(Ne)morální cestování

(Ne)morální cestování

Únor 26, 2021

Jelikož nás v současné době neustále omezuje probíhající pandemie, tak by logicky vzato mělo být omezeno také cestování a jakýkoliv nadměrný (zbytečný) pohyb osob. Bohužel tomu tak v našich podmínkách není a bez problémů se dostanete téměř kamkoliv na světě, pokud vás nějak nebude prověřovat vaše cílová země - semafor, nesemafor. Jelikož Česká republika laxně nastavuje podmínky cestování v současné době, tak bylo jen otázkou času, kdy se na naše území dostanou dvě agresívnější varianty koronaviru – mutace britská a jihoafrická. Obě dvě jsou již na našem území a obě dvě jsou úzce spojeny s cestováním určitých skupin lidí, kteří do zahraničí nejezdí za práci, ale chtějí se turisticky někam podívat a hnát za zážitky. Mnohdy se jedná o bohatší skupinu obyvatel, na které současná krize tolik nedoléhá. Lze tedy tvrdit, že cestovat v současné době kamkoliv po světě je nemorální, protože tím de facto ohrožuji ostatní lidi.

Tak si říkám, co je vlastně postaveno výše: zda ochrana veřejného zdraví tím, že zakážu někam cestovat nebo zda je výše postaveno samotné cestování a honba za zážitky? Podle mého názoru (asi nejen podle mého) je samozřejmě výše postavena ochrana veřejného zdraví. Nicméně na našem právním systému můžeme vidět, jak se "prsí" mnozí právníci, kteří říkají, že zakázat někomu někam cestovat je protiprávní (možná je zde použita logika strašení dobou minulou, kdy bylo určitým způsobem omezeno cestování, ve smyslu máme demokracii a mohu si dělat, co chci). Z tohoto příkladu je jasné, že se v našem státě záměrně vytváří právní džungle (to je průvodní jev současného neoliberálního kapitalismu) ve které se postupně nemůže nikdo vyznat a žně z toho mají hlavně právníci (které si mnozí nemohou dovolit) nebo ekonomové (nebo bankéři, případně daňoví poradci), kteří určují to, jak se nám bude dále žít. Když ale budeme aplikovat selský rozum, tak ten nám bude velet zavřít hranice a zakázat vycestovat kamkoliv (stejně i komukoliv v rámci turismu, legální i nelegální migrace přicestovat) do doby, než se situace zlepší. Z logiky věci totiž plyne, že hlavní příčinou přenosu jakýchkoliv nemocí je mobilita (chcete-li migrace, pohyb, cestování) lidí. Takže čím více mobilitě zamezím, tak tím snížím i samotný přenos nemoci. Na tom není nic složitého.

Do procesu nám ale vstupuje mocné lobby, které čítá letecké, ropné a cestovní společnosti. Ty nehledí na veřejné zdraví, i když třeba dělají PCR testy pro své klienty a tento test je již součástí letenky, ale přednější je pro ně tvorba zisku a ne ochrana zdraví. To znamená, že i když se s jejich zájezdem někde nakazíte, tak odpovědnost ponesete vy jako osoba, ale společnosti (korporace) na tom nesmírně vydělají a navíc se zbaví odpovědnosti tím, že jste na tuto skutečnost byli předem upozorněni a zakoupením zájezdu (letenky) jste s tímto rizikem souhlasili. Dokonce vydělají i na vašem úmrtí. Troufnu si tvrdit, že společnosti a lidé, kteří v současné nelehké situaci jezdí po světě na dovolenou, provádí tanec na hrobech těch lidí, kteří na koronavirus zemřeli nebo v budoucnu zemřou. Tato věc je nejen za hranou slušnosti, ale je hlavně silně nemorální, protože v současné situaci není správné podnikat cestování nebo dovolené, protože tím ohrozím nejen sebe, ale i celou společnost. Jako kdyby to nemohli lidé třeba dva roky vydržet. Vždyť se nic nestane. Nebo snad stane? Pamatujme, že veřejné zdraví je o solidaritě a ne o individualismu, který je pokřiven nejen honbou za zážitky, ale i honbou za ziskem.
 

Vakcinace a ideologie

Vakcinace a ideologie

Únor 24, 2021

Čím dál více se ukazuje, že naše republika silně pokulhává v očkování proti současné nemoci COVID – 19. Jsme téměř na úplném chvostu. Jedni říkají, že za to může vláda, jiní to svalují na Evropskou unii, které neobjednala dostatek vakcín nebo se vyskytuje také možnost, že se jedná o účelovost farmaceutických firem, které pozdržují distribuci. V tomto článku si ukážeme, jak v současné situaci selhávají naprosto všichni a bohužel to odnášejí nevinní lidé, kterým jde často o život. V současné době je tedy v boji proti šíření nákazy důležité, aby se včas a rychle vakcinovalo. Jinak bude virus nekontrolovaně prostupovat celou populací a budou stále umírat další a další lidé.

Jedinou možností tedy je zajistit včasnou vakcinaci obyvatelstva (můžeme si o tomto očkování myslet, co chceme, ale jinou možnost nemáme), ale ne pouze přípravky západních farmaceutických firem (například AstraZeneca nebo Moderna), ale také klidně ruskou vakcínou Sputnik V nebo čínskou vakcínou Sinpharm nebo CoronaVac. Zde je nutné poznamenat, že vakcína Sputnik V byla vyvinuta v Rusku, což svědčí o špičkové úrovni tamní vědy. Jelikož je tato vakcína postavena na stejném principu jako vakcína od společnosti AstraZeneca, tak právě vědci z Oxfordu chtějí s Ruskem úzce spolupracovat na vývoji mnohem lepší vakcíny a chtějí tak spojit síly v boji proti pandemii. To abychom pochopili další souvislosti. Jestliže EMA (Evropská léková agentura) je plně v zajetí lobbystů západních farmaceutických firem, když nechce povolit i vakcíny jiných společností (rozumějme ideologicky nevhodných), tak není nic jednoduššího, než požádat náš SÚKL (Státní úřad pro kontrolu léčiv) o to, aby vakcínu z Ruska a Číny schválil k nouzovému použití. Podobně to dělá Maďarsko, které vakcínami z výše uvedených zemí očkuje. Maďaři jasně řekli, že pokud není EU schopná zajistit vakcíny, tak si danou věc zajistí sami. Zde by se mohlo uvažovat o tom, že pokud se Evropská unie opět ukázala jako moloch, který je plně byrokratický, tak je nutné jej od základů přestavět.

