Doug Bandow

Ukrajinskému prezidentovi Volodymyru Zelenskému se během jeho krátké, ale bohaté návštěvy Washingtonu dostalo přijetí podobného římskému dobyvateli. Pečlivě připraveným projevem, který se dotkl mnoha amerických emocí, požádal o další pomoc. Kongres reagoval schválením další pomoci ve výši 45 miliard dolarů - více, než většina zemí NATO vydá na své armády za rok nebo v některých případech za deset let.

Deník Wall Street Journal, který dosud nikdy neinformoval o válce, kterou by nepodporoval, pochválil reakci Kapitolu a uvedl: "Spojené státy by na tom dnes byly mnohem hůře, kdyby Putin dobyl Ukrajinu." To je pravda, ale neúplná. Bylo by mnohem lépe, kdyby USA nepomohly připravit půdu pro strašlivou válku, která nyní zuří mezi Ukrajinou a Ruskem. A bylo by mnohem lepší, kdyby na sebe USA a Rusko nakonec nevrhly jaderné zbraně dříve, než současný konflikt skončí.

Kde začít s otázkou "co by, kdyby"?

USA by na tom dnes byly mnohem lépe, kdyby následující administrativy dostály slibům, které daly Michailu Gorbačovovi i Borisi Jelcinovi, že se NATO nebude donekonečna rozšiřovat na východ. Ačkoli Putinovo rozhodnutí zaútočit na Ukrajinu zjevně ovlivnilo mnohé, nic nenasvědčuje tomu, že by byl Hitlerem, který chce dobýt svět, nebo dokonce obnovit Sovětský svaz. Adolf Hitler dosáhl zenitu svých výbojů během deseti let; Putinovými územními akvizicemi po dvou desetiletích u moci byl Krym a vliv nad hrstkou státečků: Abcházie, Jižní Osetie a separatistické státy v Donbasu. Není přítelem svobody ani demokracie, ale srovnejte Putinův smířlivý projev v německém Bundestagu v roce 2001 s jeho obviňujícím tónem na Mnichovském bezpečnostním dialogu v roce 2007. Hodně se změnil jeho postoj k Západu, bez něhož je únorová akce velmi nepravděpodobná, ne-li nemyslitelná.

Spojené státy by na tom dnes byly mnohem lépe, kdyby Washington využil rozpadu Sovětského svazu jako příležitosti přenést odpovědnost za vlastní obranu na Evropu. Vzhledem k tomu, že ruská armáda ustupovala na východ, i když se její stav rychle zhoršoval, mohli se spojenci bezpečně přizpůsobit obranné dospělosti. Moskevští nacionalisté by měli potíže s tvrzením, že je Západ ohrožuje, zatímco spojenci by měli silnou motivaci vybudovat nový bezpečnostní řád, který by zahrnoval i Rusko. Zbývající role Ameriky by byla mnohem menší, což by umožnilo vážnější vojenské omezení. 

Spojené státy mohly zahájit složitý proces, kdy se opět stanou "normální" zemí, a přesunout své vojenské odpovědnosti do Asie a na Blízký východ. Nedošlo by k arogantnímu a bezohlednému unipolárnímu momentu - s invazí do Iráku, intervencí v Libyi a desetiletím konfliktu v Afghánistánu - během něhož zahynuly tisíce amerických a spojeneckých vojáků a desetitisíce byly zraněny, zatímco statisíce civilistů byly zabity a miliony byly vysídleny. Více peněz by se investovalo do americké ekonomiky a šlo by na uspokojení potřeb Američanů. Ti by byli nejvíce hrdí na to, co dělají doma, a ne na pochybné aktivity své vlády v zahraničí.

Spojené státy by na tom dnes byly mnohem lépe, kdyby Gruzii a Ukrajině neslíbily členství v NATO. Prezident George W. Bush - který je odpovědný za katastrofální válku v Iráku, snad největší chybu americké zahraniční politiky za posledních 60 let - bezohledně zpochybnil červené linie Moskvy. Jeho představitelé si byli vědomi rizika, které by mohlo znamenat znepřátelení si Ruska. Fiona Hillová, která se proslavila svým nedávným působením v Trumpově administrativě, varovala Bushovu vládu, že přiblížení Kyjeva k NATO "by pravděpodobně vyprovokovalo preventivní ruskou vojenskou akci". Poté, co si Washington hloupě znepřátelil Rusko, měl ještě šanci vycouvat. Kdyby se gruzínský prezident Michail Saakašvili v roce 2008 nejevil jako americký poskok a kdyby NATO nestrávilo dalších šest let slibováním členství Kyjevu a Tbilisi, mohla Moskva v roce 2014 projevit větší vojenskou shovívavost.

