Mgr. Jan Klán

Tohle snad nečekal nikdo, ani já ne. Alespoň ne takhle brzy. Ruský prezident Vladimír Putin zahájil invazi na Ukrajinu, kterou chce dle svých slov demilitarizovat a denacifikovat. Důvodem vpádu je prý ochrana ruské menšiny. Dost to připomíná dobu války v bývalé Jugoslávii, konkrétně problém Kosova. Tenkrát přišla rovněž intervence, ale ze strany Západu a argument byl stejný jako v případě vpádu na Ukrajinu. Nicméně Rusko svým vpádem na Ukrajinu dalo najevo, že se chová stejně imperialisticky, jako se chovají USA. Krize na Ukrajině ale nevznikla sama od sebe. Má historické konsekvence a to už z doby roku 2014, kdy se uzavřely Minské dohody, že Ukrajina bude beze zbraní a cizích armád. To ale od samého počátku Západ porušoval, když vábil zkorumpovaný stát do EU a NATO a zároveň prováděl jeho militarizaci. Alespoň v poslední době. Válka je tedy pokračování politiky jinými prostředky, jak zní známý citát teoretika války Carla von Clausewitze. Ne jinak je tomu v tomto případě. Veřejný prostor je plný emocí, ale nikdo neříká, proč k válce došlo, co jí předcházelo a co bude následovat. V tomto článku se pokusím některé věci objasnit.
Válku nechce snad nikdy, nikdo. Nicméně eskalace napětí na Ukrajině byla citelná již několik měsíců a to díky vojenské přítomnosti „koalice ochotných“ západních vojsk. Neustálé vyzbrojování Ukrajiny, posílání válečných darů dávalo tušit, že to nedopadne dobře. Ztroskotání mírových jednání ze strany západních velmocí ukázalo na jejich slabost. Ruský medvěd byl zahnán do kouta a nyní ukázal své zuby. To je realita. Válku je však nutné odsoudit, protože je ilegální, jelikož nemá mandát Rady bezpečnosti OSN. Tímto aktem se tak Rusko vyrovnalo USA, které takové války má ve vínku. Konflikt však nemá jen lokální rozměr. Můžeme tvrdit, že nyní nastává nová studená válka 2.0., ale v opačném gardu. Tentokrát je to Rusko, které má nízký státní dluh – necelých 20 % HDP, kdežto USA mají více jak 130 % HDP. Vladimír Putin to má tedy velice dobře promyšlené a je vcelku jedno, zda dojde k vyřazení Ruska ze systému mezinárodního platebního systému SWIFT. Již od roku 2014 totiž v tomto směru úzce spolupracuje s Čínou a tak by vyřazení z onoho systému nejvíce dopadlo na samotný Západ a jeho občany. Co ale bude zajímavé, kudy potečou peníze za suroviny. Jestli přes Čínu, tak to bude posilovat její postavení na globální úrovni. Pokud Rusové nemají zájem operovat v Evropě, je jim SWIFT ukradený. Je dobré si uvědomit, kdo platí za transakci. Jestli platící, tak je to Rusům jedno. To se prodražuje jenom nám. Jestli ale např. dokáží osvobodit platbu v Eurech od poplatku, pak ze systému vypadne určitý objem dolarových plateb. To je problém pro USA. Když to vezmeme technicky, tak oslabení USA znamená podporu Číny při střídání globálních velmocí na 1. místě. Vypadá to, že to bude Čína, kdo tedy bude určovat pravidla ve 21. století.
Evropští lídři se na vyřazení Ruska ze SWIFT nedohodli. Pro vyřazení byly Velká Británie, Česká republika a některé další země. Proti se postavilo Německo nebo Itálie. Je to vcelku logické, protože vyřazení Ruska z onoho systému by mělo silné negativní dopady na Západ jako celek – zejména na běžné občany. Toho si je vědomo hlavně Německo, které s Ruskem obchoduje a je závislé na dodávkách nerostných surovin, kterému platí právě přes SWIFT.  Nakonec se budou muset řešit dopady na reálnou ekonomiku, ale to očividně nikdo moc nechce slyšet. Celé to ukazuje na selhání Evropy jako celku, když nemá žádnou strategii, jak se v případě vyřazení Ruska ze SWIFT zachovat. EU je tedy řádně vyděšena, když dopředu nezvažovala žádná rizika a neměla připravený žádný plán. Zatímco Rusko mělo plán dopředu promyšlený. To ale nic nemění na tom, že se jedná o akt porušení míru, který je nutné odsoudit.