Proč bychom pořád měli přebírat jen věci ze západu, když plno dobrých nebo podobných věcí nalezneme i jinde a západní farmaceutické firmy nejsou schopné dostát svým závazkům, případně rychle vakcínu dodávat? Neustále je jim nadržováno ze strany Evropské unie, ale ani ono nadržování nedokázaly využít. Pokud totiž nebudeme včas vakcinovat, tak nás to nebude bolet jen ekonomicky, ale také lidsky, protože bude umírat spousty a spousty lidí. Je tedy nutné ihned požádat SÚKL o schválení použití vakcíny z Ruska a Číny. Všichni by si měli uvědomit, že i vakcíny z těchto zemí jsou mnohdy vytvářeny v konsorciu se západními společnostmi a to nehledě na to, že v těchto zemích (které jsou dle některých zatvrzelých lidí ideologicky nevhodné) mají mnohdy své pobočky právě západní korporace.

Občané celé Evropy díky ideologickému boji, který vede západní kapitalismus s Ruskem a Čínou, mají dnes nedostatek vakcín, jsou nemocní a umírají. V tomto případě kapitalismus vítězí nad životem a zdravím. Celý proces nemoci se převedl na logiku zisku. Ze všeho se těží jen zisk – dokonce i z vakcíny, která by měla být z logiky věci prodávána za výrobní cenu (náklady), protože jde o pomoc všem lidem a jedná se o veřejné zdraví celé společnosti. Pokud tomu tak není a na celém procesu farmaceutické společnosti nehorázně vydělávají, tak je to silně nemorální, protože se vydělává na životě a smrti lidí a je jasné, že zdraví a živí chtějí být všichni.
 

Stav nouze české politiky

Stav nouze české politiky

Únor 14, 2021

Poslední dobou se z nouzového stavu stal v naší republice jistý mýtus, který vede k politikaření a vůbec neřeší reálnou politiku a dění ve společnosti. Žijeme v České republice a tomu také odpovídá stav naší politiky, kdy jeden říká pověstné hot a druhý čehý. Jasný příklad o dvojkolejnosti můžeme vidět i politických představitelů za ODS. Jako příklad nám poslouží předseda Senátu Miloš Vystrčil, který nedávno prohlásil, že je Tchajwanec – s narážkou na projev J. F. Kennedyho, kdy řekl, že je Berlíňan. Pan předseda varoval vládu a další politické činitele, že nové vyhlášení nouzového stavu (ať už na žádost kohokoliv) je protiústavním krokem. Mám si snad z vyjádření předsedy Senátu Vystrčila vzít to, že je to vlastně on a Senát, kdo rozhoduje o tom, která věc je protiústavní? Rozhodují o tom snad politologové? Kdepak. Rozhoduje o tom Ústavní soud, který má být strážcem Ústavy, ale poslední dobou je spíš třetí komorou našeho Parlamentu, než nezávislou institucí.

 Tady můžeme vidět, jak je naše politická scéna totálně rozvrácená a nachází se ve stavu své vlastní nouze. Na jedné straně i hejtmani za (nejen) ODS požadují prodloužení nouzového stavu a na straně druhé tady máme předsedu Senátu (ODS), který říká, že daná věc je protiústavní. Rozumím tomu, že prodloužení nouzové stavu ve sněmovně neprošlo, protože vláda ani nebyla schopna dodržet podmínky KSČM (návrat žáků do škol atd.), ale již nerozumím tomu, že jeden představitel téže politické strany říká to a druhý zase ono. Jak se potom může politická scéna domluvit na nějakém jednotném postupu v rámci boje proti pandemii a zamezit umírání lidí, když se nedomluví ani na tom, zda je žádost hejtmanů o nouzový stav legitimní. Samozřejmě chápu, že vláda sama od sebe nemůže hned nouzový stav vyhlásit (teoreticky jistě ano) a musí nějakou dobu počkat, zda současné restrikce fungují nebo selhávají (ony selhávají, to si nemusíme nalhávat). Je zde i plno jiných nástrojů, ke kterým nepotřebujeme nouzový stav (krizový zákon, zákon o ochraně veřejného zdraví atd.). Nicméně je nutné podotknout, že nouzový stav měl být z logiky věci v rámci ochrany lidských životů prodloužen s jasným postupem rozvolňování (jedná se o chybu vlády). Některé země mají podobný instrument našemu nouzovému stavu dokonce schválený na několik měsíců dopředu, aby předešly taškařicím, které se odehrávají v našem zákonodárném sboru. Jako příklad si můžeme uvést Maďarsko nebo ve světě měli dlouhý nouzový stav v Argentině, ale i v Německu nebo Rakousku se domluvili na rázném postupu.

Na závěr ještě jeden dovětek: umím si představit, že když byl nouzový stav na žádost hejtmanů prodloužen a senátoři (jako kdyby neměli nic lepšího na práci) podají ústavní stížnost, že vyhlášení nouzové stavu je protiústavní. Případně se k tomuto kroku odhodlá nějaký podivný jedinec (například napojený na nějakou lobby) jako jsme to tady již měli na jaře roku 2020 v době první vlny. Rozhodovat v tomto případě bude Ústavní soud a věřil bych tomu, že dá za pravdu stěžovatelům a to poměrně rychle (stačilo, co se předvedlo s volebním zákonem). Kdo v danou chvíli ponese odpovědnost za mrtvé, kteří zemřou v rychlém rozvolnění, když nouzový stav a jiné restrikce přestanou znenadání platit? Budou to senátoři, ústavní soudci, vláda, opozice, lobby, kapitalisté, socialisté? V našich podmínkách můžeme sledovat destruktivnost politiky, kdy místo toho, aby opozice byla konstruktivní a pomáhala, tak je destruktivní a většinu věcí boří. Je to jev, který v naší společnosti můžeme pozorovat od roku 1990. Všimněte si, jak při každých volbách do Poslanecké sněmovny a nástupu nové vlády je minimální kontinuita. Věci, které zavedla předchozí vláda, často ta nová zruší, nefunkční ponechá. Teprve současná pandemie ukazuje, jak je naše politická scéna slabá, neschopná najít řešení, aby se všichni domluvili na tom co v budoucnu a nachází se ve stavu klinické smrti, kdy denně umírají desítky lidí a to i díky benevolenci těch, kdo současné restrikce odmítají.
 

Konspirace a spiknutí zvané Covid – 19?

Konspirace a spiknutí zvané Covid – 19?

Únor 12, 2021

Bude to již téměř rok, co se nejen naše země snaží vypořádat s pandemií, kterou zapříčinil nový typ koronaviru. Nemoc byla nazvána příhodně SARS – CoV – 2 neboli nemoc Covid – 19 (podle roku, kdy se nemoc poprvé objevila v Číně – 2019). Od chvíle, kdy se tato nemoc začala lavinovitě šířit po celém světě, se vynořilo mnoho konspiračních teorií, které jednou říkají, že se jedná o uměle vyvolanou nemoc, aby se eliminovalo lidstvo nebo, že v tom má prsty pověstný Bill Gates, který tak chce ovládnout svět. Podle konspirace má dokonce i prsty v samotném očkování, které má za cíl načipovat lidi, aby poté byli svolnější k novým typům režimu, které mají nastoupit, až se samotné lidstvo nemocí eliminuje. Zajímavé to věci se pohybují nejen naším mediálním nebo virtuálním prostorem.