Spojené státy by na tom dnes byly mnohem lépe, kdyby tehdy projevily strategickou empatii a zvážily, jak by Moskva přijala jejich podporu násilného svržení zvolené vlády na Ukrajině, která byla přátelská Rusku. Představme si, že by Čína založila v Latinské Americe Organizaci Jihopacifické smlouvy, podpořila pouliční puč proti zvolené proamerické vládě v Mexiku, vyslala do Mexico City své úředníky, aby vyjádřili své preference novému prezidentovi a kabinetu, a vyzvala novou administrativu, aby se připojila k alianci, přičemž by mělo následovat rozmístění čínských vojsk. Reakcí amerických politiků by byla čirá hysterie. Vůbec by nepředstírali, že respektují demokratické rozhodnutí mexického lidu uplatnit své právo připojit se k mezinárodním organizacím podle vlastního výběru.  

Kdyby USA neformálně přistupovaly k ruské sféře vlivu jako v případě americké Monroeovy doktríny, Ukrajina by možná prošla poslední z mnoha politických krizí s nepoškozeným územím. Kdyby spojenci předtím také nepředložili Kyjevu návrh na členství v NATO, téměř jistě by se tak vyhnul hněvu Moskvy. To by znamenalo, že by nedošlo k zabrání Krymu, intervenci v Donbasu a o osm let později k invazi v plném rozsahu.
Spojené státy by na tom dnes byly mnohem lépe, kdyby Putinovy požadavky braly vážně. Washington měl ještě čas vyjednávat a přiznat to, co prohlašoval za samozřejmé - že Ukrajina v dohledné době do NATO nevstoupí a pravděpodobně ani nikdy - protože ve skutečnosti ani Washington, ani jeho evropští spojenci nechtěli za Kyjev bojovat. 

Bohužel Moskva neměla důvěru v žádné neformální kvazi-záruky. Jak již bylo uvedeno, spojenci bezostyšně porušili řadu dřívějších slibů daných následujícím vládám. Navíc ujištění pro Ukrajinu (a Gruzii) nikdy nepřestala přicházet. Když se ministr obrany Lloyd Austin koncem roku 2021 vydal do obou zemí, Pentagon ostentativně zveřejnil svůj plán ujistit je, že NATO samozřejmě nadále nadšeně očekává jejich vstup. 

Putin nebyl takový hlupák, jak se spojenci domnívali. Přestože v únoru 2022 šly jeho požadavky mnohem dál než k rozšíření NATO, splnění jeho nejzávažnější, dlouhodobé podmínky by ukázalo hodnotu diplomacie a podpořilo další vyjednávání. To by v Kremlu vychýlilo rovnováhu proti rozhodnutí pro válku - rozhodnutí, které podle zpravodajských zpráv zůstalo až do konce v nejistotě.

Stručně řečeno, existovalo mnoho zásadních bodů, v nichž by jiná rozhodnutí USA a spojenců pravděpodobně vedla k míru v Evropě. To by bylo lepší pro Ameriku, Evropu a zejména pro Ukrajinu. Ta nese hlavní tíhu nákladů války. Cena za mnohé chyby Západu je strašlivá, jak popisuje Foreign Affairs: 
"[Těžká] opotřebovávací válka již způsobila obrovské škody Ukrajině a Západu, stejně jako Rusku. Více než šest milionů Ukrajinců bylo nuceno uprchnout, ukrajinská ekonomika je ve volném pádu a rozsáhlé zničení energetické infrastruktury země hrozí humanitární katastrofou již tuto zimu. I nyní je Kyjev finančně na hranici životaschopnosti a svůj provoz udržuje pouze díky miliardové pomoci ze Spojených států a Evropy. Náklady na energie v Evropě dramaticky vzrostly kvůli narušení obvyklých toků ropy a plynu. Mezitím se ruské síly navzdory značným neúspěchům přeskupily a nezhroutily se."

