději spojit síly, než se tříštit. Vláda se opírá o jednotnou mocenskou strukturu podporovanou Bruselem, Washingtonem, domácím velkokapitálem a vojenskoprůmyslovým komplexem NATO. Pokud chceme lidem nabídnout sociální alternativu, musíme se semknout. Kritici našeho spojení často nevědomky slouží Fialově vládě a jejím loutkovodičům, protože oslabují možnost společné levicové opozice.

Prezident Petr Pavel často varuje před tím, že by vláda, která zpochybní naše členství v EU nebo NATO, ohrozila budoucnost země. Vy ho pravidelně kritizujete. Jak to vidíte?

JK: Generál Pavel není skoro vůbec prezidentem občanů, ale hlavně lobbistou zájmů NATO, kde dříve pracoval. Původně přísahal na socialistické Československo a pak zradil a přidal se k vojenské obraně kapitalismu. Kdo takovému člověku může věřit? Jeho neustálé a falešné moralizování je jen pokračováním politiky zastrašování vojenskou silou a hájení zájmů USA, které mají největší vojenskou moc i nejvíce vojenských základen po světě. Naše bezpečnost nemůže stát na cizích základnách a zájmech USA, které dělají ilegální války.
Demokracie znamená i možnost otevřeně debatovat a vyjádřit se v referendu o vystoupení z NATO nebo EU. Pokud je prezident proti tomu, není to demokrat, ale cenzurní autoritář.

Pomohlo by podle vás vystoupení z NATO bezpečnosti České republiky, nebo by ji naopak ohrozilo?

JK: Šéf NATO Mark Rutte prohlásil, že NATO se musí stát smrtonosnější aliancí. To je pravá tvář NATO: více smrti! Vystoupení z NATO by pro Česko znamenalo možnost oprostit se od agresivní politiky a rozhodnutí prosazovat neutrální politiku, konec zatahování do cizích válek a otevření prostoru pro skutečnou mírovou diplomacii.
V NATO jsme jen pěšákem, který platí a poslouchá, jak sloužit cizím expanzivním zájmům. My chceme, aby o bezpečnosti rozhodovali naši občané, ne generálové ve Washingtonu a Bruselu, kteří jsou financováni zbrojařskými firmami.

Vedení Evropské unie v Bruselu tlačí na zavedení programu ETS 2, který má dopadnout hlavně na ceny energií a bydlení. Jak se z toho běžní občané v Česku podle vás může vyvázat?

JK: ETS 2 je čistý byznys pro finanční spekulanty a korporace. Výsledkem bude dražší energie, dražší bydlení, dražší život. Česko musí odmítnout tento diktát firemních lobbistů v Bruselu a prosadit vlastní ekologický program, který nebude trestat občany, ale zaváže velké firmy, aby nesly skutečné náklady na znečištění. S tím lze spojit i další výstavbu jaderných bloků například v Temelíně.

Jaká ekonomická a sociální opatření prosazujete?

JK: Je jich celá řada. Prosazuji spravedlivé silnější zdanění velkých firem a velmi majetných osob, ukončení extrémního vyvádění velkých zisků zahraničních firem za hranice ČR a na druhé straně podporuji veřejné vlastnictví strategických firem a sociální podporu běžným občanů mnoha formami, včetně nepodmíněného základního příjmu.

Velkým tématem posledních měsíců byla korespondenční volba. Vláda ji prosadit sice dokázala, ale mnoho lidí o ni nemá zájem. Jak se k tomu stavíte vy a STAČILO!?

JK: Korespondenční volba prosazovaná Fialovou pravicovou vládou je nástroj manipulace a oslabení volební kontroly. Vede to k pochybnostem a skandálům. Volební právo musí zůstat rovné a kontrolovatelné.

Strany vládní koalice se dostaly do těžké krize. Série skandálů (kampelička, bitcoiny, dozimetr ad.) si vyžádá spravedlivé vyšetření. Například v aktuální soudní obžalobě Dozimetru stojí, že Redl neoficiálně finančně podporoval Starosty (STAN).

JK: Stále více s tím ukazuje mafiánský a korupční charakter členů současné Fialovy vlády, která obsahuje extrémistické prvky. Nedivím se, že většina občanů chce volit opoziční strany, aby se zbavila současné vlády, nejhorší vlády za velmi dlouhou dobu. Troufnu si tvrdit nejhorší vlády v samostatné české historii.

O hlasy usiluje nejen Stačilo! ale i více opozičních stran a hnutí: ANO, SPD, Motoristé nebo Přísaha. V čem se od nich lišíte?

JK: ANO – je projekt oligarchy Babiše, který hájí hlavně své firmy. My hájíme lidi práce.
SPD – umí občas radikálně mluvit, ale je to jen rétorika, ve skutečnosti podporuje kapitalistický systém a v parlamentu žádnou změnu nepřineslo. My nabízíme skutečnou změnu.
Motoristé sobě – retardovaný návrat do pravicové privatizační politiky 90. let plné skandálů. Navíc je to úzkoprofilový populismus. My mluvíme o celé společnosti, ne jen o autech a silnicích.
Přísaha – projekt naštvaných bezpečáků bez uceleného programu. My ve Stačilo máme jasný levicový a systémový program.
Stačilo hájí běžné občany, hlavně nízkopříjmové pracující, seniory, rodiče pečující o děti, studenty a všechny další, kdo jsou dnes nespravedlivě utlačováni pravicovou Fialovou vládou. Stačilo prosazuje spolupráci se zeměmi na všechny světové strany. Jsme proti válkám a hájíme mírové řešení konfliktů.