V minulosti se s různými událostmi pojily mnohé konspirační teorie, které přinejmenším nahlodávaly zaběhnutou pravdu, která byla často utvářena buď vládami, nebo různými vyšetřovateli, kteří byli většinou opět napojeni na vládu, potažmo na jinou elitu mocných. Právě různé utajování vládami a napojení na vlivné osobnosti vedlo ke vzniku fám, polopravd, neúplných pravd. Když se podíváme do nedávné historie, tak konspirace se šířily jak po událostech z 11. 9. 2001, kdy byly zničeny věže Světového obchodního centra nárazy unesených letadel – konspirace tvrdila, že si do věží narazili sami Američané, potažmo je nechali nenápadně odstřelit. Další poměrně velkou konspirací prošlo i vyšetřování smrti J. F. Kennedyho, ke kterému došlo v Dallasu 22. 11. 1963 – konspirace tvrdila, že se jednalo o spiknutí mocných (tajemného Majestic – 12). Snad největší známou konspirací je samotná existence UFO, která se datuje již od konce druhé světové války.

Vraťme se ale do současnosti. Světem internetu chodí různé informace a je jich tolik, že jen málo lidí dokáže natolik filtrovat a odlišovat různé dezinformace. Právě šíření různých nepravd je novým typem války – informační války. Ne jinak je tomu v případě rozšíření nemoci Covid – 19 po celém světě. Mnoho lidí nedokáže pochopit, proč se virus tak rychle šíří? Musíme si uvědomit, že žijeme v propojeném kapitalistickém světě, kdy se jakákoliv nemoc může během jednoho dne rozšířit z jednoho konce světa na druhý – letecká doprava je natolik rychlá, že by se tomu naši předci nestačili divit. Jak je svět propojen, tak se postupně začínají šířit „neviditelní zabijáci“. Jedná se vlastně o neviditelnou válku podobnou terorismu, kdy virus je všude kolem nás a nemůžeme jej vidět, ani odhadnout. Podobné je to s teroristou. Ten je všude a zároveň nikde, všichni mohou být potenciálními teroristy, stejně tak dobře mohou být všichni potenciálními přenašeči nemoci. Rozdíl je jen tom, že teroristou se stáváte z přesvědčení, ale virem se nakazíte nevědomky, aniž byste po tom nějak toužili. I přesto všechno mnoho lidí nevěří tomu, že nějaká taková nemoc existuje, případně nevěří tomu, že se jedná o něco velmi vážného – chřipka prý byla taky vždycky lidmi a tohle je dle jejich tvrzení „těžší chřipečka“.

Nyní si ale shrňme to nejpodstatnější, zda je skutečně současná pandemie vymyšlená, zda nás očkování má načipovat nebo zda je virus umělého původu? Myslím si, že dnes už je úplně jedno, zda je virus vytvořený uměle nebo je přírodní, protože je mezi populací a neustále se šíří. Než přemýšlet nad původem, tak je nutné se zamyslet jak nad ním vyzrát. Pokud jde o očkování, tak proč by měl někdo zájem někoho čipovat, když už dnes se mnozí lidé chovají jako ovce? No a nyní se podívejme na to zásadní – je pandemie spojená s nemocí Covid – 19 skutečně vytvořena nějakým „spikleneckým centrem“? Rozhodně není, protože plánovat něco v takovém měřítku (celosvětovém) je ve své podstatě k ničemu, protože případní spiklenci dobře vědí, že se z toho může případně vyvinout něco jiného, než původně zamýšleli. Navíc by se takový záměr nedal utajit. Dříve nebo později by danou věc někdo někde vykecal a spiklenci by si tím pádem koledovali o velký průšvih. Navíc teoretici jakéhokoliv spiknutí nikdy nedoložili žádný pádný důkaz, který by jejich teorii potvrzoval – neustále se jen spekuluje, dohaduje. Nikdy v lidských dějinách žádné velké spiknutí nevzniklo, tak proč by mělo vzniknout zrovna v dnešní době?

Na závěr si ale řekněme jednu prostou pravdu, že jediným velkým doloženým spiknutím (do jisté míry i konspirací), respektive tajným plánem byl holocaust. Také na něj nikdo nevěřil do chvíle, než se dostal do jeho soukolí a samotní spiklenci věděli, že až se na zločiny přijde, tak budou potrestáni. Právě proto se snažili ke konci druhé světové války zametat stopy. Takže věřme jedné věci – současná nemoc není výmysl spiknutí, ani pomstou mocných, ale zkusme se na to podívat přes přírodu – obyvatel na planetě je mnoho miliard, konzumujeme natolik ohromné množství bohatství planety Země, že se postupně začíná bránit. Ve spojení s globálním oteplováním, které si zapříčiňujeme sami svoji arogancí, jsme si připravili také půdu pro šíření nového viru, který jednou za čas přeskočí z nějakého zvířátka na mezihostitele a dále na člověka, který jej poté dále šíří. Příroda se de facto brání, protože ji příliš vykořisťujeme. Příroda není živý tvor. Člověk však svou často neuváženou činností (počínaje kácením deštných pralesů, přes vypouštění skleníkových plynů, až po zaplavení odpadem) rozpoutává přírodní síly a to jak tvořivé (využívání energie), tak ničivé (snadnější přenos nemocí). Výsledek těchto změn máme dnes před našima očima.
 

Odůvodnění neodůvodnitelného

Odůvodnění neodůvodnitelného

Únor 03, 2021

Ústavní soud (dále ÚS) vydal bezprecedentní nález, který nemá v historii naší republiky obdoby. Zrušil části volebního zákona, podle kterého se měly konat letošní volby do Poslanecké sněmovny. Na celé věci je zarážející, že soud nález vydal několik měsíců před volbami a to onu stížnost od skupiny senátorů měl na stole již od roku 2017. Trochu mi to připomíná rok 2009, kdy se ústavní soud poprvé vložil do volebního systému, kdy zrušil předčasné volby, které byly postaveny na stejném principu jako ty v roce 1998. Jednou byly ryze ústavní, ale o desítku let později protiústavní. Záleželo na tom, kdo byl v danou chvíli v pozici ústavního soudce, protože co soudce, to názor, jiný pohled, jiný výklad. Jsou to přeci právníci, kteří hledají kličky, kde se dá. Ostatně právě proto se (nejen) v naší zemi vytváří právní džungle, zákony, kde je plno paragrafů a jen málo právníků ví, co platí a co ne. Vraťme se ale zpět k rozhodnutí ÚS, které vneslo chaos do letošních sněmovních voleb.