Vladimir Putin nese odpovědnost za zahájení nepřátelských akcí a hrůzy, které z nich vyplynuly. Vina za tento konflikt je však široce rozložená. Západní představitelé se nemohou vyhnout své roli v tom, že učinili válku pravděpodobnou a možná dokonce nevyhnutelnou. Spojenecké vlády, zejména Washington, by se měly poučit ze svých chyb.

Neměli bychom znovu trpět tak katastrofálními následky konfliktu, kterému se dalo vyhnout.

Doug Bandow

Doug Bandow je vedoucím pracovníkem Cato Institute, který se specializuje na zahraniční politiku a občanské svobody. Pracoval jako zvláštní asistent prezidenta Ronalda Reagana a redaktor politického časopisu Inquiry. Pravidelně píše pro přední publikace, jako je časopis Fortune, National Interest, Wall Street Journal a Washington Times.

Z anglického originálu přeložil: Jan Klán

Obrázek: Pixabay

Odkaz na originální článek: https://www.19fortyfive.com/2022/12/yes-blame-putin-for-the-ukraine-war-but-the-west-isnt-blameless/
 

Píšou mi psaní
američtí páni,
a tam stálo psáno
dvanáctého ráno
že já nesmím fuckovat,
českou vládu fuckovat.

Občan je občan,
musí bojovat -
vloží k líci tužku,
vezme si na mušku
třeba vlastní srdce své,
oh, to srdce své.

Zdrávi vzkázali,
zdrávi napsali,
já jsem komunista,
občan, anarchista,
zpívám si a proklínám,
Zuckerberga, proklínám.

Pomašíruju,
zpívat si budu:
modrý rezervista,
rudý anarchista,
v modré dálce rudý květ,
oh, rudý květ….!
 
 
Originál básně: https://www.ceskaliteratura.cz/texty/sramek.htm
 

Jonathan Guyer

Recepce na ukrajinském velvyslanectví sponzorovaná největšími americkými výrobci zbraní.
Pozvánka obsahovala neveřejnou část, která byla vyslovena nahlas.

Ukrajinské velvyslanectví uspořádalo minulý týden recepci na počest 31. výročí vzniku ozbrojených složek Ukrajiny. Podobné akce jsou součástí společenského kalendáře washingtonské vychytralé smetánky, na které se scházejí diplomaté, lidé z think tanků, novináři a američtí úředníci. Hosté se vyfotografovali s ukrajinským velvyslancem. Přišel dokonce i předseda sboru náčelníků štábů Mark Milley.

Ale na pozvánce na shromáždění bylo něco tak zjevného, že to některé pozorovatele přimělo k hlasitému smíchu.

Pod oficiálními ukrajinskými znaky a elegantním modrým písmem, které říkalo, že ukrajinský velvyslanec a atašé obrany "žádají o vaši společnost", byla na pozvánce vyobrazena loga vojenských dodavatelů Northrop Grumman, Raytheon, Pratt & Whitney a Lockheed Martin jako sponzorů akce.

"Je pro mě opravdu bizarní, že to na pozvánku uvedli," řekl mi jeden expert z think tanku. "To, že se kvůli tomu necítí jako ovce, je zajímavé," vysvětlil akademik. (Oba hovořili pod podmínkou anonymity a pravidelně se účastní akcí velvyslanectví ve Washingtonu).

To, že Ukrajina a tito američtí vojenští dodavatelé mají silný vztah, není překvapivé. Američtí spojenci a partneři po celém světě nakoupili v loňském roce americké zbraně za přibližně 50 miliard dolarů. Tyto čtyři společnosti vyrábějí některé z nejvýznamnějších systémů protiraketové obrany a protitankových střel, které prezident Joe Biden poslal na Ukrajinu od únorové invaze ruského prezidenta Vladimira Putina. Nepřekvapuje ani to, že ukrajinská vláda, která tvrdí, že její země již utrpěla škody za stovky miliard dolarů, možná nechce vyčerpat svou pokladnu.

Tento výslovný sponzoring však naznačuje, jak úzce jsou velcí vojenští dodavatelé spjati s Ukrajinou a jak velký prospěch z války mají.

