Mgr. Jan Klán

Není dne, kdy by se v českých médiích neskloňovalo jméno ruského prezidenta Vladimira Putina. Zvláště od chvíle, kdy na něj mezinárodní trestní soud v Haagu (ICC) vydal zatykač, se jeho jménem v mediálním prostoru jen hemží. Navíc čeští pravicoví politici, plní zloby, šíří na sociální síti Twitter zprávičky o tom, jak si přejí, aby Putina někde zatkli a postavili před soud. Přání otcem myšlenky, ale realita je naprosto odlišná.

Mezinárodní trestní soud totiž zdaleka neuznávají všechny země světa. Navíc jeho jurisdikci neuznávají hlavní velmoci – USA, Rusko a Čína. Zatykač na Vladimira Putina je proto jen plácnutím do vody. Jen tak, aby se neřeklo.

V posledních dnech se navíc několik zemí, které jurisdikci ICC uznávají, jasně vyjádřilo, že pokud by k nim Putin přijel, nezatknou ho. Naposledy takové prohlášení učinilo Maďarsko. Ostatně zatčení ruského prezidenta by se rovnalo vyhlášení války, jak upozornil bývalý ruský prezident Dmitrij Medvěděv. Strašák hrozby vojenského konfliktu s různými zeměmi je tedy na obzoru. Neliší se to příliš od stanoviska USA. Spojené státy za prezidenta G. W. Bushe přijaly zákon, který má před Mezinárodním trestním soudem chránit občany USA ve služebním poměru. Zákon umožňuje osvobození těchto občanů USA, a to jakýmikoli prostředky, pokud by byli soudem v Haagu stíháni.

Před mezinárodním trestním soudem v minulosti nestanulo zatím mnoho lidí. Ani Vladimir Putin se pravděpodobně na lavici obžalovaných do Haagu nedostane. Omezené mezinárodní soudnictví, které v současné době existuje, se totiž na lídry zemí, které vlastní jaderné zbraně prostě nevztahuje. Zatímco spravedlnost má v případě národních států jasné zákony a případně zřízené tribunály, mezinárodní právo takovou váhu nemá. Státy se k mezinárodnímu právu mohou připojit, odstoupit nebo jej prostě ignorovat.

V případě stíhání Vladimira Putina se hovoří zejména o dvou kategoriích zločinu: zločiny proti lidskosti (zejména únosy dětí) a posléze o zločinu agrese, kdy jeden stát napadne druhý. Tento akt lze přenést na bedra politiků, protože oni rozhodli. Podobně jako například rozhodl americký prezident G. W. Bush v případě Iráku roku 2003 – vylhané ilegální války. Tribunály, které byly v posledních desetiletí ustaveny – jugoslávský a rwandský -  nejsou vzorem pro aktuální případ. Oba dva byly totiž zřízeny Radou bezpečnosti OSN, kde má Rusko právo veta.

Existují názory, že by mohl být tribunál ustaven při Valném shromáždění OSN, kde není právo veta. To by ale znamenalo posunutí mezinárodního práva na novou úroveň a to se nelíbí USA. Kdyby totiž mezinárodní soudy získaly větší pravomoci, mohlo by to znamenat také stíhání válečných zločinců i politiků z USA a jiných zemí, kteří jsou zodpovědní za ilegální, vylhané války, jako například proti Jugoslávii roku 1999 nebo Iráku 2003.