Dle mého názoru se jedná o bezprecedentní krok, který nemá v naší historii obdoby. Z logiky nálezu Ústavního soudu plyne, že všechny volby do Poslanecké sněmovny, které dosud probíhaly, tak probíhaly protiústavně. Toto tvrzení působí poněkud komicky. Znamenalo by to totiž, že jsme dvě předchozí dekády fungovaly jen jako, a Ústava byla jen cárem papíru, když se volilo protiústavně. Jaký to výrazný paradox naší polistopadové reality. Tato skutečnost očividně celých 20 let nikomu moc nevadila, ale ve chvíli, kdy se zdá pozice hnutí ANO neotřesitelná, tak zasáhne Ústavní soud (ÚS) a některé pasáže z volebního zákona vyškrtne a to ještě ve volebním roce, kdy máme do voleb několik měsíců - ve své podstatě je zrušeno zvýhodnění silnějších stran. Musíme jasně přiznat, že předseda ÚS Pavel Rychetský sám neústavní volební zákon připravoval a předkládal v době Opoziční smlouvy na přelomu tisíciletí. De facto i de jure můžeme tvrdit, že Pavel Rychetský tímto dnešním verdiktem potvrdil, že sám byl protiústavní a doposud mu to nijak nevadilo. Předseda ústavního soudu vlastně odůvodnil něco, co vlastně ani odůvodnit nejde. Že by prozřetelnost nebo pomsta? Naivita, hloupost, účelovost? Jedno je jisté: pokud měl ÚS stížnost senátorů na stole již od roku 2017, tak mohl rozhodnout před rokem a nečekat až na rok volební. Je evidentní, že daný krok hraničí s účelovostí a celé to hází negativní stín na ÚS (zde je nutné podotknout, že ne všichni ústavní soudci byli pro zásah do volebního zákona v roce volebním), kdy to vypadá, jako kdyby neměli ústavní soudci co na práci a neřeší podstatnější problémy - jako například věkovou diskriminaci, diskriminaci žen, když se ucházejí o práci a jsou těhotné nebo chtějí rodinu atd. Věcí, které trápí naši společnost je více a co dělá Ústavní soud? Buď mlčí, nebo účelově rozhoduje v politických záležitostech. Celé mi to připadá, že Ústavní soud si hraje na třetí komoru Parlamentu a naše společnost spíš směřuje k soudcokracii, kdy o politickém dění nebudou rozhodovat politici, kteří jsou zvoleni lidem, ale soudci, kteří jsou jmenováni a ve své podstatě jsou nedotknutelní. Tato věc poté silně znevažuje soudní systém, kdy se na jedné straně rozhoduje o "nesmyslech", ale o zásadních problémech nebo jiných zločinech se rozhoduje roky a bez valného výsledku.

Je s podivem, že ve věci voleb Ústavní soud rozhoduje, že některá ustanovení zruší, ale například v případě církevních restitucí, kde dochází k bezprecedentnímu rozkrádání veřejných peněz, rozhodne úplně obráceně. To svědčí o tom, že v našem státě není něco v pořádku a je nutné to změnit. Na závěr si předveďme jeden modelový příklad: co když se politici nedohodnou a žádný volební zákon do voleb nestihnou přijmout? V tomto případě nastane hluboká politická krize, kdy nebude nová sněmovna zvolena, stávající skončí a již nebude, kdo by nový zákon schválil. Bude sice existovat Senát, který může vydávat zákonná opatření, ale ta posléze musí schválit sněmovna. Může se pak teoreticky stát, že bude vládnout Senát a jako protiváha moci zde bude prezident a v zákrytu nachystaná třetí komora – ona pojistka Ústavnosti, samotný Ústavní soud a to až do doby, než někdo schválí nový volební zákon. Jenže kdo to bude moct udělat, když nebude nová sněmovna?  Zdá se vám to jako nemožné nebo jako v Kocourkově? Kdepak. Tohle je tvrdá realita zvaná Česká republika.
 

Demonstrace a právo veřejného zdraví (Covidová tyranie?)

Demonstrace a právo veřejného zdraví (Covidová tyranie?)

Leden 11, 2021

V neděli 10. 1. 2021 se na Staroměstském náměstí sešlo několik tisíc lidí, aby demonstrovali proti současným vládním nařízením ohledně koronaviru. Do jisté míry demonstranty chápu. Restrikce, zákazy a omezení trvají již dlouho. Často jsou protichůdné, selhávající nebo platí jen pro někoho. Nicméně si musíme všichni uvědomit, že současná situace je zcela unikátní problém, se kterým se perou všechny země a vlády. Existují různé přístupy k řešení současného problému, ale ve své podstatě všechny vycházejí z přístupu zavádění karantény a omezení. Vždy, když něco omezuji, tak se to nebude líbit. Dnešní společnost se utvořila do podoby, kdy se všichni dovolávají různých práv, ale je upozaděna povinnost třeba směrem k celé společnosti a to třeba právě v rámci ochrany veřejného zdraví. Z logiky této věci plyne, že je nesmyslné, aby vláda tolerovala tisíce lidí na demonstracích a zakazovala chodit do škol, hospod nebo turismus. Ponechme stranou základní právo na shromažďování, protože všechna práva jsou postavena na jednu a tu samou úroveň, ale právo na ochranu veřejného zdraví je přeci ad hoc postaveno na nejvyšší příčku. Pokud bychom tedy jednotlivá práva srovnali pod sebe, protože mají všechny stejnou váhu, tak právo na ochranu veřejného zdraví napíšeme na první místo. Všechna ostatní práva – shromažďování, vyjádření názoru atd. by byla až za ním.
Druhou možností, kterou občas skloňují někteří lidé je možnost nechat společnost promořit a virus nechat volně působit s malými nebo žádnými omezeními. Tohle je ale naprostý mýtus, který nikde nefunguje. Budiž nám v tomto případě varování z doby Španělské chřipky, kdy byla omezení jen velice malá a jak virus prošel celou populací, tak to stálo život mnoha desítek milionů lidí. Tomu se snaží současné restrikce předejít. Lze tedy tvrdit, že jedině omezení a ochrana těch nejzranitelnějších je řešením, jak se se současnou situací vypořádat. Ono to zdánlivě vypadá, že je vše v pořádku a nic moc se neděje. Mnoho lidí se nechává ukolébat, že mě se to netýká, nemohu se přeci jen tak nakazit. To ale není pravda. Osobně znám několik případů, kdy lidé jezdili jen do zaměstnání a zase domů. Nikde se zbytečně nezdržovali a stejně byli nakaženi. Někteří dokonce s fatálními následky. V této části úvahy by mě zajímalo, co bude hlavní ikona demonstrací Daniel Landa (potažmo druhá ikona, exprezident Václav Klaus – mimochodem právě bývalý prezident je ryzí konspirátor, který prohlašuje, že neexistuje globální oteplování a nyní se vrhl do oblasti podceňování současné situace a to jen aby se zviditelnil, případně aby zviditelnil stranu svého syna – vše je propojeno a v zákrytu vždy hledejme něčí zájmy) dělat, až jej virus také někde překvapí? Změní názor na současnou situaci? On sice nepopírá existenci koronaviru, ale nevěří tomu, že restrikce něčemu pomohou. Představme si modelovou situaci: na demonstraci, která se svolává na protest proti současným opatřením, dorazí tisíce lidí. Je jasné, že se nemohou dodržet základní epidemiologická opatření (roušky nebudou mít na protest a rozestupy nebudou moci dodržet) a virus se začne mezi demonstranty šířit. Kdo ponese odpovědnost za případná úmrtí jedinců? Nemusí jít nutně o ty, kdo se demonstrace zúčastní, protože infikovaní lidé mohou nakazit někoho z rizikových skupin, který posléze zemře. Odpovědnost by z logiky věci tedy měla padnout na ty, kdo demonstraci svolali, protože oni jsou zodpovědní za dodržování různých omezení a opatření. Je tedy morální demonstrovat proti něčemu, co má zamezit šíření nemoci a případným úmrtím? Každý si odpovězte sám.
Věřím, že vláda a odborníci takovým podobným demonstracím neustoupí, protože se jedná o marginální a nátlakovou skupinu (můžeme se na to podívat optikou lobby), která chce rozhodovat o dění ve společnosti, ale již nechce nést žádnou odpovědnost za to, co případné silné rozvolnění způsobí.  Nicméně rozumím oněm protestům, protože naše restrikce jsou často vytvořeny jen pro někoho. Jestliže tedy někdy těžkooděnci rozhánějí nelegální party někde v Praze, tak by z logiky věci měli postupovat stejně i u případu demonstrace, kde se nebudou dodržovat základní opatření a restrikce. K tomu ale nedojde, protože naše demokracie je postavena na dodržování práva na shromažďování a právo na ochranu veřejného zdraví je upozaděno.