Toto pozvání je jasným vyjádřením toho, jak válka na Ukrajině prospívá byznysu. Zatímco Ukrajina vede obrannou válku proti brutální ruské invazi, Ukrajinci ve Washingtonu tlačí na to, aby USA posílaly Ukrajině další zbraně. Administrativa prezidenta Joea Bidena zatím od února vyčlenila na vojenskou pomoc značnou částku 19,3 miliardy dolarů.

Tato pomoc byla nedílnou součástí úspěchu Ukrajiny na bojišti; její ozbrojené síly nejprve odrazily ruský postup a poté zahájily protiofenzívu, díky níž znovu získaly velkou část území, na které si Rusko původně činilo nárok.

O pozvánce na večírek však nikdo nechtěl mluvit. Vysoký úředník ukrajinského velvyslanectví ve Washingtonu potvrdil, že se na pozvánce objevila loga těchto společností, ale odmítl o tom hovořit. Odkázali mě na ukrajinské ministerstvo obrany, které však bezprostředně nereagovalo. Společnost Lockheed se odmítla oficiálně vyjádřit a odkázala na Ukraine House, subjekt spojený s velvyslanectvím, který byl na pozvánce rovněž uveden. Společnost Raytheon se rovněž odmítla vyjádřit. Na e-maily adresované společnostem Northrop Grumman a Pratt & Whitney nikdo neodpověděl.

Dokonce i někteří američtí příznivci Ukrajiny tvrdí, že otevřený sponzoring nevypadá dobře. "Udržení americké lidové podpory je naprosto nezbytné pro další obranu Ukrajiny," řekl mi Matt Duss, spolupracovník Carnegie Endowment for International Peace, který dříve radil senátorovi Berniemu Sandersovi. "Takže ukrajinští diplomaté by se asi měli více zamyslet nad tím, jak vypadá, když pořádají večírky s dodavateli obranné techniky, kteří vydělávají na této strašné válce."

Americká bezpečnostní pomoc Ukrajině ve výši 19,3 miliardy dolarů, krátce objasněno

Bidenova administrativa zvýšila vojenskou pomoc Ukrajině v nebývalé míře. Na bojišti to mělo nepopiratelný účinek.

Byl to také dobrý obchod pro americké dodavatele obranných zařízení. Mezi největší vítěze patří společnosti Lockheed Martin, Raytheon a Northrop Grumman. Akcie všech těchto společností od ruské invaze stouply, přičemž akcie společnosti Lockheed letos vzrostly přibližně o 38 %.

Dodavatelé zrychlili výrobu, aby doplnili zbraně, které USA posílaly na Ukrajinu. Například raketa Javelin se na Ukrajině stala mementem. Je po ní taková poptávka, že Lockheed uvedl, že z 2 100 kusů ročně jich vyrobí 4 000. Bidenova administrativa využívá takzvanou prezidentskou pravomoc k rychlému získání špičkových zbraní z amerických zásob a jejich dodání na Ukrajinu, a poté využívá financování ze strany Kongresu k jejich doplnění.

"Umožňujete ukrajinskému lidu, aby se bránil, aniž bychom museli riskovat, že se dostaneme do třetí světové války tím, že vyšlete americké vojáky bojovat proti ruským vojákům," řekl Biden v květnu zaměstnancům továrny Lockheed v Troy v Alabamě. "A každý pracovník v tomto závodě a každý americký daňový poplatník přímo přispívá k prosazení svobody."

Lockheed také vyrábí špičkové obranné systémy, které chrání ukrajinská města pod ruským leteckým bombardováním. V apelech na Washington Ukrajina usilovala o dělostřelecký raketový systém HIMARS (High Mobility Artillery Rocket System) společnosti Lockheed. Podle Defense News USA poslaly Ukrajině 20 těchto protiraketových systémů a pracují na výrobě dalších 18, které budou stát asi 1,1 miliardy dolarů. Lockheed vyrábí také další přesný raketový systém, který byl zaslán na Ukrajinu; minulý měsíc americká armáda zadala Lockheedu zakázku v hodnotě 521 milionů dolarů na doplnění vlastních zásob, které byly zaslány na Ukrajinu.

