Osamocený kapitalismus
Již více jak 30 let neexistuje vůči současnému kapitalismu žádná reálná alternativa. Vítězství, které myšlenka neoliberální demokracie, ve které je skrytý právě ekonomický systém zvaný kapitalismus, utrpěla, bylo téměř děsivé. Jako domeček z karet se postupně bortily systémy státního socialismu a to i spolu se svým vzorem – SSSR. Od té doby kapitalismus utvrzuje sám sebe, že nad něj není. Že je jediným života schopným modelem pro současnou civilizaci. Jenže co si myslet o systému, který způsobuje silnou nerovnost, je představován těmi nejbohatšími lidmi na světě, kteří drží většinu bohatství? Asi nic lichotivého. Co je ale na něm tolik lákavé, že neustále existuje? Přežije skutečně svůj úspěch, který slaví již tři dekády?
Současné pojetí demokracie je postaveno na lidských právech a svobodách, povinnosti, které obyvatelé mají také mít, jsou upozaděny. V tom všem je pečlivě zakomponován kapitalismus, který je postaven na spotřebě. Musí se neustále něco vyrábět a vy musíte neustále něco spotřebovávat. To je prostá logika dnešního modelu kapitalismu. Globalizace, která zasáhla do života nás všech, má své vítěze a poražené. Mezi vítěze můžeme řadit nadnárodní korporace, které právě provádí distribuci tolik vytouženého zboží, které se někde musí spotřebovat. Rychlá přeprava zboží z jednoho konce světa na druhý a neustálé propojení pomocí informačních technologií umožnilo vznik globálního kapitalismu, ze kterého nejvíce tyjí ti nejbohatší. Jestliže se před rokem 1989 muselo někdy řešit nedostatkové zboží, tak dnes musíme řešit negativní dopady nasycenosti obchodních řetězců, které spočívají zejména v dopadech na životní prostředí – od samotné výroby, až po vznik odpadu. Na současném modelu kapitalismu, který je maskován různými termíny od neoliberální, liberální nebo sociálně – demokratický, je lákavé to, že dokáže zabezpečit právě ony plné obchody. Tento faktor je často dáván do protikladu s centrálně plánovanou ekonomikou, která byla v některých aspektech nevýkonná.
Kruté vystřízlivění, které prožíváme v podobě se neustále zvyšujícího znečištění životního prostředí, dává tušit, že nastane bod obratu. Více lidí se stává „zelenými“, když si uvědomují, že o životní prostředí je nutné pečovat jako s cenným materiálem, který se snadno poškodí. Zelenou politiku kapitalismus tolik nepřijímá, protože mu překáží v jeho dalším rozpínání po planetě v honbě za ekonomickým růstem a tvorbou zisku. Vzpomínám si, jak jsme právě před třemi desítkami let měli na vesnici plno věcí, které si dnes musíme za hodně peněz nakoupit – od brambor, mléka, základních potravin atd. I to je další „úspěch“ kapitalismu, když dokázal zničit soběstačnost mnohých zemí a učinit z nich kolonii svých výrobků, které u nich doma nikdo ani nechce. Jenže má kapitalismus ještě co zničit? Nepochybně ano. Jednak samotnou civilizaci a poté životní prostředí jako celek. Tomu je potřeba zabránit a není jiná možnost, než tomu předejít vznikem alternativy k současnému kapitalismu. Je nutné začít debatovat o zavedení základního příjmu, přes posílení role států, reformy Evropské unie, zavádět ryze socialistické prvky a hlavně specifikovat nové postavení člověka jako tvora rozumného v současné společnosti. Jinak se člověk přemění v člověka nerozumného, který bude chtít v honbě za uspokojení svých potřeb, ničit i to, co nenávratně zmizí v prázdnotě bez možnosti obnovy.