Restrikce a motivace

Restrikce a motivace

Leden 10, 2021

Sociologická společnost PAQ Research v nedávném výzkumu zjistila, že v současné krizové situaci se jen 33 % dotázaných vyjádřilo, že by nastoupilo do karantény, kdyby mělo rizikový kontakt s pozitivní osobou na CIVID - 19. Ostatní by chodili dále do zaměstnání a virus šířili dál, protože pokud by nastoupili do karantény, tak by je po dobu minimálně 10 dní čekalo 60 % z příjmu. To, že někdo musí do karantény, není jeho dobrovolné rozhodnutí, ale je mu nařízeno z vyšší moci (ponechme stranou dobrovolnou karanténu). Do celého procesu nám negativně vstupuje i vztah tzv. nahlášení kontaktů. Lidé tento instrument vnímají jako „udání“ kontaktů, protože dotyčnému způsobí problémy právě v podobě karantény – zde si ale lidé musí uvědomit, že nahlášením kontaktů nepřímo zahraňuji životy těch lidí, které by další nakažený člověk mohl nakazit. Z logiky věci plyne, že pokud je tedy někdo izolován z rozhodnutí vyšší moci, tak by měl mít nárok například na 80 % nebo klidně i 100 % výdělku. Česká republika je se svými 60 % ojedinělou zemí z OECD, která má karanténu takto nastavenu. Jelikož lidem v případě izolace vypadne 40 % příjmu, tak je to může reálně přesunout do příjmové chudoby, kdy nebudou mít na splácení hypoték, úvěrů, nájmu, stejně i na placení základních potřeb, které jsou spojeny se základními životními potřebami. V tomto případě se jedná o dopad restrikcí, kdy je něco zakazováno nebo omezováno. Výše uvedená sociologická agentura také zjistila, že pokud by člověk, který by musel jít do karantény, byl motivován například finančním bonusem 5 tisíc, tak by se číslo 33 % zvýšilo na 50 %. Lze tedy vidět, že finanční motivace by zvedla chuť lidí se nechat testovat, hlásit své rizikové kontakty a poté i nastoupit do případné karantény. V této souvislosti je nutné poznamenat, že podobné kompenzace mají ve Velké Británii nebo Singapuru, případně i jinde v Evropě. V našich podmínkách ale v této věci vláda selhává, kdy na jedné straně říká, že by takový postup byl neférový vůči těm, kteří jsou v izolaci z jiných důvodů, než COVID – 19 – ve své podstatě by se jednalo o diskriminaci, tedy zvýhodňování. Druhým argumentem, proč takovou věc nelze realizovat je, že by stála mnoho peněz. Tento argument je naprosto mimo, protože restrikcemi a omezeními ztrácíme jako republika měsíčně mnoho miliard. Pozitivní motivace k většímu testování a poté nástupu do karantény pomocí finančních stimulů by měla být základním pilířem levicové politiky, protože jde přeci o ochranu veřejného zdraví a záchranu životů. Jakmile by tato část boje proti pandemii fungovala, tak by se postupně otevíraly i ty provozy a sektory, které jsou současným stavem nejvíce postiženy. Vše souvisí se vším.
Další oblastí, kterou je dříve nebo později nutné vyřešit, je problematika uzavřených škol. Zahraniční studie sice ukazují na to, že školy jsou jedním z nejrizikovějších míst pro přenos infekce, ale neustále praktikovaná distanční výuka nikam nevede a slovy rakouského filosofa Konrada Liessmanna díky tomu vzniká „hodina duchů“, kdy jsou žáci na dálku připojeni, ale duchem nepřítomni (nehledě na to, že mohou žáci kantora vypnout). Čím dále jsou školy zavřené na distanční výuce, tím větší bude propad ve vzdělanosti naší společnosti – ještě více se zvětší nerovnost ve vzdělání. Žákům chybí sociální kontakt a návyky, které v minulosti získaly směrem k učení. Ty se díky současným restrikcím ale začínají vytrácet. Je teoreticky možné školy za určitých podmínek otevřít, ale na druhou stranu bych jako protiváhu volil například omezení některých provozů, kde jsou v jedné výrobní hale třeba stovky lidí. Podobné je to na příkladu hromadné dopravy. V zaměstnání jste nuceni dodržovat platná hygienická opatření, ale když se poté musíte přepravit zpět domů, tak jedete přeplněným vlakem. Ve všech těchto případech jsou blízko sebe stovky lidí a virus se tím pádem může lehce šířit. Jestliže tedy omezuji školy, tak bych měl omezit i ty provozy, kde může ve velkém docházet k sociálnímu kontaktu. Chápu, že by takové rozhodnutí mělo negativní dopad do ekonomiky, ale nemůžeme uplatňovat dvojí metr. Nehledě na to, že omezené (zanedbané) vzdělání se těžko dohání a tak do všeho vstupují i názory z opačného spektra, které říkají, že by žáci, kteří jsou nyní na distanční výuce, měli ročníky opakovat ve chvíli, kdy to bude možné. Tato představa je ale dle mého názoru nereálná, protože by do dalších ročníků nastupovali o rok a více starší děti a bylo by na ně pohlíženo jinak – nehledě na to, že by to bylo diskriminační (jedni museli a druzí nemuseli). Jako reálné mně přijde, že by nebyly letní prázdniny a žáci by tak chodili do školy a aspoň část věcí takto dohnali. Na jaře roku 2020 se to do jisté míry podařilo. Školy byly sice zavřené, ale mnoho podniků omezilo provoz, stejně se omezila hromadná doprava. V tomto případě by levice měla argumentovat, že je nutné prosazovat jeden metr na všechny s tím, že je nutné otevřít školy a to například ve chvíli, kdy dojde k proočkování učitelů.