"Jsme přesvědčeni o dlouhodobém růstu, protože domácí i mezinárodní poptávka po široké škále našich výrobků a služeb zůstává silná," uvedl generální ředitel James Taiclet na říjnovém jednání o výsledcích společnosti.

Společnost Raytheon zase právě získala kontrakt na šest raketových systémů země-vzduch v hodnotě 1,2 miliardy dolarů. Společnost se podílí na výrobě raket Javelin a vyrábí také rakety Stinger, na které USA v květnu uzavřely kontrakt v hodnotě 624 milionů dolarů - podle Financial Times první za posledních dvacet let. "Za prvních deset měsíců války Ukrajina spotřebovala tolik protiletadlových raket Stinger, kolik Raytheon vyrobí za 13 let," poznamenala odborná publikace Breaking Defense. Pratt & Whitney, letecká společnost, jejíž logo se objevilo i na pozvánce na velvyslanectví, je jednou z dceřiných společností Raytheonu.

Ve svém posledním telefonátu k výsledkům hospodaření popsal generální ředitel společnosti Raytheon Greg Hayes "značnou globální poptávku po pokročilých systémech protivzdušné obrany, zejména ve východní Evropě, protože konflikt mezi Rusy a Ukrajinou bohužel pokračuje".

Celá vojenská průmyslová základna se potýká s problémy v dodavatelském řetězci v důsledku pandemie Covid a nedostatku mikročipů. Společnost Northrop Grumman, přední výrobce munice, by však mohla z probíhající války na Ukrajině dlouhodobě profitovat. "Jedním z nich je růst, který pozorujeme v oblasti munice, a zejména poptávka, kterou očekáváme, že s konfliktem na Ukrajině ještě více vzroste," řekla generální ředitelka Kathy Wardenová v telefonátu k výsledkům hospodaření.

Vyzbrojování Ukrajiny je pro tyto společnosti dobrým příběhem, zejména poté, co se dostaly pod intenzivní kritiku za prodej bomb do zemí jako Saúdská Arábie, které byly údajně použity k zabíjení civilistů v Jemenu. A akce na ukrajinském velvyslanectví je pro vojenské dodavatele příležitostí ukázat, že podporují takzvaný arzenál demokracie.

Vojenští kontraktoři podporují ve Washingtonu mnoho výzkumných institucí a neziskových organizací, ale tento sponzoring bývá rafinovanější. Jejich jména se objevují v seznamech dárců nebo na závěrečné straně zprávy - nikoli na pozvánce pod jménem velvyslance.

"Nikdy jsem neviděl takovou veřejnou náklonnost k nějaké zemi a dodavatelům zbraní, jaká se děje v případě Ukrajiny," řekl mi Bill Hartung, výzkumný pracovník Quincy Institute for Responsible Statecraft. "Nedokážu si představit jinou situaci, kdy by dodavatelé sponzorovali akci pro zemi, kterou vyzbrojují uprostřed války."

"Jedna věc je podpora Ukrajiny, aby se mohla bránit, což je podle mě jistě legitimní," dodal. "Ale myslím, že společnosti chtějí jít dál. Chtějí na tom reputačně vydělat."

Jonathan Guyer

Senior Foreign Policy Writer

Jonathan Guyer se pro Vox věnuje zahraniční politice, národní bezpečnosti a globálním záležitostem. V letech 2019-2021 pracoval v American Prospect, kde jako vedoucí redaktor informoval o Bidenově a Trumpově zahraničněpolitickém týmu. Jeho reportáže o odpovědnosti získaly nejvyšší ocenění od Society of American Business Editors and Writers, Society of Professional Journalists a Military Reporters and Editors Association.
 

Z anglického originálu přeložil: Jan Klán

Originální článek: https://www.vox.com/world/2022/12/16/23507640/dc-party-invite-military-contractors-money-ukraine-russia-war-us

Ve smyslu zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím Vás žádám o sdělení následujících informací ohledně níže uvedených věcí:
 
Od února roku 2022 přišlo na naše území téměř 472 tisíc Ukrajinců. Ve velké většině se jednalo o matky s dětmi a staré lidi. Všem těmto uprchlíkům bylo uděleno dočasné vízum. To jejím držitelům umožňuje přístup k veřejnému zdravotnímu pojištění, vzdělání a na trh práce. Více například zde: https://www.novinky.cz/clanek/domaci-docasnou-ochranu-ziskalo-v-cesku-472-tisic-ukrajincu-40418370
 
