Vstup ČR do NATO jako politikum

Za několik dní vojenskoprůmyslový komplex oslaví 75 let existence NATO. Současná západní historiografie tento vojenský pakt vykresluje jako ten, který zabránil rozpínavosti tehdejšího Sovětského svazu. Když se na tento problém podíváme z historického hlediska, zjistíme, že zde nesedí následnost založení Varšavské smlouvy (1955) a NATO (1949). Ať už se dějiny vykládají podle vítězů nebo ne, je nad míru jasné, že Varšavská smlouva zanikla (1991) a Česká republika se stala autoritářským rozhodnutím politiků součástí paktu NATO, bez demokratického souhlasu občanů v referendu. Byli jsme všichni vtaženi do hry o svoji bezpečnost proti vykonstruovanému nepříteli, který se má údajně nacházet všude kolem nás. Dnes dle 5demiloční vlády v Rusku, potažmo Číně.

V době zakládání NATO však byla situace úplně jiná, než je v současnosti, ale principiálně se stále vychází z geopolitiky po druhé světové válce. Klíčovou mocností v paktu NATO jsou USA a Česká republika a další členové se bohužel této klíčové mocnosti musejí podřizovat. Čeští občané platí daň za to, že jsou stále v tomto paktu, který byl ve své době protiváhou Varšavské smlouvě. To, že se mají podřizovat klíčové mocnosti, není nic nového. Bylo tomu i v době našeho členství ve Varšavské smlouvě. Tenkrát se podřizovali Sovětskému svazu. Dnes je ale naše armáda ryze profesionální a je pouze karikaturou na armádu. Není schopná vést samostatně žádné bojové operace. Naše armáda je jen malý expediční sbor, který operuje všude jinde, jen ne doma. Doma je zbytečná. Nemáme totiž prostředky, abychom se bránili (většina jich byla rozkradena nebo poslána na Ukrajinu). Naštěstí se zatím nemáme čeho obávat, i když vojenskoprůmyslový komplex USA s NATO a jejich politickými představiteli vehementně pracují na tom, abychom se bát začali.

Snad právě proto česká vláda pod vedením derniéra P. Fialy s armádou souhlasily, že nakoupí nové stíhačky F - 35 právě od USA. Je to přeci náš věrný spojenec, který nám vždy pomůže, asi podobně jako to činil v ilegálních válkách v Iráku a Jugoslávii. Nákup stíhaček F – 35 byl, jak jinak, politické rozhodnutí bez výběrového řízení, zavánějící velkým tunelem. Jde tedy o netransparentnost a zákony jdou mimo. Politické rozhodnutí a naše členství v NATO je jak vidno nad zákon o zadávání veřejných zakázek. Nákup nových stíhaček F – 35, které v době dodání budou již pravděpodobně za zenitem, a nikdo neřekl, co do té doby bude s Gripeny, jsou pro nás naprosto vyhozené peníze. Vyhozené peníze jsou určitou daní za alianční obranu, protože nejsme schopni se sami bránit. Pochybuji ale o tom, že by nás celý spolek NATO nějak v případě napadení bránil. Žádný automat na kolektivní obranu totiž dle zakládací smlouvy o NATO neexistuje. Pakt NATO poslední dobou jen hledá nepřítele, kde se dá, aby se alespoň mohl cvičit a zkoušet nové zbraně de logiky vojensko-průmyslového komplexu. Úkolem paktu NATO má být ale udržování míru. Ne hledání a eskalování různých konfliktů. Úsilí o mír by nás všechny zde na planetě mělo spojovat. Pokud tohle NATO nedokáže, je na čase uvažovat o jeho rozpuštění.