Migrace a očkovací strategie

Migrace a očkovací strategie

Leden 08, 2021

Ve veřejném prostoru se začíná diskutovat o nových možnostech, jak zamezit šíření viru v populaci. Krom klasických uzávěr, omezení a restrikcí vstupuje do popředí zájmu zavedení očkovacího průkazu, který by byl v papírové a hlavně v elektronické podobě. Můžeme si představit, že očkovací průkaz nebude samostatná kartička, ale bude například součástí čipu v občanském průkazu, případně bude údaj o očkování uložen v základním registru, kam má elektronicky přístup (nejen) veřejná správa. Zcela jistě má každý z nás doma nějaký ten očkovací průkaz z doby svého narození, kde má uvedeno kdy a proti čemu byl vlastně očkován. V dávných dobách byl údaj o různém očkování dokonce uváděn v papírových občanských průkazech, takže když vás někdo legitimoval, tak věděl, že nemusí mít obavu o své zdraví.
Dnes je situace odlišná. Ve jménu demokracie a svobody se občanské průkazy po roce 1989 změnily a dokonce to došlo tak daleko, že údaje o očkování z onoho průkazu zmizely. Tento fakt byl udáván dvěma pohledy: 1) uvažovalo se o zvýšení ochrany soukromých dat, kam údaj o očkování patří, 2) společnost byla ukolébána tím, že očkování již pro některé nemoci není nutné, protože se je podařilo vymýtit. V dnešní situaci se ale opět vracíme k původnímu, proč se nechat očkovat – jde přeci o ochranu nás samotných jako jedinců a poté ochranu celé společnosti a těch nejzranitelnějších. Právě z tohoto důvodu se čím dál více uvažuje o zavedení například evropského (možná i celosvětového) očkovacího průkazu, kde budete mít uvedeno vše ohledně očkování. Tento krok má za cíl snížit přenos různých nemocí z kontinentu na kontinent, aby se z nějaké nemoci nestala pandemie, tak jako je tomu v současné době. Někdo může namítnout, že zavedením povinnosti mít takový očkovací průkaz vlastně nařizujeme lidem, aby se nechali očkovat, protože bez očkování se nebude moci dát například cestovat. To je nepochybně pravda, protože jedině tak dokážeme nálož viru ve společnosti snížit do takové podoby, že se společnost postupně stabilizuje. Zde vstupují do procesu dvě strategie, jak přesvědčit lidi o očkování: 1) buď jim očkování ze strany státu nařídit s možnými postihy pokud očkování odmítnou, 2) nebo vést neustále osvětu o tom, že očkování je nutné. První strategie má nevýhodu v tom, že se do střetu opět dostane svoboda jednotlivce a ochrana celku. Druhá má zase nevýhodu v tom, že se ve společnosti vždy najdou odpůrci jakéhokoliv očkování a tím pádem bude klesat i samotná účinnost přesvědčování o nutnosti se nechat očkovat. Určitou variantou by v tomto případě bylo, aby se do vysvětlovací a osvětové kampaně zapojili známí umělci, politici, sportovci a ve své podstatě různé superhvězdy (alespoň k něčemu by byly užitečné). I v tomto případě ale nalezneme různou skupinu lidí, kteří to odmítnou a budou stále tvrdit, že očkování potřeba není. Zde lze uvažovat i tom, že pokud by WHO (Světová zdravotnická organizace) řekla, že jedině očkování pomůže vrátit společnost do normálních kolejí (eventuálně by mohl být nový typ koronaviru označen za velice nebezpečný), tak by stát, co by nejvyšší garant ochrany veřejného zdraví mohl očkování nařídit. Měl by totiž oporu v nadnárodní společnosti. V tomto případě se jedná o teoretickou úvahu, co by mohlo v budoucnu nastat a má přispět k další diskuzi, abychom se posunuli směrem k lepší společnosti, než je ta současná. Ten, kdo dnes očkování odmítá, ve své podstatě zastává zastaralý konzervativní přístup, protože v Evropě se očkuje již od 18. století (lze samozřejmě tvrdit, že v populaci se vždy najde skupina lidí, kteří na vakcínu reagují špatně, ale i přes toto riziko dokázaly vakcíny zachránit miliony životů).
Určitá skupina lidí může zase tvrdit, že zavedení výhod pro očkované a nevýhod pro neočkované vede k omezení osobní svobody. Tedy, že mi stát nedává na výběr mezi tím, zda se nechat očkovat nebo ne. Pokud se nechám proti nemoci COVID – 19 očkovat, tak mi z toho budou plynout výhody například ve formě návratu omezených svobod v podobě volnějšího pohybu. Nicméně v našich podmínkách se vyskytuje určitá dvojkolejnost, kdy například někde zakazujeme s tvrdými postihy, aby se lidé shromažďovali a laicky řečeno na sebe neprskali a nepřenášeli tak virus kapénkovou cestou, tak na druhou stranu stát toleruje ono „prskání“ na různých demonstracích. Nastává zde tedy logický rozpor, kdy v určité chvíli různá práva omezujeme, abychom je následně tolerovali na často i nesmyslných demonstracích (do budoucna by podobné omezení mohlo vést k tomu, že se uspořádají on-line demonstrace). Pravděpodobně je to ze strachu, že by někdo mohl říci, že stát opět omezuje všechna práva a blížíme se tím k nějakému typu totalitního státu v duchu románu George Orwella 1984. V tomto případě by si ale jak společnost, stejně i samotný stát měl uvědomit, že čím více výjimek z restrikcí, tím větší chaos. Na západ od nás by takový přístup nebyl možný. To naznačuje, že naše pseudodemokracie je demokracií ad absurdum a to jen ve jménu toho, aby se někdo mohl svobodně „vykřičet“ někde na náměstí i za cenu dalšího šíření viru, protože umožnění demonstrací veřejně ukazuje na to, že když nemusí omezení řešit demonstrující, tak je nemusím řešit ani já.
Na závěr se vraťme ale zpět k očkovacímu průkazu. Když se na danou věc podíváme ryze sociologicky, tak můžeme vidět, že jeho povinné zavedení by s největší pravděpodobností snížilo samotnou migraci obyvatelstva po planetě. Ať už řízenou nebo neřízenou. Z toho plyne, že jeho zavedení by v budoucnu zamezilo možným migračním vlnám, kdy by byla povinnost mít to či ono očkování, které by si určily státy samostatně, potažmo nějaké nadnárodní uskupení nebo organizace – EU nebo WHO. Nemusely by se tedy nikde stavět zdi, ploty a hradby vyrůstající před cizinci. Pověstnou hradbou, virtuální neprostupnou hranicí, by byla povinnost očkování. Kdo by nebyl očkován, tak by do té či oné země nesměl. Tím, že se zavede jednotný očkovací průkaz, tak lidstvo posuneme na vyšší „level“, kdy cestování bude opět bezpečnější a pomůžeme zdravotnímu systému k tomu, aby uskutečnil třeba i zázraky a farmaceutické firmy, které vyvíjejí vakcíny, byly přívětivější k lidem a na dané věci tolik nevydělávaly. Snad i právě z tohoto důvodu by bylo výhodnější mít farmaceutické společnosti pod kontrolou státu.
Zavedení očkovacího průkazu, který by byl samostatnou kartičkou, je dnes již stará bitva, která se odehrává ve veřejné prostoru. Už dnes totiž můžeme v určitých oblastech života společnosti vidět, jak funguje život 3.0. Například na letištích dnes už ani nepotřebujete fyzicky letenku, ani očkovací průkaz. Stačí vám pas, kde se celní správa, pasová kontrola podívá do registru, kde jsou veškeré údaje uvedeny. Tato věc již funguje v několika zemích. Technologie k tomu, abychom měli většinu věcí elektronicky, již dnes existují a není potřeba se jich nějak bát.