V souvislosti ze shora uvedeného vás žádám o poskytnutí následujících informací:
 

1. Jaké jsou celkové náklady na zdravotní pojištění uprchlíků z Ukrajiny?
2. Kolik uprchlíků z Ukrajiny je registrováno u Všeobecné zdravotní pojišťovny?
3. Za kolik uprchlíků z Ukrajiny hradí zdravotní pojištění stát? Jaké jsou celkové finanční náklady?
4. Jsou finanční náklady za státem hrazené zdravotní pojištění pro uprchlíky následně přeúčtovány ukrajinské straně? Jaký systém je používán?

 
S pozdravem,
 
Mgr. Jan Klán
 

Ministr zahraničních věcí, bývalý pirátí poslanec, Pražák a expert na zahraniční politiku v Asii bakalář Jan Lipavský, přezdívaný Li Panda dal o sobě opět vědět. V době výročí osvobození Česka v jeho historických hranících 8. května prohlásil, že Rusko ztratilo jakoukoliv legitimitu oslavovat konec druhé světové války, přidal vyšší level své expertízy. V duchu pirátského programu výchovy nového českého člověka prohlásil, že: „Rusko nesmí mít vliv na dění v Evropě, jak tomu je dnes.“ Volně přeloženo: „Poručíme Rusku, dešti!“ Piráti začali (bez digitálního referenda) porcovat medvěda, který však běhá kdesi za Uralem.

Li Panda mluvící za 10 milionů Čechů je pro smích. Nejúžasnějšímu premiérovi v dějinách (jak o něm prohlašují jeho nohsledi) to nijak nevadí, a tak nechává Li Pandu stále mluvit. Ostatně kopnout si do Ruska je dnes jaksi v kurzu. Už před 2. světovou válkou jistý Rakušan o Rusku prohlásil, že je to kolos na hliněných nohou. V Praze si mohou myslet, co chtějí, ale podle všech symptomů, je Rusko stále velmoc, a to nepřátelská vůči strýčkovi Joemu. Ten nás přeci ochrání, kdyby se náhodou ruský medvěd rozhodl jednat. Nebo si snad někdo myslí, že se Rusko rozpadne, jak nám nedávno prorokoval kníže Karel z TOP 09?

Rusko se dle slov pirátího ministra musí izolovat od dění v Evropě. To je však v ostrém rozporu s pohledem Emmanuela Macrona, prezidenta jediné velmoci, kterou EU má. Macron se snaží Západ vrátit k jednacímu mírovému stolu s Ruskem. Je si totiž vědom, že bezpečnostní záruky jsou možné jedině s Ruskem. Vždy to byly velmoci, kdo formovaly mezinárodní systém a garantovaly regionální bezpečnost. Bez Ruska to v Evropě nepůjde a můžeme si o tom myslet, co chceme. Nejen, že má strategické suroviny, ale je nejrozsáhlejší zemí na světě. Česká republika je myš, která piští a jistě nedonutí Rusku k jednání, které Li Panda nastínil. Pokud vyhrožuje velký stát malému, je to špatné; pokud malý stát velkému je to směšné. Díky výrokům Li Pandy jsme tedy směšní.

Promýšlel někdo v Černínském paláci i jinou možnost, než že Ukrajina zvítězí, Rusko bezpodmínečně kapituluje a začne Ukrajině platit reparace? A co když nezvítězí? Současné scénáře počítají s tím, že se jako první budeme podílet na obnově poničené Ukrajiny. Opravdu? Nemyslím si. Ostatně šoková doktrína kapitalismu, jak jej popsala Naomi Kleinová, jasně říká, že jako první do uvolněného prostoru nastupují nadnárodní korporace. Většinou ty samé, které dnes podporují regionální zbrojení. Li Panda tohle očividně neví. Nikdo ani jemu, ani celé neoliberální vládě nevysvětlil, jak funguje globální kapitalismus. Je to s podivem,  když všem šéfuje největší politolog v zemi Petr Fiala. Osobně si myslím, že on to moc dobře ví, protože ODS z toho pravděpodobně něco má. Medvěd se mezi tím v klidu prohání a cení zuby kdesi za Uralem.