Mgr. Jan Klán

Rusko – ukrajinský konflikt otřásá Evropou a probouzí nás do nového historického období. Tato válka – a hlavně její příčina – neměla nikdy začít. Nejvíce ji odnesou běžní ukrajinští občané, kteří ještě na Ukrajině zůstali. Mnozí už Ukrajinu opustily po zpackané transformaci, jež začala v 90. letech 20. století, která zemi uvrhla do chaosu a značné korupce.
Pravicová vláda Petra Fialy stejně jako západní země vyslovuje pokrytecká prohlášení o podpoře Ukrajině, ale skutečností je, že Ukrajinu zradily. USA a další západní země manipulativně a falešně Ukrajinu lákaly do EU a do NATO a znepřátelily ji s Ruskem. A když se teď krize vyostřila, zradily ji. Oznámily cynicky, že vojensky jí nepomůžou (budou ji podporovat jen morálně a maximálně pošlou zbraně) a nechají ji Rusku. Proč raději dříve Ukrajinu nenechaly v klidu? Dnes mohla být v míru s Ruskem i se západními zeměmi.
Zazněla mnohá prohlášení českých vládních politiků, včetně ministra zahraničí, o tom, že je třeba Ukrajině pomoci. Vláda už prohlásila, že celkově vyčlení více než 1,5 miliardy Kč na řešení ukrajinské krize. Jak to bude financovat? Bude zvedat daně, když chce podporovat (rozuměj financovat) jednu z válčících stran (Ukrajinu)? Zadluží se? Vypíše dluhopisy? Už vidím, jak ODS zavádí daňovou progresi a daní nejbohatší.
Vydařeným prohlášením je v této věci výrok předsedy Senátu, milovníka Tchaj-wanu, Miloše Vystrčila, který uvedl: „Musíme prosadit nejtvrdší sankce i navzdory tomu, že se sníží kvalita našeho života. Odhodit populismus, přistoupit na to, že nás to bude trochu bolet.” Jelikož významní představitelé vždy začínají poctivě u sebe, jistě půjde předseda Vystrčil hrdinně příkladem. Jeho plat je nadmíru vysoký, předseda Senátu pobírá i více než 200 tisíc Kč měsíčně. Jistě dá většinu svého platu Ukrajincům a nechá si pouze životní minimum nebo spíše ještě méně, když chce, aby ho to bolelo, jak řekl. Další jemu podobní politici určitě dají své platy na řešení humanitární krize. Navíc by se na řešení následků tohoto konfliktu měly podílet ty západní země, které na Ukrajině eskalovaly napětí – USA nebo Velká Británie.
Jelikož se patrně zvýší migrace uprchlíků z Ukrajiny, musíme se ptát, kde je bude vláda usazovat. Milovice, Jeseníky, Kolín? Zdá se, že to vláda nemá promyšlené a jen bezmyšlenkovitě vydává prohlášení. Ale třeba vezme předseda Vystrčil uprchlíky na Tchaj-wan.
Poněkud zmateně se vyjádřil předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský, který prohlásil, že by měl být prezident Putin postaven před mezinárodní soudní tribunál. Nevím, zda si Rychetský zjistil stav věcí, ale to, co řekl, nelze technicky provést. Rusko neuznalo tzv. Římský statut, což je smlouva Mezinárodního trestního soudu. Dokonce ani USA nejsou členy Mezinárodního trestního soudu, tudíž nebylo možné dostat k soudu George W. Bushe za ilegální válku v Iráku. Jak řekl vedoucí Katedry mezinárodního práva Právnické fakulty Univerzity Karlovy Pavel Šturma: „Osoba, jako je prezident státu, který není stranou Římského statusu, má imunitu podle mezinárodního práva“. Tudíž Rychetského volání po souzení Putina není proveditelné. Dle Rychetského jej lze stíhat v EU, ale tam teď Putin nepoletí.
Je evidentní, že současná krize je vyústěním více historických a současných faktorů. Nelze se na ni dívat jen protiruskou nebo proruskou optikou, ale vše je třeba vsadit do globálního kontextu. Za poslední přibližně dvě dekády došlo k novému přeskupení globálních hráčů (USA, Čína, Rusko, EU) a globálního hospodářského a politického uspořádání. A teď se dovršil jeden důležitý, a to vojenský aspekt změny. Zatímco v posledních třech dekádách mezinárodní právo vojensky porušovaly jen USA spolu s dalšími západními zeměmi (ilegální války v Jugoslávii v 1999, Irák v 2003 ad.), teď už podmínky ve světě vyostřily natolik, že na mezinárodní řád rezignovala i další velmoc, Rusko. Jistě se velmoci budou v budoucnu trochu snažit další spory řešit i právně, ale patrně ne s takovým úsilím. Vždyť už žijeme v novém období, kde se spory oběma stranami neřeší primárně diplomaticky, ale bohužel vojensky.
Z ukrajinského konfliktu se mohou všechny země do budoucna poučit: nediskriminovat ve své zemi žádné občany (v případě Ukrajiny bude třeba dodržovat důsledně práva ruské menšiny), budovat dobré vztahy se zeměmi ve svém okolí (včetně Ruska) a vytvářet všestrannou spolupráci s mnoha zeměmi ve světě (včetně velmocí USA, Číny a EU), a ne se jednostranně upínat na nespolehlivý a sobecký Západ, jak nám radí „hrdinní“ čeští pravicoví politici.