Selhání soukromého vlastnictví

Selhání soukromého vlastnictví

Leden 06, 2021

Někteří z vás možná někdy byli svědky různých typů selhání ať už se strany státu nebo soukromého sektoru. Jako příklad si můžeme uvést selhání fungování dopravy z důvodu živelné pohromy, přerušení dodávek elektrické energie, přerušení dodávek základních potravin a pitné vody atd. Ve všech případech se jedná o selhání základní infrastruktury. Ať už státního nebo soukromého vlastnictví. Nicméně rozdíl mezi selháním státního a soukromého je podstatný rozdíl. Jestliže selže sektor, který patří státu (případně městu, obci, kraji), tak je to opět stát, který rychle napravuješ škody, aby neselhal jako celek. Naproti tomu, když například díky privatizaci rozdělím krizovou infrastrukturu mezi různé vlastníky, tak v krizové době zcela jistě nastane problém, protože soukromému vlastníkovi jde primárně o zisk a trvá mu o poznání déle, než napraví problém, který vznikl selháním. V této souvislosti si uveďme jeden příklad.
Nedávno jsem byl svědkem toho, že se místo, kde jsem pobýval, ocitlo téměř 24 hodin bez elektrické energie. Jedná se o oblast Vysočiny mezi Hlinskem a Žďárem nad Sázavou. Právě v této lokalitě se prolínají dva vlastníci sítě elektrické energie – ČEZ a E. ON. Na tom by nebylo nic zvláštního. Již mnoho let je to takto rozděleno – v této souvislosti je ale nutné zmínit, že zatímco ČEZ je polostátní společnost, kde stát drží většinu akcií, tak společnost E. ON je německá a kapitál získaný u nás plyne vesele do Německa. Vraťme se ale zpět k našemu příkladu: v daném místě, kde jsem pobýval, se udála živelné kalamita v podobě vichřice, která zapříčinila výpadek dodávky elektrické energie a ta posléze způsobila selhání obou dvou společností, kdy si ani jedna nechtěla přiznat, že porucha je na její straně. Tímto selháním poté trpěli odběratelé, protože se často potýkali i s výpadkem topení, nemožností si ohřát vodu atd. Problém v tomto případě spočívá v samotné privatizaci distribuční sítě elektrické energie. Před mnoha lety byl jen jeden vlastník, ale postupem doby se do tohoto sektoru, který býval ryze státní, vloupal sektor soukromý, protože šlo primárně o to, jak navýšit akumulaci kapitálu. Ten byl samozřejmě určen do soukromých rukou, protože kritickou infrastrukturu potřebuje stát ke svému fungování a lze tedy na ní výrazně profitovat. Díky onomu rozdělení vznikla informační centra, které sídlí třeba v Plzni a pokud tam zavoláte, tak dotyčný operátor nebo operátorka ani neví, kde se dané místo nachází, tápe na mapě atd. Právě roztříštění a oddálení daných jednotek od lidí vede k tomu, že se problém řeší složitě. Z toho plyne, že mnohem výhodnější by bylo, kdyby existovaly například v každém okresním městě ony záchytné pobočky, které by operativně řešily daný problém. Tím, jak se energetika rozdělila do soukromých rukou, tak se stát ve své podstatě vzdal možnosti regulace tohoto sektoru a do jisté míry může regulovat jen tu část, která patří polostátnímu ČEZu. Nehledě na to, že kdybychom zbytek společnosti ČEZ privatizovali, jak se o to v minulosti některé vlády snažily, tak by se stát potýkal i s výpadkem příjmů do státního rozpočtu. Právě privatizací, která v sektoru energetiky proběhla, se stát vzdal možných zisků, které by z prodeje a distribuce elektrické energie plynuly do jeho rozpočtu. Převedení do soukromých rukou (nadšeně prezentováno jako akciová společnost) vedlo jen k tomu, že se v době krize nedokáží vlastnici rozdělené přenosové soustavy dohodnout koho vlastně porucha je a zda ji mají opravit. V době krize se tedy ukazuje na to, že soukromý sektor selhává podstatně více, než sektor státní. Jestliže totiž mám dva vlastníky, tak z logiky věci jeden druhému konkuruje a přetahuje si potenciální zákazníky. Stejně tak v době kalamity spolu zásadně nekomunikují, aby závadu odstranili. Předají si sice základní informace o poruše, ale jeden na druhého nemá žádnou páku, jak přinutit toho druhého, aby závadu rychle odstranil. Člověk by doufal, že závadu odstraní ten, kdo se k ní dostane jako první a to ještě v lokalitě, kde se hranice půlí. Posléze by práci přefakturoval tomu druhému, komu daná část patří. Bohužel se tomu takto u soukromých vlastníků neděje. Z logiky věci tedy plyne, že by energetika jako celek měla být plně pod kontrolou státu a to právě kvůli eliminaci selhání rizika, které je umocňováno privatizací.
Podobné je to na příkladu dopravců na železnici, kdy jsou některé tratě obsluhovány různými dopravci a nejvytíženější tratí je ta na Ostravu, kam se uchýlili všichni, protože se zde opět ve velké míře dokáže akumulovat a vytvářet kapitál. Stát se v této části rovněž vzdal toho, aby měl tak říkajíc monopol na dopravu. Monopol jako takový je z logiky věci sice špatný. Nicméně státní monopol je výhodnější, než ten soukromý, protože jej lze regulovat státem ve veřejném zájmu. Soukromý monopol hledí jen na svůj zisk. V budoucnu by stát měl mít plně pod kontrolou základní krizovou infrastrukturu a tu řídit z centra. Můžeme tak uvažovat například o tom, aby se vodovody a kanalizace opět převedly do vlastnictví státu/krajů/obcí a nenechávat na tomto sektoru vydělávat soukromé společnosti typu Veolia. Například v Praze stačí, aby vodovody a kanalizace vlastnilo a spravovalo město Praha. Voda je přeci základní strategická surovina a nesmí být na ní uplatňován princip akumulace kapitálu. Rovněž vlastnictví vodovodního řádu soukromými společnostmi ukazuje na různá selhání, kdy v rámci zvyšování zisku se navyšuje cena vody, ale již se neinvestuje zpět do modernizace vodovodního řadu. Stejně je tomu u případu kanalizace, kdy by soukromí vlastníci nejraději zodpovědnost za údržbu přehodili například na obec. I v tomto případě je výhodnější mít strategickou infrastrukturu pod kontrolou státu, obce nebo kraje, protože v době krize ji mohu efektivně využít v rámci zachování fungování státu/obce/kraje.
V rizikové společnosti globálního typu nikdy nevíme, co přijde. Změny jsou natolik překotné a rychlé, že je často nestíháme ani vnímat, natož chápat. Turbulentní počasí, které se mění každým dnem, dává tušit, že různé kalamity, krize, budou na denním pořádku. Jelikož tyto negativní tendence budou čím dál častější, tak je nutné aby, základní kritickou infrastrukturu a veřejnou infrastrukturu spravoval a vlastnil stát, kraj nebo obec. Infrastrukturu, která již byla účelově privatizována, převést zpět pod jejich kontrolu a to ve veřejném zájmu a ochrany fungování státu jako celku.
 

Práva a povinnosti v kapitalistické společnosti

Práva a povinnosti v kapitalistické společnosti

Leden 05, 2021

Naše vláda přišla s nápadem, který se již skloňuje v řadě zemí po celé Evropě. Jedná se o návrh, že by do určitých oblastí lidského života (divadel, sportovišť nebo cestování do zahraničí) mohli jen lidé s negativním testem. Takové úvahy na sebe nenechaly dlouho čekat. Ostatně jsem dávno uvažoval o tom, že se zavede třeba evropský očkovací pas, případně na čip občanského průkazu můžeme nahrát různé informace o proběhlém očkování nebo i jiné informace, které byly kdysi uvedeny v papírových občanských průkazech. Jako velice zajímavá možnost se jeví nahrání aplikace očkovací pas do chytrého mobilního telefonu. V tomto případě ale vzniká problém ve chvíli, kdy nevlastníte talový telefon, ale určitě je daná věc k široké diskuzi. Z logiky věci se takový nástroj měl zavést již dávno a nemuseli jsme jako lidstvo čekat až na současnou situaci. Jednoduše řečeno: Ten, kdo by chtěl někam vycestovat nebo k nám přicestovat by musel mít očkování proti nemocem, které by si určila ona cílová země. Jedná se o poměrně velkou kontrolu pohybu obyvatel (ta ale probíhá již nyní, globální společnost je společností kontroly) a částečné ubírání práva se svobodně rozhodnout, kam vlastně vycestuji. Ostatně už dnes a dokonce před propuknutím pandemie jsou podobné nástroje již zavedeny. Například máte omezení cestovat do řady zemí, kam vás bez očkování nepustí. Jako příklad si můžeme uvést Etiopii, kam vás pustí jen v případě, že jste očkováni proti žluté zimnici. Takže zavedení evropského očkovacího pasu je pouze nadstavbou současných věcí, které již existují.
Podobné je to u příkladu sportu nebo kultury, kam bude moci jen ten, kdo bude mít negativní test. Ostatně již nyní například v divadlech testují každý týden své zaměstnance, když jdou na zkoušku. Balancovat můžeme na tenkém ledě jen v oblasti osobní svobody a osobních práv jako člověka. Nicméně je nutné si uvědomit, že i když máme různá práva, máme samozřejmě řadu povinností. Začneme-li těmi společenskými, lze říci, že mezi základní povinnosti patří ohleduplnost vůči druhým lidem nebo mezigenerační solidarita. Dále můžeme uvést vzdání se určitých svých práv po nezbytnou dobu v rámci ochrany celku (kolektivu společnosti) například kvůli bezpečnosti v případě války apod.
V kapitalistické společnosti se vyskytují různé povinnosti. Problematické povinnosti jsou lidem vnucovány kapitalistickým systémem například při zadlužení se hypotékou na celý život. V tomto případě se jedná o povinnost vůči systému, kdy jste k právu na bydlení (vlastnímu) nuceni formou zadlužení často až do nástupu do důchodu. Tyto povinnosti, které jsou systémem vnucovány, je nutné odstranit například výstavbou městských bytů.
Na druhé straně jsou v různých druzích rozvinutých společností, kapitalistických i socialistických, pozitivní povinnosti, které samozřejmě stát nebo systém také nařizuje, ale které jsou ve prospěch občanů, včetně povinností zdravotních. To sice kapitalismus původně neobsahoval, ale v průběhu dějin byl nucen se alespoň částečně polidštit, aby přežil. Sem můžeme řadit právě očkování, které má chránit veřejné zdraví společnosti a zároveň jednotlivce. Když jste například v karanténě, vzdáváte práva se navštívit někoho blízkého, jít ven, chráníte kolektiv a další lidi a to za předpokladu, že je vám karanténa nařízena státní mocí nebo ji vykonáváte dobrovolně. Právě vzdání nebo omezení práv jednotlivce bude hýbat různými koncepty, které budou postaveny na tom, že do určitých oblastí (restaurací, divadel, sportovišť, cestování atd.) budou moci vstoupit jen ti, kdo budou mít negativní test. Z toho plyne, že na určitou dobu vyloučím z tohoto procesu ty, kdo budou mít test pozitivní. Jakkoliv se tato věc může na první pohled jevit jako problematická, protože tím omezím jistý typ práva, tímto přístupem zachráním ale například tisíce nebo desetitisíce lidských životů. Musíme si uvědomit, že právě záchrana života je to nejcennější a je postavena na samotný vrchol společenského žebříčku. Dokonce i před práva jednotlivce jako individua, které nesmí být sobecké a zapříčinit nemoc či smrt mnoha lidí a naopak má být zodpovědné nejen vůči sobě, ale také vůči celé společnosti.
Je reálné, že v blízké budoucnosti se informace o našem očkování nahrají na elektronický občanský průkaz, případně očkovací pas (průkaz). S takto uloženou elektronickou informací přijdete do daného zařízení, kde budete prověřeni. Ostatně již dnes téměř každý využívá například pověstnou lítačku do metra, IN kartu u Českých drah nebo platbu kartou, případně vyzvednutí receptu pomocí občanského průkazu. Zde je nutné zdůraznit, že tato věc nikomu nevadí a je hojně využívána. Takže elektronická informace o vašem očkování by byla jen nadstavbou současného systému. Jednalo by se o další navýšení zdravotní bezpečnosti a hlavně zamezení rizikových kontaktů, což by posléze vedlo k oslabení pandemie. 
 

Stránky

Přihlásit se k odběru RSS - Aktuální problémy